Podcasts about postupn

Osudová facka, která převrátila život několika lidem. To je základ dokumentární inscenace, kterou pro Dejvické divadlo napsal a režíruje Jiří Havelka na základě podcastu Odpustit?. „V příběhu se agresor a oběti snaží setkat a pochopit celou záležitost. A justice se snaží o nápravu. Postupně příběh rozkrývá několik vrstev a zjistíme, že to celé není černobílé,“ říká herečka Lenka Krobotová, která hraje jednu z hlavních rolí, advokátku Kláru Kalibovou z organizace In IUSTITIA.

Osudová facka, která převrátila život několika lidem. To je základ dokumentární inscenace, kterou pro Dejvické divadlo napsal a režíruje Jiří Havelka na základě podcastu Odpustit?. „V příběhu se agresor a oběti snaží setkat a pochopit celou záležitost. A justice se snaží o nápravu. Postupně příběh rozkrývá několik vrstev a zjistíme, že to celé není černobílé,“ říká herečka Lenka Krobotová, která hraje jednu z hlavních rolí, advokátku Kláru Kalibovou z organizace In IUSTITIA.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Každý, kdo někdy jel po dálnici z Prahy do Brna, míjel těsně před příjezdem do cíle Ostopovice. Obec s necelými dvěma tisíci obyvatel však dokáže i v sousedství rušné dopravní tepny zajistit svým občanům kvalitní život, což ocenila i porota soutěže Zelená obec roku. Tu pořádá ČSOB ve spolupráci s Hospodářskými novinami a Ostopovice v letošním ročníku skončily druhé v kategorii sídel nad 1000 obyvatel, k tomu získaly také ocenění za sociální počin roku. Proč se vyplatí být slyšet při plánovaní velkých projektů a jaké jsou výhody toho, když práci zadáte kvalitním architektům, nejen o tom mluví v podcastu starosta Ostopovic Jan Symon. Právě sousedství dálnice D1 a plánované vysokorychlostní železnice s sebou v Ostopovicích nese potřebu často komunikovat s velkými státními organizacemi. „Postupně se to lepší. Snažíme se navrhovat věci, o kterých si myslíme, že přispějí k lepšímu řešení, tak proč nám nenaslouchat, když se snažíme pomoci,“ říká Symon k tomu, jak se v čase kontakt mezi obcí a státem zlepšuje. Přesto třeba zřízení zastávky na železniční trati, která vede okolo obce od 19. století, znamenalo nemalé úsilí. „Chce to hlavně trpělivost. Když jsme ten požadavek zvedli poprvé, tak se nám smáli, pak už se smáli míň a poté, co jsme to opakovali dostatečně dlouho, se z toho stala samozřejmost a už to nikomu nepřišlo divné,“ vzpomíná starosta.

V třešňovém sadu pod hvězdárnou v Teplicích přibylo tento týden 34 mladých stromků. Sázely je celé rodiny nebo třeba školní kolektivy. Každý si pak mohl třešeň označit svoji cedulkou. Město obnovuje oblíbenou Třešňovku už pátým rokem. Práce má rozvržené ještě na dalších 10 let.

Potkali se, když měli zlomené srdce. Dlouho si nepřipouštěli, že by mezi sebou mohli mít něco víc než jen přátelství. Jak vnímají to, že je Jitka o téměř třináct let starší než Honza? Proč se Jitka rozhodla pro pozdní mateřství? A co pár tajil před dcerou? Uslyšíte v další epizodě pořadu Láska hory přenáší.

„Většina z nás do školy chodila, přežili jsme to, ale ne moc rádi. To je škoda. Poznávání je tak krásné,“ poznamenává dětský psycholog s více než 30letou praxí Václav Mertin. „Mluví se o individualizaci, mluví se o diferenciaci. Svým způsobem to jsou řeči,“ dodává. Jak vést děti k zodpovědnosti? Měli by prarodiče rozmazlovat vnoučata? A jak Václav Mertin vzpomíná na své vlastní dětství v Dismanově rozhlasovém souboru? Poslechněte si rozhovor.Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Většina z nás do školy chodila, přežili jsme to, ale ne moc rádi. To je škoda. Poznávání je tak krásné,“ poznamenává dětský psycholog s více než 30letou praxí Václav Mertin. „Mluví se o individualizaci, mluví se o diferenciaci. Svým způsobem to jsou řeči,“ dodává. Jak vést děti k zodpovědnosti? Měli by prarodiče rozmazlovat vnoučata? A jak Václav Mertin vzpomíná na své vlastní dětství v Dismanově rozhlasovém souboru? Poslechněte si rozhovor.

V dnešnom dieli podcastu Flešbeky Ivan privítal Martina Mekela – gréckokatolíckeho kňaza, ktorý sa naplno venuje rómskej misii.V tejto epizóde sa dozviete, ako sa zo študenta matematiky stal kňaz a ako spolu so svojou manželkou otvárajú dvere aj srdcia Rómom v osadách.Martin hovorí, že služba nie je o kvantite, ale o kvalite – o skutočných stretnutiach s ľuďmi, často v garážach či kultúrnych domoch. Lebo nie je podstatné miesto, ale to, že uprostred nich je Ježiš.00:13 Úvod a privítanie00:32 Súťaž o knihu Záhradné mesto od Johna Marka Comera https://www.godzoneshop.sk/produkt/zahradne-mesto-john-mark-comer/1:48 Miska otázok2:13 Aký bol Tvoj najväčší detský sen? Ako sa odráža v dospelosti?2:52 Čo určite plánuješ stihnúť pred smrťou?3:32 Najobľúbenejší predmet v škole?4:21 Pozvánka na mužskú konferenciu https://muzi.godzone.sk5:43 Predstavenie hosťa6:15 Kde sa to celé s Bohom začalo?9:45 Boží dotyk vplýval na ďalšiu trajektóriu života, napríklad vegetariánstvo12:32 Povolanie do kňazstva13:50 Potvrdenie, že stať sa kňazom je správna cesta16:27 Spoznanie sa s manželkou18:06 Grékokatolická rómska misia https://romskamisia.sk/struktura/21:00 Začiatky služby Rómom24:15 Pastorácia pre rómske skupiny je o kvalite, nie kvantite25:45 Postupné dozrievanie je pre mňa viac ako náhle vzplanutie26:00 Je dôležité, aby ľudia mali slobodu odísť 28:55 Ako na túto špecifickú službu reagovala manželka a okolie? 30:50 Najväčšie výzvy rómskej služby33:17 Podomová evanjelizácia34:06 Odlišnosť rómskej pastorácie oproti bežnej farnosti35:25 Rómovia v sebe majú prirodzene túžbu spoločensky sa angažovať36:44 Ako si udržať oheň?41:10 Po akom ovocí svojej služby Martin túži?43:00 Čo môžu slováci spraviť, aby sa tu rómovia cítili lepšie ?44:40 Možnosť podpory Grékokatolíckej misie46:23 Poďakovanie a rozlúčenie

Delegování je nezbytná dovednost každého podnikatele, který chce, aby jeho firma rostla bez neustálé závislosti na něm. Většina majitelů firem s ním ale bojuje – brání jim strach ze ztráty kontroly, perfekcionismus, nedůvěra v lidi nebo prostě to, že se nikdy nenaučili práci předávat. Delegování přitom není o slabosti, ale o profesionalitě a schopnosti řídit firmu strategicky. Začíná tím, že si podnikatel pojmenuje vlastní bloky, ujasní si, jakou firmu chce budovat, a definuje svou roli CEO. Pomáhá spočítat si hodnotu svého času, změřit, čemu se opravdu věnuje, a začít předávat menší úkoly, které může dělat někdo jiný. Postupně tak podnikatel vytváří firmu, která stojí na lidech, ne jen na něm – a díky tomu získává čas, svobodu i prostor pro další růst. Video přednášky: https://rostecky.cz/jak-se-naucit-delegovat-t55572 Možnosti spolupráce: https://rostecky.cz/spoluprace Kontakt: jiri@rostecky.cz Tato epizoda je součástí podcastu, který pro vás od roku 2015 připravuje Jiří Rostecký. Videa k podcastům najdete na jeho webu: www.rostecky.cz Veškerá doporučení, informace, data, služby, reklamy nebo jakékoliv jiné sdělení zveřejněné na našich stránkách je pouze nezávazného charakteru a nejedná se o odborné rady nebo doporučení z naší strany. Podrobnosti na odkazu https://rostecky.cz/upozorneni.

Firma ŠIMEK proficentrum vznikla v roce 1992 jako regionální železářství zaměřené na prodej nářadí. Postupně se vyprofilovala jako specializovaný dodavatel pro truhláře, rozšířila sortiment o dovoz strojů ze zahraničí a v roce 2010 spustila e-shop. Ten dnes tvoří podstatnou část obratu, který dosáhl 130 milionů korun. Petr Šimek, syn zakladatele, do firmy nastoupil hned po škole a stál za digitálním rozvojem firmy. Postupem času se ale ukázalo, že firmě chybí vnitřní struktura, procesy i střední management. Přílišná závislost na jednotlivcích vedla k přetížení vedení a ztrátě efektivity. Proto se Petr rozhodl pro spolupráci s interim manažerem ze společnosti JPF. Výsledkem je zavedení řízení na základě dat, jasné kompetence, efektivní komunikace i důraz na přidanou hodnotu pro zákazníky. Hosty podcastu jsou Petr Šimek a Radek Šafář. Tato epizoda je součástí podcastu, který pro vás od roku 2015 připravuje Jiří Rostecký. Videa k podcastům najdete na jeho webu: www.rostecky.cz (Sponzprováno) Veškerá doporučení, informace, data, služby, reklamy nebo jakékoliv jiné sdělení zveřejněné na našich stránkách je pouze nezávazného charakteru a nejedná se o odborné rady nebo doporučení z naší strany. Podrobnosti na odkazu https://rostecky.cz/upozorneni.

V TV pořadu Jak se staví sen už mnoho let plní sny druhých o novém designu nebo kompletní proměně bydlení. Postupně ale chtěla splnit sny také sobě. Dnes má vlastní designové studio a proměnila byt po babičce podle svých vlastních představ. „Důležitá je pro mě útulnost a praktičnost. Proto mám třeba na betonových schodech tyrkysový koberec kvůli dětem, kdyby upadly,“ prozradila v Blízkých setkáních Adéle Gondíkové. Co dělá vlastně domov domovem? A co je dnes opravdu trendy?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V TV pořadu Jak se staví sen už mnoho let plní sny druhých o novém designu nebo kompletní proměně bydlení. Postupně ale chtěla splnit sny také sobě. Dnes má vlastní designové studio a proměnila byt po babičce podle svých vlastních představ. „Důležitá je pro mě útulnost a praktičnost. Proto mám třeba na betonových schodech tyrkysový koberec kvůli dětem, kdyby upadly,“ prozradila v Blízkých setkáních Adéle Gondíkové. Co dělá vlastně domov domovem? A co je dnes opravdu trendy?

Francie, Belgie, Portugalsko a Malta vyhlásily na okraji letošního zasedání Valného shromáždění OSN, že uznávají stát Palestina. Totéž učinily například Velká Británie, Austrálie či Kanada. Tedy vesměs země, které dosud stály spíše po boku Izraele. Došla jim však trpělivost s režimem Benjamina Netanjahua a s jeho nelidskou, surovou likvidací palestinského pásma Gazy pod záminkou boje proti teroristům z hnutí Hamás.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V tomto díle podcastu Svět je CooL si povídám s Natálií Samkovou, která před devíti lety opustila “běžný život” v Česku a vydala se pracovat jako delegátka do zahraničí. Postupně se ze sezónní práce stala životní cesta, která ji přivedla až na exotický Mauricius.Natálie otevřeně vypráví o tom, jaké je to pracovat pro cestovní kanceláře, proč se rozhodla vybudovat vlastní online cestovku i jaké překážky musela překonat při podnikání v Africe. Dozvíte se, jak funguje turismus na ostrově, proč je vyhoření v práci realitou delegátů, i proč dnes považuje Mauricius za svůj domov.Pokud vás zajímá život v exotice, odvaha změnit život nebo příběh o tom, jak si vybudovat práci snů daleko od rodné země, tenhle díl si nesmíte nechat ujít.OdkazyInstagram Cestujeme na MauriciusFacebook skupina Cestujeme na Mauricius, Réunion a Seychely Natálii můžete kontaktovat přímo na její email - natalie.samkova@email.czOsobní Instagram - Natálie SamkováPodcast Svět je CooL - Nikola Jandová o životě v Thajsku a ponikání na dálkuNás a naši cestu sledujte na Instagramu ⁠⁠⁠⁠⁠⁠@svetjecool⁠⁠⁠⁠⁠⁠A pokud se ti podcast líbí, můžeš mi ⁠⁠⁠⁠⁠koupit kafe ⁠⁠⁠⁠⁠a podpořit tak moji tvorbu --> ⁠⁠⁠⁠⁠https://ko-fi.com/svetjecool⁠⁠Pokud i ty žiješ neobyčejným životem, neboj se mě kontaktovat a další díl může být právě o tobě - ⁠⁠⁠⁠⁠podcast@svetjecool.cz⁠⁠⁠⁠

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Investigativní novinářka Deníku N Zdislava Pokorná a šéfredaktorka Page Not Found Apolena Rychlíková v posledních měsících čelily vlnám výhrůžek, urážek a online nenávisti. V některých případech verbální útoky koordinovali sami politici. Co to s nimi dělá, jak se proti tomu bránit – a proč se stupňuje agresivita vůči ženám v médiích? Podívejte se na otevřený rozhovor s oběma novinářkami v nové epizodě Studia N. Prvním spouštěčem tři týdny trvající koordinované vlny nenávisti vůči Apoleně Rychlíkové bylo zveřejnění zpravodajského textu o europoslanci Filipu Turkovi, na kterého jeho bývalá partnerka podala trestní oznámení kvůli podezření ze sexuálního a domácího násilí. „Obrovskou reakci to vyvolalo hlavně kvůli aktivitě předsedy Motoristů sobě Petra Macinky,“ říká Rychlíková. Útoky přitom daleko přesáhly běžnou kritiku. „Byla jsem terčem extrémně sexistické kampaně. Vytáhli si moje nejškaredější fotky a začali je masivně sdílet. Vznikly taky falešné účty, které rozšiřovaly, že jsem sexuálně neuspokojená, nešťastná, neatraktivní a že žárlím na ženy, kterým Filip Turek věnuje pozornost,“ popisuje. „Chodily mi i výhrůžky smrtí. Některé z nich byly explicitní – typu ‚chtěl bych tě rozčtvrtit a rozházet prasatům‘. Běžně mi psali, že mě vypnou, že si objednali mou vraždu nebo že ví, kde bydlím, a najdou si mě.“ Investigativní novinářka Deníku N Zdislava Pokorná se stala terčem nenávisti kvůli sérii textů odhalujících bitcoinovou kauzu. „Postupně se to stupňovalo, vrchol to mělo v červnu,“ říká. Ačkoliv šlo o jiný typ útoků – častěji sofistikovanější než v případě Rychlíkové –, tlak byl dlouhodobý a vyčerpávající. „Denně jsem si procházela patnáct e-mailů, proč jsem neschopná, nevzdělaná, co všechno na mě vytáhnou nebo kde žije můj otec. Byl to nátlak, který mě měl znevěrohodnit.“ Obě novinářky se shodují, že cílem takových útoků bývá právě pokus o znevěrohodnění jejich osoby: „Z mezinárodních průzkumů víme, že v případě útoků na novinářky je to kromě výhrůžek sexualizovaným násilím také snaha o delegitimizaci. Jsou-li mladé, poukazuje se na jejich věk nebo domnělou nevzdělanost. Jsou-li etablovanější, přichází narativ, že se ke své práci dostaly přes postel,“ zmiňuje Rychlíková. Součástí útoků je i jazyk a oslovování. „Obě máme problém s tím, že máme atypická jména. U nás dvou se znormalizovalo, že se nemusí dodávat příjmení, protože tolik Apolen a Zdislav ve veřejném prostoru není. Politici a jejich fanoušci a fanynky nám říkají ‚paní Apolenka‘ nebo ‚slečna Zdíša‘… Je to iritující. Mně bude za čtyři roky čtyřicet, jsem máma dvou dětí a mám dvanáctiletou novinářskou kariéru. Neumím si představit, že bych přišla za nějakým mužem, oslovovala ho křestním jménem a ještě ho zdrobňovala,“ říká Rychlíková. Je to podle ní jedna ze strategií, jak novinářky hned v úvodu diskuze oslabit. „Cítíš se méněcenná, bezbranná, ohrožená a ve stresu,“ popisuje. Rozdíl v diskuzích s muži popisuje i Pokorná: „Každý den se se mnou muži baví zvláštním způsobem. Vyvolávají ve mně pocit, že jsem úplně vymaštěná a že o světě nic nevím.“ Tlak přitom nezmizí po pár dnech. „Vyvine se v tobě extrémní sebekontrola. Člověk má až úzkostný strach, jestli někde neudělal byť jen drobnou chybičku a nezačali ho na sítích vláčet lidé, kteří na to čekají,“ říká Rychlíková. „Každý čeká na tvou chybu,“ popisuje stejný pocit Pokorná. „A může tě to zlomit. Je to dlouhotrvající pocit, ze kterého je člověk unavený.“ Kteří politici roztleskávají útoky na novináře a novinářky? Proč se tolik lidí nechá strhnout k nenávisti? A doporučily by mladým lidem, aby šli pracovat do médií? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

„Stopy po povodni tu zůstávají – třeba podél potoka jsou břehy pořád rozbité a potrvá ještě roky, než se upraví. Ale když se dnes projdu Holčovicemi, mám radost, že obec je zase spravená.“

Zdeněk Hřib, volební lídr Pirátů. Lékař, pražský exprimátor a pirátský odborník přes dopravu. Muž bez dredů, zato s citem pro metro D. Hřib je prvním lídrem v předvolební sérii V12 s Marcelou Konrádovou (FSV UK) a s Petrem Justem (Metropolitní univerzita v Praze) – LÍDŘI. Postupně probereme sedm různých politických příběhů relevantních uchazečů o premiérské křeslo. Epizody vycházejí vždy v úterý a pátek podle pořadí, které určil los. Ptá se Matěj Skalický.Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Zdeněk Hřib, volební lídr Pirátů. Lékař, pražský exprimátor a pirátský odborník přes dopravu. Muž bez dredů, zato s citem pro metro D. Hřib je prvním lídrem v předvolební sérii V12 s Marcelou Konrádovou (FSV UK) a s Petrem Justem (Metropolitní univerzita v Praze) – LÍDŘI. Postupně probereme sedm různých politických příběhů relevantních uchazečů o premiérské křeslo. Epizody vycházejí vždy v úterý a pátek podle pořadí, které určil los. Ptá se Matěj Skalický.

Přívozy mají v Praze na Vltavě dlouhou historii, která sahá až do středověku. Sloužily k překonávání vodního toku a byly důležité pro dopravu a obchod. Postupně je nahrazovaly mosty a jejich význam se tím pádem zmenšoval. Přívozům samozřejmě nenahrával ani rozvoj automobilové dopravy. Mnoho z nich skončilo po roce 1948 kvůli zániku živností. Přívozem se ale v Praze můžete svézt i dnes.

Přívozy mají v Praze na Vltavě dlouhou historii, která sahá až do středověku. Sloužily k překonávání vodního toku a byly důležité pro dopravu a obchod. Postupně je nahrazovaly mosty a jejich význam se tím pádem zmenšoval. Přívozům samozřejmě nenahrával ani rozvoj automobilové dopravy. Mnoho z nich skončilo po roce 1948 kvůli zániku živností. Přívozem se ale v Praze můžete svézt i dnes.

Přívozy mají v Praze na Vltavě dlouhou historii, která sahá až do středověku. Sloužily k překonávání vodního toku a byly důležité pro dopravu a obchod. Postupně je nahrazovaly mosty a jejich význam se tím pádem zmenšoval. Přívozům samozřejmě nenahrával ani rozvoj automobilové dopravy. Mnoho z nich skončilo po roce 1948 kvůli zániku živností. Přívozem se ale v Praze můžete svézt i dnes.

Přívozy mají v Praze na Vltavě dlouhou historii, která sahá až do středověku. Sloužily k překonávání vodního toku a byly důležité pro dopravu a obchod. Postupně je nahrazovaly mosty a jejich význam se tím pádem zmenšoval. Přívozům samozřejmě nenahrával ani rozvoj automobilové dopravy. Mnoho z nich skončilo po roce 1948 kvůli zániku živností. Přívozem se ale v Praze můžete svézt i dnes.

Přívozy mají v Praze na Vltavě dlouhou historii, která sahá až do středověku. Sloužily k překonávání vodního toku a byly důležité pro dopravu a obchod. Postupně je nahrazovaly mosty a jejich význam se tím pádem zmenšoval. Přívozům samozřejmě nenahrával ani rozvoj automobilové dopravy. Mnoho z nich skončilo po roce 1948 kvůli zániku živností. Přívozem se ale v Praze můžete svézt i dnes.

Přívozy mají v Praze na Vltavě dlouhou historii, která sahá až do středověku. Sloužily k překonávání vodního toku a byly důležité pro dopravu a obchod. Postupně je nahrazovaly mosty a jejich význam se tím pádem zmenšoval. Přívozům samozřejmě nenahrával ani rozvoj automobilové dopravy. Mnoho z nich skončilo po roce 1948 kvůli zániku živností. Přívozem se ale v Praze můžete svézt i dnes.Všechny díly podcastu Výlety můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Přívozy mají v Praze na Vltavě dlouhou historii, která sahá až do středověku. Sloužily k překonávání vodního toku a byly důležité pro dopravu a obchod. Postupně je nahrazovaly mosty a jejich význam se tím pádem zmenšoval. Přívozům samozřejmě nenahrával ani rozvoj automobilové dopravy. Mnoho z nich skončilo po roce 1948 kvůli zániku živností. Přívozem se ale v Praze můžete svézt i dnes.

Přívozy mají v Praze na Vltavě dlouhou historii, která sahá až do středověku. Sloužily k překonávání vodního toku a byly důležité pro dopravu a obchod. Postupně je nahrazovaly mosty a jejich význam se tím pádem zmenšoval. Přívozům samozřejmě nenahrával ani rozvoj automobilové dopravy. Mnoho z nich skončilo po roce 1948 kvůli zániku živností. Přívozem se ale v Praze můžete svézt i dnes.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 62 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Když jsem se poprvé ocitla u letecké záchranky v Alpách, většina přístrojů v zimě prostě nefungovala. Najednou se vracíte k vlastním smyslům,“ vzpomíná lékařka Kristina Höschlová, jak ošetřovala pacienty v horách. Právě tahle zkušenost pro ni byla průlomová – poprvé si uvědomila, že medicína se nemusí opírat jen o technologii a komfort nemocničního prostředí. „Tam jsme sto procent pacientů ošetřovali na sněhu. A přitom jsem vůbec neměla pocit, že by přežívali méně nebo hůře než u nás,“ říká. Nejen na základě této zkušenosti proto nabádá, aby se na medicínu nahlíželo trochu jinak – méně černobíle a víc v souvislostech. Zážitky z hor doplnily také zkušenosti z misí s Lékaři bez hranic, kde zblízka viděla, že „je mnoho věcí jinak, než se učí ve škole“. A začala hledat cesty, jak západní postupy doplnit o jiné tradice, které v mnoha zemích fungují po staletí. „Vždycky jsem se ptala, kdo je pro místní autoritou – ať už lékař, léčitel nebo šaman – a zajímalo mě, co máme společné s tou naší medicínou,“ vzpomíná Höschlová. Postupně se začala více věnovat komplementární medicíně, kterou dnes vnímá jako přirozené rozšíření té klasické. „Jsou to nefarmakologické, neinvazivní metody, které běžně nejsou využívány konvenční medicínou, ale jejich benefit pro zdraví je ověřen vědeckými studiemi,“ popisuje to, jak může takový přístup poskytnout lidem nástroje, aby si v lecčems pomohli sami. Ať už jde o dechová cvičení, fyzioterapii, otužování nebo kontemplativní metody, všechny podle ní pracují s vnitřní schopností těla se uzdravovat. „Když člověk opravdu vnímá svoje tělo, dokáže snáze navést i samotné lékaře,“ dodává. Jak ji zkušenosti z hor a válečných misí změnily jako lékařku i jako člověka? Kde vidí hranici mezi klasickou medicínou a komplementárními přístupy? A proč podle ní selský rozum a intuice patří do ordinací stejně jako dané postupy a technologie? I o tom je rozhovor.

V sobotu 6. září se v přírodním divadle v pražské Šárce uskuteční slavnostní představení Smetanovy Libuše k 105. výročí Prahy 6 a 20. výročí obnovení tradice šáreckého přírodního divadla. Titulní roli ztvární sopranistka Eliška Weissová: „Libuše je jedna z nejnáročnějších rolí českého repertoáru. Mám k ní velice srdečný vztah a je úžasné ji zpívat na místě s tak dalekosáhlou historií,“ říká ve Vizitce.

V sobotu 6. září se v přírodním divadle v pražské Šárce uskuteční slavnostní představení Smetanovy Libuše k 105. výročí Prahy 6 a 20. výročí obnovení tradice šáreckého přírodního divadla. Titulní roli ztvární sopranistka Eliška Weissová: „Libuše je jedna z nejnáročnějších rolí českého repertoáru. Mám k ní velice srdečný vztah a je úžasné ji zpívat na místě s tak dalekosáhlou historií,“ říká ve Vizitce.Všechny díly podcastu Vizitka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Představíme vám Jaroslavu Vaněčkovou, učitelku tělesné výchovy na Střední škole gastronomie a služeb v Nové Pace a v Lázních Bělohradu. Když prý přijde do tělocvičny, tak je jasné, že žáci dostanou do těla. Jaroslava je totiž několikanásobnou mistryní Evropy, vicemistryní světa a čerstvou dvojnásobnou zlatou medailistkou z veteránského halového mistrovství České republiky. Všechny díly podcastu Host ve studiu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Chovatelská stanice Valentinka letos oslavuje už 30 let své existence. Jméno nese po prvním jezevčíkovi Valentýnovi, kterého si majitelka, Kateřina Benediktová pořídila. Postupně přibývali další a dnes se v rodinném domku v obci Svárov u Kladna stará celkem o 17 jezevčíků.

Stará nádražní budova v obci Úvalno u Krnova byla dlouho prázdná. Postupně tak zchátrala a byla určena k demolici. Pak ji ale koupila obec a budovu z roku 1900 zrekonstruovala a našla pro ni nové využití. Do někdejšího nádraží v Úvalně se teď chodí třeba na kávu.

Bývalý hradní pán Jakoubek z Vřesovic prý i nadále dohlíží na své sídlo v Kostomlatech pod Milešovkou. Dosvědčují to turisté, kteří na hradní zřícenině nocují. Hrad ze 14. století patří obci, která ho postupně opravuje.

O čištění uší, spalování mrtvol, sebevraždách farmářů i shánění piva: V Indii je všechno možné!Kdo chce pochopit Indii, musí o ní aspoň něco vědět. Tuto větu pronese hned několikrát v podcastu Host Reportéra indolog a znalec sanskrtu Zdeněk Štipl. Reaguje tak na vzpomínky moderátora Tomáše Poláčka, který nedávno projel severní Indii stopem: „Vaše postřehy jsou zajímavé,“ řekne občas zkušený indolog Štipl pobaveně, „ale skoro v ničem nesouhlasím.“Do Indie pravidelně jezdívá tři dekády, v součtu tam prožil nejméně pět let. „Začalo to v devadesátém šestém. Na gymplu jsem jezdíval všude možně stopem po Evropě, ale pak už se nabízela Asie, tak jsem se sebral a na čtvrt roku vyrazil se třemi kamarády do Indie, která u nás tehdy byla populární. Zaujala mě natolik, že jsem pak přerušil studium a odjel do Kalkaty, kde jsem necelý rok pracoval pro řád Matky Terezy s umírajícími lidmi, což byla určující zkušenost.“S Poláčkem se v dvouhodinovém dialogu shodne alespoň na tom, že delší cestování po Indii je sice nádherné, ale občas taky náročné, a to fyzicky i psychicky: „Po většinu roku je buď vedro, prší, nebo oboje. A všude okolo vás jsou silné podněty. Příliš lidí na malém prostoru, na silnicích neustálé troubení, občas smrad, člověk musí dávat pozor, aby ho něco nezajelo… Chvilku trvá, než si na to zvyknete.“V podcastu postupně rozeberou klíčová místa na severoindické trase z Amritsaru až do Kalkaty a věnují se mnoha současným i historickým tématům. Postupně dojde na kastovní systém, svatá místa, sebevraždy zkrachovalých farmářů, čištění uší nebo spalování mrtvol na veřejnosti, dokonce i na shánění alkoholu nebo na prostituci.„Ale ve výsledku je to bezpečná, krásná země, a v ní hodní lidé,“ uzavírá indolog Štipl. „Tedy když si na ně člověk zvykne a má štěstí…“

Ještě předtím než Izrael v červnu zaútočil na Írán, odhalila jeho bezpečnostní služba mezi občany rozsáhlou síť špehů. Postupně bylo od dubna 2024 obviněno ze spolupráce s íránskou rozvědkou přes třicet lidí. Odsouzen byl zatím jeden člověk, který se k protistátním aktivitám doznal. Jak Íránci své agenty rekrutovali, popisuje britský list Guardian.

Ještě předtím než Izrael v červnu zaútočil na Írán, odhalila jeho bezpečnostní služba mezi občany rozsáhlou síť špehů. Postupně bylo od dubna 2024 obviněno ze spolupráce s íránskou rozvědkou přes třicet lidí. Odsouzen byl zatím jeden člověk, který se k protistátním aktivitám doznal. Jak Íránci své agenty rekrutovali, popisuje britský list Guardian.Všechny díly podcastu Svět ve 20 minutách můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

30 let od Srebrenice: město je poloprázdné, dominuje billboard s Putinem. Prokázala se genocida?11. července 1995 došlo v Evropě k největšímu zločinu od 2. světové války – popravě více než osmi tisíc bosenských muslimů ve Srebrenici. Přestože je tato událost jasně popsaná a zdokumentovaná, vrcholní političtí představitelé bosenské Republiky srbské a Srbska i po 30 letech tuto hrůznou událost relativizují a odmítají ji označit za genocidu. Při příležitosti tohoto smutného výročí si bratři Jakub a Lukáš Novosadovi do dalšího dílu svého sourozeneckého podcastu Hej, Slované pozvali sociální a kulturní antropoložku Markétu Slavkovou, která se ve svých terénních výzkumech dlouhodobě zabývá právě Srebrenicou a dalšími událostmi s ní spojenými.Na začátku se Markéta Slavková pouští do bližšího popisu příčin a průběhu červencových událostí ve Srebrenici, přičemž se zaměřuje hlavně na obléhání města, více než roční blokování zásobování civilního obyvatelstva jakýmikoliv potravinami a jejich systematické vyhladovění. Připomíná kořeny celého válečného konfliktu, průběh bojů o oblast Podrinje, postupné vyzbrojování bosenských muslimů i vznik Armády Bosny a Hercegoviny. Pozastavuje se i nad úlohou a působením Nasera Oriće a dalších obránců této oblasti, kteří za své útoky na srbské pozice byli také obžalování u Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu. Postupně se v podcastu s bratry propracuje až k samotnému vyústění dobývání Srebrenice, tedy cílené likvidaci tisíců muslimských mužů a chlapců. Od samého začátku tento akt označuje za genocidu, vysvětluje i proč. Zároveň ale opakovaně odmítá kolektivní vinu Srbů jako národa. V tomto kontextu uvádí i příklady vzájemné pomoci mezi oběma etniky z řad civilního obyvatelstva.Během povídání se Markéta Slavková dostane i k zajímavým poznatkům ze svých výzkumů, kdy například popisuje, jak příslušníci srbských vojenských a paravojenských jednotek kromě potravin blokovali například i dodávky soli do Srebrenice, což se následně projevilo na duševním zdraví jeho obyvatel.Na základě více než desetileté zkušenosti s životem v této oblasti, četných svědectví přeživších a pozůstalých i svých odborných výzkumů Markéta Slavková přibližuje okolnosti této hrůzné události, následný vývoj i současnou situaci v regionu, přičemž předkládá argumenty, proč se ve Srebrenici nejednalo o masakr, jak tvrdí Srbové, nýbrž cílenou a řízenou genocidu.Závěrem Markéta dodává poznatky o stávající situaci, kdy se z bývalé lázeňské město s velkým turistickým potenciálem proměnilo v liduprázdné místo, kde kvůli dlouhodobému přístupu místní samosprávy pozvolna zanikají i základní služby, a tak ho začínají opouštět i poslední zbytky zdejšího obyvatelstva.Připomenutí smutného a tragického výročí jednoho válečného zločinu i popis stávající bezvýchodné situace. Aneb konečně podcast, který se pouští i do bolestivých témat z nedávné slovanské minulosti.

Při kyberútoku v Nemocnici Nymburk z minulého týdne mohly uniknout osobní údaje pacientů. Zda a v jakém rozsahu byly opravdu odcizeny, se vyšetřuje. Nemocnice to uvedla na svém webu. Veškeré informační systémy přestaly v nemocnici fungovat po kybernetickém útoku minulý týden v úterý brzy ráno. Vyřazení systémů na několik hodin omezilo i poskytovanou péči, nebyl třeba možný příjem pacientů ze záchranné služby. Nikdo z pacientů ale nebyl v ohrožení života.

Učitel v roli průvodce, v hlavní roli dítě, které si volí cestu k vědomostem. to je podstata vzdělávací metody, kterou vyvinula Maria Montessori. Italka, která se koncem 19. století nebála jako první žena vstoupit na půdu římské lékařské fakulty. Pro hendikepované děti vymyslela systém motivačních pomůcek. Postupně se začala věnovat vzdělávání zdravých dětí. Vyškolila tisíce lékařů a pedagogů a založila stovky Montessori center po celém světě. Zemřela 6. května 1952.

Vše začalo v roce 2002, kdy Jan Tomek dostal k narozeninám model parního strojku. Postupně se stal majitelem strojů, které se mu již svou velikostí nevejdou na zahradu. „Je mi potěšením, že jste se přijeli podívat a na chvíli se ponořit do 19. století, kdy parní stroje hýbaly světem,“ vítá hosty nadšený sběratel. „Dovolím si poprosit, kdyby nějaký posluchač o parním stroji věděl, rád ho získám, restauruju a bude těšit všechny, kteří se přijdou podívat,“ vyzývá Jan Tomek.Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Vše začalo v roce 2002, kdy Jan Tomek dostal k narozeninám model parního strojku. Postupně se stal majitelem strojů, které se mu již svou velikostí nevejdou na zahradu. „Je mi potěšením, že jste se přijeli podívat a na chvíli se ponořit do 19. století, kdy parní stroje hýbaly světem,“ vítá hosty nadšený sběratel. „Dovolím si poprosit, kdyby nějaký posluchač o parním stroji věděl, rád ho získám, restauruju a bude těšit všechny, kteří se přijdou podívat,“ vyzývá Jan Tomek.

„Sami tvůrci AI nejsou často schopni doložit, podle čeho se umělá inteligence rozhodla tak, jak se rozhodla. Postupně ztrácíme kontrolu nad technologiemi, které jsme sami vytvořili, a největším nebezpečím není samotná umělá inteligence, ale naše pohodlnost,“ říká odborník na kyberbezpečnost Luděk Nezmar v rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti. 3. díl, 13.04.2025, www.RadioUniversum.cz

Vlasta Burian byl ve dvacátých a třicátých letech minulého století filmovou hvězdou první velikosti. Narodil se 9. dubna 1891. Herec, zpěvák a úspěšný divadelní ředitel začínal v kabaretech a varieté. Postupně se vypracoval na divadelní prkna a především před kameru. Pod vedením Karla Lamače, Martina Friče a dalších režisérských osobností vytvořil své nejlepší role: Jana Ducháčka, Kryštofa Rozrucha nebo falešného přednostu stanice.

Fotbalová Dukla Praha, algoritmický investiční fond Quant a online prodejce vstupenek Ticketstream toho na první pohled nemají moc společného. Jenže zdání klame – ve všech drží majetkový podíl Matěj Turek. Pětačtyřicetiletý podnikatel patří k nejpozoruhodnějším, a přitom nejméně nápadným českým investorům. Postupně kolem sebe ale vybudoval skupinu firem a projektů, jejichž hodnota vysoce přesahuje miliardu korun. A právě Turek byl hostem nejnovější epizody podcastu Money Maker. „Kdybych byl mladší, vydal bych se dělat byznys do Japonska,” říká v podcastu. V něm došlo i na jeho ponaučení z dopisů Warrena Buffetta, proč se drží pravidla zvaného 10x, jak mu změnil život fotbal, proč neustále čte i kterak strávil prací několik měsíců v Pobaltí a dozvěděl se tam spoustu věcí o byznysu a startupech – a také se mu málem rozpadlo manželství.Poslechněte si celý rozhovor v podcastu Money Maker! 

Adam Wojnar je realitní investor a podnikatel, který začal svou kariéru v roce 2004 odchodem do Velké Británie, kde se nejprve živil třeba jako uklízeč, barman, číšník a za 5 let takhle vystřídal asi 13 prací včetně té pro Londýnskou banku. Postupně pak začal budovat vlastní byznys a dneska má v Británii čtyři nájemní domy, zprostředkoval pro české a slovenské investory desítky realitních transakcí v hodnotě více než 100 milionů korun a založil realitku pro správu nemovitostí. Klientům pomáhá nakupovat nemovitosti v Británii a diverzifikovat tak jejich investiční portfolio i mimo Česko, potažmo Evropskou unii, což zejména v posledních letech začíná být pro spoustu investorů velmi aktuální. Povídat si budeme o tom, v čem je Británie tak zajímavá, pro koho a jak se dá vybudovat tak velký byznys. Tato epizoda je součástí podcastu, který pro vás od roku 2015 připravuje Jiří Rostecký. Videa k podcastům najdete na jeho webu: www.rostecky.cz (Sponzorováno) Veškerá doporučení, informace, data, služby, reklamy nebo jakékoliv jiné sdělení zveřejněné na našich stránkách je pouze nezávazného charakteru a nejedná se o odborné rady nebo doporučení z naší strany. Podrobnosti na odkazu https://rostecky.cz/upozorneni.

Do likvidace následků páteční nehody nákladního vlaku s benzenem u Hustopečí nad Bečvou na Přerovsku se o víkendu zapojilo dvacet jednotek profesionálních i dobrovolných hasičů. Postupně přečerpávají zbytky chemikálií z poškozených cisteren.

První písemná zmínka o Milíčovi z Kroměříže pochází z roku 1358, kdy působil v kanceláři císaře Karla IV. Postupně získával stále významnější církevní posty, byl například kanovníkem pražské katedrály a strážcem tamního hrobu svatého Václava.

První písemná zmínka o Milíčovi z Kroměříže pochází z roku 1358, kdy působil v kanceláři císaře Karla IV. Postupně získával stále významnější církevní posty, byl například kanovníkem pražské katedrály a strážcem tamního hrobu svatého Václava.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠ Byl jsem naivní jako spousta dalších lidí, připouští bývalý novinář a mediální manažer Martin Ondráček v souvislosti s jeho výrokem z prosince 2022, že válka na Ukrajině skončí relativně rychle. Za pár týdnů to budou tři roky, kdy Rusko „speciální vojenskou operaci“ zahájilo. Z Ondráčka se během té doby stal šéf občanské iniciativy Dárek pro Putina, která vybírá peníze na zbraně pro ukrajinskou armádu. Češi na ni doteď přispěli bezmála miliardou korun a vše nasvědčuje tomu, že letos příspěvky tuhle částku překročí. Přitom když s ní Ondráček a jeho spolupracovníci začínali, ohrazovala se spousta lidí proti tomu, že na vojenskou výzbroj a techniku přispívat nechtějí. Postupně ale pochopili, jak účinné jsou. Nejvýraznější nárůst sbírka zaznamenává, když dochází k největším krveprolitím. V tu chvíli lidi protestují kreditkami. Fascinující jsou pro Ondráčka ti, kteří výhody a nevýhody příslušnosti k Východu „ztlásknou“ na to, že rohlík stál desetník, pivo dvě padesát a bylo dobře. Sám je rád, že jsme pevně zakotvení ve všech západních strukturách, jakkoli nezastírá, že k nim drobné výhrady má. Je přesvědčený, že kdyby velké evropské mocnosti chtěly, aby Ukrajina zvítězila, tak na to existují nástroje, jak toho docílit. Jakým způsobem probíhá nákup zbraní a jak je možné, že k nim nepotřebuje bezpečnostní prověrku, ani žádné povolení? Co by zvrátilo situaci ve prospěch Ukrajinců? V čem má ve spojitosti s twitterovou partou výzbrojních náčelníků jasno? Čím se jistí proti tomu, aby nebyly peníze zpronevěřeny? A jakého dalšího vývoje se obává? I o tom jsme s Martinem Ondráčkem mluvili.

Jídlo na talíři ještě neznamená, že ho dítě musí jíst, radí Jitka Ludvíčková změnit přístup k dětem, které odmítají ochutnávat nové potraviny. Někdy si je potřebují osahat. „Se změnou přichází určitá nejistota. A v případě, že je dítě zvyklé na to, že změny znamenají potenciální nebezpečí, tak se může této změně bránit,“ vysvětluje ergoterapeutka, která založila Školu papání. Jak sejmout úzkost z neznámého? Jak rozšiřovat repertoár přijatelného, když sní dítě jen rohlík?Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.