Podcasts about paradoxn

Procent v průzkumech nepřibývá, členů ubývá. A pirátskou loď opouští čím dál víc známých tváří. Co musí Piráti udělat, aby ucpali díru v podpalubí?„Když řekl Zdeněk Hřib, že chce stranu vycentrovat, tak jsem čekal, že začnou odpadávat extrémy na obou okrajích. Ale teď už odcházejí i úplně normální středoví politici, jako je Adéla Šípová,“ podivuje se v podcastu Václav Dolejší.Část někdejších tváří se stahuje z politiky, část to zkouší jinde. A nejde jen zdaleka o Jana Lipavského na kandidátce Spolu. Bývalý europoslanec Mikuláš Peksa odchází do Volt Česko, tři expertky zakládají stranu Kruh a Janka Michailidu radí sociálním demokratům.Paradoxní ovšem je, že ač slibované „centrování“ odhání členy, ve skutečnosti se toho zatím mnoho neděje.„Strana nepředstavila výrazný nový směr, nový program. Naopak objíždí města s kampaní Máte přání, kde se snaží zjistit, co by tak voliči chtěli. A zároveň dělá kampaň tak ulítlou, že ani nejtvrdší pirátské jádro by se za ni nestydělo,“ říká ve Vlevo dole Lucie Stuchlíková.Bývalý předseda strany Ivan Bartoš hledá banán za pojídání cvrčků a současný předseda Zdeněk Hřib strčil po vzoru internetového fenoménu skibidi hlavu do záchodu.„Ani jako matka sedmiletého dítěte vám nejsem schopná vysvětlit, co to má za pointu. Mimochodem syna ono ‚Hřibidi‘ docela zaujalo. Problém je, že ještě nemá volební právo,“ popisuje Stuchlíková.„Když se člověk podívá na seznam známých tváří, které by mohly vést kandidátky, tak je opravdu krátký. A to nejen kvůli tomu, že lidé odcházejí ze strany - část jich sice zůstává, ale kandidovat nechce,“ dodává Dolejší.Odkud si má doopravdy vyndat hlavu Zdeněk Hřib? Defekují Piráti v síni? A kde je vlastně Mikuláš? Poslechněte si v aktuální epizodě podcastu Vlevo dole!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Realitní divize skupiny Creditas dokončila jednu z nejkomplikovanějších novostaveb v centru Prahy. Projekt U Milosrdných, dříve přezdívaný „maršmeloun“, čekal na realizaci čtvrt století. „Byla to výzva. V roce 2018 jsme do projektu vstoupili a ukázalo se, že jediná cesta je začít úplně od začátkpou,“ říká Jiří Vajner, ředitel Creditas Real Estate.Právě rozhodnutí začít od píky prý rozhodlo o úspěchu. Creditas uspořádala novou architektonickou soutěž, ve které usedla porota složená z předních českých architektů, mimo jiné Josefa Pleskota a Ladislava Lábuse. Paradoxně zvítězil autor původního návrhu budovy Zdeněk Fránek. „Začali jsme znovu obcházet sousedy, pustili jsme se do klasického legislativního procesu a projekt se nakonec podařilo povolit i realizovat,“ dodává Vajner v pořadu Agenda.Agenda. Rozhovory s top lídry českého byznysu, zakladateli firem, odborníky. Čtvrthodinka o byznysu z první ruky.Každý všední den na SZ Byznys a ve všech podcastových aplikacích.Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify.

V Pardubickém kraji je stále ještě mnoho venkovských chalup, které mají historickou hodnotu. Paradoxní je, že čím bohatší kraj, tím menší počet historicky cenných objektů.Všechny díly podcastu Radioporadna můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V Pardubickém kraji je stále ještě mnoho venkovských chalup, které mají historickou hodnotu. Paradoxní je, že čím bohatší kraj, tím menší počet historicky cenných objektů.

celé epizody a jiný bonusový obsah

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR Jedna z nejpopulárnějších reality show českého éteru Bachelor nabírá s blížícím se finále na obrátkách. Napjatá atmosféra v ní ale panovala od začátku, stejně jako nebyla nouze o senzační zprávy o soukromí 18 soutěžících, které se na řecký ostrov přiletěly ucházet o přízeň jednoho muže. Ty první se objevily už při zveřejnění medailonků jednotlivých dívek. Pozornost a pohoršení, jaké vyvolalo zjištění, že jedna z účastnit natáčela filmy pro dospělé, přitom udivila i moderátorku pořadu Zorku Hejdovou. Překvapivá nebyla jen míra zájmu, kterou informace vzbudila, ale i rychlost, s jakou byla „malá Denisa“ identifikována. To podle Hejdové o společnosti a jejím pokrytectví také něco vypovídá. Že by šlo ze strany televize o kalkul a využívání lidí za účelem zvyšování sledovanosti odmítá. „Vědí, proč a za čím tam jdou. Má to pro ně spoustu bonusů a je na každém, jestli se odhodlá do něčeho takového jít. Jde pak s kůží na trh, a s tím se musí počítat, říká. Sama dobře ví, o čem mluví. Ze všech nejvíc to často schytává ona sama. Tomu, jak je, eufemisticky řečeno, nedokonalá, čelí s každým dalším projektem nebo příspěvkem na Instagramu posledních patnáct let. Kdysi v reakci na to nechtěla dva dny vycházet z bytu, postupem času si ale vytvořila ochranný štít. Že by se někdy dostala do stavu, kdy se jí nenávistné komentáře nebudou dotýkat vůbec, nepředpokládá. Paradoxně jako jedna z nejzákeřnější komunit na sociálních sítích se přitom ukázaly matky. I kvůli jejich nevyžádaným radám přestala svoje soukromí sdílet. Občas má sice ještě tendenci nějaké téma otevřít a se svými sledujícími ho rozebrat, protože věří, že by to mohlo být přínosné pro ni i pro druhé, pak si ale uvědomí, kolika nepřejícím a zákeřným reakcím by byla vystavena, a radši od toho zase upustí. Co naopak v plánu má, jak se dělá „dobrá televize“, čím si vysvětluje, že žen je v její profesi výrazně méně, jaký názor má na estetické úpravy zevnějšku, nebo jak se jí daří balancovat mezi prací a rodičovstvím, si poslechněte v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠ Kdo nepochybuje, nikdy nebude dobrý, říká moderátorka a novinářka Barbora Kroužková. Netají se přitom tím, že během svého více než třicetiletého působení v médiích zaváhala i nad tím, jestli si vůbec zvolila správnou profesi. Nejvíc nejistá si byla ve vypjaté chvílích, kdy se stala terčem nevybíravých útoků politiků a jejich zastánců. Paradoxně právě tyhle okamžiky ji ale také utvrdily v tom, že svou práci dělá dobře. Díky fackám, které přicházely z jedné i druhé strany, si uvědomila, že je vše v pořádku a špatně by bylo, kdyby ji někdo chválil. Když chce, umí si poručit a stranou dát i svoje ego. Zkouškou obojího bylo její druhé mateřství. Svoje priority tehdy zredukovala na daný okamžik, den, týden, neupínala se k žádným cílům a plánům, protože ani prognóza doktorů nebyla jasná. Zpětně říká, že právě tohle období změnilo její vnitřní svět a odstartovalo její duchovní cestu jiným směrem. Naučila se neřešit věci a přijímat je, jak jsou, včetně smrti, což, připouští, bylo hodně těžké, ale v konečném důsledků osvobozující. Jak se vyrovnávala s předčasným odchodem tatínka a v čem jí byla maminka největší učitelkou? Kdy se za ní její prvorozená dcera styděla? Je pro ni moderování hlavní zpravodajské relace ČT kariérním vrcholem, má u svých šéfů v kritických okamžicích zastání? A co si myslí o Kodexu ČT a obává se o budoucnost veřejnoprávních médií? Na to všechno jsem se bývalé kolegyně Barbory Kroužkové ptal.

Tohle je a zároveň není Jedno procento. Nabízím epizodu podcastu Rozkročena nad zrcadlem, který připravuje Zuzana Křížová a kam mě v prosinci pozvala jako hosta.Možná si pamatujete, že jsem s ní natáčel zhruba před dvěma lety, a povídali jsme si o tom, jaké to je otevřít v Brně tak trochu jiný obchod s erotickým zbožím, zejména pro ženy. Její obchod v centru města nedávno oslavil druhé narozeniny, a to stylovým večírkem, kde mimo jiné vystoupil i kouzelník. Obchod Zuzany Křížové se jmenuje Rozkošš, stejně jako její podcast (byť úplný název zni Rozkročena nad zrcadlem, a najdete ho například na Spotify). Slovo rozkoš vyjadřuje intenzivní pocit radosti nebo potěšení. Neplést se slastí. Ano, ta má podobný význam, avšak podle slovníku synonym je rozkoš smyslovější a intenzivnější, zatímco slast spíše duševní či emocionální. To jen na upřesnění.Jako obvykle nabízím článek, který na základě přepisu napsala AI (Claude 3.5 Sonnet).SMÍCH, STUD A UMĚLÁ INTELIGENCE: KŘIŽOVATKY MODERNÍ INTIMITYV útulném prostoru brněnského obchodu Rozkoššš, jehož interiér připomíná anatomickou svatyni, se odehrál pozoruhodný rozhovor mezi dvěma světy. Zuzana Křížová, průkopnice otevřené diskuze o intimitě, a Miloš Čermák, novinář starší generace, společně odkryli paradoxy současné sexuality s překvapivou upřímností a intelektuální hloubkou.Jejich dialog nabourává zažité představy o vztazích s vědeckou přesností. Australská studie, kterou Čermák cituje, vyvrací dlouho tradovaný mýtus o přitažlivosti mužského humoru. Jeho vlastní příběh seznámení na chmelu, kde budoucí žena nad jeho vtipkováním kroutila hlavou, tento výzkum poeticky ilustruje.Současná společenská atmosféra vytváří fascinující paradox - zatímco máme bezprecedentní svobodu projevu, pohybujeme se v minovém poli hyperkorektnosti. Tento rozpor se zvláště ostře rýsuje v oblasti sexuality, kde se mísí odvěká tabu s moderními společenskými normami.Historický exkurz do medicínského vzdělávání odhaluje šokující skutečnost: ženská anatomie se dostala do učebnic později než volební právo žen. Tento fakt vrhá nové světlo na současné workshopy sexuality, kde muži překvapivě konzistentně staví uspokojení partnerky na první místo - jako by dějiny mlčení konečně nacházely svůj hlas.Čermákovo vyprávění o rodinném tabu sexuality, ilustrované anekdotou o otcově "velkém rozhovoru" (který se změnil v varování o odvykání kouření), kontrastuje s dnešní otevřeností. Přesto i současná doba přináší své výzvy - například v podobě umělé inteligence, která paradoxně cenzuruje i nesexuální anatomické dotazy.Etymologická odbočka ke slovu "rozkoš" a jeho latinskému původu "deliculus" nabízí poetický most mezi klasickou vzdělaností a současnou sexuální revolucí. Příběh sedmdesátiletého muže, který se teprve nedávno dozvěděl základní fakta o intimní lubrikaci, působivě dokládá, že vzdělávání v této oblasti nezná věkové hranice.Křížová otevřeně popisuje osobní dilema při hledání partnera jako provozovatelka erotického obchodu - muži ji buď "lovili" kvůli její profesi, nebo se jí báli. Toto upřímné přiznání ilustruje širší společenské napětí mezi sexuální otevřeností a přetrvávajícími předsudky.V době, kdy umělá inteligence vstupuje i do oblasti intimity, rozhovor nastoluje znepokojivé otázky o budoucnosti lidských vztahů. Paradoxně právě technologie, která má pomáhat komunikaci, často vytváří nové bariéry a tabu.Tento dialog mezi generacemi a světonázory ukazuje, že i v době zdánlivé otevřenosti zůstává intimita komplexním tématem, kde se mísí věda s poezií, historie se současností a osobní zkušenost s kolektivními předsudky. Možná právě v této komplexnosti leží klíč k lepšímu porozumění mezi lidmi - bez ohledu na jejich gender, věk nebo životní zkušenosti.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠ Ve výročních žebříčcích bilancujících uplynulý rok v české literatuře obsazuje Dům v Matoušově ulici přední příčky. Zatím poslední román Terezy Boučkové se těší přízni čtenářů i literárních kritiků, spisovatelka ale důvěrně zná i to, jaké je to být perzekvovaný. Když říká, že žijeme ve skvělé době, dobře ví, o čem mluví. Na svět přišla jako dcera literáta Pavla Kohouta, a přestože ho odmala vídala nanejvýš třikrát ročně a jejich vztah byl prakticky nulový, stačilo to k tomu, aby se pro režim stala nepohodlnou. Když ve dvaceti podepsala Chartu 77, o možnost hrát, zpívat a tancovat se připravila definitivně. Na setkání po 10 letech od maturity byla mezi spolužáky s tituly JUDr., MUDr. a Ing. jediná uklízečka, ale cítila se milionkrát líp než oni. Potřebovala mít čisté svědomí a nedělat ústupky. Paradoxně nejtěžší lekci dostala po roce 1989, když chtěla vydat svoji prvotinu Indiánský běh. Způsob, jakým se v samizdatem oslavované novele vyjadřovala na konto svého otce nebo Václava Havla, byl náhle nepřijatelný. Někdejší disidenti, kteří byli za komunismu nuceni popírat své přesvědčení a cenzurovat svá díla, ji nutili k tomu samému. Byl to šok. Trvalo dva roky, než kniha vyšla. Tehdy pochopila, že i svoboda a demokracie jsou jenom o lidech a různých zákulisních hrách. Kritická je k porevolučnímu prezidentovi i dnes. Podle ní to „zvoral“, když udělal tlustou čáru za tím, co bylo, aniž by se řešila spravedlnost a aspoň slovně odsoudili viníci. Tím, že se všechno zglajchšaltovalo, se zdá, že je vlastně všechno jedno a nemá cenu stát si za svým názorem. Podle Boučkové má, i když to bývá náročné. S čím dalším se kvůli svým pevným postojům potýkala, si poslechněte v našem rozhovoru.

Paradoxní zvěst Vánoc a co nám může tento paradox sdělit.

Když jsme spolu točili podcast minule, mluvil o tom, jak pořádá workshopy a fotí svatby. Zároveň však už pracoval na materiálu, který vznikl během jeho tří návštěv Severní Koreje v letech 2005 až 2019. Letos tyto fotografie představil na výstavě a vydal jako knížku. Výstavu v pražském Karolinu vidělo neuvěřitelných 18 tisíc lidí (končí 17. prosince) a nákladná obrazová knížka je ve svém žánru bestsellerem. O tom všem jsme s Janem Šibíkem mluvili tentokrát: jak fotky vznikaly, proč je Severní Korea nejnepříjemnějším místem, které v životě navštívil, a proč nemá rád AI. Mimochodem, tu možná vzme na milost, až si přečte článek, který jako vždy AI (konkrétně Claude 3.5 Sonnet) na základě přepis podcastu napsala. Zde je:Okno do hermeticky uzavřeného světa: Jak český fotograf třikrát pronikl do Severní Koreje"V pražském Karolinu probíhá unikátní fotografická výstava, která představuje něco, co se dosud žádnému fotografovi na světě nepodařilo - trojí pohled do Severní Koreje v průběhu čtrnácti let. Jan Šibík, asi nejznámější reportážní fotograf současnosti, dokázal nemožné: třikrát pronikl do jedné z nejuzavřenějších zemí světa a přinesl svědectví o režimu, který se zoufale snaží udržet svůj lid v informační tmě."Je to jeden velký kriminál," říká Šibík o Severní Koreji. Jeho fotografie, které vznikaly často v rozporu s přísnými pravidly režimu, zachycují realitu odlišnou od toho, co návštěvníkům ukazují průvodci. Výstavu již zhlédlo přes 17 000 lidí, čímž překonala i Šibíkovy legendární fotografie ze sametové revoluce.První cesta v roce 2005 vznikla díky diplomatické misi tehdejšího předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka. "Deset let jsem se snažil získat vízum přes severokorejskou ambasádu v Praze. Z deseti pokusů mě dovnitř pustili pouze dvakrát, a to jen proto, aby mi řekli, že jako novinář nemám šanci," vzpomíná fotograf.Nejcennější záběry však vznikly během druhé cesty v roce 2007. Paradoxně k tomu pomohla skupina moravských turistů a jejich demižon slivovice. Zatímco rozjařená skupina zabavila severokorejské pohraničníky, Šibík využil příležitosti a z okna jedoucího vlaku fotografoval skutečný život - vesnice, lidi, každodenní realitu daleko od oficiální propagandy."Za jeden snímek, který se jim nelíbí, vás už nikdy nepustí zpět. Anebo to zjistí ještě v době, kdy tam jste, a to vás pak možná už nikdy nepustí ven," vysvětluje Šibík riziko, které podstupoval. Přesto se mu podařilo vrátit do Severní Koreje i potřetí, v roce 2019, a zachytit změny v zemi pod vládou Kim Čong-una. "Je brutálnější než jeho otec. Dnes dostanete šest let vězení jen za to, že si pustíte jihokorejský film," popisuje fotograf současnou situaci.Výstava v Karolinu není jen prezentací fotografií - je to komplexní svědectví o zemi, kde se čas zastavil. Šibík absolvoval 72 komentovaných prohlídek, během nichž vysvětluje kontext každého snímku. "Někdy koukám do výrazů těch lidí na fotografiích a mám pocit, že jsou úplně prázdné. To je cíl režimu - zlikvidovat jakýkoliv vlastní úsudek," říká.Součástí projektu je i kniha, které se navzdory vysoké ceně prodalo už přes 700 výtisků. "Kniha zůstane," vysvětluje Šibík důležitost tištěného svědectví. A zůstanou i fotografie jako důkaz o režimu, který se snaží přesvědčit své občany, že žijí v nejlepší zemi na světě, zatímco jim upírá základní svobody.Význam výstavy podtrhuje i návštěva legendárního fotografa Josefa Koudelky, který ji označil za "zajímavou" - slovo, které v jeho slovníku znamená nejvyšší pochvalu. V době, kdy se Severní Korea ještě více uzavírá a prohlubuje spojenectví s Putinovým Ruskem, představují Šibíkovy fotografie jedinečné svědectví o zemi, kam se běžný člověk nedostane.Výstava končí 17. prosince a představuje nejen triumf dokumentární fotografie, ale i důkaz, že pravdivé svědectví o totalitním režimu dokáže oslovit desetitisíce lidí. V době, kdy se potýkáme s relativizací hodnot a nárůstem populismu i autoritářství, je to povzbuzující zpráva.

Jedním z vrcholů Roku české hudby bude koncert v Carnegie Hall v New Yorku, ve kterém vedle České filharmonie vystoupí také Pražský filharmonický sbor a Pavel Haas Quartet. Co se lidem v Americe vybaví, když se řekne česká hudba? Jak probíhá příprava zahraničních koncertů? A jak náročné je pro umělce a umělkyně vystupovat na netradičních místech? Pozvání přijal ředitel České filharmonie David Mareček.Všechny díly podcastu Jak to vidí... můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Hostem nového vydání podcastu Headliner CZ byl klasik českého rapu Kato. Řeč byla především o novém albu Prago Union, které nese název Zvukoloď. A i když vyšlo už v srpnu, rozhodně by nemělo zapadnout. „Pro mě je to jedna z nejsilnějších domácích desek roku,“ vysvětluje hned na začátku rozhovoru jeho hostitel Honza Vedral. Pak už došlo na společnou pitvu nahrávky pěkně track po tracku.  Kato během rozhovoru mluvil potichu a soustředěně. Jaké byly jeho motivy k psaní jednotlivých písní? Jak pracuje s beaty a kde se berou nápady na texty? Takřka hodinové povídání je tak konkrétní, jak to jen jde. A taky otevřené.  Třeba když došlo na skladbu Jen blbni. „Chtěl jsem vzít předem vítr z plachet těm, co na mě mají hotový názor. Třeba, že jsem smažka a podobně. Je to vzkaz, aby už konečně zmlkli a věnovali se muzice, protože proto tu všichni jsme,“ vysvětluje Kato motivaci, která stála za vznikem songu. A když už byla řeč o návykových látkách. „Drogy jsou zbytečně démonizovaný téma, navíc když už stejně nedělaj, co dělávaly dřív,“ konstatuje Kato.  „Takže drogy změkly?“ „Řekl bych že jo.“ „Já každopádně nejsem typ pro uspávací věci. Ale svět se zrychluje a chápu, že lidi potřebujou zpomalit sami sebe.“  Rozebrat jsme museli i nejdelší track v historii Prago Union, jímž je epický song Kdo jsem?, který trvá přes sedm minut. „Aneb jak upotřebit sedm beatů v jedné písničce,“ říká Kato spokojeně o rapové hádance, jejíž řešení je napsané jenom v bookletu. “Paradoxně je to nejposlouchanější song alba. Všichni ti říkají, že se dnes mají dělat krátká alba a písničky. Tak mi přijde vtipný, že u Prago je potom nejúspěšnější a sedmiminutová věc.“  A jak to má s děláním hip hopu v matadorském věku? „Předpověděli mi, že ve 42 letech umřu, tak jakmile mi těch 42 bylo, začalo to ze mě nějak padat,“ komentuje Kato dechberoucí tempo, se kterým ze sebe sype nové nahrávky, které jsou navíc skutečně !dlouhohrající". „Možná mám pocit, že teď už o nic nejde, že už jsem tu navíc.“  Zvukoloď je ostatně už jeho druhá letošní deska. Tu první A)Team natočil společně s Restem. "Získal jsem díky němu na rap nový pohled," hodnotí Kato spokojeně spolupráci s kolegou, který vyrostl mimo jiné i na tvrobě Chaozzu.  A jak je na tom česká hiphopová scéna dnes? „Lidi občas tvrdí, že rap je mrtvej. Ale já nevím, o čem mluví. Není to jen o rapu, platí to obecně: Nenechat si namluvit, že něco, co máš rád, nemá smysl," uzavírá Kato nenápadně, ale moudře, jak mu je to vlastní.  Celý rozhovor si můžete poslechnout zdarma v podcastu Headliner CZ. Omluvte místy sníženou kvalitu záznamu.  PS: Pozor, nové díly podcastové revue NOTY VOLE už najdete jen v samostatném kanálu. Pokud chcete podpořit naši tvorbu a poslouchat celé epizody, můžete tak učinit na adrese ⁠herohero.co/notyvole⁠ nebo ⁠forendors.cz/notyvole⁠. 

Paradoxně o Ježíši Kristu slyšel poprvé na vojně. Nadšení po odchodu z vojenského cvičení opadlo, ale s revoluční eufórií a následným zklamáním Jiří Ptáček nepřestal dál hledat lásku, přijetí a smysl života. Když byl na cestě za sympatickou slečnou, setkal se s jinou dámou, která mu povídala o životě s Bohem a to ho silně zasáhlo a motivovalo ke změně svého směřování.

Jeho časosběrný film Dům bez východu o problematice sociálního bydlení se stal nejlepším českým snímkem na MFDF v Jihlavě. „Člověk v podmínkách extrémní finanční nouze není schopen opanovat přítomnost,“ říká ve Vizitce. Děti podle něj musí dostat prostor, aby nedopadly jako jejich rodiče. Co spojuje dokument a filozofii? A proč mají ubytovny často podivuhodné názvy? Ptá se Ondřej Cihlář.

Jeho časosběrný film Dům bez východu o problematice sociálního bydlení se stal nejlepším českým snímkem na MFDF v Jihlavě. „Člověk v podmínkách extrémní finanční nouze není schopen opanovat přítomnost,“ říká ve Vizitce. Děti podle něj musí dostat prostor, aby nedopadly jako jejich rodiče. Co spojuje dokument a filozofii? A proč mají ubytovny často podivuhodné názvy? Ptá se Ondřej Cihlář.Všechny díly podcastu Vizitka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Chcete-li podpořit Studio Svobodného přístavu, můžete tak učinit v krypto i korunách! Pravidelná podpora a LN: https://opristavu.urza.cz/ BTC: bc1qwy8l3w0v826amd69h4awpt9hee6srxn4gk2cpg LTC: ltc1q2w2zezyj4anh3v428msf9kqvzelt76n62ys93h Číslo účtu: 2201359764/2010; variabilní symbol: 6 ------ Anička už roky pracuje pro Svobodný přístav jako dobrovolnice a neustále poslouchá naši tvorbu; během toho se nejen učí, ale také mi pořád předává cennou zpětnou vazbu či zajímavé postřehy. Nedávno mi řekla něco, co mi přišla škoda s ní nenatočit. Bavili jsme se o tom, jak naše emoce (a které) ovlivňují logické myšlení a brání nám tím v poznávání světa; řešili jsme, jak je v sobě rozpoznat a co s nimi dělat. Paradoxní je, že čím bystřejší je naše mysl, tím efektivněji může pracovat nejen pro nás, ale i proti nám. – Anna Honzíková; dobrovolnice Svobodného přístavu; libertariánka; anarchokapitalistka – Urza (www.urza.cz); autor knihy Anarchokapitalismus; tvůrce Svobodného přístavu; spoluzakladatel a hlava Institutu Ludwiga von Misese; člen předsednictva Svobody učení; učitel ve svobodné škole Ježek bez klece

Pětikoaliční idyla končí. Z konstatování tohoto faktu se mohou radovat dva muži: Andrej Babiš (ANO) a Miroslav Kalousek (TOP 09). Ten první vyhrál krajské volby, což vnímá jako předehru velkého vítězství v příštím roce. Tomu druhému se dokořán otevřela cesta k založení strany rozpočtové odpovědnosti. Paradoxně právě exministr financí a kritik vládní politiky zprava, by mohl za příznivých okolností zachránit Fialův antibabišovský projekt.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Spolková republika má za sebou poslední volby v letošním roce. Při nich obhájili ve východoněmeckém Braniborsku prvenství sociální demokraté. Ti vládnou v této spolkové zemi, která se rozkládá okolo Berlína, už od jejího vzniku v roce 1990. Vyhrát se jim zde podařilo přesto, že v průzkumech celé měsíce zaostávali za protimigrační Alternativou pro Německo (AfD).

Spolková republika má za sebou poslední volby v letošním roce. Při nich obhájili ve východoněmeckém Braniborsku prvenství sociální demokraté. Ti vládnou v této spolkové zemi, která se rozkládá okolo Berlína, už od jejího vzniku v roce 1990. Vyhrát se jim zde podařilo přesto, že v průzkumech celé měsíce zaostávali za protimigrační Alternativou pro Německo (AfD). Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Česko očekává velkou vodu a naše účast je samozřejmě s těmi, které nevyhnutelně postihne. Zatím to naštěstí vypadá, že ač meteorologická situace je velmi podobná jako v letech 1997 a 2002, kdy povodně sebraly nejen majetky za miliardy, ale i desítky životů, důsledky letošních záplav tak katastrofální nebudou. Můžeme tedy předběžně zformulovat několik postřehů, které budou většinově, pokud se to dá v této situaci říci, pozitivní. I když i na ty negativní dojde.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dnes si řekneme o případu který je velmi frustrující, jelikož je dodnes nevyřešený. Paradoxně je však nevyřešený možná hlavně díky samotné policii, která dlouhé měsíce vůbec nezahájila pátrání. Je šílené, že se něco takového může stát a kdy ž dojde k odhalení pochybení, nikdo za to není potrestán - stačí omluva.

Kdo je největším nepřítelem izraelské armády? V jistém ohledu je to část izraelských občanů z řad ultraortodoxních věřících. Paradoxní je, že mnozí z nich uvádí důvody, které jsou mylné.

Kdo je největším nepřítelem izraelské armády? V jistém ohledu je to část izraelských občanů z řad ultraortodoxních věřících. Paradoxní je, že mnozí z nich uvádí důvody, které jsou mylné.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Je necelý měsíc do začátku extraligy a začíná přituhovat. A tohle léto slibuje, že další ročník bude neméně vyšperkovaný. Stačí už jen vyjmenovat transferové bomby Červenku či Hyku, anebo aktuální pikantní přetahovanou o Ondřeje Mikliše mezi Spartou a Pardubicemi.A právě peprný podpis smlouvy rok dopředu byl i jedním z hlavních témat nového Zimáku. Proč vůbec Mikliš podepsal tak brzo, i když třeba podmínky v Pardubicích nemusely být tak odlišné od těch ve Spartě? “Paradoxně podle těch informací, které jsem získal, to není takový rozdíl. A právě proto si myslím, že je tam malinko zášť ze strany Sparty, protože s ním byli připraveni jednat dál a vylepšovat mu podmínky. Jinak nikdo nic neprovedl,” říká Michal Mikeska.V novém Zimáku jsme si ale s Michalem Mikeskou a Pavlem Ryšavým projeli jeden tým po druhém v extralize a rozebrali, co ještě potřebuje měsíc do startu extraligy vyladit, aby byl ideálně připraven. Kdo udělá největší krok nahoru a kdo by se naopak mohl nejvíc propadnout? Poučily se Pardubice a Sparta konečně od Třince v těch zásadních bodech a nastaví si Dynamo s příchodem Romana Červenky jasnou hierarchii?Poslechněte si celý nový díl Zimáku na zimakpodcast.cz a iSport Premium!

Josef | Životní jízda 4. - Někdy máme za to, že pochyby o Bohu a nedostatek víry zakoušíme především v situacích, kdy se nedaří. Říkáme si, že kdyby se věci zlepšily, kdybychom byli uzdraveni, sehnali dobrou práci, měli dobrou rodinu, lépe zvládali své finance, pak bychom zcela jistě měli silnou víru, protože bychom byli opravdovým svědectvím. Kupodivu je to přesně naopak. Paradoxně máme větší problém Boha hledat a věřit v něj v časech úspěchu než v časech zlých. Josef nedovolil, aby ho životní tragédie odvedly od Boha, ale stejně tak nedovolil životnímu úspěchu, aby ho od něj odvedl. Projít testem prosperity je mnohem těžší než testem tragédie. Josef zažil oboje a je skvělou inspirací pro naší cestu.

Sladkou Francií i britskými ostrovy se prohnalo volební tornádo, které nenechalo kámen na kameni. Na obou stranách kanálu La Manche vyhrála levice, ta francouzská je ale navíc ještě notně radikální. Jak si s tím poradí prezident Emmanuel Macron? Pusťte si nový Hrotcast s ekonomem Miroslavem Zámečníkem. Ve francouzských volbách triumfovala radikální levice, která porazila krajní pravici. „Oba dva programy, jak ten lepenovský, tak i ten Mélenchonovy levice, jsou katastrofální,“ komentuje výsledek voleb hlavní analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník. Volby vyhrála Nová lidová fronta, jejímiž členy jsou hnutí Nepoddajná Francie, v jehož čele stojí Jean-Luc Mélenchon, dále komunisté, socialisté či zelení. „Mají šílené, naprosto šílené ekonomické představy,“ hodnotí Zámečník. Paradoxní je, že k podpoře tohoto uskupení vyzval před volbami sám prezident Emmanuel Macron, krajní levice se ale nyní nechala slyšet, že cílem bude právě demontáž Macronových reforem. Pro Francii to znamená nové politické uspořádání, které může mít dalekosáhlé důsledky pro ekonomiku i sociální politiku. Levicové strany, které nyní dominují, prosazují radikální ekonomické reformy, jako je vysoké zdanění bohatých. „Chtějí regulovat ceny energií a základních potravin, prudce zvednout minimální mzdu. Prostě co řádek, to prohloubení deficitu. A Francie už má problém s deficitem a zadlužeností,“ zdůrazňuje analytik v novém Hrotcastu. Prezident Macron tak nyní čelí složitému úkolu a podle ekonoma Zámečníka je jeho jedinou šancí, že se může pokusit rozdělit levici a spolupracovat s méně radikálními stranami. „Dá se to zahrát tak, že levicovou frontu rozštěpíš a přibereš k sobě jen socialisty, zelené a republikány, takovou tu mainstreamovou francouzskou pravici.“ Podle Zámečníka je třeba připomenout, že Francie si z byznysového hlediska za Macrona polepšila. Jeho vlády vytvořily jedno z nejlepších míst pro startupy v Evropě, a ty nyní značně přispívají do státního rozpočtu, dokonce dvakrát tolik než ve Velké Británii. I povolební dění na ostrovech je tématem nového dílu Hrotcastu. Budou peníze na snídaně zdarma pro základní školy? V čem je Británie podobná Česku? X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Už několikátá vláda po sobě není schopná zajistit místa ve školkách a teď jsou problémy i na základních školách ve městech. Několikátý rok po sobě rodiče také hledají pro děti místa na všeobecných středních školách s maturitou. Vláda mluví o antipopulismu a zodpovědnosti, ale v reálném světě to vidět není. Smysl zodpovědnosti zůstává nejasný. Vláda je zaseklá na tom, že potřebuje vyrovnaný rozpočet, a tomu je ochotná obětovat dokonce i růst HDP. Problém je, že i když růst je minimální nebo žádný, zvětšuje se nerovnost a v posledních letech klesají reálné mzdy. Nůžky se ale i v tomto typu podivného nerůstu rozevírají. Ve srovnání s tím, o kolik zbohatli v posledních letech lidé jako Daniel Křetínský nebo Andrej Babiš, jsou výdaje na školství jen jednotky procent. Česká pravicová vláda nedokázala změnit svá neoliberální dogmata ani v situaci, kdy čelí oligarchovi Babišovi. Paradoxně je tak Babiš jedním z těch, kteří z vlády ODS profitují. Zůstává záhadou, jak chce Fiala v příštích volbách Babiše porazit. Tématem sněmovních voleb, které nás čekají příští rok, tak může být Babišova nová politická aktivita. Předseda hnutí ANO společně s Viktorem Orbánem a předsedou Svobodné strany Rakouska Herbertem Kicklem oznámil založení nové frakce Patrioti pro Evropu. Teprve se uvidí, jakým směrem tato skutečnost ovlivní rétoriku a program hnutí ANO. Každopádně by to mohlo být téma pro vládnoucí koalici v příštích volbách. Po vstupu do takto úzkého spojenectví s Orbánem a s rakouskou krajní pravicí může být Babiš přesvědčivěji vykreslován jako nebezpečí pro demokracii a prozápadní a zejména proukrajinské směřování země. Tímto krokem se Babiš také může posunout politicky více doprava než SPD. Role Okamury tak může být v budoucnosti nejasná. Babišovi sice podobná rétorika, kterou zvolil například v prezidentských volbách, zatím příliš nevycházela, situace v Evropě se ale postupně mění. Podívejte se na díl videopořadu: https://www.youtube.com/watch?v=Q3gBdQQ8mRE&t=1918s Podpořte vznik pořadu: www.darujme.cz/projekt/1205779

Rajčata by bez zaštipování nežádoucích větviček plodila méně. Paradoxně proto, že rostlina by nestihla vyživit tolik nových plodů. Proto je potřeba redukce.Všechny díly podcastu Radioporadna můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Rajčata by bez zaštipování nežádoucích větviček plodila méně. Paradoxně proto, že rostlina by nestihla vyživit tolik nových plodů. Proto je potřeba redukce.

Výsledek voleb do Evropského parlamentu částečně změní směřování Unie v následujících letech. Poměr sil se přelil z levé na pravou stranu politického spektra. Jaká byla hlavní témata voleb a kdo je jejich největší vítěz? I na tyto otázky odpovídá politolog Petr Sokol.

Chystá vystoupení v pražské O2 Aréně. „Paradoxně mi pouť do Santiaga de Compostela přišla méně náročná, než poslední půlrok, kdy připravujeme ten koncert,“ přiznává zpěvák. Proč jsou přípravy na koncert tak náročné? Co návštěvníci uvidí? Proč má na plakátu oranžovou šmouhu přes oči? Jaké zážitky si přivezl z pouti do Santiaga de Compostela, kterou šel se svojí ženou?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Chystá vystoupení v pražské O2 Aréně. „Paradoxně mi pouť do Santiaga de Compostela přišla méně náročná, než poslední půlrok, kdy připravujeme ten koncert,“ přiznává zpěvák. Proč jsou přípravy na koncert tak náročné? Co návštěvníci uvidí? Proč má na plakátu oranžovou šmouhu přes oči? Jaké zážitky si přivezl z pouti do Santiaga de Compostela, kterou šel se svojí ženou?

Ze společné studie německých expertů a neziskové organizace Re:wild plyne, že těžba ohrožuje lidoopy v Africe mnohem víc, než se předpokládalo, a že jsme tuto hrozbu možná podcenili. Paradoxně je to způsobeno zájmem o udržitelné technologie, které vyžadují více lithia, mědi a kobaltu. Jejich těžba se totiž nejvíce dotýká zemí rovníkové Afriky „Ničí si tím své životní prostředí, které je tam právě i pro primáty,“ nastiňuje primatoložka Barbora Pafčo.

Ze společné studie německých expertů a neziskové organizace Re:wild plyne, že těžba ohrožuje lidoopy v Africe mnohem víc, než se předpokládalo, a že jsme tuto hrozbu možná podcenili. Paradoxně je to způsobeno zájmem o udržitelné technologie, které vyžadují více lithia, mědi a kobaltu. Jejich těžba se totiž nejvíce dotýká zemí rovníkové Afriky „Ničí si tím své životní prostředí, které je tam právě i pro primáty,“ nastiňuje primatoložka Barbora Pafčo.Všechny díly podcastu Leonardo Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Bitevní roboti měli původně snížit ztráty na bojištích. Podle technologů by se války měly změnit na boj robotů proti robotům. Ve skutečnosti se to ale nestalo. Odborníci na etiku upozorňují, že automatizovaná bojová technika může naopak ospravedlnit rozsáhlejší zabíjení. Nepochybuje o tom ani Patrick Lin z Kalifornské polytechnické univerzity, se kterým si povídal reportér vědecké redakce Martin Srb.

„Jsem exhibicionistka a pozornost mi dělá dobře. Dnes ale už méně, protože cítím větší zodpovědnost za svůj výkon. Paradoxně mi vyhovuje, když na diváky nevidím,“ přiznává moderátorka. Zvládla by ještě piruetu? Kdy začala s novinařinou? Co jí dalo studium? Co ji inspiruje? Který příběh nominovaný na Cenu Michala Velíška ji zasáhl? A jaké jsou její osobní zkušenosti s domácím násilím?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Jsem exhibicionistka a pozornost mi dělá dobře. Dnes ale už méně, protože cítím větší zodpovědnost za svůj výkon. Paradoxně mi vyhovuje, když na diváky nevidím,“ přiznává moderátorka. Zvládla by ještě piruetu? Kdy začala s novinařinou? Co jí dalo studium? Co ji inspiruje? Který příběh nominovaný na Cenu Michala Velíška ji zasáhl? A jaké jsou její osobní zkušenosti s domácím násilím?

Veronika Ivanets je Češka, která se kvůli manželovi přestěhovala během zuřící ruské války na Ukrajinu. Ve výškové budově v Kyjevě, ve které nyní bydlí, se snaží žít normální život, který ale v žádném aspektu normální není. Ruské rakety a letadla mohou přiletět prakticky kdykoli, a oni tak žijí v permanentním strachu. Paradoxně má ale větší strach, když je na otočku zpátky v Česku. Proč? Nejen to se dozvíte v Prostoru X, kde byla Veronika Ivanets hostem Martina Bartkovského.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Soud s Janem Cimickým v ní vyvolává nejen noční můry, ale i vztek, který myslela, že v sobě nemá. Moderátorka a bývalá hlasatelka Martina Hynková Vrbová je jednou z žen, které proti někdejšímu primáři psychiatrické nemocnice v Bohnicích svědčí. O tom, že ji sexuálně obtěžuje, mluvila už v roce 2009, kdy s ním natáčela pořad pro Českou televizi. Výsledkem její stížnosti bylo pochopení tvůrců pro to, že musí odejít. Ona, ne on. Na to měl populární psychiatr příliš mnoho vlivných známých a status lékařské autority. Důvodem, proč se rozhodla prožitým traumatem projít znovu, je důvěra ve spravedlivý proces, na jehož konci bude potrestaný viník. Přiznává, že je pod tlakem, a to v zádech cítí oporu dalších obětí – hrdinek, jak sama říká. Dokáže si představit, že čelit zpochybňování, předsudkům a zažitým frázím osamoceně, může snadno vést k přesvědčení, že svět je zlý a je lepší tady nebýt. Sama zažila chvíle, kdy měla ke smrti blízko. Paradoxně kvůli tomu, že toužila po životě. Po novém životě. Tak zoufale prahla po mateřství, že byla ochotná obětovat cokoli včetně svého zdraví. Zpětně přiznává, že kdyby se s myšlenkou, že nebude biologickou matkou smířila dřív, mohla si ušetřit spoustu bolesti. Právě ta ji ale přivedla k otázce, proč dítě tak urputně chce. A protože si nedokázala odpovědět, začala se ptát dobrovolně i nedobrovolně bezdětných žen na jejich osudy. Sdílí je v knize Žiju bez dětí a některé z nich i ve velmi otevřeném rozhovoru, ve kterém jsme mluvili také o tom, jak ji ovlivnilo vyrůstání s indiánskou chůvou, o vlastní neúplnosti nebo nevyžádaných radách.

Politiku sledovať menej, no pozornejšie. Paradoxné odporúčanie politického publicistu, komentátora. Lebo, že jej deriváty – ako hnev, frustrácia a bezmocnosť – tomu spoločnému neprospievajú. A privádzajú len k ďalšej a bolestivejšej rozpoltenosti a fragmentácii. Keď „hlupáci, čí zlí, ktorí si ani len nezaslúžia empatiu, a rovno dezoláti“ zaznieva už z oboch strán politického spektra. Teda z koalície a rovnako opozície. A rovnako z ich voličských táborov. A tí, čo sa na vulgárnosť sťažovali, teraz sa jej sami dopúšťajú. Ako z toho? A prečo sme dospeli do tohto stavu? Téma pre Sama Marca, politického publicistu, ktorý vyzýva k väčšej striedmosti politiku sledovať. A Romana Pudmarčíka, sociológa agentúry IPSOS, ktorý číta správanie ľudí z dát prieskumov.Podcastovú diskusiu moderuje Jaroslav Barborák. Dozviete sa z nej:- akí sú podľa dát ľudia, ktorí podporujú koalíciu a opozíciu- čí sa dá z týchto dát vyčítať až ich sklon k urážaniu druhej strany- že nie vzdelanosť či vek, ale najmä charakter ľudí rozhoduje- že liekom na hnev je práca na vlastnej spokojnosti a budovanie komunítVšetky naše podcasty nájdete na jednej stránke tu. Na odber všetkých nových dielov sa môžete prihlásiť cez iTunes, Google Podcasts alebo Spotify. Sledujte nás aj na facebookovej stránke Podcasty Aktuality.sk alebo na Instagrame.

Politiku sledovať menej, no pozornejšie. Paradoxné odporúčanie politického publicistu, komentátora. Lebo, že jej deriváty – ako hnev, frustrácia a bezmocnosť – tomu spoločnému neprospievajú. A privádzajú len k ďalšej a bolestivejšej rozpoltenosti a fragmentácii. Keď „hlupáci, čí zlí, ktorí si ani len nezaslúžia empatiu, a rovno dezoláti“ zaznieva už z oboch strán politického spektra. Teda z koalície a rovnako opozície. A rovnako z ich voličských táborov. A tí, čo sa na vulgárnosť sťažovali, teraz sa jej sami dopúšťajú. Ako z toho? A prečo sme dospeli do tohto stavu? Téma pre Sama Marca, politického publicistu, ktorý vyzýva k väčšej striedmosti politiku sledovať. A Romana Pudmarčíka, sociológa agentúry IPSOS, ktorý číta správanie ľudí z dát prieskumov.Podcastovú diskusiu moderuje Jaroslav Barborák. Dozviete sa z nej:- akí sú podľa dát ľudia, ktorí podporujú koalíciu a opozíciu- čí sa dá z týchto dát vyčítať až ich sklon k urážaniu druhej strany- že nie vzdelanosť či vek, ale najmä charakter ľudí rozhoduje- že liekom na hnev je práca na vlastnej spokojnosti a budovanie komunít

Výtah Respektu: Souhrn dne a rozhovor s Jiřím Sobotou

Přišla do studia s vlčím mákem na prsou. “Občas si ho beru, když mám pracovní jednání,” řekla Miroslava Pašková s úsměvem. Zakladatelka neziskové organizace Vlčí máky se před deseti lety rozhodla, že bude pomáhat válečným veteránům. Zní to trošku divně, že ano? V zemi, která nevede a ani v historii nevedla moc válek.On je to trochu omyl. Technicky máme v Česku zhruba 15 tisíc válečných veteránů. Jejich status je definovaný zákonem, v zásadě jde o bývalé profesionální vojáky, kteří od devadesátých let působili v různých misích. Od Iráku až po Afghánistán. Ne všichni, ale část z nich se v civilním životě potýká s problémy a potížemi. Miroslava Pašková má ambici jim v tom pomáhat.Z jednoduchého důvodu. Protože si to zaslouží. Sympatická mladá žena, která má dva akademické tituly, to bere jako samozřejmost. Moc ji nezajímá, jak válečné veterány definuje zákon. Mimochodem, ten je poměrně přísný a důsledný. Paradoxně i přesto, že když už někdo status válečného veterána na základě zákona dostane, tak mu to stejně prakticky žádné výhody či úlevy nepřinese.Platí však i to, že o konkrétní výhody většina veteránů nestojí. Spíš by ocenili, kdyby věděli, že si jich společnost váží a že si uvědomuje, že jsou lidmi, kteří mají odvahu a kteří byli ochotni riskovat život za vlast. Ano, zní to možná pateticky, ale zároveň je to takto jednoduché. I proto Miroslava Pašková nerozlišuje, jestli jde o bývalé vojáky, anebo třeba policisty či hasiče. Její spolek chce pomáhat všem, kteří to potřebují.O tom jsme mluvili v podcastu. Jak se k problematice veteránů dostala, a co s tím mají společného Facebook či Twitter. Že už jako malá holka si radši hrála s kluky na vojáky a proč po mámě požadovala, aby jí šila maskáčové sukně. Proč si váží hrdinství a obdivuje lidi, kteří chtějí dobrovolně sloužit v armádě.V tom posledním jsme se mimochodem neshodli: já jsem z generace, která vyrostla a někdy ještě povinně sloužila armádě s přívlastkem lidová, profesionální vojáky jsem moc neměl rád a ve volnomyšlenkářských devadesátých letech jsem k armádě už vztah nezískal.Ale vážím si lidí, kteří mají odvahu a odhodlání za vlast bojovat nebo i riskovat život. A chápu, že jsme se po třech desetiletích naivního globalismu ocitli v mezinárodně politické situaci, kdy obrana vlasti a armáda jako taková mají najednou jiný patos než dřív.Rozhovor s Miroslavou Paškovou mě bavil i proto, že to bylo setkání dvou světů, které mají jinou životní zkušenost, ale asi stejné ideály a stejný pohled na svět. Stále věřím, že válka na Ukrajině je jen epizodou a připomenutím světa, který snad už brzo bude patřit minulosti. Věřím tomu a přeju si to, ale to samozřejmě nestačí.Každopádně si koncem října koupím vlčí mák a 11. listopadu si připomenu lidi, kteří mají větší odvahu a méně cynismu než já. Možná to uděláte taky. Každopádně vám přeju příjemný poslech.

„Děti musíme umět podpořit,“ říká autorka konceptu magnetické rodičovství, strategická ředitelka Nadačního fondu La vida loca a také odborná garantka projektu Nadace OSF Právo ohrožených dětí na vlastní životní příběh. Paradoxně ona sama však zažila přísnou, i když milující výchovu. V čem je podle Dominiky Boček magnetická výchova přínosná?Všechny díly podcastu Host Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Žena v polární noci. To je název nové Četby na pokračování na Dvojce z deníku svérázné umělkyně Christiane Ritterové. „Setkání s autorkou by mě určitě hodně zajímalo. A to nejen proto, že Špicberky se od té doby, kdy ona tam přezimovala, velmi proměnily,“ uvádí antropoložka Zdenka Sokolíčková. Jaký výzkum na Severu prováděla a na jakém projektu pracuje teď? Je milovnicí audioknih? Na co by se Christiane Ritterové zeptala, kdyby žila? Jak se její děti cítily na Špicberkách?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Navzdory mediálnímu obrazu celkové zkázy, větší část Národního parku České Švýcarsko zůstala ohněm netknutá. Ten zasáhl osminu rozlohy Národního parku, což je asi osm kilometrů čtverečních. Spáleniště neodrazuje, spíš láká. „Teď jsme se o tom bavili, jak je to zajímavé,“ říká Karolína z Prahy, matka na mateřské. S přáteli si vyrazila z Mezné směrem na Hřensko.

Vy dnes jdete volit a Andrej Babiš včera (poprvé) přišel do televizní debaty s ostatními favority prezidentské volby. Podcast Vlevo dole byl u toho.Paradoxně ale tentokrát byla skoro zajímavější debata kandidátů s nižšími preferencemi - nejdřív z ní na protest odešel Marek Hilšer a po jejím skončení se tak rozčílil kandidát SPD Jaroslav Bašta, že vyhrožoval bitkou.V následujícím souboji Babiš - Nerudová - Pavel žádná šokující novinka nepadla. „Z debaty mám spíš dojem, že všichni svým vystoupením hlavně utvrdili vlastní příznivce. I když Danuše Nerudová na poslední chvíli zabrala a podala dobrý výkon,“ hodnotí Václav Dolejší.„Andrej Babiš nebyl špatný, ale čekala jsem, že bude ostřejší a přesvědčivější. Pro jeho voliče dobré, nemyslím si ale, že by tímhle zvedl nerozhodnuté. Nejspíš si to schovává na druhé kolo,“ dodává Lucie Stuchlíková.Ukradl Marek Hilšer show "béček”? Kolik minut se Andrej Babiš udržel v roli hodného strýčka? Kdo se cítí jako vítěz? A víte, jakého prezidenta nebo prezidentku nechcete? Poslechněte si poslední Reaktor před prvním kolem voleb!-------- Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne. Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv. Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.  Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.   Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram. Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Po volební kampani vedené netradičně v prázdninových měsících se Italové v neděli chystají k předčasným parlamentním volbám. Poté co v červenci padla proevropsky založená vláda Maria Draghiho, se země připravuje na reálnou možnost nástupu krajní pravice k moci. Paradoxně, odstupující premiér Draghi získal zrovna nyní v New Yorku cenu pro světového státníka za rok 2022 – to svědčí o jeho trvalé prestiži na mezinárodní scéně.

Paradoxně na Světový den míru oznámil ruský prezident Putin částečnou mobilizaci. Zdůvodnil ji obranou před Západem. Mobilizace se má týkat 300 tisíc ruských občanů v záloze a s vojenskou zkušeností. Cíl ruské operace na Ukrajině se podle Putina nezměnil, je jím „osvobození“ Donbasu. Jak velkým zlomem to pro další vývoj konfliktu může být? A jaká atmosféra zavládla v Moskvě bezprostředně po Putinovu projevu?