Podcasts about musela

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Chtěla bych se zpětně hrozně obejmout,“ říká Lucie Minářová, trenérka, influencerka a mistryně republiky ve vzpírání, když se vrací k době, kdy její vztah ke sportu vypadal úplně jinak než dnes. Pohyb pro ni nebyl radostí, ale způsobem, jak kontrolovat vlastní tělo a někdy přímo trestem. Když se najedla, měla pocit, že to musí „vycvičit“, sama se sebou mluvila škaredě a stále víc se propadala do přesvědčení, že není dost. Postupně to vyústilo v bulimii, kterou zpočátku ani nevnímala jako nemoc. Připadala si, jako by objevila něco, na co ostatní ještě nepřišli: může se najíst, užít si oslavu a potom jídlo vyzvracet. Až časem pochopila, že z něčeho zdánlivě kontrolovaného se stal problém, který sama nezvládne. Navenek přitom dál studovala, měla kamarády a působila spokojeně. „Byla jsem prostě ta Lucie, co žila spokojený život,“ vzpomíná. Ani cesta ven nebyla přímočará. Bulimii podle ní na čas vystřídala jen sofistikovanější forma stejného problému - extrémní paleo strava, strach z některých potravin a přesvědčení, že vlastní hodnota souvisí s tím, jak „správně“ jí. Zhubla deset kilogramů, okolí ji chválilo, ona přitvrzovala a nakonec si dovolovala třeba jen zelenou zeleninu, protože má méně sacharidů. Při intenzivním tréninku pak na několik let přišla o menstruaci. Zlomem pro ni byl CrossFit: poprvé ji začalo víc zajímat, co její tělo dokáže, než jak vypadá. Aby byla silnější a lepší, musela mu také začít dávat dost jídla a regenerace. Právě tehdy se přitom rodila i její kariéra na internetu a Minářová dnes přiznává, že si dlouho neuvědomovala, jakou odpovědnost s sebou veřejné doporučování životního stylu nese. Dnes zvedá přes sto kilogramů, závodí ve vzpírání a ve 33 letech má pocit, že svého sportovního maxima možná ještě ani nedosáhla. Zároveň ale poprvé připouští, že další posouvání hranic nemusí být automaticky tím nejdůležitějším. Ve vzpěračské komunitě se podle svých slov necítila vždy dobře přijatá, čelila posměškům i slovním útokům a po letošním mistrovství Evropy začala přemýšlet, jestli už nechce víc pečovat o vlastní vnitřní klid. Dřív byla člověkem, který si určil cíl a udělal všechno pro jeho splnění. Teď říká, že zarputilost trochu mizí. Přesto sport opustit nechce - před pár týdny se při běhu rozbrečela radostí nad tím, že se vůbec může hýbat. Proměnil se mezitím i její vztah k sociálním sítím. Musela si znovu odpovědět na to, kdo je, co jsou její hodnoty a co chce lidem předávat, místo aby se řídila tím, co zrovna funguje na internetu. „Nejvíc stejně funguje to, když ten člověk bude dělat to, co ho baví a bude tomu věrný,“ říká. Jak snadno se může zdravý životní styl změnit v další formu kontroly? Proč ji okolí chválilo právě v době, kdy její tělo přestávalo fungovat zdravě? Jak se vyrovnává s nepřijetím části vzpěračské komunity? A má ještě potřebu dokazovat, kam až dokáže své tělo posunout? Poslechněte si celý rozhovor.

Táto relácia vznikla vďaka našim podporovateľom. Pridajte sa k nim, prosím, teraz aj vy na: https://podpora.postoj.sk/potrebujeme-vas?suma=10&referral_campaign=reakcia_simecka_maj_26&referral_source=youtube. Ďakujeme. Materstvo je v našej spoločnosti často vnímané ako najkrajšia a najprirodzenejšia rola ženy. Čo sa však stane, keď sa túžba byť dokonalou mamou zmení na neúnosný tlak a telo povie rázne „dosť“? Psychologička Michala Bieleková, ktorá dnes pomáha ženám, si prešla náročnou cestou k vytúženému materstvu až po absolútne vyčerpanie. V rozhovore opisuje moment, keď prekročila vlastné limity. „Jedného večera som si napriek veľkej únave povedala, že ešte poskladám kopu bielizne. Viem, že potom na mňa prišla taká ťažoba, že sa mi zle dýchalo a musela som si ľahnúť. Od toho momentu som potrebovala úplný reset.“ Upozorňuje, že obetavosť by nikdy nemala hraničiť so sebalikvidáciou a v kresťanskom prostredí sa držíme v materstve ešte mnohých mýtov. „Obetovať sa až do sebazničenia je nesprávne pochopená kresťanská láska k blížnemu...,“ hovorí Bieleková. Michala Bieleková odpovedá pravidelne na vaše otázky v našej rubrike Výchovná poradňa, je psychologička, zároveň koučka, arteterapeutka a lektorka. Poskytuje poradenstvo v oblasti sebarozvoja a psychohygieny, ale aj sociálnych zručností, vzťahov, komunikácie a výchovy v súlade s kresťanskými hodnotami.

Jak přesvědčit umělce, že rozhovory jsou podobně důležité jako nové písničky? Kdy musí manažer chránit interpreta před fanoušky – a kdy před ním samotným? A proč jsou to právě manažerky, kdo často schytá všechno, co ostatní říct nechtějí?Ve druhé části desáté Headliner půdy otevřeně mluví Kateřina Žbirková, Ludmila „Dydla“ Karlíková a Rozálie. S Honzou Vedral probíraly neviditelnou práci, bez níž by hudební kariéry českých muzikantů nevypadaly tak, jak je známe. Dojde na nezaplacené koncerty, ego umělců, sexismu v branži, hledání sponzorů i na otázku, jestli o úspěchu rozhodují hity, koncerty, nebo roky poctivé práce. I na historku o tom, jak Meky zkoušel jednoho svého fanouška ze hry na housle. Headliner půda #10 s tématem Manažerky se konala 25. května v Galerii Malostranské besedy. Diskusní večer vzniká za podpory Ministerstva kultury, Ochranného svazu autorského a Městské části Praha 1. Záznam z akce můžete poslouchat v podcastu Headliner CZ. Další Headliner půda se koná 21.9. 2026 opět v Malostranské besedě, jste srdečně zváni.

Hostia: Martin Hudcovský (ekonóm zo Slovenskej akadémie vied) a Tomáš Majerčák (ústavný právnik z Univerzity P. J. Šafárika v Košiciach). | Verejný dlh Slovenska prekročil hranicu, pri ktorej musela vláda po prvý raz v histórii požiadať parlament o vyslovenie dôvery. Spustil to posun v desatinách percenta — Eurostat vlani v októbri vykázal slovenský dlh na úrovni 59,7 % HDP a krajina sa tým ocitla v najtvrdšom sankčnom pásme dlhovej brzdy. Ústavný zákon o rozpočtovej zodpovednosti, schválený pred štrnástimi rokmi naprieč politickým spektrom, však musel najskôr vykladať aj Ústavný súd. Je dlhová brzda skutočnou poistkou proti zadlžovaniu, alebo len ústavnou formalitou, keď tá istá koaličná väčšina hlasuje o dôvere sebe samej? Aké konsolidačné kroky by museli prísť, aby sa Slovensko vrátilo pod sankčný prah? A čo dnešné hlasovanie reálne mení na trajektórii verejných financií z pohľadu Bruselu, ratingových agentúr či voličov? | Vláda musela pre vysoký dlh žiadať o dôveru. | Moderuje: Soňa Mačor Otajovičová. | Diskusiu Z prvej ruky pripravuje Slovenský rozhlas, Rádio Slovensko, SRo1. Vysielame každý pracovný deň o 12:30 v Rádiu Slovensko.

Od poetických tónů až po burácení. Takovou gradaci umožňují nové Grenzingovy svatovítské varhany. Posledním krokem před rozezněním byla jejich intonace a ladění, které trvalo 900 hodin. Vyžadovalo naprosté ticho, proto varhanáři přicházeli do katedrály v noci. „Varhany se musí ladit zhruba jednou za měsíc, ale když jsou koncerty nebo větší mše, tak před každou takovou akcí je potřeba vše zkontrolovat a doladit,“ vysvětluje svatovítský varhaník Ondřej Valenta.

Od poetických tónů až po burácení. Takovou gradaci umožňují nové Grenzingovy svatovítské varhany. Posledním krokem před rozezněním byla jejich intonace a ladění, které trvalo 900 hodin. Vyžadovalo naprosté ticho, proto varhanáři přicházeli do katedrály v noci. „Varhany se musí ladit zhruba jednou za měsíc, ale když jsou koncerty nebo větší mše, tak před každou takovou akcí je potřeba vše zkontrolovat a doladit,“ vysvětluje svatovítský varhaník Ondřej Valenta.Všechny díly podcastu Seriál Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Vznik života na Zemi možná závisel na překvapivě přesném chemickém nastavení planety. Nový výzkum naznačuje, že klíčovou roli mohl hrát poměr abiotického kyslíku – tedy kyslíku vznikajícího bez účasti života – v rané atmosféře a oceánech Země.Pokud by bylo kyslíku výrazně více nebo méně, změnilo by to chemické reakce probíhající na mladé planetě. Tyto reakce přitom ovlivňovaly vznik organických molekul, ze kterých se později mohl vyvinout první život. Jinými slovy: Země možná potřebovala velmi specifické podmínky, aby biologická evoluce vůbec začala.Studie tak ukazuje, jak citlivý mohl být vznik života na složení prostředí. Zároveň to má dopady i pro hledání života ve vesmíru – nestačí jen najít planetu s vodou, důležitá může být i velmi přesná chemická rovnováha atmosféry a povrchu.

Hraje a natáčí, naposledy snímky Dešťová hůl a Pět švestek. Svoje vysoké pracovní tempo ale zvolnila. „Pracuju citelně míň a je to z vlastního rozhodnutí. Zjistila jsem, že budu muset něco pustit a první byla ta škola. Pedagogická činnost nejsou jen ta dvě odpoledne v týdnu. Znamená to i přípravu a spoustu přemýšlení,“ vysvětluje herečka v rozhovoru s Terezou Kostkovou.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Vzpomínky Ludmily Kubíčkové pro projekt Příběhy našich sousedů natočili žáci Základní školy Bratří Čapků z Příbrami pod vedením učitelky Romany Křížové.

Je len málo mien v slovenskom športe, ktoré za hranicami rezonujú s takým obrovským rešpektom ako Natália Hejková. Žena, ktorá priviedla Ružomberok k historickým triumfom v Európskej lige a následne dobýjala „starý kontinent” s ďalšími európskymi gigantmi, prijala pozvanie Tomáša Kotlárika do najnovšej epizódy podcastu Pod košom.Ak si myslíte, že jedna z najúspešnejších tréneriek basketbalovej histórie si dnes užíva pokojný športový dôchodok, veľmi rýchlo vás vyvedie z omylu. Sama so smiechom priznáva, že na pletenie svetríkov či háčkovanie sa ešte rozhodne necíti. Basketbal zostáva pevne ukotvený v jej životnom portfóliu, aj keď v úplne inej, pre ňu doteraz netradičnej pozícii.Z aktívneho denného trénerského kolotoča a pozície hlavnej koučky v USK Praha síce potichu ustúpila, no jej vplyv na tím je stále zásadný. V rozhovore mimoriadne pútavo opisuje náročný proces odovzdávania žezla podstatne mladšiemu nástupcovi.Pre trénerskú osobnosť jej kalibru je zložité nezasahovať do chodu zápasu, a práve preto prijala dôležité rozhodnutie presunúť sa z lavičky do hľadiska. „Nechcela som sedieť na lavičke, aby jeho sebavedomie rástlo a rástlo. Stále reagujem tak, že čo by som urobila. Teší ma, že to nie je vyvolané z mojej strany, ale chce to on,“ približuje Natália Hejková zákulisie budovania novej trénerskej autority, ktorej robí mentorku s chladnou hlavou a bez každodenného stresu či priamej zodpovednosti za výsledok.Podcast však ani zďaleka nie je len o jej súčasnom živote v českej metropole a ambicióznom budovaní novej medzinárodnej akadémie. Ako mimoriadne bystrá pozorovateľka a analytička nemohla obísť ani pálčivú tému úpadku slovenského ženského basketbalu. Zlaté časy, keď naše kluby naháňali strach celej Európe, sú preč a Natália Hejková veľmi priamočiaro nastavuje zrkadlo súčasnej realite, v ktorej naša reprezentácia chýba na majstrovstvách Európy.Poukazuje na to, že práve konfrontácia s európskym basketbalom nám ukazuje, kde sa reálne nachádzame. Navyše, poslucháčom otvára oči pri úplne novom globálnom probléme, ktorým je masívny odliv európskych talentov do americkej univerzitnej súťaže NCAA. Finančné možnosti zámoria sú dnes podľa nej pre európske kluby takmer likvidačnou hrozbou.Zároveň si na svoje prídu aj fanúšikovia hlbšej analýzy samotnej hry. Trénerská ikona netají sklamanie z toho, kam sa ženský basketbal evolučne posunul. Pôvodne bezkontaktný a elegantný šport sa podľa jej slov mení na neustály fyzický súboj, kde drsnosť často vyhráva nad talentom a z hry sa postupne zabíja jej prirodzená krása.V takmer 40-minútovej debate s Tomášom Kotlárikom sa dozviete aj to, prečo považuje olympiádu v Sydney za čiernu škvrnu svojej kariéry, ako vníma kultúrny šok pri trénovaní v Rusku a prečo je podľa nej v športe kľúčovejšia bezbrehá pracovitosť než samotný talent, čo ilustruje na príklade hviezdneho futbalistu.

Je len málo mien v slovenskom športe, ktoré za hranicami rezonujú s takým obrovským rešpektom ako Natália Hejková. Žena, ktorá priviedla Ružomberok k historickým triumfom v Európskej lige a následne dobýjala „starý kontinent” s ďalšími európskymi gigantmi, prijala pozvanie Tomáša Kotlárika do najnovšej epizódy podcastu Pod košom.Ak si myslíte, že jedna z najúspešnejších tréneriek basketbalovej histórie si dnes užíva pokojný športový dôchodok, veľmi rýchlo vás vyvedie z omylu. Sama so smiechom priznáva, že na pletenie svetríkov či háčkovanie sa ešte rozhodne necíti. Basketbal zostáva pevne ukotvený v jej životnom portfóliu, aj keď v úplne inej, pre ňu doteraz netradičnej pozícii.Z aktívneho denného trénerského kolotoča a pozície hlavnej koučky v USK Praha síce potichu ustúpila, no jej vplyv na tím je stále zásadný. V rozhovore mimoriadne pútavo opisuje náročný proces odovzdávania žezla podstatne mladšiemu nástupcovi.Pre trénerskú osobnosť jej kalibru je zložité nezasahovať do chodu zápasu, a práve preto prijala dôležité rozhodnutie presunúť sa z lavičky do hľadiska. „Nechcela som sedieť na lavičke, aby jeho sebavedomie rástlo a rástlo. Stále reagujem tak, že čo by som urobila. Teší ma, že to nie je vyvolané z mojej strany, ale chce to on,“ približuje Natália Hejková zákulisie budovania novej trénerskej autority, ktorej robí mentorku s chladnou hlavou a bez každodenného stresu či priamej zodpovednosti za výsledok.Podcast však ani zďaleka nie je len o jej súčasnom živote v českej metropole a ambicióznom budovaní novej medzinárodnej akadémie. Ako mimoriadne bystrá pozorovateľka a analytička nemohla obísť ani pálčivú tému úpadku slovenského ženského basketbalu. Zlaté časy, keď naše kluby naháňali strach celej Európe, sú preč a Natália Hejková veľmi priamočiaro nastavuje zrkadlo súčasnej realite, v ktorej naša reprezentácia chýba na majstrovstvách Európy.Poukazuje na to, že práve konfrontácia s európskym basketbalom nám ukazuje, kde sa reálne nachádzame. Navyše, poslucháčom otvára oči pri úplne novom globálnom probléme, ktorým je masívny odliv európskych talentov do americkej univerzitnej súťaže NCAA. Finančné možnosti zámoria sú dnes podľa nej pre európske kluby takmer likvidačnou hrozbou.Zároveň si na svoje prídu aj fanúšikovia hlbšej analýzy samotnej hry. Trénerská ikona netají sklamanie z toho, kam sa ženský basketbal evolučne posunul. Pôvodne bezkontaktný a elegantný šport sa podľa jej slov mení na neustály fyzický súboj, kde drsnosť často vyhráva nad talentom a z hry sa postupne zabíja jej prirodzená krása.V takmer 40-minútovej debate s Tomášom Kotlárikom sa dozviete aj to, prečo považuje olympiádu v Sydney za čiernu škvrnu svojej kariéry, ako vníma kultúrny šok pri trénovaní v Rusku a prečo je podľa nej v športe kľúčovejšia bezbrehá pracovitosť než samotný talent, čo ilustruje na príklade hviezdneho futbalistu.

V siedmej časti Hlbín predstavujeme Evku. Porozprávala nám o tom, ako ju v detskom domove sexuálne zneužívali a fyzicky napádali. Každý z nás má niečo, čo pred svetom skrýva. Práve tieto príbehy sa snažíme vo formáte Hlbiny zachytiť. Eva mala len mesiac, keď ju umiestnili do centra pre deti a rodiny (detský domov, pozn. red.). V prostredí, kde mala cítiť lásku, bezpečie a pochopenie, však zažila veci, z ktorých mrazí. Tí, ktorí ju mali chrániť a vychovávať, jej ubližovali a namiesto starostlivosti a náklonnosti zažívala bolesť a strach.

Koncem února 2026 to bude rok, co vyhořelo zázemí libereckého spolku Motyčkovic klika. Oheň zničil nejen prostory centra, ale i množství práce vykonané za 20 let. Spolek ale jede dál, s novou vizí a odhodláním růst jinak.Všechny díly podcastu Vybrali jsme pro vás můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Svatobor je jedno z nejnavštěvovanějších míst na Sušicku, kam turisty přitahuje především kamenná rozhledna. Ovšem vrch Svatobor není pouze o rozhledně, která je viditelná ze širokého okolí a také je z ní do širokého okolí vidět, ale je to také posvátné místo našich předků, z nějž kousíček byl odvezen na jedno významné kulturní místo do Prahy.

Svatobor je jedno z nejnavštěvovanějších míst na Sušicku, kam turisty přitahuje především kamenná rozhledna. Ovšem vrch Svatobor není pouze o rozhledně, která je viditelná ze širokého okolí a také je z ní do širokého okolí vidět, ale je to také posvátné místo našich předků, z nějž kousíček byl odvezen na jedno významné kulturní místo do Prahy.

Aktuální dění očima Jana Krause každé ráno 5:00 – 9:00 vždy po zprávách v celou a v půl exkluzivně na Frekvenci 1. Vtipně, originálně a s nadhledem, tak to umí jenom Jan Kraus. Blondýna Miluška Bittnerová se ptá na vše, o čem se mluví, a Jan Kraus jí to vysvětlí.See omnystudio.com/listener for privacy information.

Bola ženou na pomedzí dvoch svetov – starého, pomaly odchádzajúceho rímskeho sveta, a nového, často veľmi násilného a nejasného sveta barbarov, ktorí sa čoraz úpornejšie hlásil o slovo. Galla Placidia je postavou, ktorá možno na prvý pohľad zaniká popri menoslove rímskych cisárov záverečného dejstva dejín impéria na západe, no jej dramatický životný príbeh nám o vratkej a neistej povahe moci toho povie oveľa viac. Bola dcérou Theodosia I., posledného rímskeho cisára, ktorý vládol celej Rímskej ríši na východe i na západe. Prežila vyplienenie Ríma Vizigótmi v roku 410, čo bola do tých čias nepredstaviteľná udalosť, a stala sa zajatkyňou, ale nakoniec i manželkou vizigótskeho kráľa Athaulfa. Spoznala zblízka svet ľudí všeobecne považovaných za nepriateľov a barbarov. Po manželovej násilnej smrti sa vrátila späť do rímskeho sveta. Stala sa opäť manželkou, tentoraz rímskeho vojenského veliteľa Constantia a matkou budúceho cisára Valentiniana III. Neskôr sa opäť v postavení vdovy a regentky stala faktickou vládkyňou celého západu. Musela pritom čeliť nepriateľstvu vojenských veliteľov, tlaku barbarských národov i všeobecnému hospodárskemu a politickému rozvratu. Do rozbúreného obdobia sa usilovala vniesť aspoň náznaky stability, poriadku a nádeje. Ak už to nešlo v politickom živote, hľadala ich v náboženskej rovine, čoho príkladom je dnes masami turistov navštevované Mauzóleum Gally Placidie v talianskej Ravenne – klenot ranokresťanského umenia a imaginácie. Ak by sme sa na dejiny Západorímskej ríše pozerali len cez letopočty a k nim priradili jednotlivé udalosti, rýchlo by sme sa prepadli do chaosu. Ak sa však na ne pozrieme cez príbeh Gally Placidie, uvidíme odhodlaný zápas neobyčajnej ženy o uchovanie známeho sveta, ktorý i jej súčasníci nazývali svojim domovom. V podcaste Dejiny sa rozprávame s historičkou Danielou Roškovou z Katedry všeobecných dejín FF UK v Bratislave. – Ak máte pre nás spätnú väzbu, odkaz alebo nápad, napíšte nám na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠jaroslav.valent@petitpress.sk⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ – Všetky podcasty denníka SME nájdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠sme.sk/podcasty⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠See omnystudio.com/listener for privacy information.

Pohybuje se mezi volným uměním, designem a architekturou. Nová kniha o jejím díle Ochočené nekonečno je netypickou monografií, která vznikla v dialogu s její dlouholetou přítelkyní architektkou Pavlou Melkovou. Tvorba Evy Eisler se označuje za minimalistickou a i ona sama má ráda jednoduchost. Vždy ji také silně zajímala udržitelnost. „Nerada bych po sobě zanechávala stopy, možná začnu recyklovat i svoji práci,“ říká ve Vizitce. Všechny díly podcastu Vizitka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Pohybuje se mezi volným uměním, designem a architekturou. Nová kniha o jejím díle Ochočené nekonečno je netypickou monografií, která vznikla v dialogu s její dlouholetou přítelkyní architektkou Pavlou Melkovou. Tvorba Evy Eisler se označuje za minimalistickou a i ona sama má ráda jednoduchost. Vždy ji také silně zajímala udržitelnost. „Nerada bych po sobě zanechávala stopy, možná začnu recyklovat i svoji práci,“ říká ve Vizitce.

Slovensko-talianska herečka Antónia Lišková sa vrátila na slovenské obrazovky v pokračovaní úspešného seriálu Dotyk života. V našom štúdiu sme sa však novej úlohy primárky Lindy dotkli len okrajovo - hlavnou témou bola Liškovej medzinárodná kariéra, triumfy, ťažké momenty - skrátka neobyčajný životný príbeh, ktorý pripomína filmový scenár. V Taliansku začínala vlastne náhodou, po profesii herečky sprvu netúžila. Alebo to vlastne v danom momente netušila. Keď potom prišiel seriál, ktorý si v čase najväčšej popularity, zaplo osem miliónov talianskych divákov, rodáčku z Malej Lehoty definitívne v talianskej čižme vzali za svoju. V otvorenom rozhovore sa Antónia dotkla aj najbolestivejších momentov svojej mladosti. Ako 18-ročná odišla z domu len s listom na rozlúčku, čo viedlo k dvojročnému prerušeniu kontaktu s rodičmi. Lišková spomínala aj na svoje začiatky v Taliansku, ktoré sprevádzali 22-hodinové cesty autobusom a neustály strach z policajných kontrol kvôli vízam. Antónia Lišková úprimne hovorila aj o tom, prečo vníma prácu v novom seriáli Dotyk života ako osudové déjà vu, v čom sa líši slovenská disciplína od talianskeho chaosu na pľaci, a prečo verí, že človek by nemal mať korene, ale nohy, aby mohol spoznávať svet. V novej epizóde sa dozviete aj to, ako sa z čašníčky stala jedna z najobsadzovanejších herečiek v Taliansku, prečo ju dcéra prosila, aby nechodila do práce, a ako dnes vníma vzťah so svojou matkou po rokoch vzájomného hľadania cesty k sebe. Televíznu premiéru relácie si môžete pozrieť na obrazovkách TA3 v sobotu 10. januára o 22:30.

Končící rok 2025 přinesl třeba to, že poprvé v historii anglikánské církve se do jejího čela postaví žena. Arcibiskupkou z Canterbury se stane 63letá Sarah Mullallyová. Její jmenování v říjnu schválil král Karel III. a do funkce formálně nastoupí na jaře. „Moje první reakce byla opravdu velké překvapení. Musela jsem je požádat, aby mi to zopakovali, abych se ujistila, že slyším dobře,“ popsala Mullallyová, která uvnitř anglikánské církve patří k liberálnímu křídlu.

„Celé svoje dětství a mládí jsem romský původ považovala za jakési Kainovo znamení“, říká ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. S jakými dramaty z vlastní rodiny se musela vyrovnat? Proměňuje se podle ní významně a k lepšímu vztah Romů a majority? A chceme vůbec my, lidé, přemýšlet o stereotypech a předsudcích, jimž podléháme? Moderuje Jitka Novotná.

„Celé svoje dětství a mládí jsem romský původ považovala za jakési Kainovo znamení“, říká ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. S jakými dramaty z vlastní rodiny se musela vyrovnat? Proměňuje se podle ní významně a k lepšímu vztah Romů a majority? A chceme vůbec my, lidé, přemýšlet o stereotypech a předsudcích, jimž podléháme? Moderuje Jitka Novotná.Všechny díly podcastu Stříbrný vítr můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Dříve tvrdil, že nechce mít vlastní restauraci a přitom jen pár týdnů před natáčením otevřel už několikátý podnik. „Pořád se cítím hlavně jako kuchař,“ říká Jan Punčochář, který se kromě své šéfkuchařské role a pozice majitele restaurací stal i moderátorem české verze show Hell's Kitchen, kde působí jako samozřejmý lídr. V rozhovoru popisuje, jak se z učně, který po směně ve švýcarské kuchyni „občas poplakal do polštáře”, stal člověk, kterého baví i po třiceti letech stát u plotny. „Jsem asi magor, nemůžu bez toho být. I když mám volno, tak vařím,“ říká a s úsměvem vypráví, proč doma připraví radši tři chody než jeden. Mluví o tom, jak se změnila kuchařina po covidu, i proč dnes už nechce křičet na kolegy. „Dřív jsem byl malá vzteklá čivava, teď už jsem hodný pejsek, který to radši tisíckrát vysvětlí, aby tam ty lidi vydrželi,“ přiznává Punčochář. A také vtipkuje, že největší „debilitou“ bylo otevřít řízkárnu, protože každý má pocit, že řízek umí nejlíp. „Hrozně bojuji s tím, jak lidé nechápou, že když je dobře usmažený telecí řízek, tak je nafouklý a když se do něj zakrojí, tak strouhanka odpadne,“ vysvětluje a popisuje, jak je občas těžké bojovat s myšlenkou, že „maminka to dělala jinak“. Otevřeně mluví o tvrdém prostředí gastronomie, o kuchařském egu, o tlaku na kvalitu i o tom, proč se dnes jeho priority posunuly od honby za michelinskou hvězdou k jiné věci: k lidem, které vede. „Mám přes šedesát zaměstnanců - šedesát hlav, které musí každý měsíc dostat výplatu. Můžu mít hvězdu a být na nule, nebo ji nemít a mít plnou hospodu. Musel jsem si to hodit jinam,“ říká známý šéfkuchař. A přiznává, že televize ho změnila. „Byl jsem zakřiknutý a otrkalo mě to. Když si stoupnu před tři sta lidí, nezakoktám se a nejsem z toho nervózní,“ dodává Punčochář. A taky tvrdí, že když jde do restaurace, nechce být “rejpal”. Jídlo vnímá především jako něco, co si jde užít a sdílet s lidmi, které má rád. I proto prý dnes více fandí tomu, když je na stole co sdílet, než aby si vybral degustační menu o deseti chodech. Jaké bylo procházet „lidským peklem“ ve švýcarské kuchyni? Proč je v dnešní gastronomii těžké udržet motivované lidi? A co dělá šéfkuchaře, který ani doma neumí uvařit jen jeden chod, opravdu šťastným? Poslechněte si celý rozhovor.

Diplomatický tlak na ukrajinského prezidenta Zelenského sílí. Zaslouží americká strana ocenit? Jaké jsou reálné šance na uzavření mírové dohody do Vánoc, jak by si mnozí přáli? „Aby se mír uzavřel třeba zítra, nesměla by Moskva trvat na začlenění Donbasu a dalších oblastí do svého území. Musela by říct: Bude to svobodná ekonomická zóna. Jenže oni říkali: demilitarizovaná zóna, kde budou mít své vojáky,“ přibližuje rusista Karel Svoboda v pořadu Jak to vidí...Všechny díly podcastu Jak to vidí... můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Diplomatický tlak na ukrajinského prezidenta Zelenského sílí. Zaslouží americká strana ocenit? Jaké jsou reálné šance na uzavření mírové dohody do Vánoc, jak by si mnozí přáli? „Aby se mír uzavřel třeba zítra, nesměla by Moskva trvat na začlenění Donbasu a dalších oblastí do svého území. Musela by říct: Bude to svobodná ekonomická zóna. Jenže oni říkali: demilitarizovaná zóna, kde budou mít své vojáky,“ přibližuje rusista Karel Svoboda v pořadu Jak to vidí...

(Ne)bezpečí #59 s herečkou Sarah Haváčovou o tom, proč ji armáda netankovala a proč musela do služby v ní dozrát.Herečka Sarah Hlaváčová letos vstoupila do aktivních záloh. Zacházet se zbraní pro ni nebylo snadné. "Nešlo mi to, probrečela jsem to. Musela jsem se s ní nějakztotožnit a skámošit. Někdy jsme si připadala jako Mr. Bean, jak jsem byla nemotorná," popisuje svůj výcvik. Co ji přimělo jít do armády, jak se dívá na ruskou válku na Ukrajině a proč si myslí, že může přijít i do Česka. Ptal se Ondřej Kundra.

Celý profesní život zasvětila doktorka Lenka Borská prevenci a léčbě nemocí. Sama jde příkladem, prevenci nezanedbává. Přesto se jednoho dne ocitla na druhé straně medicínské barikády. Rakovinu prsu překonala. Své zkušenosti sdílí v nové knize Doktorka v růžovém.

Celý profesní život zasvětila doktorka Lenka Borská prevenci a léčbě nemocí. Sama jde příkladem, prevenci nezanedbává. Přesto se jednoho dne ocitla na druhé straně medicínské barikády. Rakovinu prsu překonala. Své zkušenosti sdílí v nové knize Doktorka v růžovém.

Pritom športové výkony Dominiky, Mariána aj Mareka sú na porovnateľnej úrovni - vyhrať WTA, ktoré Dominika vyhrala, znamená vyhrať finále ženskej svetovej elity. Má teda naša jediná top slovenská tenistka tohto rangu menšie právo na luxus ako chalani – lebo je žena? Prečo teda luxus pri mužoch „nevadi“, ale pri žene áno?A úprimne... nevyžila jedna rodina (alebo aj viac) z Marekovho Ferrari dlhšie než štyri mesiace? (Mareka máme radi, len dávame veci do kontrastu). O tom, ako Dominika vníma rodovú rovnosť, mediálny tlak, lásku a jej podoby, a aj o tom, kedy je čas zo vzťahu odísť, sme sa rozprávali v najnovšej časti podcastu Ženy ako my z dielne Diva.sk.Vo svete vám úspech doprajú, na Slovensku naňho rýchlo zabúdajúDominika vyhrala osem turnajov kategórie WTA a dva turnaje kategórie ITF. Dosiahla na finále na Australian Open v roku 2014 a víťazstvo na WTA Finals v Singapure v roku 2016. Stala sa prvou Slovenkou, ktorá dosiahla majstrovské kolo Grandslamu. V novembri 2019 ohlásila koniec kariéry.Vydala sa, má dve deti, rada sa pekne oblieka, dopraje si a niečo z toho zdieľa aj na Instagrame. Bulvár to však často interpretuje ako vystatovanie sa.„Ja to nečítam, ale som človek z mäsa a kostí, niekedy sa ma to dotkne,“ priznáva Dominika a porovnáva to so svojimi kolegyňami zo zahraničia.„Keď ich kritizovali, tak za ich úspechy. Napríklad Talianka Flavia Pennetta je tvárou značky Giorgo Armani a všade chodí v ich kúskoch. Lieta si private jetom, ale nikto ju za to neohovára, že je to príliš. Tá mentalita je u nás iná.“Musela som vyrásť rýchlejšie ako moje rovesníčky ale rúhala by som sa, keby som tvrdila, že som nemala detstvo„Bola to jediná cesta, ktorou som musela ísť, nebolo žiadne doprava alebo doľava,“ neľutuje svoje detstvo Dominika.Makala na sebe odmalička a ako sama priznáva, za tie úspechy okrem disciplíny vďačí aj ľuďom okolo seba. Hoci peniaze jej dávajú slobodu, nikdy neboli motiváciou. Tie prvé zarobené dokonca ani nečakala.„Prekvapilo ma, že mi za to budú ešte aj platiť. Hoci som musela vyrásť rýchlejšie, bez tenisu by nebola Dominika Cibulková. Nemala som síce stužkovú, ale vynahrádzam si to teraz.“A má jasno, či deti pôjdu v jej šľapajach. Po tenisovej kariére prišlo materstvo: na prvom mieste bol Jakubko a nie Dominika. Materstvo ju prekvapilo svojou intenzitou a tým, ako veľmi a stále chcela byť s tým malým človiečikom. Netají sa ani tým, že pri druhom dieťati to už bolo jednoduchšie.Naspäť do formy sa dostávala takmer 2 roky. Vysvetľuje aj špekulácie o OzempicuDisciplína športovkyne, strava a režim pri chudnutí u zdravého človeka prinesú výsledky. Dominike to trvalo mesiace, svoju cestu zdieľala na Instagrame. Inšpirovala mnohé ženy, no nevyhla sa ani špekuláciám o Ozempicu. V podcaste nám vysvetlila, ako to bolo.S Michalom sme neskutočne zohratí. S manželom Michalom Navarom fungujú ako skvelý tandem. Bol jej manažérom počas športovej kariéry, dnes sú rodičia, partneri a majú biznis. Vo vzduchu však visí téma manželskej krízy, ktorá plní bulvárne plátky. Pred domom aj škôlkou, kam chodí Jakubko, stepujú paparazzi. V podcaste sa okrem iného...

Herečka Aniko Vargová je jednou z najvýraznejších tvárí súčasnej televíznej tvorby. Diváci si ju zamilovali ako Helenku v dobovom seriáli Sľub, no jej herecký register je oveľa širší.  Život Anikó Vargovej sa odohráva na trase medzi Košicami, kde má rodinné zázemie, a Bratislavou, kde ju čaká práca. Neustále cestovanie je pre ňu prirodzenou súčasťou života, no ako priznáva, srdce ju vždy ťahá domov, za manželom a rodinou. "Vždy cestou do Bratislavy navštívim aj mamu v dedinke neďaleko Rimavskej Soboty. Stihla som to aj dnes," prezradila s úsmevom usadená v kresle v našom štúdiu. Jej manželom je vedec Jozef Kačmarčík a takáto kombinácia možno na prvý pohľad vytvára kontrast medzi svetom exaktných čísel a svetom umenia. Aniko Vargová však stereotyp s úsmevom búra. „Je to umelecká duša. Má rád divadlo, dokonca amatérsky hral,“ prezradila. Dodala, že aj jeho kolegovia vedci sú často „veľkí bohémovia“, ktorí milujú kultúru. Manžel je jej veľkou oporou a s humorom sleduje, ako sa jej aktuálne roly premietajú do bežného života. „Niekedy mi s láskavým tónom povie, že či by som nemohla hrať také pozitívnejšie postavy,“ smeje sa herečka. V rozhovore pre reláciu Rozhovory so Zdenom Gáfrikom sa herečka dotkla aj veľmi osobných a citlivých tém. Jednou z nich bola skutočnosť, že s manželom nemajú deti. Priznala, že dlho to vnímala ako hendikep a spoločenský tlak ju ovplyvňoval. Zlom nastal, keď si uvedomila, čo je v živote skutočne dôležité. „Povedala som si, že je dôležité, že keď som stretla taký úžasný vzťah, tak nebudem ho ničiť práve tým, že budem nešťastná z toho, čo nemáme,“ vysvetlila svoj postoj. Naučila sa „variť z toho, čo jej chladnička ponúkne“ – teda tešiť sa z toho, čo má, a menej sa zaoberať tým, čo jej v živote chýba. Diváci si ju zamilovali v Sestričkách, Tajných životoch či seriáli 1890. Anikó sa venuje intenzívne aj divadlu a vlastným projektom. Cesta k úspechu však nebola priamočiara. Na VŠMU sa dostala až na štvrtý pokus. Aby sa uživila, neváhala si privyrobiť na brigádach, hoci aj v pekárni na nočnej smene. „Najhoršia práca v pekárni je, keď vám idú rožky na páse osem hodín a vy ich oddeľujete,“ spomína s humorom na obdobie, keď sa jej spolužiaci čudovali, čo tam robí budúca herečka. Práve táto húževnatosť a schopnosť nevzdať sa ju formovali. Dnes patrí k umelcom, ktoré si svoje postavy nielen osvoja, ale ich aj neustále formujú a dávajú im životnosť. „Sloboda prichádza s vedomosťami a skúsenosťami. Považujem ju za zodpovednosť,“ vysvetľuje svoj herecký prístup. Aj preto sa nebojí do svojich postáv vkladať časť seba a hľadať nové polohy, ktoré neboli v scenári.  V rozhovore sme však otvorili aj ďalšie témy. Kde sa cíti naozaj doma? Ako sa menila jej postava Helenky v seriáli Sľub a čo na to hovorí jej herecký kolega Gregor Hološka? Prečo si myslí, že pre herectvo je dôležité vedieť sa dotknúť cesta? A čo jej v herectve pomáha viac – slovenčina alebo maďarčina? Dozviete sa ešte omnoho viac v novej epizóde Rozhovorov so Zdenom Gáfrikom.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Moderátorka a autorka Adéla Vinczeová vstoupila do nové sezóny svého pořadu na slovenské veřejnoprávní televizi trochu jinak, než čekala. První díl, který měl být rozhovorem s jejím manželem Viktorem Vinczem, vedení nakonec neodvysílalo s odůvodněním, že je „v širším kontextu problematický“. „Byl to lidský rozhovor mezi dvěma manželi,“ popisuje moderátorka, která ale situaci bere s nadhledem. „Necítím žádnou křivdu. Vítám zajímavé změny, které přicházejí, protože mi přinášejí nové výzvy a pohledy na svět,” dodává. Takový přístup měla i tehdy, když odešla z Markízy na podporu manžela, který se tam postavil vedení po zásazích do zpravodajství, založil odbory a televize se ho následně pokoušela různými způsoby zbavit. „Principiálně jsem se nesladila s tím, že tam takové machinace nastaly,“ vysvětlila Vinczeová, která po patnácti letech v komerční televizi uzavřela velkou etapu. Zjistila navíc, že bez televize se žít dá a podle svých slov tím vystoupila z bubliny do reality. Dnes mluví o změnách, které se dotýkají nejen médií, ale celé společnosti. Slovensko podle ní prožívá bezprecedentní napětí a rozdělení na dva tábory, pod něž se dají schovat téměř všechny názory. A tohle téma proniká i do rodin: „Můj otec má úplně jiné názory než můj muž, a přesto spolu vycházejí, protože oba mají patřičný nadhled. O nás se hádají jiní lidé,“ směje se. Dříve podle ní byla politika spíše volnočasová aktivita, dnes má ale „chapadla všude“. Vinczeová v tom vidí odraz vývoje celé společnosti. „Jako společnost jsme v pubertě. Je potřeba to nějak přežít a být vůči tomu vnímaví,“ vysvětluje s tím, že není dobré se příliš zahlcovat hněvem. Otevřeně mluví také o mateřství a cestě k němu. S manželem se rozhodli pro adopci poté, co čelili problémům s plodností, o nichž on sám veřejně promluvil. Sama moderátorka přiznává, že zpětně ani neví, zda touha po dítěti byla její vlastní, nebo to byl tlak společnosti. Musela proto sama zařadit „neutrál“ a až pak přišla svoboda. „Moje hodnota není v tom, jestli mám dítě a jestli přišlo mými porodními cestami nebo jinými,“ říká a popisuje, jak sama hledala vlastní směr. Mluví také o showbyznysu a bulváru jako o dobrém „duchovním učiteli“. „Se vším diskomfortem a pocity křivdy musíte pracovat,“ vysvětluje Vinczeová. Jak se proměnil pohled ženy, která léta formovala slovenská média? Dá se v době rozdělené společnosti zůstat laskavý, aniž by člověk rezignoval? A kde leží hranice mezi loajalitou a svobodou - osobní i profesní? Pusťte si celý rozhovor.

Zvýšené zdravotné odvody zdravotníctvo nijako nezlepšia. Cieľom vlády je presný opak, vytiahnuť zo zdravotníctva ešte viac peňazí, tvrdí poslanec PS Oskar Dvořák. Podľa neho ide iba o trik, ako sanovať štátnu kasu, a vláda by preto odvody ani zvyšovať nemusela. A ako skončil zbabraný sanitkový tender?Pred Slovenskom stojí ďalšie kolo vládnej konsolidácie. Jedným z pilierov ako ozdraviť naše verejné financie je aj masívna - viac ako 350 miliónová - injekcia vo forme zvýšených zdravotných odvodov. Paradoxne, napriek zvýšeným zdravotným odvodom, viac peňazí do zdravotníctva zrejme nepritečie. Na Slovensku totiž to, čo platí pre nás - zamestnancov podnikateľov či živnostníkov - neplatí pre samotný štát. Namiesto doteraz platného automatu a paušálnych úhrad štátu chce vláda za svojich poistencov platiť už iba toľko, koľko peňazí bude v zdravotníctve chýbať. Napriek zvýšeným zdravotným odvodom preto lepšiu kvalitu pre pacientov nečakajte, tvrdí poslanec PS Oskar Dvořák.Musela vláda zvyšovať zdravotné odvody a kam tieto peniaze v skutočnosti potečú? Ako to, že štát neplní to, čo musí plniť každý zamestnanec či živnostník a ako vlastne vyriešil minister zdravotníctva zbabraný sanitkový tender?Počúvate Aktuality Nahlas, dnes s poslancom PS Oskarom Dvořákom. Pekný deň a pokoj v duši praje Braňo Dobšinský.

Zvýšené zdravotné odvody zdravotníctvo nijako nezlepšia. Cieľom vlády je presný opak, vytiahnuť zo zdravotníctva ešte viac peňazí, tvrdí poslanec PS Oskar Dvořák. Podľa neho ide iba o trik, ako sanovať štátnu kasu, a vláda by preto odvody ani zvyšovať nemusela. A ako skončil zbabraný sanitkový tender?Pred Slovenskom stojí ďalšie kolo vládnej konsolidácie. Jedným z pilierov ako ozdraviť naše verejné financie je aj masívna - viac ako 350 miliónová - injekcia vo forme zvýšených zdravotných odvodov. Paradoxne, napriek zvýšeným zdravotným odvodom, viac peňazí do zdravotníctva zrejme nepritečie. Na Slovensku totiž to, čo platí pre nás - zamestnancov podnikateľov či živnostníkov - neplatí pre samotný štát. Namiesto doteraz platného automatu a paušálnych úhrad štátu chce vláda za svojich poistencov platiť už iba toľko, koľko peňazí bude v zdravotníctve chýbať. Napriek zvýšeným zdravotným odvodom preto lepšiu kvalitu pre pacientov nečakajte, tvrdí poslanec PS Oskar Dvořák.Musela vláda zvyšovať zdravotné odvody a kam tieto peniaze v skutočnosti potečú? Ako to, že štát neplní to, čo musí plniť každý zamestnanec či živnostník a ako vlastne vyriešil minister zdravotníctva zbabraný sanitkový tender?Počúvate Aktuality Nahlas, dnes s poslancom PS Oskarom Dvořákom. Pekný deň a pokoj v duši praje Braňo Dobšinský.

Normalizační šeď ji dusila natolik, že se ve svých dvaceti letech rozhodla emigrovat. Nejprve do Francie a potom do Ameriky, kde zakotvila na dobrých 30 let. O své cestě za svobodou teď sepsala román s autobiografickými prvky Klub kamzíků. Musela někdy stejně jako hrdinka její nové knihy opustit, co nejvíc miluje? Kde je teď její domov? A jak se seznámila s Milošem Formanem? Poslechněte si Blízká setkání s Terezou Kostkovou.Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Normalizační šeď ji dusila natolik, že se ve svých dvaceti letech rozhodla emigrovat. Nejprve do Francie a potom do Ameriky, kde zakotvila na dobrých 30 let. O své cestě za svobodou teď sepsala román s autobiografickými prvky Klub kamzíků. Musela někdy stejně jako hrdinka její nové knihy opustit, co nejvíc miluje? Kde je teď její domov? A jak se seznámila s Milošem Formanem? Poslechněte si Blízká setkání s Terezou Kostkovou.

Policii oslovil muž se znepokojivou informací. Měl podezření, že před osmi lety se kdesi na západě Čech stala vražda. Zabitý měl být bývalý partner ženy, se kterou muž právě žil. Přestože další informace chyběly, začalo složité pátrání ústecké kriminálky, na jehož konci policie opravdu našla zakopanou mrtvolu muže. Brzy vypátrala i pachatele. Proč ale vrah nikdy nebyl odsouzen? Varování: V pořadu se vyskytují násilné motivy a svým zpracováním není vhodný pro citlivé osoby.Všechny díly podcastu Kriminálka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Policii oslovil muž se znepokojivou informací. Měl podezření, že před osmi lety se kdesi na západě Čech stala vražda. Zabitý měl být bývalý partner ženy, se kterou muž právě žil. Přestože další informace chyběly, začalo složité pátrání ústecké kriminálky, na jehož konci policie opravdu našla zakopanou mrtvolu muže. Brzy vypátrala i pachatele. Proč ale vrah nikdy nebyl odsouzen? Varování: V pořadu se vyskytují násilné motivy a svým zpracováním není vhodný pro citlivé osoby.

Do sveta modelingu bola vhodená už ako malé dievča. Musela sa vyrovnať s tlakom okolia a profesionálneho sveta na svoje telo. Naučila sa, ako svoje telo milovať, ako získať sebavedomie. Hoci prešla svet, Slovensko ju spoznalo najmä cez seriál Sľub ako Danu. Ženu na druhej koľaji. Aká je Adri, keď sa vypnú kamery? Otvorene o ženskom tele, hereckom prostredí na Slovensku aj súkromí sme sa porozprávali pre náš podcast Ženy ako my.Instagram je už taký “dokonalý“, že ju to často nudí. Pretvarovať sa nevie a vie zdieľať aj smutné a ťažké momenty, pretože ako hovorí „je to súčasť života“. Hoci vďaka joge si svoje myšlienky aj emócie dokáže behom dňa upratať. „Ľudia sú často prekvapení, že niekedy som až príliš otvorená“, priznáva.V dnešnom podcaste Ženy ako my sme sa rozprávali s herečkou a modelkou Adri Novakov.Miami bolo pozlátko, prednosť dostala rodina„Odišla som z USA do Hamburgu a tam som strávila tri utrápené týždne a premýšľala, čo mi v živote chýba. Tikali mi už biologické hodiny, tak som si naplánovala rodinu.“ Adri už dva týždne po pôrode išla na prvý casting, dva mesiace po ňom cestovala a fotila aj s bábätkom.„Druhé bábätko by som si ale už užila viac,“ priznáva otvorene.Negatívne postavy odhalili jej vlastné temné stránky„Keď príde na pľac unudený herec alebo herečka, ktorí to už chcú mať rýchlo za sebou a nevedia sa do toho vložiť, emócie zo seba nevydolujem ani ja,“ priznáva otvorene Adri. Niektorí profesionálni či vyštudovaní herci sa totiž na nehercov a neherečky pozerajú krivým okom s pocitom neférovosti. Ona by však príležitosti dávala všetkým, pretože podľa nej často na Slovensku fungujú známosti a šancu dostanú najmä tí z hereckých rodín.„Danu som ľutovala a súčasne som sa snažila naučiť mať ju rada, pretože sama bola nešťastná“, priznáva Adri, ako sa stotožňovala s negatívnou postavu, ktorú hrala.Súčasne sa jej stalo aj to, že ju nedokázala pustiť z hlavy a brala si ju, aj jej emócie domov.V rozhovore prezrádza, ako sa s temnou stránkou Dany vyrovnávala, keď sa jej dostala pod kožu až príliš.V podcaste sa okrem iného dozviete:Ako sa jej podarilo vybudovať si nezlomné sebavedomiePrečo nemôže byť každá modelka “typ Versace“Skutočne dnes svet modelingu akceptuje aj plnoštíhle ženy?Prečo ju zlákalo herectvo a ako sa jej podarilo získať jednu z hlavných úloh v seriáli Sľub?Aký bol návrat z Ameriky na Slovensko?Vníma nevraživosť zo strany vyštudovaných hercov?Vyplavujú negatívne postavy v hercoch ich vlastné temné stránky?Či musí niekedy hrať aj v bežnom životeČi si trúfa na divadlo?Čo by odkázala ženám, ktoré sa cítia neviditeľné a nedocenené?Aké ženské dedičstvo by zanechala svojej malej dcérkeČi verí na veľkú lásku alebo skôr pokojný život po boku partnera

Zájemci o Sudety byli tři, mohli je dostat jen dva. Vzniklo kolem toho napětí a nikdo to sám od sebe rozhodnout nechtěl. Musela přijít volba. Kdo si vytáhl zlomenou sirku, Sudety nedostal.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Herečka Hana Vagnerová je druhým hosťom v histórii relácie Ide o nás, ktorý ku nám do štúdia zavítal znovu. Hovorili sme o novom filme Pod parou, novinke Bojovník či minulých skúsenostiach. Rozobrali sme aj niekoľko tém z jej kariérneho a súkromného života, s ktorými má skúsenosti nejedna žena (alebo aj nejaký muž). V relácii sa dozviete: o Haninom náročnom pracovnom tempe a nedostatku spánku o očakávaniach a emóciách pred Karlovarským festivalom, ktorý bude prvýkrát bez Jiřího Bartošku hovoríme o raste filmovej produkcie, ktorá niekedy trpí na úkor kvality aké kritériá Vagnerová má pri výbere rolí a o tom, prečo začala písať vlastné scenáre dôležitou témou je postavenie žien v českom filme a pretrvávajúcom sexizme na pľaci Vagnerová o natáčaní filmu Pod parou a o dynamike v ženskom hereckom kolektíve o zvláštnom vzťahu Čechov a Slovákov k alkoholu a spoločenskom tlaku na pitie o tom, ako podľa Hany Vagnerovej mladá generácia mení prístup k alkoholu a zdraviu o natáčaní filmu Bojovník a obrovskom rešpekte voči Milanovi Ondríkovi Vagnerová komentuje neustále otázky novinárov na jej súkromie a rozdiely medzi českou a francúzskou mentalitou hovorí o tom, či sa aj napriek písaniu scenárov cíti byť v prvom rade herečkou

Gotický triler z pera autora bestsellerov Rileyho Sagera, inšpirovaný skutočnými udalosťami. Píše sa rok 1983 a opatrovateľku Kit suspendovali. Musela sa vrátiť do svojej detskej izby do domu k otcovi, kde spolu žijú ako dvaja cudzinci. Preto keď Kit príde ponuka na novú klientku, mala by byť nadšená. Avšak táto klientka nie je len taká obyčajná starenka...je to LENORA V roku 1929 celé pobrežie Mainu šokovala správa o krvavej viacnásobnej vražde v honosnom sídle útese zvanom Hope‘s End. V očiach ľudí je jediná vinníčka – Lenora Hopeová, dcéra a sestra zavraždených, ktorá však vinu poprela. Polícia ju nikdy z ničoho neusvedčila a Lenora po zbytok života nevyšla za brány tajomného Hope´s End. Len sedemnásťročná Lenora, obesila si sestru, potvora! Kit prichádza na útes aby sa postarala o starnúcu a na vozík pripútanú Lenoru po niekoľkých mŕtviciac, ktorá pohybuje iba dvoma prstami na ruke. Komunikácia sa spočiatku zdá nemožná, až kým Kit neobjaví starý písací stroj... a jednej noci Lenora navrhne Kit niečo, čo sa neodmieta – prísľub, že jej rozpovie celú pravdu… Otca nožom dobodala a aj matke život vzala! Kit postupne zisťuje, že za príbehom tej osudnej noci sa skrýva oveľa viac, než sa pôvodne zdalo. Strašidelný dom na útese postupne odhaľuje svoje tajomstvá a súčastne z jeho útrob ako príšery vyliezajú nové záhady a príbehy. Čo sa naozaj rodine Hopeovcov stalo? Kam zmizla predchádzajúca opatrovateľka, ktorá mala uprostred noci tak naponáhlo, že si nezobrala ani len svoje veci? Kit nadobúda pocit, že napriek všetkému jej Lenora nehovorí celú pravdu a táto zdanlivo neškodná žena v jej opatere môže byť oveľa nebezpečnejšia, ako si myslela... Hovorila, že je nevinná, no PREŽILA LEN ONA, JEDINÁ! _„Ako to často býva pri Sagerových románoch, snažiť sa predvídať, kam vás početné zvraty zavedú, je zábavné (a zároveň frustrujúce), no niektoré z najzaujímavejších častí príbehu spočívajú v ľuďoch, ktorých na tejto ceste stretnete. Záhada je pre nás rovnako lákavá ako pre Kit, no Prežila len jediná je zároveň prieskumom rodiny, lásky a osamelosti. Dokonca sa zamýšľa aj nad posadnutosťou skutočnými zločinmi a tým, kedy príbehy začnú prekrývať realitu.“ – USA Today „Sager ponúka svoj obvyklý rad dych vyrážajúcich zvratov... Fanúšikovia Daphne du Maurier si tento špičkový triler určite vychutnajú.“ – Publishers Weekly „Sager je majstrom zvratov.“ – Rolling Stone „Klaustrofobický a strašidelný — Sager v najlepšej forme.“ — Booklist Audiokniha: Prežila len jediná Autor: Riley Sager Interpret: Alexandra Lukáčová Dĺžka: 13:58 h Vydavateľstvo: Publixing a DOT. Audiokniha Prežila len jediná na webe Publixing (MP3 na stiahnutie) Audiokniha Prežila len jediná na webe Audiolibrix (MP3 na stiahnutie)

„První bylo vybudovat si sebevědomí,“ vzpomíná bývalá lékařka. „A pak jsem zjistila, že se nesmím pořád usmívat jako trdlo. V modelingu je teď trend, že se musíte tvářit naštvaně a mít strojovou chůzi,“ popisuje v Blízkých setkáních. Co jí přinesl modeling? Jaké jsou podle ní klady a zápory této profese? Upadla někdy na molu? Je modeling zdravý pro tělo? Co jí dal balet a výuka seniorů? Jak se vyrovnala se studem? Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„První bylo vybudovat si sebevědomí,“ vzpomíná bývalá lékařka. „A pak jsem zjistila, že se nesmím pořád usmívat jako trdlo. V modelingu je teď trend, že se musíte tvářit naštvaně a mít strojovou chůzi,“ popisuje v Blízkých setkáních. Co jí přinesl modeling? Jaké jsou podle ní klady a zápory této profese? Upadla někdy na molu? Je modeling zdravý pro tělo? Co jí dal balet a výuka seniorů? Jak se vyrovnala se studem?

„Na žurnalistiku jsem se dvakrát nedostala, neprošla jsem ani prvním kolem přijímaček. Tak jsem šla rovnou do praxe. Musela jsem k tomu mít další dvě práce,“ říká novinářka Zdislava Pokorná o své práci a o tématu tzv. podsvětí, na které se v českém prostředí zaměřuje.

Herečka Judit Pecháček má v kinách novinku pod názvom Tichá pošta. "Nakrúcala som moje scény posledné dni natáčania - ostatní tam boli asi mesiac. A keď som prišla, vtedy vlastne už na pľaci cítite takú rodinnú atmosféru. Panuje tam taký interný humor a vy keď do toho prídete, ja keď do toho prídem, mám pocit, že musím zapadnúť a netrčať. Je to náročné," priznala v relácii Ide o nás k postave mamy troch detí, ktorá má o ne obrovský strach a neschvaľuje, že sa snažia počas druhej svetovej vojny zachrániť francúzskeho pilota. "Je to postava na malej ploche, nemala som veľa priestoru ukázať, odkiaľ prichádza, čo zažila. Musela som však ukázať jej postoj a nehrať ju ako čisto negatívnu rolu. Aby divák dokázal pochopiť jej strach," zamyslela sa Judit, pre ktorú to v roku 2025 nie je prvá mama, stvárnená pred kamerami. Ďalšiu si totiž zahrala aj v seriáli Děcko na obrazovkách Českej televízie, kde zase stvárňuje mamu, ktorá sa rozhodne dať svoje tretie dieťa na priamu adopciu. "Je to kontroverzná rola. Ale to je práve tá výzva. Niekedy zo začiatku nechápem, prečo som oslovená na nejakú postavu - je to také ťažšie sústo, vtedy si hovorím, že cez to sa niečo naučím a preto tam musím ísť. Najlepšie skúsenosti sú, keď ma niekto osloví na niečo, čomu spočiatku ani nerozumiem," uviedla pred kamerami TV Pravda Judit Pecháček, ktorá už niekoľko rokov žije v Prahe aj so svojím manželom.  V relácii sme načrtli aj tému ich súkromia a života v umeleckej "bubline". Judit nám prezradila, čo má na Prahe rada a prečo je podľa nej umeleckou mekkou. Zhovárali sme sa o práci s detskými hercami, o tom, ako sa snaží vyrovnať s náročnými rolami a prečo je pre ňu dôležitá psychoterapia. Všetko a ešte omnoho viac sa dozviete v novej epizóde relácie Ide o nás.

Je novinářkou, ale její kniha není o politice ani profesi. Je o mateřství. „Nechtěla jsem psát o sobě, tak jsem vydavatelství navrhla rozhovory se známými lidmi. A už to běželo vlastním životem,“ popisuje. Které známé osobnosti v knize čtenářstvo najde? Jak to bylo s přepisováním nahraných rozhovorů? Nebrali některé aktérky zpět to, co řekly? Který příběh ji osobně zasáhl ze všech nejvíc a proč? Jak začínala její novinářská kariéra? Co ji naučil rozhlas?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Robert Fico opět verbálně napadl média a obvinil je, že mohou za vypjatou společenskou atmosféru v zemi. Oznámil, že na práci novinářů bude dohlížet národní mediální úřad. „Je to odvádění pozornosti. Jeho vláda se po prvním roce, kdy byla opojená mocí, začíná potýkat s prvními vážnými problémy v ekonomice. Musela prosadit zvyšování daní, které bude bolet i její voliče. Vypustit kouřovou clonu se Ficovi několikrát osvědčilo,“ soudí advokát a někdejší novinář Tomáš Němeček.

Je střihačkou a ženou známého cestovatele Petra Horkého. „Musela jsem si zvykat, protože mám ráda jistou rutinu a pravidelnost. Ale na druhou stranu to není nuda,“ uvažuje. Na co narazila v osobním archivu Miroslava Zikmunda? Na které známé lidi má zajímavé vzpomínky? Má ráda rodinné cestování? Jak funguje rodinná rada? Co soudí o dlouholetých vztazích? Jak se dostala ke své profesi střihačky a co ji na tom baví?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V jednom ohledu dopadly volby do Evropského parlamentu v Česku tak, jako skoro vždycky – tedy jinak, než napovídaly předvolební průzkumy. „Volby skončily překvapením či určitým otřesem v některých velkých zemích, ale zajímavé je, že složení parlamentu podle politických skupin se mění relativně málo,“ podotýká Luděk Niedermayer (TOP 09), který svůj mandát v Evropském parlamentu letos obhájil už podruhé v řadě.