Headliner CZ

Rok 2025 přináší trojí výročí spojené se zpěvákem Petrem Mukem – 60 let od jeho narození, 40 let od vzniku skupiny Oceán a 24. května to bylo 15 let od jeho úmrtí. V podcastu Headliner CZ se k jeho příběhu vrací producent Karel Deniš, který s Mukem spolupracoval více než dvě dekády. Společně s Honzou Vedralem mapují výjimečnou kariéru zpěváka, jenž zásadně ovlivnil podobu české populární hudby.Rozhovor přináší svědectví o vzniku hitů, hledání víry, úžasných koncertech, hudební revoluci i o tom, jak Muk ve své hudbě otevřeně zpracovával psychickou nemoc. Deniš přibližuje také okolnosti britského turné s Erasure, rozpad kapely Oceán, židovskou inspiraci Šalomu i vznik posledního alba, které vyšlo krátce před Mukovou smrtí.V podcastu se dozvíte o Denišově aktuální knize, Oceán, alom, Petr Muk (a já) i o aktuální výstavě v Popmuseu.

Ve druhé části záznamu diskusního večera Headliner Půda na téma Jak se prosadit se Honza Vedral se svými hosty Lenny, Jiřím Koubou a Kateřinou Královou dostává od obecných otázek k těm nejkonkrétnějším. Jaké kroky vedou k hudebnímu úspěchu? Proč virální hit nestačí a co následuje po něm? Lenny mluví o své cestě mezi popem a rokenrolem, Jiří Kouba o budování kariéry Pam Rabbit a síle TikToku. Kateřina Králová přidává postřehy z PR zákulisí a připomíná, že za každým úspěchem stojí dřina – a dobře zvolené cíle. Zazní i důležitá otázka: Co je vlastně koncert pravdy?Projekt Headliner půda vzniká za podpory Ministerstva kultury A ochranného svazu autorského.

Zpěvačka Lenny, píáristka Kateřina Králová a umělecký ředitel Universal Music Jiří Kouba byli hosty Honzy Vedrala na třetím setkání projektu Headliner Půda, který je určen pro lidi "do" muziky a "od" muziky. Tentokrát se hosté věnovali tématu Jak se prosadit. V Malostranské besedě mluvili o úspěchu, zkušenostech, které k němu vedou, a o tom, že hudební kariéra se nedá narýsovat jen na papíře, ale občas je to potřeba. A že autenticita, trpělivost a práce mohou ledacos přiblížit. Třeba i čísla. Poslechněte si první část záznamu. Brzy vám nabídneme i druhou. A přijďte na další natáčení, které se v Galerii Malostranské besedy koná již v pondělí 5.5. od 19:00.Téma tentokrát bude: Kde jsou peníze? A hosty Lukáš Rychtařík z Championship Music, Štěpán Suchochleb z Blues Alive a Petr Ostrouchov z Animal Music, který bude i zpívat a hrát. Projekt Headliner půda vzniká za podpory Ministerstva kultury a Ochranného svazu autorského.

Petr Janda. Kytarista, skladatel, frontman Olympicu – ale taky pracant, který za šedesát let na scéně neztratil zápal. V sedmnácti zahodil housle, v dvaaosmdesáti pořád skládá nové písničky, objíždí koncerty doma i v Americe, denně cvičí alespoň hodinu na kytaru a třikrát týdně hraje tenis. Místo důchodu? Nová deska Bombarďák, která zní syrově a živě.V rozhovoru s Honzou Vedralem vzpomíná na klub Olympic, kde to všechno začalo, i na dobu, kdy ještě nebylo jisté, jestli se v rocku smí zpívat česky. Vypráví, jak vznikl hit Želva, jak ho ovlivnil metal, proč si nikdy nepsal taháky s texty – a taky, proč investoval vlastní miliony, co mu slavné písničky vynesly, do Rockmapy, aby dal šanci tehdy novým kapelám jako Arakain nebo Kabát.A dojde i na dnes již legendární píseň Kaťata, na kterou nepanuje jednotný názor ani v samotném Olympicu.

Je to druhý díl záznamu z Headliner půdy. Michal Thomes z Rock for People a Suki z Let It Roll pokračovali v debatě o tom, co všechno se může na festivalech přihodit. Od dramatických bitek v zákulisí po absurdní historky o cashless systémech a přemrštěné nároky interpretů – druhá část večera, jak festivaly skutečně fungují zevnitř. Svým humorem a nadhledem přispěl i Pokáč.Druhá polovina setkání v Malostranské besedě zahájil Pokáč písní o tom, že nejlepší lék je víno. A Honzou Vedralem následující debatu trefně otevřel otázkou, která festivalům generuje peníze a návštěvníkům kocovinu. „Slyšel jsem, že současná mladá generace vůbec nechlastá,“ poznamenal ironicky. S tím ale hosté příliš nesouhlasili. Michal Thomes z Rock for People nakonec připustil, že „pochopit mladou generaci je pro nás stále výzvou.“ Suki z dodal to přešel kulantně: „Možná to s pitím platí obecně, ale určitě ne na festivalech.“ Tržby z festivalových barů stále rostou.A tak přišla řeč na cashless, které některé festivaly doslova zachránil. Začaly padat historky, které pobavily celé publikum. „Měli jsme stánek s gyrosem, který nám platil roky třicet tisíc korun a ještě u toho brečel, že je to moc. Po zavedení cashless systému jsme zjistili, že jeho skutečná tržba byla milion korun,“ vyprávěl Suki pobaveně. „Teď platí tři sta tisíc a usmívá se.“ To samé se ověřilo i u placených sprch. „Mysleli jsme, že návštěvníci jsou čuňata a nevyužívají je. Až díky cashlessu se ukázalo, že se sprchují pravidelně – jen ty peníze za sprchy předtím záhadně mizely.“Ekonomika festivalů dnes znamená i nekonečné smlouvání s agenty o cenách kapel, které šly v posledních letech prudce nahoru. „Wilkinson u nás kdysi hrál jen za letenku, dnes žádá desítky tisíc eur,“ přiblížil realitu Suki. Michal Thomes zmínil podobný trend: „Muse nebo Offspring jsou dnes třikrát dražší než před deseti lety.“ Oba pořadatelé se shodli, že ačkoli jsou ceny interpretů vysoké, velká jména stále přitahují nejvíce návštěvníků a investice do nich se tak nakonec vyplatí.K absurdním festivalovým historkám patří i nekonečné dohady o velikosti kapelních log na plakátech. „Kvůli pořadí kapel na plakátu jsme jednou tři měsíce nemohli zveřejnit program,“ vzpomínal Suki. Jendou dokonce zrušili headlinera jen kvůli tomu, že nebyl spokojen s umístěním na festivalovém plakátu. Ale tvrdé lokty je třeba mít i na místě. Michal Thomes dodal ostrou historku z Rock for People, kde se jednou v zákulisí střetli Die Antwoord a Cage The Elephant: „Securiťák od Die Antwoord surově odstrčil kytaristu Cage The Elephant, což vyústilo v házení lahví a bitku s dvoumetrovým bodyguardem,“ vypráví o incident, u kterého hrozilo, že bude mít právní dohru. Nakonec skončil prohlášením managementu, že „je to rock'n'roll, necháme to být.“A co rider kapel? Pokáčův za sebe přidává český rozměr: „Voda, jídlo a možná energetický nápoj,“ vyjmenovává, co má na seznamu požadavků, zatímco zahraniční hvězdy mívají větší nároky. Pokáč svým riderem přítomné pobavil: „Jednou jsme přidali energetický nápoj, ale pak jsem ho ani nevypil. Nakonec jsem to radši zrušil,“ dodal se smíchem. Jeho historka kontrastovala s příběhy organizátorů, kteří často bojují s bizarními nároky zahraničních hvězd – tedy spíš jejich managmentů.Nakoenc se hosté Headliner půdy shodli na jednom: festivaly tu budou vždy, protože jejich kouzlo spočívá v osobním setkávání. „A setkávání je součástí lidské DNA,“ shrnul to trefně Suki. Headliner půda se koná za podpory Ministerstva kultury a OSA. Poslechněte si celý záznam a přijďte 14.4. na další setkání. Tentokrát na téma Jak se prosadit s píáristkou Kateřinou Královou, uměleckým ředitelem Universal Music Jiřím Koubou a Lenny. Jako vždy v Galerii Malostranské besedy. 

Michal Thomes a Suki začínali s festivaly před desítkami let s minimem zkušeností a bez peněz. Dnes stojí za obřími hudebními přehlídkami s mezinárodním přesahem. Co všechno se může na festivalu povést a pokazit? Dozvíte se v první části záznamu z  Headliner půdy na téma festivaly. Svými muzikantskými zkušenostmi a písněmi přispěl i Pokáč. Festivaly nejsou jen hudba. Jsou to příběhy, setkání a tvrdá práce – a právě to bylo témate, druhého setkání pod názvem Headliner půda v Malostranské besedě. Hosty byli Michal Thomes (Rock for People), Zdeněk "Suki" Souček (Let It Roll) a Pokáč. Šéfredaktor Headlineru Honza Vedral otevřel diskusi otázkou, co pro ně znamená festival – a odpovědi ukázaly, jak rozdílně, a přesto podobně, festivaly vnímají.Začátky v mlze a mafián jako první sponzorAle začít jsme museli od začátků. Michal Thomes popisoval na první ročníky Rock for People v roce 1995 jako na směs nadšení, naivity a chaosu. „Byli jsme kámoši z basketu a řekli jsme si, že do Českého Brodu přitáhneme kapely, které máme rádi. Na prvním ročníku měla být headliner kapela Sluníčko s Lenkou Dusilovou – ale zrušili to pár dní před akcí, tak jsme narychlo domluvili Support Lesbiens."A jak festival financovali? „V Českém Brodě tehdy žil kmotr české mafie pan Mrázek. Když jsem ho požádal o podporu, z kapsičky tílka vytáhl dva tisíce a řekl, že žádnou smlouvu nepotřebuje. A tak jsme měli prvního sponzora,“ vypráví Thomes pobaveně „mafiánskou“ historku.Suki začínal v polovině 90. let na undergroundové taneční scéně. "Chodil jsem na techno party do squatů a na Ladronku. Pak jsem si řekl, že chci být víc než jen návštěvník – koupil jsem si gramofony a začal pořádat vlastní akce." Nejdřív to byly reggae festivaly. „Všechno jsem dělal sám – stavěl stage, natahoval plachty, zvučil kapely. Spal jsem čtyři hodiny a pak sbíral odpadky," popisuje začátky. „První Let It Roll jsme udělai v klubu Mlejn. Později se přesunul na další místa. A když jsem se z toho rozhodli udělat vícedenní festival, byl jsem překvapenej, že najednou přišlo míň lidí.“Profesionalizace a růstPřechod od nadšeneckých projektů k profesionálně řízeným akcím přišel postupně. Michal Thomes přestal pracovat v potravinářství a začal se festivalu věnovat naplno kolem roku 2000. "Rodiče z toho nebyli nadšení, ale respektovali to," vzpomíná. Let It Roll prošel podobnou proměnou. "V roce 2013 jsme se přesunuli do Benešova, začali investovat do designu stage a booking zahraničních DJů. Najednou jsme byli jediný vícedenní open-air festival pro drum and bass na světě," vysvětluje Suki. A ve světě skutečně zazářili, dnes na Let It Roll míří až 80 % zahraničních návštěvníků a má i britského partnera a úspěšné zahraniční edice.Česká festivalová scéna na světové mapěRock for People i Let It Roll se během let staly respektovanými značkami na evropské festivalové scéně. S profesionalizací si to vyžádalo i další kroky. „Když jsme vstoupili do evropské festivalové asociace, otevřelo nám to dveře k lepšímu bookingu a spolupráci se zahraničními agenty,“ vysvětluje Thomes.Let It Roll má dnes reputaci největšího drum and bass festivalu na světě. "Pomohlo nám, že jsme se od začátku soustředili na kvalitní line-up a silný vizuální styl. Když přijdeš na Let It Roll, musíš hned poznat, kde jsi," říká Suki a popisuje, že i na londýnskou edici si vozí kulisy z Česka. Festivaly dnes nejsou jen hudba – jsou to zážitky, prostor pro setkávání a zároveň tvrdý byznys. „Už to není jen o tom postavit stage a prodat pivo. Dnes je to komplexní operace s týmem lidí, co makají celý rok,“ uzavírá Thomes první část povídání.Záznam druhé poloviny setkání vám v podcastu Headliner CZ nabídneme za týden. Další Headliner půda se koná 14.4. v Galerii Malostranské besedy. Téma je Jak se proslavit a hosty budou píáristka Kateřina Králová, umělecký ředitel Universal Music Jiří Kouba a Lenny. Projekt Headliner půda se koná za podpory Ministerstva kultury a OSA. 

Podcastové rozhovory Honzy Vedrala jsou zpátky. Tentokrát byl hostem Thom Fröde z kapely Imodium, která bude jednou z hvězd narozenin časopisu Headliner. Ještě než si 13. března stoupne na pdium Malostranské besedy, zrekapitulovali jsme jeho hudební začátky, vývoj i současnost. Čekají vás historky z dob, kdy na patnáctiletá ucha z Broumova naběhli ostří hoši v Rock Café a vyhrožovali jim, a přestanou pošlapávat odkaz Kurta Cobaina. Ale taky ty o ježdění s tátou, rozpadu kapely kvůli přemíře pití a těžkostech i radosti, kterou s sebou nesl návrat na scénu a nahrávání výborného alba Horizont. Přijďte si Imodium poslechnout naživo na narozeniny Headlineru 13. března do Malostranské besedy. Vstup je zdarma, zahrají také Prago Union s kapelou a vše propukne už v 16:30 pokračováním projektu Headliner půda, tentokrát na téma festivaly.

Headliner půda je nový prostor pro setkávání lidí, co jsou zažraní „do“ muziky s těmi „od“ muziky. Protože se to často prolíná, rozhodl se tým časopisu Headliner sérií speciálně pojatých večerů oživit půdu Malostranské besedy, kde panuje skvělá atmosféra. Jednou za čas si tu bude šéfredaktor časopisu Honza Vedral společně s vámi diváky a vybranými hosty povídat o různých tématech, která se týkají nejen české hudební scény. Taky se u toho budou poslouchat písničky a sdílet zkušenosti.Abychom si to všechno osahali, první Headliner půdu jsme pojmuli ryze domácky a ve stylu "do it yourself" – natáčením jubilejní padesáté epizody podcastové revue Noty Vole! V té pánové Ságo, Šroubek a Šéfík 10. února 2025 trochu rekapitulovali. A pak – vzhledem k blížícímu se Valentýnu – obšírně probrali téma love songy. Jak se měnila jejich témata v čase? A jak se stalo, že jsme v popu od cudného držení ruky dospěli až k mokrým genitáliím? A byla v Československu padesátých let důležitější láska partnerská nebo láska ke straně? A jak to bylo dál?Tak o tom všem byla řeč ve více než dvouhodinové živé revue, ve které nechyběly ani tradiční rubriky Trendy a Tipy reflektující aktuální hudbu. Svými písničkami povídání naživo doprovodil Wóďa s Terkou. Ty se nám ale bohužel nepovedlo zaznamenat, tak si v rámci podcastu můžete poslechnout alespoň Wóďovy písničky z jeho EP. A kdy se na půdě uvidíme příště? Už 13. března jako „warm up“ narozenin Headlineru! Tentokrát ovšem už bez NOTY VOLE. Téma je jasné: Festivaly zevnitř i zvenku. Hosty Honzy Vedrala budou šéf Rock for People Michal Thomes a zakladatel festivalů Let It Roll či Frontline Zdeněk „Suki“ Souček. Svými zkušenostmi, slovem i písní přispěje Pokáč. A po skončení Headliner půdy se můžete plynule přesunout dolů do klubu na oslavu 11. narozenin časopisu, který to všechno spískal.

Představte si zaplněný sál pražské Malostranské besedy. Parket plný tanečníků v elegantních outfitech, kteří se ve víru starých soulových hitů střídají figury jako by byli zpátky v Anglii 70. let. DJ střídá sedmipalce s raritními singly. A mezi klasiky klidně zazní i česká skladba Modrej vřes. Píseň, o níž si Marta Kubišová nepamatuje, že ji kdy nazpívala. Ale překvapivě dokázala zapadnout mezi americké a britské soulové hity. Hostem podcastu Headliner CZ byl organizátor Prague Allnighters Ondřej Roček známý jako Mr. Cat.  Abychom pochopili, proč se tato skladba ocitla na parketu vedle amerických rarit 60. let, musíme se vrátit ke kořenům jednoho z nejzáhadnějších hudebních žánrů vůbec, pro který se vžilo označení northern soul. Tento hudební styl vznikl v Anglii v 60. a 70. letech, když mladí lidé objevili a zamilovali si neúspěšné americké soulové nahrávky. Skladby, které sice neuspěly v USA, našly nový život v severoanglických tanečních klubech. Northern Soul byl od počátku spojen s rychlým tempem, emotivními vokály a energií, která explodovala na tanečním parketu.  V České republice se northern soul stal fenoménem právě díky Ondřeji Ročkovi. Podivuhodným způsobem dokázal přenést atmosféru anglických tanečních nocí do Prahy, kam na ně dnes míří nejen místní, ale i mezinárodní publikum. Nejbližší „weekender“ se bude konat 7.-10. března v pražské Malostranské besedě. 

Drzá holka s harmonikou na sebe během dvou let strhla pozornost. Provokuje sprostě milostnými písněmi a historkami nebo tím, že na sebe navlíkne pytel. S její tvrdou palicí si ale nedovedlo poradit ani velké vydavatelství. Odmítla slavného kanadského producenta a druhé album Láska, hlína, rýč si nahrála a vydala sama. Ve výročním best of Headlineru se překvapivě stalo jednou z nejskloňovanějších nahrávek. A Josef Vlček jej v recenzi označil za „vzpurné generační gesto“. „Dobrý, jsem docela spolehlivá,“ ucedí Rozálie na otázku, jaké to je dělat teď sama sobě i manažerku. Na nové album si vzala pilu, postavila kapelu a rozhodla se vyprávět jeden milostný příběh od začátku až do konce a hlavně se vším všudy. Povídáme si o českém šoubyznysu, spolupráci s Adrianem Rassem, za kterým vtrhla do šatny jako bláznivá fanynka, i cestě k hudební svobodě. Poslechněte si audioverzi titulního rozhovoru lednového Headlineru.

Někdo o Vánocích zapaluje Františka, v podcastu Headliner CZ to už tradičně odpálíme s Otou Klempířem. Ve vánočním rozhovoru bez přípravy a mantinelů dojde na úplně všechno. Historii, současnost i budoucnost J.A.R. (Ano, bude nová deska.) Hádky s Romanem Holým (klip vytvořený AI opravdu neschválil.) Bitku s Fanánkem (no, o tom si radši poslechněte.) Potopenou ruskou loď (výsledek Otovy práce v mezinárodním obchodu.) Texty na hraně (herečky.) Donalda Trumpa (politika.) I Mariah Carey (hudba.) Hezké svátky! A rozjímejte. 

„Když jedu na koncert, lidi se mě pořád ptají na Priessnitz. Přitom jsme nikdy nebyli tak slavná kapela,“ říká Jaromír Švejdík rozhovoru s Honzou Vedralem. Jeho nejslavnější hudební projekt prý skončil v pravý čas, vzpomínky na něj ale žijí dál. Letní kapela, která právě vydává své druhé album Jako pes, se stala přirozeným pokračováním Priessnitz – s hudbou lehčí, přímočařejší, ale stejně osobní. „V hudbě jde o přímou emoci. Ať už vzniká v Jeseníkách, na pódiu v Drážďanech nebo v mé hlavě během procházky se psem,“ říká Švejdík. „Priessnitz skončili v pravý čas, ale rád na tu dobu vzpomínám,“ říká Jaromír Švejdík, který stál za legendární kapelou od jejího vzniku až po ukončení činnosti. Přestože kapela v době svého aktivního působení nevyprodávala haly, její alba jako Beztíže nebo Stereo se stala kultovními. „Byla to kapela, na kterou chodilo 200–300 lidí, ale ti fanoušci nám zůstali věrní i po letech. Dnes se zdá, že zájem o Priessnitz je větší, než když jsme hráli,“ vzpomíná. Letní kapela vznikla z radosti z hraní a volného času v Rychlebských horách. „Začali jsme jen u táboráků a sousedských setkání. Pak přišel covid a řekli jsme si, že uděláme něco víc.“ Výsledkem je už druhé album Jako pes, které se tematicky váže k Jeseníkům, přírodě a osobnímu klidu. „Když píšu texty, musím být venku, většinou se psem. Všechno, co jsem kdy napsal, má svůj kořen v přírodě.“ I když Priessnitz v Letní kapele stále rezonují, Jaromír se dívá dopředu. „To, co mě baví teď, je jiné – přímější a obyčejnější. Letní kapela je o hledání krásy v jednoduchosti.“ Přesto starší písničky občas zazní i na koncertech. „Většina těch Priessnitzovských už vypadla, ale pár z nich pořád dáváme. Je to přirozené – lidi je chtějí slyšet.“ Celý rozhovor s Jaromírem Švejdíkem si poslechněte v podcastu Headliner CZ. Dozvíte se víc o vzniku alba Jako pes, o procházkách s věrným psím parťákem Lumírem i o tom, proč se chce Jaromír vrátit k surovějším hudebním kořenům. Pozor: Revue NOTY VOLE najdete už jen v samostatném kanálu. A celé epizody na ⁠herohero.co/notyvole⁠ a ⁠forendors.cz/notyvole⁠ Díky za podporu!

Hostem nového vydání podcastu Headliner CZ byl klasik českého rapu Kato. Řeč byla především o novém albu Prago Union, které nese název Zvukoloď. A i když vyšlo už v srpnu, rozhodně by nemělo zapadnout. „Pro mě je to jedna z nejsilnějších domácích desek roku,“ vysvětluje hned na začátku rozhovoru jeho hostitel Honza Vedral. Pak už došlo na společnou pitvu nahrávky pěkně track po tracku.  Kato během rozhovoru mluvil potichu a soustředěně. Jaké byly jeho motivy k psaní jednotlivých písní? Jak pracuje s beaty a kde se berou nápady na texty? Takřka hodinové povídání je tak konkrétní, jak to jen jde. A taky otevřené.  Třeba když došlo na skladbu Jen blbni. „Chtěl jsem vzít předem vítr z plachet těm, co na mě mají hotový názor. Třeba, že jsem smažka a podobně. Je to vzkaz, aby už konečně zmlkli a věnovali se muzice, protože proto tu všichni jsme,“ vysvětluje Kato motivaci, která stála za vznikem songu. A když už byla řeč o návykových látkách. „Drogy jsou zbytečně démonizovaný téma, navíc když už stejně nedělaj, co dělávaly dřív,“ konstatuje Kato.  „Takže drogy změkly?“ „Řekl bych že jo.“ „Já každopádně nejsem typ pro uspávací věci. Ale svět se zrychluje a chápu, že lidi potřebujou zpomalit sami sebe.“  Rozebrat jsme museli i nejdelší track v historii Prago Union, jímž je epický song Kdo jsem?, který trvá přes sedm minut. „Aneb jak upotřebit sedm beatů v jedné písničce,“ říká Kato spokojeně o rapové hádance, jejíž řešení je napsané jenom v bookletu. “Paradoxně je to nejposlouchanější song alba. Všichni ti říkají, že se dnes mají dělat krátká alba a písničky. Tak mi přijde vtipný, že u Prago je potom nejúspěšnější a sedmiminutová věc.“  A jak to má s děláním hip hopu v matadorském věku? „Předpověděli mi, že ve 42 letech umřu, tak jakmile mi těch 42 bylo, začalo to ze mě nějak padat,“ komentuje Kato dechberoucí tempo, se kterým ze sebe sype nové nahrávky, které jsou navíc skutečně !dlouhohrající". „Možná mám pocit, že teď už o nic nejde, že už jsem tu navíc.“  Zvukoloď je ostatně už jeho druhá letošní deska. Tu první A)Team natočil společně s Restem. "Získal jsem díky němu na rap nový pohled," hodnotí Kato spokojeně spolupráci s kolegou, který vyrostl mimo jiné i na tvrobě Chaozzu.  A jak je na tom česká hiphopová scéna dnes? „Lidi občas tvrdí, že rap je mrtvej. Ale já nevím, o čem mluví. Není to jen o rapu, platí to obecně: Nenechat si namluvit, že něco, co máš rád, nemá smysl," uzavírá Kato nenápadně, ale moudře, jak mu je to vlastní.  Celý rozhovor si můžete poslechnout zdarma v podcastu Headliner CZ. Omluvte místy sníženou kvalitu záznamu.  PS: Pozor, nové díly podcastové revue NOTY VOLE už najdete jen v samostatném kanálu. Pokud chcete podpořit naši tvorbu a poslouchat celé epizody, můžete tak učinit na adrese ⁠herohero.co/notyvole⁠ nebo ⁠forendors.cz/notyvole⁠. 

Celé epizody k poslechu pouze pro předplatitele na ⁠herohero.co/notyvole⁠ a ⁠forendors.cz/notyvole⁠. Díky za vaši podporu! Další speciál, tentokrát o novém albu The Cure, přínáší podcastová revue NOTY VOLE! A stát se může cokoli. Věnujeme se krátce historii kapely, vyrešíme hádanku kolik je stálých členů v souboru a pobavíme se o jednotlivých skladbách a jejich temnotě či úsvitu. Probereme všechny aspekty tvorby Roberta Smithe, včetně vlivu slunečního svitu a pití krve či mléka jednorožců na jeho věk, abychom zhodnotili, zda-li je album Songs of a Lost World právem cislo 1 v UK. Je zvláštní, že pánové Šroubek, Šéfík a Ságo jsou v konsensu a právě proto si společně zazpívají „tugeeeeeedr, foreeeeevr“. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji slyšíme a vidíme my. Děkujeme, že nás posloucháte.

Celé epizody pouze na herohero.cz/notyvole nebo forendors.cz/notyvole POZOR TOTO JE POSLEDNÍ DÍL REVUE NOTY VOLE V KANÁLU HEADLINER CZ. DEJTE FOLLOW V SAMOSTATNÉM KANÁLU! Další plnotučná epizoda podcastové revue Noty Vole nemohla začít jinak. Festival Rock for People odhalil své trumfy pro příští rok. A my jsme dopodrobna rozebrali, co na současné festivalové mapě znamená příjezd Linkin Park. A také se všichni (tedy krom pana Sága) dozvíte, kdo bude skutečný headliner!  Prolistujeme listopadový Headliner a doporučíme vám z něj super články. Vrátíme se ke konferenci a hudebnímu setkání Prague Music Week. A pak už tozačne nabírat grády. Neušlo nám totiž první „živé“ vystoupení kapely Lucie s novým frontmanem Viktorem Dykem.   Co všechno se na něm nepovedlo. A v čem by se Lucie mohla poučit od Dymytry? I na to během povídání naší nesourodé trojice dojde.   No a pak taky na koncerty. Viděli jsme jich spoustu. Franka Turnera, Billyho Woodse a Moor Mother, Miles Kanea i Mylese Kennedyho. Poslední koncert skvělých Met. I závěr největšího českého turné roku. A na Kabátech to bylo opravdu velké!  Pak už přijde řada na pravidelné rubriky. V trendech jsme si vzali na paškál nového Bruna Marse se zpěvačkou Rosé. Pan Šroubek nás naučil alkoholickou hru APT. Probrali jsme nový cajdák od Dymytry i album Viktora Sheena, které už zase boří hitparády.   V tipech vás čeká houbař Ventolin, návrat skajazzmanů Green Smatroll. A pan Šéfík nachystal výlet do klasických vod s Alison Balsom, námi nehezky přezdívanou „paní s trumpetou.“  Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my.

Co bylo před Nikdy nic nebylo? Nejúspěšnější album kapely Sto zvířat slaví dvacet let. A proto se v našem podcastovém studiu sešli zakládající členové kapely Jana Jelínková a Tomáš Belko. V pozici benjamínka je doplnil Petr Ostrouchov, který do kapely přišel „teprve“ před jedenatřiceti lety   A byl to vstup z kategorie fenomenálních. „Byl jsem obhlídnout koncert kapely, který se odehrával na maturitním plese mého bývalého gymnázia v Lucerně. Okoukával jsem, jak Jirka Tvrdík hraje na kytaru a říkal si, brzo už to budu hrát já,“ vzpomíná Petr Ostrouchov na své přijímačky. Pak následovala afterparty v Malostranské Besedě. Střih v čase. „Probudil jsem se v sedm ráno, Beseda byla zamčená. Našel jsem tam tři lidi, kteří tam pospávali. Jenže já věděl, že v devět na mě bude čekat na nádraží kamarád s lyžema a že jedeme do Pece na hory,“ popisuje Petr prekérní situaci, kterou nevyřešil zrovna gentlemansky. „Potřeboval jsem se z toho baráku dostat. Nebyla doba mobilních telefonů… a nezbylo mi nic jiného než vyrazit dveře i s mříží.“     Když se vrátil do Prahy, zavolal mu tehdejší bubeník Honza Kalina: „Tak už to všechno víme. Myslím, že přijímací zkoušky do kapely nemohly dopadnout líp!“   Cola s Rumlem Podobných vzpomínek na devadesátá léta mají Ostrouchov s Janou Jelínkovou a Tomáše Belkem celou řadu. A to včetně dvou turné po Americe, která s česky zpívanými písničkami úspěšně absolvovali. A proč se k nim vrací právě teď?    Sto zvířat po dvaceti letech vydávají poprvé na vinylu v mnoha ohledech zlomové album kariéry, které mělo výrazný růžový obal a neslo název Nikdy nic nebylo. V podcastu s Honzou Vedralem rozebírají jeho natáčení i příběhy, které se skrývají za písničkami, jež má kapela dodnes v repertoáru. Dojde i na řadu dalších historek z devadesátých let. „Jednou jsme se rozhodli uspořádat koncert na pomoc silným,“ uvozuje jednu z tehdejších obzvlášť povedených eskapád Tomáš Belko. Kapela skutečně dotáhla hospodský nápad a výtěžek z koncertu v KD Vltavská věnovala společnosti Coca-Cola. Jako host večera se navíc představil tehdejší ministr vnitra Jan Ruml, který byl na pódiu uveden jako dvojník Jana Rumla. A publiku odtajnil recept na… colu s Rumlem.   Nazlobená Milena Památná byla i divadelní představení, která sepisoval Tomáš Belko a členové formace je cvičili u Kalinů doma a předváděli v Malostranské besedě. „Ta atmosféra byla vynikající. Byl to ostrůvek naší demence ve verších,“ vzpomíná Petr Ostrouchov. A Tomáš Belko ho doplňuje vzpomínkou na Milenu Dvorskou, kterou tehdy kapela přemluvila, aby se zúčastnila představení s názvem Kutna a kadidlo. Její role nebyla právě typická. Asi v půlce představení vstala a začala se hlasitě vztekat. „To není divadlo, to je humus!“ zařvala herecká legenda (ve verších) a s prásknutím odešla ze sálu.     Vyjdou všechny desky Album Nikdy nic nebylo kapela nyní plánuje přehrát na třech koncertech 20. 11. 2024 v Brně ve Flédě, 21. 11. 2024 v Ostravském klubu Garage a 8. 12. 2024 v pražském Lucerna Music Baru. Krom toho Sto zvířat navíc během listopadu do digitálních servisů po letech postupně doplní svoji kompletní diskografii.  Nově si tam fanoušci budou moc poslechnout i alba Ty vole, na základní škole, Bambule, Druhá brada i eponymní debut Sto zvířat. Tedy nahrávky, které byly dosud prakticky nedostupné.    Na třech koncertech se na pódium vrátí i Petr Ostrouchov s Tomášem Belkem, který už jinak v kapele funguje hlavně jako autor textů. „Byla to text, který na něj seděl,“ říká Belko o skladbě Destiláty, jejímiž slovy se před rokem na sociálních sítích loučil s předčasně zesnulým zvířecím tahounem a kapelníkem Honzou Kalinou. A která se nakonec objevila na aktuálním albu Vladimíra Mišíka Vteřiny, měsíce a roky.    Se vzpomínkami na nepřehlédnutelného frontmana a charismatického chlápka Honzu Kalinu ale Sto zvířat jako kapela nekončí. Skupina se totiž po úspěšných koncertech k albu Noční ptáci,jehož vydání se nedožil, rozhodla pokračovat i nadále. Jejím novým zpěvákem, který na pódiu doplňuje Janu Jelínkovou, se stal Míra Barabáš. Právě tak dnešní Zvířata naplnila celoživotní filozofii Honzy Kaliny, že hrát se musí za každou cenu.    A dobrá zpráva nakonec? Koncerty to nekončí. „Už chystáme nové album,“ prořekla se Jana Jelínková v podcastu Headliner CZ.    Kompletní rozhovor si můžete zdarma poslechnout v podcastu Headliner CZ. Podcastová revue Noty Vole! má nově vlastní kanál, který doporučujeme sledovat samostatně. Díky, pokud naši podcastovou tvorbu podpoříte příspěvkem na herohero.cz/notyvole nebo forendors.cz/notyvole

Celé epizody k poslechu pouze na pro předplatitele na herohero.cz/notyvole a forendors.cz/notyvole. Díky za vaši podporu! Kdo stojí za šílenou reklamní písní skupiny Holki pro Frisco? Proč nám to udělal? Jak u toho postupoval? A co na to ochranáři vodních šneků? Máme tu další speciál našeho podcastu Noty Vole!  A nezůstalo jen u skupiny Holki. Pánové Šroubek, Šéfík a Ságo vybrali úspěšné i méně úspěšné, vkusné i méně vkusné reklamní kampaně s českými písněmi z posledních let. A ponořili se hluboko do jejich prodejního potenciálu.  V dnešní nabídce je pivo, voda, Kofola i dieta! A spousta melodií a textů, které - bohužel - utkví.

Vaše podpora na herohero.co/notyvole a forendors.cz/notyvole nás nakopla! Vítejte v jedné z nejdelších epizod v historii podcastové revue Noty vole! Hodně jsme toho semleli už v hlavní části podcastu. Podívali jsme se na skvělé koncerty The Struts, Barnse Courtneyho, Leoniden i na funkovou jízdu Electro Delux s dechovou sekcí B Side Bandu. Co jsme tam zažili? Pánové Šroubek, Šéfík a Ságo si také poslechli tři výrazné české desky posledních týdnů. Jak pro jejich kritická ucha zněli Bert & Friends, Jordan Haj a „vděčný terč“ jménem Eva Burešová?  A pak přišla řeč na hlavní téma. Novým zpěvákem skupiny Lucie se stal matador rockové a muzikálové scény Viktor Dyk. Co to pro kapelu může znamenat? A povede se jí s ním vyprodávat haly? A jak to vůbec české kapely mají s výměnami na postu zpěváků?  Zatímco hlavní téma končíme smířlivě, začátek trendů tak bezproblémový nebyl. Bohužel jsme se totiž vystavili poslechu písně Moravo od pražské rodačky Vesny, ve které se sešlo tolik kýče a kulturní apropriace, že to snad už horší být ani nemohlo. Naštěstí je tu ale Sofian a jeho Poslední song, který působí jako pohlazení, i když se v něm rýmuje anglicky. A na závěr rubriky Trendy nemohly chybět dvě holky z různých světů, které se sešly v jedné písni. Zadařilo se Ewě Farne a Annet X? A která z nich z toho vyšla lépe? No, a nakonec nemohou chybět tipy. Pan Šroubek přinesl skvělou, neprávem zapadlou desku od Vece, pan Ságo se rozpovídal o skutečně posledním a nečekaném albu MC5. A Šéfík přidal ještě jedny The Struts.  Protože to vám teda byla jízda! Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my! A děkujeme za vaši podporu! Celé díly pouze na herohero.co/notyvole a forendors.cz/notyvole

Po patnácti letech se o pozornost hlásí kapela špičkových hráčů Green Småtroll, ve které zpívá Filip Kaňkovský. O tom, jak se stal z rude boye uznávaným hercem Národního divadla. A že hudba v jeho příběhu hrála vždycky důležitou roli, mluví v podcastu Headliner CZ s Honzou Vedralem.  Album Carousell of Pain pokřtí Green Småtroll 28.11. v klubu Futurum. Kaňkovský zároveň ztvárnil hlavní roli v audioknize Roy Ellis: Šéf skinhead, jejíž vznik můžete podpořit v crowdfundingové kampani na ⁠hithit.cz/symarip⁠. Začalo to na Sedmičce „Na tom koncertě jsi viděl rudeboys, kluky s bekovkou, totální grindcore pankáče a skinheady,“ vzpomíná Filip Kaňkovský na iniciační večer ve strahovském Klubu 007, kde se ocitnul na začátku nultých let ještě jako student hudebního gymnázia. „Já byl vychovanej v tom, že skinhead je nepřítel. Když jsem viděl tu symbiózu, nebyl jsem to schopen pochopit. A o to víc mě to zajímalo.“  Subkultura reggae a ska tehdy bujela. A jeho rychle pohltila se vším všudy. To byl taky důvod, proč založil Green Småtroll – ska-jazzovou kapelu, která se od zbytku tehdejší scény lišila zejména tím, že uměla hrát. Byli to sice vesměs kluci z hudební školy, ale taky dovedli jasně formulovat názory a postoje. Jedním z prvních hitů Green Småtroll se stala písnička SHARP odkazující na hnutí Skinheadi proti rasismu. „Byl jsem tou myšlenkou fascinovaný. Naprosto jasně se to stavěla proti tomu, co si tu běžná společnost myslela o skinheads,“ připomíná Kaňkovský neblahou pachuť devadesátých let, kdy se u nás plešatci spojovali s rasistickým násilím i vraždami. I skutečné kořeny subkultury, které sahají stejně tak na Jamajku jako do londýnských klubů a boxeren 60. let.  „Vostře proti rasismu, vostře proti útlaku, vostře proti tuposti,“ zpíval Filip ve skladbě SHARP. A povahu té doby dokázal shrnout do jednoduché věty v textu: „Když rasista si myslí, že si kámoš...“ „Tu písničku jsem měl přichystanou, ale chybělo mi ji doťuknout. Já si tehdy čerstvě pořídil harringtona s logem Lonsdale. Nikdo z mých známých mi nechtěl věřit, že jsem měl tu odvahu ho nosit. Ta doba byla přeci jen trochu jiná a divočejší,“ vzpomíná Kaňkovský na nepříjemnou událost, která se do skladby vepsala. „Měl jsem tehdy malou čubinu, křížence rotvajlera s dobrmanem. Byla ale dobračisko. Byl jsem s ní v parku a šel proti mě vyloženej nácek, kterej na ní pustil svoje dva dobrmany. Ty jí trochu potrhali a on se mi vysmál,“ vypráví historku, která v něm zanechala vztek a hněv. A díky které nakonec písničku, kterou od té doby Smatrollové zavírají své koncerty, dokončil. „Na základě toho, že jsem měl na sobě značku Londsale si myslel, že k sobě patříme. Přitom Lonsdale je jenom další z insignií, který rasisti ukradli původním skinheadům. Byl to čistě černošskej boxerskej klub z roku 1960,“ vypráví Kaňkovský.  „Vysvětlovat, jak to bylo se skinheads je dlouhá odysea. Ale to, co jsme tehdy zažívali, to bylo jasný. To byla renesance toho původního hnutí,“ vrací se do dob, kdy se s autorem rozhovoru Honzou Vedralem – tehdy členem The Chancers – často potkávali na koncertních pódiích.   Po patnácti letech Zájem o reggae a ska časem (a také vlnou tupých zábavových kapel) ochabnul. V ústraní alespoň na pohled skončili také Green Småtroll. S novým albem, které dostalo název Carousel of Pain se vrací po patnácti letech. Křtít ho budou 28.11. v pražském klubu Furturum. „Patnáct let zní fatálně. Ta proluka logicky souvisela s mým přerodem a tím, že jsem se začal hodně věnovat divadlu,“ vysvětluje Kaňkovský v podcastu. „DAMU je fakticky vojenská škola. Vyžaduje drill a přípravu a jsi tam od nevidím do nevidím. Dřív jsem organizoval zkoušky, psal ve velkým procentu muziku. Ale to všechno přestalo. Od osmi do osmi jsem byl ve škole a potřeboval jsem najít sám sebe a rozvinout se.“  Kapela Green Småtroll ale přesto nikdy hrát nepřestala. Čekala na impuls, který přišel letos. A přestože je plná vytížených špičkových hráčů se čtyřicítkou na krku, pustili se do práce na novém albu jako za mlada. „Zkoušeli jsme v nevytopitelný zkušebně od desíti do dvou do rána. A o víkendu furt,“ popisuje Filip přípravu písniček, které nakonec nahráli s Adamem Karlíkem ve špičkových studiích Sono. Výsledkem je zvukově i obsahově dotaženáý nahrávka, která v sobě má něco z atmosféry, kdy tady žánr ska začínal. A kde v sobě rozlítaní muzikanti, z nichž každý už má dávno svoje zájmy a povinnosti, vzali energii a vůli? „Náš saxofonista Filip Kučera mi jednou řekl: „Hele, já hraju ve spoustě uskupení, ale nikde není taková chemie jako s touhle rodinou pacientů,“ vysvětluje si to Kaňkovský.  Album nakonec dostalo striktní černobílý vizuál a pro tuzemské šablonovité vnímání žánru možná až nepochopitelný název – kolotoč bolesti. „Protože běžnej život je kolotoč bolesti. A možností být naštvaný je nekonečno,“ říká k tomu Filip lakonicky. „Ska a reggae by podle mě mělo bejt špinavý, ať už to znamená cokoliv. Inspirací pro Carousell of Pain bylo násilí. A životní příběh, který se mi spojil s příběhem Terryho Halla z The Specials a Fun Boy Three,“ připomíná ikonického zpěváka který se nikdy neusmál, přestože hrál v zásadní britské ska kapele. Svoje démony si Hall mrazivě vyzpíval v písni Well Fancy That, v níž odvyprávěl své životní trauma, kdy ho učitel ze školy ve dvanácti letech odvezl do Paříže, kde se stal obětí gangu pedofilů…  Audiokniha s Royem Ellisem Krom nového alba své kapely se FIlip Kaňkovský podílí také na vznikající audioverzi knihy Roy Ellis: Šéf skinhead, kterou napsal šéfredaktor Headlineru Honza Vedral. „Do tý knihy a historie se nořím znovu. A říkám si, že je úplně jedno, jestli si ze Singapuru, Kingstonu, nebo z Prahy z Nuslí. Je tam tolik styčných věcí a ta hudba je takový propojovák, že mi nad tím zůstává rozum stát,“ říká Kaňkovský a vzpomíná na své první setkání s legendou žánru, ke kterému došlo v roce 2008.  Tehdy na Subculture Festu v pražském Abatonu Green Småtroll dělali Royu Ellisovi jako první tuzemská parta doprovodnou kapelu. „Říkali jsme si, že se z toho nesmíme složit. Všichni to brali totálně vážně,“ popisuje tehdejší přípravy. A tak jako většina muzikantů, kteří měli tu čest stát s Mr. Symaripem na jednom pódiu, na koncerty, které spolu odehráli, vzpomíná jako na životní a formativní zážitek.  Možná i protože sám býval zakřiknutý kluk, ve kterém se skrývala touha se někam dostat a něco dokázat. A útočiště našel ve zvuku a historii reggae, ska i rocksteady.  Není přesto vydávání nového alba „na druhou dobu“ nebo knížek o historii v dnešní době čirá bláhovost? Může se zájem o tyhle žánry v Česku zase vrátit? Filip se nad tou otázkou, kterou řeší oba účastníci rozhovoru, zamyslí.   „Myslím, že je to spíš naše přání, ale fouká se tu do ohýnku, který by mohl chytit.“ 

Protože si vážíme vašeho zájmu, máme pro všechny, kdo si naši podcastovou revue NOTY VOLE předplatili na herohero.co/notyvole nebo forendors.cz/notyvole, náš první speciál.  Zaměřili jsme se v něm na jednu z nejúspěšnějších kapel planety. Coldplay vydali své nové album Moon Music a zase to za něj schytávají ze všech stran.  Pánové Šroubek, Šéfík a Ságo se sice na mnoha věcech neshodnou, ale na jedné ano. Že věci je třeba vnímat v kontextu. A že dělat z někoho boxovací pytel jenom kvůli jeho úspěchu, bývá dost krátkozraké. Ve speciálu o Coldplay si tedy projdeme celý příběh obyčejné kapely, která si dokázala postupně pokořit domácí Británii, Evropu, Spojené státy i Koreu.  Jak se stalo, že normální kluci, co chodili útrpně po britských plážích, najednou šíří meziplanetární lásku? A jakto,že na jejich koncertě i zarytý antifanoušek, který není schopen doposlouchat jejich alba do konce, zná všechny písničky? Dejte si zmrzlinu a poslechněte si příběh Coldplay a jejich nové desky tak, jak jsme ji slyšeli my. 

Celé epizody podcastu NOTY VOLE! najdete pouze na ⁠herohero.co/notyvole a https://www.forendors.cz/notyvole   Ano, podcast NOTY VOLE! vstupuje do další fáze své existence. A osud přihrál pánům Šroubkovi, Šéfíkovi a Ságovi do cesty téma, o které nikdo nestál. Americkým showbyznysem hýbe patrně největší hudební kauza od dob pederastrie Michaela Jacksona. Média skloňují, co se dělo na neblaze proslulých white parties rappera a hudebního magnáta P. Diddyho. A hlavně po nich.    Nová obvinění a nařčení se objevují každý den. A s nimi spekulace, kam všude sahala Diddyho chapadla. Osazenstvo našeho podcastu se na to ale rozhodlo podívat z gruntu a hlavně od začátku. Kdo je vlastně P. Diddy? Kde se vzal? Jakou za sebou má hudební cestu a úspěchy? A proč se tak dlouho těšil respektu, než přišla aktuální studená sprcha? A co se vlastně – zatím jen údajně – stalo a proč teď jeden z nejmocnějších mužů americké hudební scény čeká ve vazbě na soud?   Krom kauzy Diddy vás čeká listováním aktuálním vydáním Headlineru. A samozřejmě i pravidelné rubriky Trendy a tipy. V té první jsme se nemohli vyhnout svatební písni Marka Ztraceného, ve které se autor dopouští doslovné citace Coldplay a neúspěšné snahy zrýmovat slova, která mají odlišné koncovky. Krom rýmovaček Marky Ztračky jsme rozebrali také nový pokus o hit od Natalie Grossové. A trochu si spravili nervy u poslechu Teddyho Swimse. Chlapíků s krásným medovým hlasem není nikdy dost!   V tipech se pak wlado dojímá nad novými The Cure, Honza obdivuje sígrovské vykrádačky od Rat Boye a Dany přichází se songem, který mu prostě jen tak přistál v mailu se záhadným vzkazem. A dohromady o něm nevíme nic, než že to hraje!    Vítejte ve světě hudby, tak jak ji slyšíme my. Čtyřicet minut našeho povídání si můžete poslechnout zdarma. Zbytek jsme umístili za paywall. Děkujeme všem, kdo jste se už rozhodli podpořit vznik podcastu na herohero.co/notyvole. Už brzy pro vás něco chystáme…

Nástup podzimu už bude pro řadu lidí navždy spojen se vzpomínkou na Mekyho Žbirku. V listopadu to budou tři roky od jeho odchodu, 21. října by oslavil 72. narozeniny. „Myslím, že by byl rád, že tu s námi dál funguje. Že jeho písničky pořád žijí, že na další a další z nich uvádíme s klipy a hlavně, že fanoušci ho pořád poslouchají,“ říká zpěvákova manželka Katka Žbirková v bilančním rozhovoru s Honzou Vedralem. Prvním, který spolu vedli od vydání knihy Katherine.  „Mám spoustu práce, a to je dobře,“ říká hned na úvod Katka. Za ty tři roky toho stihla opravdu hodně. Výstava Roky a dni se z obhlídek v Popmuseu překvapivým vývojem událostí dostala do pražského Národního Muzea, na Bratislavský hrad, do Východoslovenského muzea v Košicích a aktuálně dokonce i do Londýna. Viděly ji už tisíce lidí a zdá se, že další budou mít ještě šanci. „Mám už dvě další nabídky,“ prozrazuje Katka, že pokud vše klapne, mohl by se Meky v rámci svého pomyslného výstavního „turné“ vrátit na festival Pohoda i do New Yorku.  Řeč byla samozřejmě ale také o hudbě. O písních z alba Posledné veci, ke kterým Žbirková plánuje pořídit další klip. I o tragickém příběhu, který stojí za tím aktuálním k písni Naivná. „Měl ho točit David Beránek, tu písničku si vybral, ale pak se mi tři čtvrtě roku neozýval. Když jsem mu zavolala, oznámil mi, že je teď celou dobu se svojí dcerou, kterou postřelil vrah z Filozofické fakulty. Že je na tom velmi vážně, že neví, co bude,“ vypráví Kateřina. Práci na klipu si nakonec vzala za svou právě dcera Davida Beránka Tereza Doležalová, která vymyslela námět a společně se svými vrstevníky následně natáčení zrealizovala na pražské Kampě.  „Nikdo z nich netušil, že točí v místech, kde jsem vyrůstala a jako „naivná“ v sedmnácti chodila s Mekym venčit psa,“ vzpomíná Katherine na úplný začátek svého osudového vztahu, který tak Tereza v rámci své terapie do klipu otiskla, aniž by o tom tušila.  Řeč byla také o tom, jak vypadaly práce na pro mnohé kontroverzním singlu Nora, který vyšel v létě a k jeho vzniku přispěla i umělá inteligence, která Mekyho hlas dotvořila z jeho původního dema. „David (Žbirka – pozn. red) mi říkal, že to nechce produkovat jako standardní nahrávku, kterou mu táta nazpíval. Chtěl, aby to mělo futuristický dotek. Ta písnička má opravdu nadpozemský nádech. Líbilo se mi, že z toho nechtěl udělat rádiový hit a uchopil to takhle. Vím, že je to citlivá věc. Ale myslím, že by Meky nebyl proti tomu,“ popisuje Katka písničku, která kupodivu bodovala v jediné hitparádě – ve Velké sedmě na Radiu 1.  V zajímavé kontrastu s tím jsou akce, které Mekyho fanoušky čekají v dalších týdnech. Jde o koncerty nazvané Miro Žbirka Symphonic Night, které se odehrají 24. října v Bratislavě a 15. prosince v pražském O2 Universu. Jejich koncept, kdy pěvecké party v originálních aranžích převezmou klasické nástroje, vymýšlel sám Meky ještě za svého života. A opět připomenou, jakou sílu v sobě jeho hudba do dneška má.  K pracovnímu nasazení Katky Žbirkové patří i její práce se zpěvačkou Lenny, o kterou se začala starat coby manažerka. A aktuálně za sebou mají úspěch s vyprodaným koncertem v Obecním domě. Anebo funkce prodavačky merche a správkyně Mama hotelu, kterou vykonává pro skupinu Sunnbrella.  A kde na to všechno bere Katka energii? „Asi mě Meky nakazil workoholismem. Já taková vůbec nebyla! Byla jsem línej člověk, který se válel doma, hrál počítačový hry a četl knížky. Ale Meky pořád něco vymýšlel. A dopadlo to tak, že já už snad taky neumím odpočívat,“ směje se. „Ale ta chvíle přijde. Já si lehnu někde u moře a už nevstanu.“  Ale na to je ještě čas, plánů má Katka Žbirková v hlavě ještě dost. 

Pánové Šéfík, Ságo a Šroubek co je princezna a nikdo nevi proč, se sešli ve studiu podcastové revue NOTY VOLE v kompletní sestavě, aby připravili další díl. Téměř dvouhodinová epizoda vás provede jejich nejenom koncertními zážitky. I přes šílenou indispozici, nakonec pan Šroubek dorazil do studia, aby na závěr povyprávěl co zůstalo nakonec zcenzurováno.   Zásadním oznámením o změnách v podcastu NOTY VOLE tahle epizoda začíná, ale pak už se věnuje primárně hudbě. Probereme návrat The Cure a jejich očekávané album, poslechněte si jak hlubokou a nesmazatelnou stopu zanechal Kris Kristofferson v hudebním světe i u nás, probereme koncerty Berlin Manson, Lufťáků a Honzy Vedrala a dotkneme se situace v klubech na Slovensku.   Ve trendech nás čekají opět Linkin Park, raper Michajlov a metalový Traktor se svým pokusem o moderní videoklip. V tipech se nám představí Father John Misty, Xavier Baumaxa a Nate Smith s Avril Lavigne. Nechybí ušní červ, který tentokrát naplní temnou podstatu ve Wladově duši.   Pánové Šéfík, Ságo a Šroubek co je princezna a nikdo nevi proč, vás zvou k poslechu. Vítejte ve světě hudby, jak ji vidíme a slyšíme my. 

Nové album Spektrum natáčel Ben Cristovao mimo jiné i v legendárních studiích Hansa v Berlíně. Hostují mu na něm David Koller, Richard Müller či Jan P. Muchow a Anna Vaverková. Začíná přitom přidrzlou spratkovskou historkou o tom, jak místo fanynky skončil v posteli s její matkou. „Chtěl jsem, aby tahle deska byla svobodná,“ říká v podcastovém rozhovoru Honzy Vedrala.    „Je to jiná hra,“ vysvětluje Ben Cristovao, proč se rozhodl udělat si výlet z trendů k muzikantské desce natočené ve velkých studiích. „Rád sleduju popkulturu, dění mezi mladejma, aktuální žánry. Ale baví mě i rock, vyrůstal jsem na Aerosmith a Lucii. Na dobrý, kvalitní hudbě, kde je spousta muzikantů,“ líčí, proč ho lákají jiné hudební přístupy, které možná nepřinesou tolik prokliků na Spotify, ale za to větší vnitřní uspokojení. „Trendová hudba je velmi předvídatelná. Všichni doufají, že se jim chytne patnáct vteřin na Tiktoku. Protože to je potom vidět i z reakcí na koncertech,“ popisuje jeden z nejúspěšnějších „digitálních“ umělců v zemi, jak to chodí.    „Mám za sebou loňský album Zvíře, kde se podvedly tři, čtyři hity. Do toho jsem udělal projekt s Nik Tendem, což je čistě rapový ípíčko. To pro mě byla další laťka, kterou jsem si chtěl vyzkoušet – tvrdej rap. Tahle deska byla zase jiná hra,“ pokračuje Ben už o albu Spektrum. „Minulej rok byl hodně digitální, tak jsem chtěl zase udělat něco hudebnějšího. Chtěl jsem být s muzikantama, se kterýma jsem strávil celý léto na festivalech. Jsme jedna z mála kapel, který nehrajou na klik. Všechno děláme na stagi extrémně live. A to pak vidíš, jak se hudba ohýbá podle nálad. Napadá tě spousta věcí, měníš tempa. A dochází ti, co bys chtěl v hudbě zkusit,“ popisuje, s jakým přístupem se tentokrát rozhodl vyrazit do studia.    Výsledkem je album, na kterém se mu velmi přesvědčivě daří střídat nálady a styly, což potvrzuje i recenze Jardy Konáše, který napsal, že Spektrum je Cristovaova nejlepší nahrávka. Začíná spratkovským rockem ve stylu Prci Prci Prcičky, jehož pomyslná hrdinka je odkazem na Stiflerovu mámu. A končí nečekaně temným valčíkem s názvem Nekonečno, v němž Bena svým mocným hlasem doplňuje Richard Müller. Skladba se natáčela v berlínských studiích Hansa, podílel se na ní i producent Jan P. Muchow. A má opravdu specifickou atmosféru. „Můžeš nasát to prostředí. Vidíš obrovský analogový, starý mašiny. I když tak nevypadám, i když se tak neoblíkám, mám to rád. Přijdeš do toho studia a hned to má punc Berlína. Je to krásně béžový, zlatobudíkovitý, dá ti to atmosféru, že se děje něco šíleně dobrýho Zahraješ notu a máš pocit, že jsi génius, i když něco neděláš,“ popisuje, jak mu učarovala studia Hansa, která skrývají i mramorovou místnost, v níž se natáčí bicí.   Pravé poznání ale přišlo až při natáčení zpěvů. „Když jsi s Richardem ve studiu a tvůj hlas má znít vedle jeho, to teprve pochopíš, co se děje. Jeho hlas je tak hutná věc, sytej tok obrovský řeky. A můj byl najednou jako potůček,“ vzpomíná Ben na rozporuplné pocity, se kterými odjížděl ze studia. S přesvědčením, že musí celou svoji sloku okamžitě předělat. „Musel jsem jít kontra, jinak by mě z tý písničky vyvedl jako malýho kluka za ručičku,“ vypráví pobaveně o skladbě, které patří k nejtěžším v jeho repertoáru.    Řeč byla i o natáčení s Davidem Kollerem, který se na albu objevil v roli zpěváka i bubeníka, či andělském hlasu alternativní písničkářky Anny Vaverkové, i o tom, jak se stalo, že spolu natočili song v rytmu bosanovy. Krom aktuálního alba Spektrum jsme se dotkli i velkého koncertu v pražském Edenu, který Ben chystá příští rok v červnu i o aktuálních specificích hudební produkce.    „Trend nenaplánuješ, ty děcka si to najdou samy,“ vysvětluje Ben Cristovao společně s tím, proč se dnes místo drahých klipových produkcí soustředí na natáčení reels pro sociální sítě. Protože i pro něj je pořád zásadní součástí hry dostat „Pokud hudbu děláš, aby měla zásah a chceš být relevantní, tak s společně s ní musíš tvořit i další kontent. Málokdo může desku jen tak vydat a nemít vymyšlené, jak ji dostat k lidem. Hudby je dneska až moc. Posluchač ti nic nedluží a ty musíš o jeho pozornost bojovat. Skrze sociální média, protože tam ty lidi jsou. Odtamtud si můžou tvoje věci pustit.“

Nic. Jubilejní čtyřicátá epizoda podcastové revue NOTY VOLE je takový pelmel. Tedy spousta menších témat, mezi kterými pánové Šéfík, Šroubek a Ságo bloudí jako orientační běžec Opavskem. Podívali jsme se na blížící se turné Davida Gilmoura a jeho vystoupení s dcerou na open micu, opět se těšíme na nové album Cure, které konečně získalo (snad) datum vydání. V této epizodě se také dozvíte co pro Wlada znamená Bon Iver a kde je cenová hladina morálky v souvislosti s prodejem vstupenek na koncerty.   Přiblížíme vám večírek s Kevinem Spaceym v Malostranské Besedě, zhodnotíme letošní Headliner Pontony a podíváme se na nominace letošní Country Music Awards. V souvislosti s nominacemi se ještě vrátíme k Beyoncé a jejímu country albu a probereme šance jednotlivých interpretů V rámci trendů se podíváme na Lucii Bílou, opět probereme Linkin Park a poslechneme si ukrajinskou dvojici Osty a Klavdia Petrivna. V tipech osaměle zabojuje MK.gee, poslechneme si úvodní píseň Vladimíra Mišíka z nového alba a nový folkový objev Janu Mila. Vlastně je toho docela dost. Vítejte ve světě hudby, jak ji vidíme a slyšíme my. A hlavně si užijte poslech!

Osmé album písničkáře Ondřeje Ládka známého jako Xindl X nese titul Fén X. Svoje posluchače na něm překvapí novým zvukem, přístupem i mnohem osobnějšími tématy. „Radši jsem tu desku k vyhoření udělal dřív, než to přijde, protože pak už bych ji nenapsal,“ říká v podcastovém rozhovoru. Honzy Vedrala Téma povídání bylo jasné, protože úvodní píseň Fénix, na novém albu Xindla X začíná slovy „asi jsem vyhořel“. I když se text stočí k dvojsmyslu o reálném požáru, proměna zvuku i přístupu je patrná skoro ze všech songů. „Ano, začínal jsem mít pocit vyhoření. Když člověk dělá věci dlouho a s podobnými výsledky, zapadne do kolejí,“ vypráví písničkář, jak to všechno začalo. „Nechtěl jsem dělat desátej Blbej věk a patnáctýho Anděla. Chtěl jsem vystoupit z komfortní zóny a chvíli nebýt tím diktátorem, kterým v kapele normálně jsem.“   Všechno začalo už za covidu a s předchozím albem Terapie. „Dělal jsem ho na dálku. Mám ho rád, ale vznikalo tak, že jsem poslal maximálně producentovi svoje poznámky, ale neužil jsem si nahrávání. Přitom to je ta část tvorby, kterou mám skoro nejradši,“ vypráví Ládek. „Bylo to pro mě snadný, ale uvědomil jsem si, že takhle to dál dělat nechci. A že kdyby to tak šlo dál, asi se na to brzo vykašlu.“  Při přípravě desky se proto Ondřej rozhodl pro jiný přístup než v minulosti. Místo toho, aby psal písničky sám, zapojil do procesu další umělce, což mu přineslo nové nápady a perspektivy. „Vlastně jsem ani neplánoval psát desku, psal jsem si svůj muzikál, myslel jsem si, že se budu soustředit na něj. A ani neměl chuť dělat další věci pro repertoár kapely,“ popisuje nenápadné začátky vzniku nahrávky.  Nakonec se věci začaly ubírat jiným směrem. „Říkal jsem si, že zkusím něco jinýho. Zkusím cinknout Jendovi Vávrovi, jestli by mi nepomohl dopsat texty a vnést do nich svěží nápady. Ten navrhl, že zkusíme zavolat Štajnymu, a tak se to postupně nabalovalo,“ vysvětluje, jak se ze solitéra stal týmovým hráčem a postupně se obklopil nečekanými muzikanty. „Jsem zvyklý napsat si písničku od začátku do konce a až když mám pocit, že funguje, jít s ní za producentem a dohodnout se na aranži. Ale teď jsem si zjistil, že už mám možná mysl nastavenou jinak. Že zkusím tu metodu, že se zavřeš s dvěma lidma a na konci dne máš hotovou písničku i s aranží. Sice nevíš, jestli je to úplně tvoje písnička, ale já to vlastně nechci řešit. Chtěl jsem zažít radost ze společný tvorby," shrnuje nové písničky.  Album uvádí singl Proměna inspirovaný stejnojmennou novelou Franze Kafky. K desce Xindl X zahraje speciální koncerty s hosty a filmovými projekcemi. Křty se budou konat 11. listopadu v brněnském Sonu, 16. listopadu se představí v Garage Clubu v Ostravě a 19. listopadu v pražském Lucerna Music Baru.

Oasis jsou zpátky, Lucie je bez Davida Kollera, Linkin Park trollují fanoušky s oznámením nové zpěvačky. A k tomu vyšel zářijový Headliner s Vladimírem Mišíkem na obálce. Témata, která se pánové Šéfík, Šroubek a Ságo rozhodli rozebírat v devětatřicáté epizodě podcastu NOTY VOLE byla tedy jasná. "Neohlížej se v hněvu," zpívají sice Oasis, ale co se týče návratů kapel, s osádkou naší podcastové revue by se na tom asi úplně neshodli. Pánové rozebírají všechny okolnosti ohledně ohlášeného comebacku Oasis, dynamické ceny vstupenek a všeobecné šílenství, které nastalo. Samozřejmě i fenomén, který tahle kapela pro britskou kulturu znamená. Dojde i na zásadní odhalení, že všechno, co nyní ohledně Oasis zažíváme, už před rokem předpověděl wlado v neslavné epizodě Noty Vole o pánovi s vidličkou ve světě polévek. Zatímco posluchači v době vydání devětatřicítky už znají jméno nové zpěvačky Linkin Park, při natáčení hoši v redakci ještě tápali. A rozebírali, co všechno mohlo vést ke kapku zfušovanému "odpočtu" události, během níž měli její jméno Linkin Park původně zveřejnit. Nechybí ani pravidelné rubriky. V rubrice Trendy naše trojice rozebírá aktuální popový fenomén – zpěvačku Sabrinu Carpenter, která podobně jako Miley Cyrus vzešla ze seriálů televize Disney a aktuálně drtí žebříčky. Je to pop standardní nebo výjimečný? Na tom tedy ve studiu shoda rozhodně nepanovala. Situace se ještě zhoršila, když došlo na nový opus skupiny Rybičky 48. Zatímco pan Šroubek se přiznal, že ho transformace skupiny Holki, která v narozeninovém songu Kuby Ryby vystupuje pod novým názvem Milfki, pobavila. Mistr Ságo zůstává neústupný: "Je to pro mě Slunce, seno, erotika český hudební scény," odmítá udělit kutnohorským pankáčům kus pochvaly. Shoda nastala až při poslechu nového singlu Eminema, ve kterém se docela drsně omlouvá svojí dceři, jak selhal jako otec. No a to už byla jasná cesta k tipům. V nich vás čeká rozbor zřejmě nejulítlejšího videoklipu letošního roku a možná všech dob, který natočil A$AP Rocky a nese posměšný název Tailor Swif. Chválit budeme i sedmiminutový (!) singl Kdo jsem? z nového alba Prago Union. A skutečnou lahůdku si připravil pan Šéfík, který v premiéře pustí novou ochutnávku z jedné z nejočekávanějších českých desek letošního roku. Ale jáká to je? To už necháváme jako překvapení pro naše posluchače. Vítejte ve světě hudby, jak ji vidíme a slyšíme my. A hlavně si užijte poslech!

Zastupuje umělce jako Noisy Pots, Aiko, nebo Lazer Viking. A i dalším českým kapelám pomáhá ve své firmě 420 Production s koncerty v zahraničí. Krom toho je předsedou Music Manager Fora a podílí se na pořádání konference ReConnect, která se letos koná 3.-5. října a už počtvrté přivítá v Brně profesionály i fanoušky napříč hudební branží. Petr „Kužel“ Blažek byl dalším hostem Honzy Vedrala v rozhovorovém vydání podcastu Headliner CZ. 

The boys are back in town! Po téměř dvou měsících vás konečně čeká plnokrevné vydání podcastové revue NOTY VOLE v maximální sestavě. A protože pánové Šéfík, Ságo a Šroubek své sliby plní, dojde v něm na otázky na vaše odpovědi. Krom objasnění fungování naší podivuhodné hudební revue, povídání o Headlineru a světě hudební novinařiny dojde i na rozvahu nad zásadními tématy letošního léta, jako kdo komu co Navrátil. A ožehavou problematiku disidenství Michala Davida. Tím nejdůležitějším ale je, že se pan Šéfík rozhodnul dostát svému jménu a plně prokázat, že si svou přezdívku zaslouží. Tak moc jsme se rozplývali nad chystaným albem Vladimíra Mišíka, které už dvě třetiny naší podcastové osádky slyšely, že s vydavatelstvím Animal Music dohodnul báječnou věc. Totiž, že vám v předpremiéře můžeme pustit malou ukázku z titulní písně alba Vteřiny, měsíce a roky. Až ji uslyšíte, možná pochopíte, proč o desce už teď mluvíme jako o události podzimu. Do plnokrevné epizody patří i plnokrevné trendy. Tentokrát jsou v nich dokonce docela povedené písničky! Zejména duet Bruna Marse a Lady Gaga vzbudil v našich popových srdcích nadšení. Nechybí ani trendy, ve kterých jsme se roztekli nad novými Fontaines DC, ale tato idylka bohužel dlouho nevydržela. Rurální poetika Jaromíra Švejdíka na každého nefunguje stejně, a tak se nakonec i tentokrát pánové Ságo, Šéfík a Šroubek zhádali jako kanci u piva. A to už nezachrání ani ušní červ. Ano, zkrátka "boys are back in town". A tak vítejte zpátky ve světě hudby, tak jak ji slyšíme a vidíme my.

Ještě jednou se s námi můžete vrátit na festival Rock for People. Právě tam se totiž v režii Headlineru konal panel, ve kterém si Jindřich Šídlo na chvíli odpočinul od politiky. A společně s Josefem Vlčkem, Honzou Vedralem a Petrem Adámkem z České televize navštívil svět hudební kritiky a publicistiky. Jak to v současné době v hudebních i nehudebních médiích chodí? A jak to bylo v minulosti? A nemají politici a muzikanti nakonec snad něco společného? Vítejte v poněkud nečekané debatě s poměrně nečekanými pointami.

Dva muži, dvě témata, dva trendy a dva tipy. Uvídíme jak se pánům podaří splnit své předsevzetí o poklidném a hlavně krátkém podcastovém díle, který se nese ve znamení lovu na medvěda. Pánové si vymění zážity z Brna, proberou koncert Eda Sheerana, rozeberou YouTubové trendy a samozřejmě dojde i na tipy. Pánové Šroubek a Šéfík vás zvou ke třicáté sedmé epizodě podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my.

Dnes vás čeká v našem podcastu speciální ohlédnutí za děním na festivalu Rock for People. Právě tam totiž Dany Stejskal připravil jeden ze speciálů Headlineru s jasným názvem Kytarový svět Karola Komendy. Talentovaný kytarista, který točí skvělé sólové desky a také působí jako důležitý člen kapely Bena Cristovaa v muzikantské session opisuje svoji hudební cestu. A také ukazuje možnosti, co všechno a jakým způsobem se dá vyčarovat, když má člověk nástroj, kombo, nadšení a k tomu trochu trpělivosti a nadání. "Jsem odlschool. Mám za sebou rád aparát a rád se cítím jako rockový kytarista," říká mimo jiné během uvolněného povídání Karol Komenda. A to přitom odehrál i několik vyprodaných O2 arén s "popovým" Benem Cristovaem! I s ním si totiž porozuměl díky rokenrolu. Pokud se chcete dozvědět víc, pohodlně se usaďte a přeneste se s námi zpátky na Conference Stage Festivalu Rock for People.

Je to tady! Po více než měsíci se pánové Šéfík, Ságo a Šroubek sešli ve studiu podcastové revue NOTY VOLE v kompletní sestavě, aby připravili šestatřicátý díl. Téměř dvouhodinová epizoda vás provede jejich koncertními zážitky. Shrneme si dění v Malostranské Besedě, kde pan Ságo používal ságo, vyrazíme za mladými lidmi (a Benem Cristovaem) do mosphitu na Travise Scotta. A v obsáhlém zpravodajství pana Šéfíka z Colours of Ostrava se dozvíte, jaký byl Tom Morello, Lenny Kravitz, o proměnách festivalu a také něco o fungování České televize. Nemohou samozřejmě chybět ani pravidelné rubriky. V trendech komentujeme novou skladbu No Sleep Gang, pod kterou jsou podepsaní Yzomandias a PTK. Zamýšlíme se nad silou ženství Katy Perry. A bohužel dojde i na fenomén Lollipopz, kterým chce někdo zničit celou generaci českých dětí. Náladu si spravíme u tipů. Zazní totiž Leoniden, Mikkim a také Son Mieux - ne náhodou jeden z objevů letošních Colours. A tančit se bude i na samém konci, kdy odbije hodina H a přijde čas na tradičního ušního červa. Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou ke třicáté šesté epizodě podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my.

Letní šuplíková krize podcastu Headliner CZ pokračuje. Proto vás tentokrát místo standardní epizody čeká rekonstrukce titulního článku červencového vydání našeho časopisu, který pojednává a skupině Lufťáci. „Hlavně si neber diktafon,“ instruuje mě bubeník David Landštof a z jedné z mnoha umaštěných kapes na vestě mu kouká párek... začíná toto vyprávění Honza Vedral.

Ano, víme, že v tom titulku je chyba, že tam mají být myši. Ale to jsou věci, které se v našem podcastu dějí, když pan Šéfík odjede na dovolenou a Sága se Šroubkem nenapadne nic lepšího než natočit guerrilovou epizodu bez jeho vědomí! V tomto dvoutřetinovém vydání revue NOTY VOLE je všeho míň, zato vám to wlado s Honzou odvypráví s šílenou kadencí a zásadně bez rozmyslu a bez teček. Nejprve jsme probrali aktuální červencové vydání časopisu Headliner, které můžete číst ve svých mobilech, tabletech i na webu. Zavzpomínali jsme na Red Hot Chili Peppers a jejich zlomové album Californication, chtě nechtě se vrátili na Glastonbury, probrali zrušené koncerty a smůlu, která se nalepila na paty Colours of Ostrava. A aby toho nebylo málo, rozhodli jsme se pověnovat i radikálnímu kroku Michala Davida, který vyměnil osmdesátkové synťáky za ukulele. Zatímco jemu je líp, o osádce naší podcastové revue se to úplně říct nedá.  V dvoutřetinových trendech rozebíráme nový singl Marpa, který natáčí svoje vysněné country rapové–album. A máme kupodivu dost velkou radost i z aktuálního letního hitu Pam Rabbit. V tipech vás pak čeká Toro Y Moi a taky noví Fontaines D.C.  A místo červa jsme poslali Danymu jeden country pozdrav, aby mu nebylo líto, že tu nebyl s námi. A taky aby nás za tuhle podcastovou sabotáž nepřizabil. 

Podcastová revue NOTY VOLE! se na jeden díl mění na NOTY GLASTO! a přichází s krásným hostem v podobě Šárky Hellerové, která s pány Ságem a Šéfíkem prochází hudební festival Glastonbury 2024. Wlado ne jednu epizodu přenechal své místo za mikrofonem i na grafice, ale zatím to chudák neví. V epizodě číslo 34 najdete 34 hudebních ukázek z festivalu Glastonbury a k nim fundovaný komnetář o tom, jaké to bylo. Tedy poslouchejte rychle než to smažou!

"Přípravy na sólové album trvaly desítky let. Zrálo to dlouho," vypráví o svém prvním autorském albu Když chlap svléká tmu herec a šansoniér Igor Orozovič. "Zásadní je, že jsem chodil na klavír do ZUŠky a maminka mě u toho násilím udržela," popisuje Honzovi Vedralovi svoji cestu k hudbě. "Už tehdy jsem  ale měl chuť si vymýšlet písničky." Původně chtěl být veterinář, ale osud a špatné známky z přírodních věd ho dovedly na Ježkárnu, kde studoval muzikál. A krom hraní skládal a skládal.  Vyústěním této cesty je výrazné album, o kterém se často píše jako o šansonovém. „Můj cíl je slovo šanson vůbec nepoužívat. To je stigma,“ říká přitom v podcastu Orozovič. „Nebo mu možná vrátit jiný význam,“ zamýšlí se. A dál věří v sílu písničky, která zůstává platná napříč generacemi. „Myslím, že by se to mohlo líbit i mladým lidem. Všichni přeci nakonec poslouchají Hegerovou. I ti mladí se k tomu vrátí,“ uvažuje Orozovič. „Za poslední roky jsem byl několikrát u táboráku a dvacátníci si zpívali Nedvědy. A to je ono! Kdo si zazpívá Harryho Stylese u táboráku, nebo Taylor Swift? To nejsme my, to je jenom nějaký vzor.“ Celý rozhovor Honzy Vedrala si poslechněte zdarma v podcastu Headliner CZ.

V poslední den festivalu Rock for People naše slavná trojice Šroubek, Ságo a Šéfík přijala pozvání na Conference Stage, kde se dopustila živé verze podcastové revue NOTY VOLE. Jako host u toho nemohl chybět Jiří Hrdina.  Společně tito čtyři vystoupili mimo všechny zajeté formáty naší revue.Žádné tipy, žádné trendy, ale stále ještě běžící festival podrobili kruté (ale spíš milé) kritické reflexi. Trojnásobný držitel Stanley Cupu nám popsal, jaké je to stát na pódiu s Vypsanou fixou, držet v ruce kytaru a hrát pro pětadvacet tisíc lidí. Wlado přidal k dobrému další historky s trsátkem svého osudu, Honza seznámil publikum se festivalovým objevem, kterým se pro něj stala zpěvačka se jménem psa. A Dany pohovořil o svých zážitcích z areálu i jeho zákulisí.  Mezi pány nechyběla ani drobná přestřelka o tom, zda jsou The Offspring za zenitem, či zda show The Prodigy byla skvělá, vyčpělá, anebo to stálo vždycky za prd. A samozřejmě jsme probrali i velkolepou show, kterou přivezli Bring Me The Horizon. Ale někteří z nás šli stejně radši za pěknou českou písničkou.  Děkujeme Rock for People za pozvání na skvělý festival. A vám všem, kteří jste si přišli NOTY VOLE naživo užít, i když proti nám hrál legendární Petr Spálený a tajný host festivalu skrytý pod přezdívku Zdena.

Rozhovory Honzy Vedrala v podcastu Headliner CZ se vrací. Prvním hostem po pauze způsobené seriálem Pětatřicátnící je Mirai Navrátil. Řeč byla o albu Tomodachi, deseti letech na scéně, vývoji české populární hudby, rádiích i hudebních kriticích. Může být jejich pochvala pro kapelu polibkem smrti?

Podcastová revue NOTY VOLE je zpátky se standardním, třicátým druhým vydáním, dlouhým jako týden před výplatou. Spousta témat, spousta nové hudby, abychom se také dotkli té staré. A starejch časů, kdy holkám v ústech zvonil smích a všem bylo po ránu líp. Rozebereme šeptaly, kňourauly i silné hlasy, narazíme na Karla Kryla, White Stripes, a připomeneme článek Penk Floyd - obrácená strana talentu Josefa Vlčka. Black Eyed Peas, Calin, Sofian, nový Eminem a spousta hloupostí ketrá nás napadla při střihu. Celou epizodou se jako červená nit vine klasické Vivaldiho dílo – Čtvero ročních období. Dočkáte se velké sázky a její výsledek najdete na samotném konci tohoto dílu. 

Podcastová revue časopisu Headliner je tady, dnes s festivalovým speciálem. Nikdo neví co je revue a tentokrát je to pel-mel doporučení kam zajít v létě za písničkou pod širým nebem.  Nedáváme si za cíl být festivalovým infocentrem, reflektujeme co nás baví, procházíme festivaly chronologicky od června do srpna a tak trochu kopírujeme cestu na které nás můžete letos potkat. Pokud vlastníte wifikundaci dá se stihnout všechno:   – Rock for People – Metronome festival – Mighty Sound – Basinfirefest – Beats for Love – Pohoda – Colours of Ostrava – Pop Messe – Ed Sheeran – Brutal Assault – Grape – Beseda   V této epizodě tedy bez trendů a tipů, nicméně nechybí ušní červ v podobě festivalové písně Ne bombu ne ze seriálu Svět pod hlavou a samozřejmě dávka hloupých vtipů, nepochopitelných sarkasmů a nerozeznatelných ironií. Ale děláme to pro Vás, děláme to rádi. Jsme dělníky podcastu a hudebních revue, kdy nikdo neví…   Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou ke třicáté první podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my.

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila?  Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát. V prvních čtyřech epizodách jsme s kytaristou Otou Váňou probrali celou historii kapely. Pak přišla řada na ostatní členy Kabátu. Po dva měsíce jsme každou středu v rámci našeho kanálu Headliner CZ přinesli jeden rozhovor, který utváří mozaiku příběhu Kabátu. Děkujeme všem, kdo si u našeho podcastu nastavili odběr. A teď už je čas naši sérii uzavřít.  V osmé epizodě do redakce Headlineru zavítal hlas, tvář a frontman Kabátu Josef Vojtek. „Ze začátku jsem to bral jako zábavu, že se vyblbneme. Žádný ambice jsem v tom neměl, to jsem si ani neuměl představit. Že bych najednou stál vedle Petra Jandy nebo kluků z Vitacitu nebo Citrónu? Ten sen tam asi byl, říkal jsem si, že by to bylo super. Pak jsem si uvědomil, že mám práci, dítě a jak to bude, to nikdo neví,“ popisuje dobu, kdy v Kabátu začínal.  Až do devatenácti let ho ani nenapadlo, že by mohl zpívat v kapele. Všechno se změnilo v Hranicích na Moravě, kde byl Josef na vojně a k jeho jednotce byl shodou náhod přidělen i další Tepličák – Tomáš Krulich, kluk, se kterým se znali z fotbalu. Jenže tentokrát přišel s kytarou. „Jednoho večera jsme seděli a chlastali, protože co jinýho se dá dělat na vojně. A Tom říká: Hele, nemohl bych si přívézt kytaru?“ vypráví Josef. Samozřejmě souhlasil a čekal, že budou se španělkou vyřvávat písničky u táboráku. Jenže Krulich překvapil a přivezl kytaru elektrickou. „Tak jsem se ho ptal jestli hraje v nějaký kapele. A on, že v Kabátu.“  „A co děláte?“   „No takovej bigbít.“  Tomáš začal Josefa učit hrát. Ukazoval mu fígle, výjezdy, sólíčka. „Kluci, co tam dělali u vysílaček, nám podle návodu z Mladýho světa smontovali booster. My jsme to připojili na rádio ve společenský místnosti a hráli jsme!“ vypráví Josef Vojtek.  A jenom u kytary nezůstalo. „Jednoho krásnýho dne jsme se zase vožrali. A protože kytara byla jenom jedna a museli jsme se střídat, tak jsem do toho začal hulákat. A Tomáš najednou říká: „Ty vole, my potřebujeme zpěváka.“ Neznal jsem tehdy Milana Špalka ani Hurvajse, nevěděl jsem o o koho jde. Ale Tomáš pokračoval: „No Milana zpívat nebaví, já nezazpívám nic, Hurvajs to je bubeník… nechceš to zkusit ty?“  Zasekl háček a jak víme, s Josefa Vojtka se skutečně stal zpěvák skupiny Kabát. Protože dělal u Spojů, měl Josef Vojtek jako jediný doma telefon. Ten jednou zazvonil.  „Zvedl se sluchátko a tam se ozvalo: Nazdar, tady Django!“  „Kdo?“ „Petr Janda!“ A já: „Aha, dobrý den.“ Tehdy si totiž Petr Janda vyhlídnul Kabát pro svůj projekt Rockmapa a tím de fakto odstartoval kapele kariéru. Přestože na koncertech už měli plno, z práce Josef Vojtek odešel až jako úplně poslední z kapely. „Táta mi furt nadával, že mám rodinu a že nějaká kapela, to špatně končí. Odešel jsem až po první desce, zjistil jsem, že to nemá cenu, že už to fakt nestíhám,“ popisuje Josef. „V březnu jsem měl vybranou dovolenou na celej rok, protože jsem vždycky v neděli přijel ještě vožralej z koncertu a pondělky jsem nedával. To jsem ležel doma s hadrem na hlavě. Tak jsem šel a řekl, že končím.“ A tak se zrodil Josef Vojtek - zpěvák a frontman – jak ho známe dnes. V závěrečné epizodě podcastu PĚTATŘICÁTNÍCI vás čekají veselé historky z bujarých začátků kapely, v nichž dojde na kouření hašiše i trávy s Oceánem. Josef vypráví o svých hudebních kořenech, co to obnáší být frontman, fanynkách, péči o hlas i o své cestě k divadlu. A na konec vás čeká i na Hurvajsova nezapomenutelná lekce slovenštiny.

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila?  Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát. V prvních čtyřech epizodách jsme s kytaristou Otou Váňou probrali celou historii kapely. Teď přišla řada na ostatní členy Kabátu. Každou středu si v rámci našeho kanálu Headliner CZ pozveme jednoho z nich, aby do mozaiky příběhu Kabátu přispěl svými vzpomínkami. Tak si u našich podcastů nezapomeňte nastavit odběr.  V sedmé epizodě jsme vyrazili směr Teplice za bubeníkem Kabátu Radkem Hurčíkem, kterému nikdo neřekne jinak než Hurvajs. „Já jsem nevěděl, jak se hraje v kapele. Ale Milan Špalek řekl: hele, stačí pít rum a umět na dva šlapáky a jseš v Kabátech,“ vzpomíná, jak dostal angažmá svého života. Řeč byla i o začátcích v Teplicích a policejních buzeracích, které následovaly, když dal bráchovi svůj pas, aby na něj mohl emigrovat.  Ve svých začátcích měli Kabáti pokročilé metody propagace. „Když jsme hráli mimo okres, tak jsme vždycky vyjeli den předem, ožírali jsme se tam po hospodách, abychom nalákali fanoušky,“ vzpomíná Hurvajs. „S místní komunitou jsme se ožrali. A oni si řekli: To bude asi dobrý a přišli. A tak začalo chodit víc a víc lidí, protože jsme dělali brajgl.“ V podcastu Hurvajs vzpomíná i na to, jak si postavil svou první bicí soupravu. Obdivoval tehdy Kiss, kteří měli stříbrné bubny. „Říkal jsem si, že hliník je stříbrnej, tak to půjde.“ Ke stavbě využil, co bylo po ruce. „Byl to rok 88, ještě za komoušů, takže všechno bylo všech. Já dělal ve fabrice zámečníka a tam byly obrovský plechy z hliníku. Tak jsem si říkal, že když všechno je všech, tak si nějaký vezmu,“ popisuje Hurvajs sběr materiálu. „Byla tam skružovačka, nejtovačka, tak jsem si vzal ten rám, vršek od bubnu. Ten jsem si změřil, skružil jsem buben, znejtoval jsem to. Nasadil jsem originál vršky, koupil jsem si blány. A měl jsem bicí!“ Na svéráznou soupravu potom natočil první dvě alba Kabátu. „Ve studiu docela koukali,“ směje se motor Kabátu.  Při rozhovoru došlo samozřejmě i na památné posezení u Dáši. A pátrání po otázce, proč je Kabát už pětatřicet let spolu. „Každej, ať si dělá, co chce. Díky tomu to funguje,“ má na to Hurvajs jasnou odpověď. 

Podcastová revue časopisu Headliner je zpátky s jubilejním třicátým vydáním. Nikdo neví co je revue a střihač se nejspíš pomátnul, takže míchá Karla Hálu, Bedřicha Smetanu s romantickým klavírem Jiřího Maláska, aby Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík mohli probrat aktuální MS v hokeji, samozřejmě nové květnové vydání hudebního magazínu Headliner, rekordní (ne)prodeje Billie Eillish, Travise Scotta a Moniky Bagárové, pozornosti neušel ani dvojkoncert Ramstein či smrt Steva Albiniho. Televizní bizár roku, tedy Eurovize 2024, sice dostal 11 minut prostoru, ale při střihu spadl pod stůl jako věc o které se nemá smysl bavit. Dočkáte se trendů kde se potká Elán s Falling In Reverse a Post Malonem, dozvíte se jaká byla cesta Kid Rocka a možná i Marpa a samozřejmě i skvělých tipů v podobě Muchy, Bleachers a Lily Rose. Wlado má v průběhu pořadu hned tři  reklamní bloky sám na sebe a také se dozvíte, že countryové zpěvačky se zásadně rodí v Gruzii.  Co je obsahem třicátého vydání?  • Nová gólová znělka pro MS v hokeji 2024 • Květnové vydání Headlineru • Rekordní prodeje vstupenek • Smrt Steva Albiniho • Trendy: Elán, Falling In Reverse, Post Malone • Hudební tipy: Mucha, Bleachers a Lily Rose • A samozřejmě taky ušní červ...  Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou ke třicáté podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my.

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila?  Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát. V prvních čtyřech epizodách jsme s kytaristou Otou Váňou probrali celou historii kapely. Teď přišla řada na ostatní členy Kabátu. Každou středu si v rámci našeho kanálu Headliner CZ pozveme jednoho z nich, aby do mozaiky příběhu Kabátu přispěl svými vzpomínkami. Tak si u našich podcastů nezapomeňte nastavit odběr.  V šesté epizodě do redakce Headlineru společně s Otou dorazil baskytarista, textař, zpěvák a zakladatel Kabátu Milan Špalek. "Začínali jsem tím, že jsme s kamarádem hráli v háječku na španělky a zpívali anglicky. Anglicky jsme teda neuměli. První píseň byla Sleep sweet sleep. Taková romantická," popisuje, jak zněl Kabát, když chodil na základní školu. Grády to začalo nabírat později, když už kolem sebe našel muzikanty. "Bylo nám dvacet. Tak jaký má člověk záliby? Chce se bavit, chce někde sejmout nějakou holku. Tak jsme o tom zpívali," popisuje mladické období Kabátu. Bylo mu jasné, že škole se věnovat nebude. "Vyučil jsme se na instalatéra – ale byl jsem příšernej instalatér. Tak jsem si říkal, že se radši budu soustředit na muziku, protože to mě bavilo. Sváření trubek jsem se vyhejbal, to bylo šílený," pokračuje Milan Špalek a přidává k dobru historku ze své praxe, která byla naštěstí pro všechny velmi krátká. "Měl jsem takovej speciální klíč, kterým se dala na ulici zavřít voda do celýho baráku. A tím jsem řešil všechny problémy. Když někomu rupla voda, tak jsem ji zavřel," popisuje. "Lidi pak volali na byťák: "Nám neteče voda!" A když se mě mistr ptal: „Špalek, jak to, že jste to neopravil?“, tak já odpovídal: „Vždyť říkali, že jim teče voda, tak teď jim zase neteče. Tak o co tam jde, proboha?“ Takhle blbej instalatér já byl. Takže není divu, že muzika převážila."  Dozvíte se, jak to má Špalek se psaním textů, jaké jsou jeho nejoblíbenější písně. I co to obnáší přijít s novou skladbou po pětatřiceti letech v kapele. "Když něco napíšu, nevěřím, že je to dobrý, dokavaď mi to lidi sami neřeknou. Nevěřím, že je ta kapela dobrá. Nevěřím, že příště přijdou lidi. Celej život to mám takhle. Prostě tomu nevěřím. Ve všem jsem největší skeptik z kapely," říká překvapivě.

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila?  Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát. V prvních čtyřech epizodách jsme s kytaristou Otou Váňou probrali celou historii kapely. Teď přišla řada na ostatní členy Kabátu. Každou středu si v rámci našeho kanálu Headliner CZ pozveme jednoho z nich, aby do mozaiky příběhu Kabátu přispěl svými vzpomínkami. Tak si u našich podcastů nezapomeňte nastavit odběr.  Jako první do redakce společně s Otou dorazil kytarista Tomáš Krulich a rovnou začal se vyprávěním o svých hudebních začátcích, které se kupodivu odehrály na fotbalovém hřišti. "Hrál jsem tehdy za Teplice. Trenér mi dvakrát řekl, ať se ostříhám. Pak mi dal dokonce deset korun, ať si dojdu k holiči, nebo ať si to zabalím věci a jdu do prdele. Tak jsem se zabalil a šel do tý prdele," vzpomíná Tomáš věcně a se smíchem. Pak už stačilo všechen čas, který dosud věnoval fotbalu, zasvětit kytaře... Dozvíte se, jak se Tomáš setkal se Špalkem, jak rozpoznal v Josefu Vojtkovi zpěváka a jak ho draftoval do kapely. Příběhy písní Žízeň a Šaman a samozřejmě vás čekají i historky z mejdanů, ze kterých Kabát vyrostl v nejslavnější kapelu v zemi. A vysvětlení, proč je dobře lidem vadit.

Podcastová revue časopisu Headliner je zpátky s devětadvacátým vydáním. Řeč byla o dění na pražském Majálesu, jehož pořadatelé poslali na svoje návštěvníky těžkooděnce. Došlo k hádce o tom, zda už je Taylor Swift slavnější než Michael Jackson. Rozebrali jsme nové Pearl Jam. A hluboce se zamysleli nad odkazem Ivety Bartošové… což jsme ovšem celé vystřihli.  Za to se ovšem dočkáte trendů s Dymytry, Jelenem a paní pivo. V tipech jsme se zase rozplynuli nad novými Fontaines DC, projektem A)tým v němž se sešli Kato a Rest. A Natem Smithem, jehož pan Šéfík nenašel na TikToku. Co je obsahem devětadvacátého vydání?  • Taylor Swift - zbláznit se nebo usnout? • Pearl Jam - velký návrat, nebo velká nuda • Velká kelímková loupež na Majálesu •  Mc Gey v reklamě na Starobrno • Trendy: Dymytry, Madison Beer, Jelen ft. Rybičky 48 • Hudební tipy: Fontaines DC, A)tým, Nate Smith • A samozřejmě taky ušní červ...  Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou k devětadvacáté části podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my.

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila?  Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát. Hlavním průvodcem historií Kabátu se stal kytarista Ota Váňa, strůjce řady nosných riffů a hitů, které má kapela v repertoáru.  Každou středu si můžete jeho vyprávění poslechnout v rámci našeho podcastu Headliner CZ. A kromě vzpomínek Oty Váni vás postupně čekají i rozhovory s ostatními členy Kabátů. Tak si u našich podcastů nezapomeňte nastavit odběr.   A než se do toho vrhneme, ještě jedno důležité upozornění. V této sérii vás čekají sex, drogy a hlavně spousta rokenrolu! Ve čtvrté epizodě uzavírá Ota Váňa své vzpomínání. Pozveme vás do zákulisí obou koncertů na Vypichu. Co řekl Karel Gott Kabátu na předávání Slavíků? Jak kapela prožila covid? A co to obnáší po pětatřiceti letech rokenrolu přijít s novým riffem a dobrým textem? Krom povídání o albech se dočkáte i historek ze studií. Pár slov o podlézání politiků. A dojde i na objasnění toho, kdo kdy a proč si v Kabátech troufnul ostříhat si vlasy. Tím uzavíráme Otovo vzpomínání a vrhneme se do dalších kapitol kabátího příběhu.

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila?  Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát. Hlavním průvodcem historií Kabátu se stal kytarista Ota Váňa, strůjce řady nosných riffů a hitů, které má kapela v repertoáru.  Každou středu si můžete jeho vyprávění poslechnout v rámci našeho podcastu Headliner CZ. A kromě vzpomínek Oty Váni vás postupně čekají i rozhovory s ostatními členy Kabátů. Tak si u našich podcastů nezapomeňte nastavit odběr.   A než se do toho vrhneme, ještě jedno důležité upozornění. V této sérii vás čekají sex, drogy a hlavně spousta rokenrolu! Ve třetí epizodě rozebíráme alba Go Satane Go, kompilaci Suma Sumárum, na které poprvé zazněla Pohoda, i vznik alba Corrida, které se zpozdilo tak, až Kabát musel přeplánovat turné. Ale stálo to zato. Krom povídání o muzice se můžete těšit na zásadní historky z ubytoven i amerických turné a hotelů. Jak to přišlo, že Kabát málem zapálil nemocnici v Motole? Jak to bylo s prvním Slavíkem? A co se dělo v zákulisí Eurovize a proč ze soutěže Kabát ve skutečnosti odešel jako vítěz? Zahaleno tajemstvím zůstane snad jen Hurvajzovo tajemné posezení s Dášou, které se poněkud protáhlo.

Podcastová revue časopisu Headliner je zpátky s osmadvacátým vydáním. Tentokrát s opravdu výročním! Omluvami za omyly minulého dílu to začíná a děkováním končí. Dozvíte se, jak to je s Ježíšem v neděli, proč je výročí až teď a jací byli oblíbení červi. Podrobně rozebereme župan a Plzeň Pete Dohertyho a oznámíme naše působeni na festivalu Rock for People.  Samozřejmě se v NOTY VOLE i tentokrát ponoříme do trendů. V nich nás čeká Yzomandias, Viktor Sheen a Hard Rico, Imagine Dragons a Naty Hrychová. Neshodneme se skoro v ničem. A podíváme se také na tipy které se v jednu chvíli změní v hádku a záverečné bonusy spolu se zamilovaným ušním červem. Celým dílem se jako červená nit vine Brno. Co je obsahem osmadvacátého vydání?  • Rok s NOTY VOLE • Pete Doherty a Libertines • NTVL na Rock for People • Hudební tipy: Ren, Lanugo a Duff McKagan • A samozřejmě taky ušní červ...  Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou k osmadvacáté části podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my.

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila?  Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát. Hlavním průvodcem historií Kabátu se stal kytarista Ota Váňa, strůjce řady nosných riffů a hitů, které má kapela v repertoáru.  Každou středu si můžete jeho vyprávění poslechnout v rámci našeho podcastu Headliner CZ. A kromě vzpomínek Oty Váni vás postupně čekají i rozhovory s ostatními členy Kabátů. Tak si u našich podcastů nezapomeňte nastavit odběr.   A než se do toho vrhneme, ještě jedno důležité upozornění. V této sérii vás čekají sex, drogy a hlavně spousta rokenrolu! V druhé epizodě rozebíráme vznik desky Colorado, první menší krizi s deskou Země plná trpaslíků, natáčení alba Čert na koze jel, na kterém Kabát vystrčil zuby. A taky postupnou profesionalizaci a první důležitý krok kapely k tomu stát se velkou kapelou, který na albu MegaHu záludně překazil jeden močící bezdomovec.