Podcasts about kecy

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 83 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Já myslím, že je to od začátku do konce brněnská bramboračka.“ Tak komentuje Petros Michopulos kauzu Pavla Blažka, kvůli které musel exministr spravedlnosti opustit vládu. Politický komentátor a spoluzakladatel podcastu Kecy a politika v rozhovoru rozebírá celou bitcoinovou aféru – její politické i praktické dopady a možná pochybení na několika úrovních. Mluví o tom, proč podle něj Blažek chtěl být před volbami za hrdinu, jakou roli sehrála v celé kauze justice, stát i policie. Rozebírá i reakci koaličních partnerů z hnutí STAN, kteří podle něj nejsou schopni z koalice odejít, protože odcházení z vlády je hrozně bolestivý proces pro celou politickou strukturu. Zároveň si ale myslí, že přestože kauza Petru Fialovi zkomplikovala nabírání druhého dechu v kampani, rychlé odvolání Pavla Blažka z funkce byl určitě dobrý krok. „Trošku ztlumili ten náraz,“ říká Michopulos a dodává, že Andreji Babišovi zase nepřispěje, že reakci na kauzu „přepálil“. Politický komentátor mluví také o roztržce mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Elonem Muskem, která je podle něj „jako dvě školačky z deváté třídy.“ Trump – ať je jaký chce – má podle Michopulose velkou výhodu v tom, že umí dobře pracovat s náladami kolem finančních trhů, a Musk tak bude se svou firmou vždy tahat za kratší konec. Kam směřuje americká politika? Jak by se dalo celému průšvihu, kterému čelí česká vláda, předejít? Proč není normální, aby si ministři komentovali kroky svých kolegů a proč Michopulosovi vadí představa, že by nás měli řídit nestranní odborníci? Poslechněte si celý rozhovor.

Nikdo nikdy úplně nepochopí aféru kolem převodu bitcoinů na stát, pokud nepochopí brněnskou protýkanost. Jde o fenomén skupiny lidí, žijících ve městě, kde se každý zná s každým. Typickým produktem této protýkanosti je dnes už exministr Pavel Blažek. Je to politik, který svůj styl založil na vztahových sítích. To mu do značné míry pomáhalo překonávat bariéry mezi různými světy a stranami. Jestliže při sestavování vlády a přípravě novely trestního zákoníku to bylo pozitivní, v situaci nabídky na převod bitcoinů na stát se mu nedostatek smyslu pro procedury stal osudným. Podivná byla v celé kauze také role policie. Buďto měla o celé věci spojené s Jiřikovského držbou ukradených bitcoinů informovat vedení státu, anebo měla udělat solitérní akci a zatknout Jiřikovského přímo při otevírání počítačů. Namísto toho jen alibisticky pustili informace do médií, čímž naznačili, že oni věděli. Otázka je: proč nekonali. Snad na to odpoví čtvrteční schůze sněmovního bezpečnostního výboru. Děsivé v celé kauze byla také informační nevědomost premiéra Fialy, kterému jeho okolí celé dny nedalo podklady o tom, co je podstatou celé kauzy, a on jen pasivně obhajoval exministra Blažka. Z celé této věci je šťastný jen Andrej Babiš, který může otevírat šampaňské značky Crystal.

Do studia podcastu Kecy a politika přišla legendární postava volebních kampaní – Petr Havlík. Nemohli jsme začít mluvit o ničem jiném než bitcoinové kauze exministra spravedlnosti Pavla Blažka. Stane se z toho černá labuť sněmovních voleb? V červnu má soudní stání Andrej Babiš, následně někteří lidé ze STAN kvůli akci Dozimetr. Otázka zní: budou parlamentní volby ve stínu trestního práva? Do jaké míry někteří policisté a státní zástupci vrací Blažkovi úder za to, že odvolal šéfa Vrchního státního zastupitelství Ivo Ištvana? Zabýváme se také nedávno skončenou volební kampaní v Polsku a způsobem, jak lépe žít.

Andrej Babiš má sice stále podporu u zhruba třetiny českých voličů, ale vidí, že jeho kredit v určitých krajích upadá. Typické je to na severu Čech, kde v řadě měst propukají korupční skandály komunálních politiků hnutí ANO. Babiš je současně pod tlakem své kauzy Čapí hnízdo, kterou minulý týden řešil odvolací vrchní soud a 23. června by se měl vynést nějaký verdikt – buďto Babiše pravomocně osvobodí, nebo vrátí celou věc pražskému městskému soudu, který se už jednou s připomínkami vrchního soudu nevypořádal. Na druhou stranu nemá pravdu Babiš, když tvrdí, že ho někdo chce poškodit před volbami. Pokud ho soud osvobodí, jistě to využije jako bič na soudy a vládu. Pokud vrátí kauzu k dalšímu projednání, povleče se celý případ odhadem ještě dva roky. Rozhodně nebude na podzim přebírat premiérskou funkci jako pravomocně odsouzený. Problém je jiný. Jestli platí staré rčení, že ryba smrdí od hlavy, má Andrej Babiš těžkou pozici v tom, jak disciplinovat své straníky, kteří jen – v rámci tiché dohody – napodobují Babišovo chování. Aby všechny tyhle kauzy překryl, zbývá mu už jediné – demonstrativně rozpustit například krajskou organizaci v Ústí a vybudovat ji odznova, jako kdysi krajskou organizaci ANO na jižní Moravě. I tak mezi některými jeho spolustraníky bude viset němá otázka: proč ty, Andreji, můžeš a my ne?

Po hnutí Stačilo! a STAN zveřejnili obrys svého programu i Piráti. Jen hnutí ANO nadále mlčí a ústy svého předsedy Babiše tvrdí, že s programem voliče seznámí až tři týdny před říjnovými volbami. Zatím je patrné, že volební trendy určují leví nebo praví populisté. Jsou to oni, kteří šermují nulovou sazbou DPH na potraviny (Jana Bobošíková), čímž strhávají ostatní strany k nápodobě. Volební sliby jsou rámovány evropským způsobem uvažování ve stylu musíme víc zbrojit a současně nepřestat zavádět ambiciózní Green Deal, a pokud možno nezvyšovat daně. Výsledkem nemůže být nic jiného než nástup plíživé inflace, která sníží zadlužení států. Druhým extrémem je redukovat politiku na marketingové kejkle. Politický marketing je ve skutečnosti způsob, jak účinnou formou sdělit voličům svůj program. Není to však obsah, jen forma sdělení. Bohužel část politických stran, jako ANO nebo STAN, zaměňují obsah za formu. Pak se přitom dopouští populistického nadbíhání svým socialisticky myslícím voličům, anebo sklouzávají k morálnímu kýči, jako hnutí STAN svým videem, v němž se snaží okázale pomoci rodině se třemi postiženými dětmi. Je samozřejmě správné, když politici využívají své známosti k podpoře dobré věci. Je eticky nepřijatelné a navíc kýčovité, když využívají bezmoc těchto lidí v předvolebním boji. Zdá se, že letošní sněmovní volby budou festivalem populismu.

Vrbětice: ruská operace, která změnila Česko. Tak se jmenuje nová kniha investigativního novináře Jaroslava Spurného, která nejen mapuje známá fakta ohledně největšího teroristického útoku v dějinách Česka, ale přináší i nové a nečekané souvislosti.Podcast Kecy a politika věnoval celé kauze před čtyřmi roky první dvě epizody. Byly založeny na kritice postojů tehdejšího prezidenta Miloše Zemana, který se – z tehdejšího a hlavně z dnešního pohledu – mýlil téměř ve všem.Autor knihy vychází ze zprávy Národní centrály boje proti organizovanému zločinu, která detailně popisuje všechny okolnosti předcházející výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, jehož výsledkem byli dva mrtví a evakuované okolní vesnice.Přestože k celé události došlo už v roce 2014, zlom ve vyšetřování nastal až o čtyři roky později, kdy se dva ruští agenti pokusili ve Velké Británii zavraždit agenta Skripala a jeho dceru Julii. Následně došlo k prozrazení obou tváří a český vyšetřovatel si je ztotožnil s lidmi, kteří se v roce 2014 motali kolem Vrbětic.O těchto a dalších souvislostech nový speciál podcastu Kecy a politika.

Hnutí ANO je sice hlavním favoritem sněmovních voleb, ale Andrej Babiš má oprávněný dojem, že volební kampaň i preference stagnují. Čtyři měsíce před volbami proto vyměnil hlavního manažera kampaně Jana Richtera za podnikatele Jakuba Střeštíka.Co ANO škodí a co je limituje? Babiš těžce nese skandály ústecké organizace ANO, která se v řadě míst chová jako mafie na dobytém území. Rovněž mu škodí zahraničněpolitické spojenectví s premiérem Ficem, Orbánem a prezidentem Trumpem. Trpí tím hlavně jeho středoví, váhaví voliči, takže Babiš doporučuje jedno: dělat předvolební veselice s lidmi a nemluvit o zahraniční politice.Babiš také ustupuje od konzervativního nátěru, který si před časem pro ANO pořídil. Jednak tomu jeho voliči příliš nerozumějí a současně se uvnitř evropské frakce Patrioti pro Evropu příliš umazal od stran, které dělají proputinovskou politiku, což jeho nevyhranění voliči nenesou dobře.Vytáhl proto ekonomická témata a na billboardech srovnává ceny výrobků před covidem a dnes. Podle údajů Světové banky jsou však ve světě oproti roku 2019 potraviny obecně dražší o 27 procent a zemědělské komodity dokonce o 40 procent.To Tomio Okamura jde ještě dál – na svých mítincích nabízí pivo, ovoce a zeleninu, jejichž ceny se přibližují těm před 45 lety!To Filip Turek z Motoristů má úplně jiné starosti. Jeho svět chlapeckých snů a fikcí, který ztvárnil ve své autobiografii, rozmetala dvojice analytiků Mahdalová–Škod, když doložili, že jeho úspěchy „formulového jezdce“ jsou jedna velká lež.Vzpamatují se Motoristé z téhle rány?

Orwell napsal, že „kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá také minulost.“ V posledních týdnech jsme byli svědky toho, jak si někteří politici vytahují z historie symboly a události, aby jimi zdůvodnili své politické kroky.Minulý týden na pražském náměstí Republiky a nedalekém Staroměstském náměstí demonstrovaly proruské politické strany. První z nich měla podtitul demonstrace „Za urovnání vztahů s Ruskou federací.“ Na demonstraci mluvil také bývalý politik z devadesátých let Miroslav Sládek. Na jeho příběhu je možné popsat, jak se posunula politika. Tento zakladatel českého populismu byl vždy primárně protiněmecký, stejně jako většina radikálních stran z okraje společnosti. Dnes vidí hlavní zlo v Evropské unii a naopak vyzdvihuje dobré vztahy s Ruskem.Ještě výraznější posun se odehrál na Slovensku. Svou cestou na oslavy výročí konce války v Moskvě premiér Fico jen zvýraznil svou proruskou politiku, která je raritní v celé Evropě. Slučuje v sobě fašistické a komunistické tradice a směřuje slovenskou zahraniční politiku na Východ.Fico nikdy nedělal konzistentní zahraniční politiku, ta vždycky byla jen odleskem politiky vnitřní, které všechno přizpůsoboval. Z jeho kroků lze vyčíst, že počítá s předčasnými volbami a svou obhajobou ruských zájmů chce na svou stranu přitáhnout voliče ze Slovenské národní strany a Republiky. Celé Slovensko tím však vtahuje do izolace.

Donald Trump je nejlepším řešením pro Evropu a pro celý svět, prohlásil v listopadu Andrej Babiš (ANO). Jenže průzkum vzápětí ukázal, že Trumpovu politiku v Česku podporuje jen 20 procent lidí a 40 procent jako hlavního představitele trumpismu u nás vidí Andreje Babiše. A začal velký obrat. „Červená čepice Babišovi sluší,“ nenechává se zmást Petros Michopulos, spoluautor podcastu Kecy a politika v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

Donald Trump je nejlepším řešením pro Evropu a pro celý svět, prohlásil v listopadu Andrej Babiš (ANO). Jenže průzkum vzápětí ukázal, že Trumpovu politiku v Česku podporuje jen 20 procent lidí a 40 procent jako hlavního představitele trumpismu u nás vidí Andreje Babiše. A začal velký obrat. „Červená čepice Babišovi sluší,“ nenechává se zmást Petros Michopulos, spoluautor podcastu Kecy a politika v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Tento týden je plný výročí spojených s koncem druhé světové války. Nejde mluvit o konci druhé světové a nepromluvit o jejím počátku, spadajícím do konce třicátých let, kdy se Adolf Hitler pokusil zničit Československo.V době Mnichova, koncem září 1938, hrály západní země o čas, protože potřebovaly několik let na přezbrojení před další válkou. Proto naznačily, že se raději dohodnou s Německem, než aby splnily spojeneckou smlouvu s Československem a zaútočily na hitlerovský stát. Československo nejdříve mobilizovalo 1,2 milionu lidí, aby později kapitulovalo před Hitlerovým nátlakem.Tehdejší politický stratég Edvard Beneš vsadil na to, že půjde jen o prolog ke světové válce, která pomůže obnovit republiku. To se v roce 1945 podařilo, ale postupné sovětizaci země stejně nezabránil.V podcastu se pokoušíme popsat pozadí Pražského povstání, stejně jako okupace v srpnu 1968. Snažíme se najít paralely s dnešní situací v podobě rusko-ukrajinské války. Jaké to jsou?Hitler přesvědčil svět, že mu jde o práva sudetských Němců, přestože to byl jen předstupeň k rozpoutání války. Také prezident Putin přesvědčuje svět, že Ukrajina je jenom mylná státní existence a vojenskou operací chce pouze ochránit rusky mluvící obyvatelstvo na Donbase.Celý rok 1938 se také manévrovalo a hrálo o to, kdo bude viníkem konfliktu. Platí to i dnes. Také v současnosti slyšíme hlasy, že Ukrajinci se sice brání na svém území, ale měli by přihlížet k oprávněným bezpečnostním zájmům Ruska. Namísto kapitulace však hájí svou suverenitu.Hrdinství, kolaborace a kapitulace se vinou nejen českými dějinami.

ODS prochází krizí. Uvnitř strany nefunguje plnohodnotná debata, kritiků je hodně, ale nikdo nekandiduje na funkce ve vedení strany a většina členů má tak trochu dojem, že se rozpouští v rámci koalice SPOLU.ODS navíc ztratila vazbu na britské konzervativce a americké republikány. Ti první sami tápali močálem přizpůsobování se progresivnímu mainstreamu a navíc se Británie odtrhla od EU, takže už není součástí evropské frakce ECR. Program národního konzervatismu v USA, jak ho ztělesňuje Donald Trump, není vhodnou strategií pro evropskou politickou stranu – alespoň co se ekonomiky týče.ODS samozřejmě plave v širším evropském politickém moři, které vidí řešení všech věcí jen ve zvyšování daní nebo zadlužování veřejných rozpočtů. ODS se až příliš přizpůsobuje tomuto duchu doby. Část členů má dojem, že Petr Fiala se příliš provázal se SPOLU, takže jim chybí předseda.Je pravdou, že SPOLU jako politické hnutí by nejvíce odpovídalo jeho politické typologii – bylo by více křesťansky orientované a více proevropské, takže by obsahovalo všechny ingredience, které má tak rád.Zároveň platí: Fiala není prvoplánově mocenský politik a to, že se mu za 11 let předsednictví ODS nikdo otevřeně nepostavil nebo nevytvořil alternativní názorový proud uvnitř občanských demokratů, není jeho vina.Jak tato strana skončí? Zanikne, nebo přežije?

V den čtvrtého výročí vzniku podcastu Kecy a politika jsme si dovolili přinést úvahové téma, které je na stole: co může a nemůže prezident republiky v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny?Jeden tábor říká, že když to špatně dopadne, zasáhne prezident. Druhý říká, že to může špatně dopadnout, když zasáhne prezident. Vidět prezidenta republiky jako někoho, kdo se pokouší ukrást volební vítězství, je neblahé dědictví z éry Miloše Zemana. Ten se – ve fotbalové terminologii – často choval nejen jako hráč, ale současně jako rozhodčí, který si rád sám kope penaltu, kterou si sám odpíská.Základem politického systému je systém brzd a protivah. Každá politická instituce má své pravomoci a poslání a měla by je využívat. V české tradici je bohužel zakořeněné spoléhání na osobu prezidenta a přenášení pravomocí na jednu osobu, což se dělo jak v roce 1938, 1948, tak i 1968.V moderní historii jednali prezidenti Havel i Klaus plus mínus v koridoru ústavy, zatímco Miloš Zeman se pohyboval za její hranicí. Proto je stále řada otazníků ohledně jednání prezidenta kolem povolebního vyjednávání a sestavování vlády.Co by měl dělat prezident Pavel, kdyby chtěl Andrej Babiš jmenovat ministrem obrany Jindřicha Rajchla? Půjde cestou Zemana, který odmítl jmenovat ministrem zahraničí Pocheho a ministrem kultury Šmardu? Nebo uzná pravomoc premiéra, jak to vyplývá z ústavních zvyklostí?

„To není žádná demokracie,“ prohlásil Andrej Babiš v rozhovoru pro Deník.cz v reakci na radikální celní politiku Donalda Trumpa. Také dodal, že má s americkým prezidentem společnou hlavně červenou barvu kampaně. Přitom ještě v listopadu minulého roku prohlásil, že de facto mají totožné programy. „Jsem přesvědčen, že Donald Trump je nejlepším řešením pro Evropu a také pro celý svět,“ pronesl na CNN Prima News.  Před čtrnácti dny ovšem zveřejnila agentura NMS průzkum, z něhož vyplynulo, že Trumpovu politiku v Česku podporuje jen 20 procent lidí a celých 40 procent jako hlavního představitele trumpismu u nás vidí Andreje Babiše. Začal velký obrat a předstírání, že s Trumpem nemá on ani hnutí ANO vlastně nic společného.  Zároveň zaregistroval, že mu volební preference nerostou, takže začala zákulisní jednání se Socdem o účasti některých špičkových politiků na kandidátce hnutí ANO. Babiš na to jde tak, že jakoby nechává jednání na krajských organizacích, aby pak mohl říct: je to rozhodnutí regionů. Jednání však stále ještě nejsou u konce, protože Socdem chce vytvořit s ANO formální koalici.  Co může být černou labutí říjnových sněmovních voleb? Jak si Lubomír Zaorálek představuje akciový trh? A co je smyslem Trumpovy těkavé ekonomické politiky?

Novinář a dramatik Karel Steigerwald vždycky ve svých tématech kroužil kolem Ruska a imperiální mentality tamních lidí. To měl společné se svým celoživotním přítelem, spisovatelem Milanem Kunderou.V novém podcastu Kecy a politika se budeme bavit o široké ruské duši, Kunderově eseji Unesený Západ, proč Rusové strašně rádi trpí, nebo naopak někoho týrají, jestli stále platí, co řekl místodržitel Thun – že Čech je buď hulvát, nebo líbá ruku –, co je to homo digitalis a jaké je to dožít se 80 let, když nejbližší příbuzní zemřeli už po padesátce.

V tomto dílu se pokoušíme odpovědět na neodpověditelné – jaký je konečný cíl americké hospodářské politiky? Minulou středu vystoupil americký prezident v Růžové zahradě Bílého domu a ohlásil celní válku většině světa. Nazval to Dnem osvobození. Nebude to ale spíš Den zkázy světového obchodu? Bude se na to jednou vzpomínat jako na legendární výstřel z křižníku Aurora, který předznamenal bolševickou revoluci v Rusku? Prezident tvrdí, že chce zpět přilákat průmyslové firmy. Problém je, že Spojené státy jsou příliš bohaté, aby levně vyráběly. Podle statistik (worlddata.info) je průměrný plat v USA 6700 dolarů, zatímco v sousedním Mexiku jen 990 dolarů a v Číně 1100 dolarů. Jaká síla by přivedla zpět do USA s tak drahou cenou práce tradiční průmysl? Nebo je smyslem celní války snížit cla v řadě zemí a dostat se na jejich trh? A zase: s takovými náklady na cenu práce se bude Američanům jen těžko vyvážet. Ostatně už dnes vyváží téměř jen služby. Anebo je záměrem změnit systém mezinárodních vztahů, stáhnout se z řady míst světa, včetně Evropy, a snížit své náklady na angažovanost ve světě? Zároveň jsme svědky jiného trendu – rostoucí nepřátelství v mezinárodních vztazích, hlavně mezi USA a Čínou, vede k omezování obchodu. Cesta z toho rozhodně není v maximální soběstačnosti, protože jiným slovem pro soběstačnost v čemkoli je zvyšování cen a všeobecné chudnutí. Vítězem v těchto hrách mohou být jen firmy s dominantním postavením na trhu. V Česku například kasta zemědělských agrobaronů. Jasné je jedno – svět po desetiletích otevřenosti se opět začíná uzavírat, a to se všemi důsledky pro politický život v těchto zemích.

V pondělí představilo své lídry do sněmovních voleb hnutí Stačilo. Základ tvoří Komunistická strana a řada zájmů v pozadí. Je jasné, že Stačilo bylo primárně budováno jako záchranný kruh pro tonoucí KSČM. Zároveň se hnutí profiluje jako B tým Andreje Babiše, ochotný s ním kdykoli vstoupit do vládní koalice. Mezi hlavní sponzory patří zemědělští agrobaroni, kteří v minulých volbách stáli za Tomiem Okamurou. Vlivnou skupinou je také uhelná lobby, za jejíž zájmy se europoslankyně Konečná celá léta staví. Spojujícím znakem je ovšem strategická orientace na Rusko a jeho podpora invaze na Ukrajinu. Je to paradox, protože Česká komunistická strana se neorientuje na podobné strany západní Evropy nebo ruské komunisty, ale na Putinovu garnituru, která v Rusku zavedla autoritativní oligarchický systém pod dohledem tajné služby FSB. KSČM v tomto kontextu není ani komunistická ve smyslu zavádění socialismu, ani česká a moravská, protože hájí ruské zájmy. Velkou otázkou také bude, jak dopadne volební souboj v Moravskoslezském kraji, kde proti sobě půjdou Andrej Babiš, Tomio Okamura a Kateřina Konečná. Tři kapři v jednom rybníku, kdo půjde z kola ven?

Minulý týden vznikla nová formace, která se zúčastní voleb do Poslanecké sněmovny – Okamurova čtyřkoalice. Vlastně ne, čtyřkoalice se jí říkat nesmí, protože formálně čtyři strany (Svobodní, PRO, Trikolóra a SPD) jdou na kandidátce Okamurovy SPD.Ano, ano, SPD a další strany vypustily mnoho slz a morálního pohoršení nad tím, že před čtyřmi lety šla do voleb koalice SPOLU, která se ovšem deklarovala jako koalice tří stran a musela kvůli tomu přeskočit 11procentní práh na vstup do Poslanecké sněmovny. SPD a další strany tehdy opakovaly mantru Miloše Zemana, že předvolební koalice je podvod na voličích.Dnes – v duchu této logiky – se dopouštějí přímo kolosálního podvodu, když se tváří, že jsou jedna strana, takže jim k přeskočení do Poslanecké sněmovny stačí jen přejít 5procentní hranici.V novém podcastu popisujeme, co vedlo Tomia Okamuru k tomu, že docela štědře nabízí místa na své kandidátce, jaké jsou konfliktní linie uvnitř tábora skryté čtyřkoalice a kdo nakonec uspěje v souboji o stejný typ voličů, kde se na SPD tlačí ještě ANO, Stačilo a Motoristé.Přinášíme spekulaci, jestli ekonomka Šichtařová, která má vést kandidátku čtyřkoalice – pardon, SPD – v Praze, používá siderické kyvadélko na určování začátku konce světové ekonomiky a zda se v době předvolební kampaně zase pustí do svého exmanžela Vladimíra Pikory z kandidátky Motoristů.

Je to mimořádný podcast. Nejen proto, že celkově trvá dvě hodiny. Neprobíráme jedno téma, ale reagujeme na vaše dotazy, podněty a připomínky.Namátkou: Je Babiš nebezpečnější ve vládě, nebo na Hradě? Nechová se Petros ke Karolíně jako typický řecký sexista? Jak Petros zajišťuje, že Bohumil a Karolína u voleb nehlasují pro Konečnou a SPD? Proč není Donald Trump geniální šachista, ale intuitiv? Plánují pánové obnovení Tří mačet? Komu fandí osazenstvo podcastu ve fotbale?Obsáhle také rozebíráme problematiku tzv. Jihočeské džamáhíríje, tedy zvláštní oblasti na jihu Čech, která má v budoucnu nakročeno k vyhlášení samostatnosti. Přijme Karolína občanství budoucího státu? Tahle otázka visela ve vzduchu během celého podcastu.Odpovídáme rovněž na otázku, zda má v našem světě budoucnost demokracie. Poměrně hodně času jsme věnovali myslivosti, protože k ní mají sklony dvě třetiny osazenstva (Petros, Karolína). Oba pánové se pochopitelně neshodli na tom, koho z politiků si váží, jak porazit Fica a proč média dnes ignorují Pirátskou stranu.Rozhodně se dozvíte o celoživotní tajné lásce Petrose – nestárnoucí dámě z České televize, Saskii Burešové. Proč na rozdíl od pana Michopulose nestárne?

Může volby vyhrát někdo jiný než Andrej Babiš? Vyjděme ze statistik. Německo mělo za 75 poválečných let jen 9 kancléřů, přičemž většina z nich obhájila svůj mandát. Česko mělo za poloviční dobu už 13 premiérů a své křeslo obhájil v roce 1996 jen Václav Klaus, ale ani on následně nevytvořil funkční vládu.Může tato statistická data, která odrážejí českou mentalitu, porazit Petr Fiala? Zatím tomu nic nenasvědčuje. ODS zatím nevytvořila kandidátky v rámci SPOLU, ani nepředstavila svůj program. SPOLU a ODS působí tak, že jsou spokojeni se spořádanou porážkou. Proč se alespoň o něco nepokusí? Platí stará pravda, že proti slušnému klukovi se rebelie nedělá. Politika je však v první řadě o zastupování zájmů voličů. Nezradí je tím, že se tak brzy podvolují a zabývají se spíš tím, co bude po volební porážce?Všechny politické strany také řeší, jak přizpůsobit svůj program měnícímu se zahraničněpolitickému směřování, spojenému s nástupem Donalda Trumpa. Voliči ODS, potažmo SPOLU, sdílejí s Trumpem řadu programových prvků (kritika překotné dekarbonizace, zpřísnění nelegální migrace), ale jeho zahraniční politiku hodnotí převážně z hlediska českých národních zájmů. Na Trumpova vysoká cla, jeho vztah k Ukrajině a plány na odchod amerických vojsk z Evropy doplatí i Česká republika. V tomto smyslu český trumpismus skončil a program SPOLU musí obsahovat jeho kritiku.Jak může Trumpova politika ovlivnit rozložení sil uvnitř jiného státu, ukazuje příklad Kanady. Trumpovy útoky na integritu Kanady polily živou vodou umírající Liberální stranu, která díky svému ostrému akcentu proti Trumpovi povyskočila z 10 na 37 procent. Tyto postoje nelze mechanicky roubovat na Česko, naznačují však, že zahraniční politika může v českých sněmovních volbách sehrát velkou roli.

Je to snad poprvé, kdy jsou zahraničněpolitické události v Česku sledovanější než domácí politika. Nástup nové americké administrativy je zatím ve znamení rozchodu s dosavadní politikou – silná slova, za nimiž není jisté, co bude následovat.Projevuje se to i ve vztahu k Ukrajině. Nový americký prezident chce vyjednat příměří, a to na základě jednání s Ruskem. Ukrajinský prezident Zelenský chtěl Spojené státy získat na svou stranu, a proto jim nabídl smlouvu o vytvoření fondu na společnou těžbu nerostů.Minulý pátek se oba potkali v Bílém domě a jejich konflikt chvílemi připomínal zápas MMA. Otázkou je, zda se Zelenskému podaří rozehrát hry s dalšími zeměmi a vyvážit oslabenou podporu Spojených států.V Evropě se politici hlavních zemí pokoušejí vytvořit novou obrannou strukturu. A jak to všechno dopadne?

Známý fyzioterapeut Pavel Kolář v rozhovoru pro podcast Kecy a politika rozebírá příčiny, proč se bolest projevuje jinde než v místě problému. On sám se v mládí nejdříve léčil na bolesti achilovek, následně trpěl silnými očními záněty, až se po řadě let přišlo na to, že trpí Bechtěrevovou nemocí. Tvrdí, že řešení různých nemocí může být konzervativní nebo operativní, ale v každém případě hraje velkou roli, aby se člověk nestal obětí vlastního těla.O co se podle něj hraje? O to, zda má nad tělem moc mysl, nebo bolest. Rád cituje starověké stoiky, kteří říkali, že problém není bolest, ale naše reakce na ni. Sám s tím má značné zkušenosti, protože jeho revmatoidní onemocnění je něco, s čím se utkává každý den.Ve své nejnovější knize Labyrint bolesti (a jak se v něm neztratit) tvrdí, že důležité je přestat se s bolestí prát a spíš ji odložit na vedlejší kolej. Bolest je podle něj také příležitost, jak dospět ke skutečnému smyslu života. On sám se ráno po probuzení snaží relaxovat a představovat si svět v lepších barvách, než možná je. Dobře ví, že takto nastavená mysl může vytvářet v těle léčivé látky.V rozhovoru také řešíme slabé místo zdravotnických systémů – tedy že psychosociální problémy, které se projevují bolestmi, se zbytečně řeší operacemi. Příčiny jsou často v našich nezpracovaných vzpomínkách a zkušenostech.V závěrečné části řešíme, proč kajakářka Knapková zvítězila na olympijských hrách v roce 2012 i se zlomenými žebry a jak se před loňským mistrovstvím světa v hokeji podařilo dát dohromady útočníka Pastrňáka, který pak dal ve finále rozhodující gól zápasu.

Předsedkyně TOP 09 oznámila, že v říjnu už nebude kandidovat do parlamentu a dala k dispozici svou funkci. Ze tří zakládajících předsedů SPOLU tak do dnešního dne zůstal jen Petr Fiala. Stejně tak z pěti předsedů vládních stran už zůstali ve svých stranických funkcích jen dva (Rakušan, Fiala).Jak se to projeví v parlamentních volbách? A přežije TOP 09 její odchod? Anebo skončí jako ODA a Unie svobody, které obhospodařovaly stejný voličský segment a po osmi letech odešly z politické scény? Nicméně TOP 09 je tu už patnáct let a zřejmě jen tak neodejde – minimálně do doby, než se objeví životaschopná alternativa.V podcastu Kecy a politika řešíme, jak se TOP 09 v posledních patnácti letech vyvíjela, jak se formoval její politický profil a kdo by mohl být jejím dalším předsedou. V poslední části mluvíme o tom, proč je Fialova vláda v posledních měsících tak neiniciativní a proč úplně ztratila dynamiku – navzdory tomu, že v řadě oblastí domácí politiky provádí sympatické reformy.

Jednání o konci války na Ukrajině nabrala rychlý spád. Rok a půl se už na ukrajinské frontě odehrává opotřebovávací válka s mírnými územními zisky ve prospěch Ruska.Hostem speciálu Kecy a politika je reportérka Adéla Knapová, která už více než půl roku žije v ukrajinském Charkově, má zkušenosti s pobytem na frontových liniích a nedávno rozvířila debatu svým článkem Ukrajinská sprcha a procitnutí Evropy. Realisticky hodnotí nedávné kroky Spojených států a Ruska, které v této fázi jednání nevidí jako „nový Mnichov“, ale jako šanci, jak pohnout se zamrzlou situací na frontě, která se navíc pro Ukrajince nevyvíjí dobře."Navzdory šoku však už i na Ukrajině, kde pobývám, zaznívají hlasy, že se aspoň děje něco, co by mohlo válečnou hrůzu ukončit." Zároveň říká, že dohoda o příměří musí být na principu win-win. „Nový Mnichov“ nemusí být samotné jednání, ale výsledek dohody.Knapová zároveň považuje za iluzi výrok prezidenta Macrona, že je nutné domluvit „trvalé příměří“. Jak ale uzavřít něco takového se státem (Ruskem), jehož vedení nepovažuje sousední napadený stát (Ukrajinu) za plnohodnotný státní útvar a Ukrajince za samostatný národ? Výsledkem dohod, ať už z Rijádu nebo odkudkoli jinde, může být jen dočasné příměří, které umožní Ukrajině přezbrojit a připravit se na další případnou ruskou invazi.Být Ukrajincem totiž neznamená být jenom příslušníkem jednoho národa, ale je to především úděl. Jinými slovy, těžký osud národa, jehož existenci bude sousední národ systematicky zpochybňovat i za sto let.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠„Nedivím se, že slušní lidi, kteří se uživí dobře jinde, nejdou do politiky,“ říká egyptolog Miroslav Bárta po necelých pěti měsících od svého zvolení do Senátu. Na to, že čelil výsměchu kvůli své teorii o zrodu, růstu a úpadku civilizací, si během let zvykl, vstupem do politiky se ale automaticky zařadil do kategorie druhořadého občana, na kterého je pohlíženo jako na hajzla a zloděje. Že to bude takhle děsivé, nečekal, svého rozhodnutí ale nelituje. Je přesvědčený, že nemáme jinou možnost než zkoušet směřovat k tomu, abychom byli lepší než ti před námi. Prakticky je to naše povinnost a s vědomím toho kandidoval. Česká republika podle něj netrpí nedostatkem osobností, problém je, že ve vedení země chybí miliardáři, ředitelé firem, vojáci nebo vědci. Jejich zapojení je tím nejdůležitějším, co tuzemská politika potřebuje, bez nich se nepohneme. Za nevyhnutelnou považuje i změnu fungování EU, která najela na slepou kolej a řítí se do betonové zdi. Dost možná k ní přitom dojde skokově, protože papiňák se tlakuje a vše nasvědčuje tomu, že poklička z něj brzo odlítne. A silně destabilizovaná je i demokracie. Navzdory tomu ale nevnímá budoucnost jako ztracenou. Radši bude Don Quijote než lúzr v rohu, který jenom nadává. Poslechněte si, co je podle Miroslava Bárty potřeba k tomu, aby právě naše civilizace byla tou, která překročí Rubikon. A kdyby Vás zajímala kniha amerického spisovatele Francise Fukuyamy, na kterou odkazuje, tak se jmenuje Identita: Volání po důstojnosti a politika resentimentu.

Za pár dní budou v Německu předčasné parlamentní volby. Odehrávají se v mimořádné situaci, kdy se na denní bázi projevuje nezvládnutí velkorysé migrační politiky, ekonomika stagnuje a politické strany jsou rozdělené v otázce strategie energetické politiky.Některá německá média označila za migrační Rubikon události v Aschaffenburgu, kde 28letý Afghánec pobodal a usmrtil několik lidí. Po Mannheimu, Magdeburgu, Solingenu a jiných městech jde o další projev nezvládnuté kriminality spojené s masovou migrací z let 2015/16. Rozdíl byl v tom, že parlamentní opozice, podporovaná částí někdejší vládní většiny, odhlasovala usnesení o migrační a azylové politice (výzva vládě, aby zastavila pokusy o nelegální vstup do země, okamžitě zadržela osoby, které musí zemi opustit, a zpřísnila právo pobytu pro usvědčené zločince). Toto hlasování vedle CDU/CSU, FDP a BSW podpořila také protestní AfD.Namísto debaty o násilí zachvátila německá média diskuse o přípustnosti hlasování s touto stranou. Na základě tohoto usnesení pak byla navržena novela zákona, která neprošla v poměru 350:338. Ukazuje to na jednu věc. Očekávaný vítěz voleb, německá CDU/CSU, původně chtěl jako pilíř svého volebního programu udělat ekonomiku. Nicméně události posledních měsíců a let toto téma vytlačily na okraj a nedělní německé volby budou především o migrační politice.Otázkou je, zda lze v Německu převzít rakouský model, kdy tamní lidovci vzali do vlády populistickou stranu Svobodných a odčerpali tím její protestní potenciál. Německá společnost je však výrazně rozdělenější než rakouská, takže výsledkem zřejmě bude nějaký široký kompromis stran levého a pravého středu.Tématem číslo jedna objektivně zůstává ekonomika a hledání nového modelu prosperity. Získá předpokládaný budoucí německý kancléř Merz dostatek politické síly, aby provedl deregulaci, nebo německé firmy odejdou do USA a v Německu ještě posílí krajně pravicové strany?

Padl nepravomocný rozsudek ve věci hejtmana Půty, opět vybublala kauza, v níž stínový ministr spravedlnosti Vondráček zastupuje lichvářské firmy. K tomu dosavadní ministr spravedlnosti Blažek říká, že chce opravit paragraf neoprávněné činnosti pro cizí moc.Hlavní větev obžaloby hejtmana Půty, kde státní zástupce tvrdil, že přijal 800tisícový úplatek, se zhroutila. Půta nakonec po téměř 11 letech byl uznán vinným v částce 30 tisíc korun. Je to spravedlivý rozsudek po těch letech? Nebo jde o dozvuk protikorupční revoluce z let 2012–2016, kdy státní zástupci pronásledovali komunální a krajské politiky?To, že poslanec Radek Vondráček zastupuje lichvářské firmy, opět vyšlo na povrch. Už v roce 2021 ho kritizovala organizace Transparency International a dokonce Andrej Babiš prohlásil, že „to vypadá blbě a není to dobré pro jeho reputaci.“To, co v určitých kruzích proběhlo po přijetí paragrafu neoprávněné činnosti pro státní moc, nelze nazvat jinak než neurózou určitých lidí. Ministr Rakušan prohlásil, že paragraf je zaměřen na „vyzvídání informací pro nepřátelské státy, sledování osob nebo budování agenturní sítě s cílem narušit bezpečnost Česka.“ Přesto v určitých opozičních kruzích propukla hysterie, že budou zavíráni lidé za zveřejněné názory na sociálních sítích.Ve skutečnosti jde o „protišpionážní“ paragraf, který zakazuje spolupráci s cizí mocí.

Před dvěma lety byl zvolen hlavou státu Petr Pavel. O téměř milión hlasů porazil Andreje Babiše. Je to prezident pro nenáročné, jak naznačil dramatik Milan Uhde? Je to rozhodně jiný prezident, než byli Havel, Klaus a Zeman. Nemá ambice vytvářet z Hradu nové mocenské centrum konkurující politickým stranám. Je to hodně civilní prezident, který se pokouší udělat z Hradu platformu pro dorozumívání opozice a koalice. Moc se mu to nedaří už jenom proto, že Babišův voličský svět si uvědomuje, že Pavla před dvěma lety volila i část voličů levice a populistů. Hlavně z toho důvodu na něj útočí a snaží se ho znemožnit v očích lidí, které považují za své potenciální voliče. Problémem image Petra Pavla je, že ho jeho okolí tlačí do pozice nového Václava Havla, a on má ve skutečnosti blíž k lidovému typu českého Chucka Norrise, kterého baví bezpečnostní politika, motorky a setkávání s lidmi. Co ho baví méně, je rozhodování o ústavních soudcích, kteří však budou mít klíčovou roli v řadě rozhodování nejen o podobě české politiky, ale i například o tom, jestli budou, nebo nebudou zneplatněny volby, jak se to stalo nedávno v Rumunsku. Tomu se všichni brání, včetně řady ústavních soudců, ale i tak je složení Ústavního soudu klíčové pro rozhodování o složitých otázkách, kde se politika dostala do rohu. Otázka zní: je Pavel lepší prezident než jeho předchůdce Zeman? Pro všechny, kteří už zapomněli na Zemanovy zahraničněpolitické iniciativy, blouznění mluvčího Ovčáčka a machinace kancléře Mynáře, asi ano. Všichni ostatní si nejspíš musí říct, že mít prezidenta pro nenáročné není vůbec špatné.

Americký prezident Donald Trump ve středu podepsal nařízení o boji proti antisemitismu a zavázal se deportovat vysokoškolské studenty bez amerického občanství a další osoby, které se účastnily propalestinských protestů. „Myslím si, že to uspokojuje jeho voliče a že z toho nakonec nic nebude. Ti lidé nebudou deportováni, protože to narazí na jiné právní problémy, třeba na ústavu,“ domnívá se v pořadu Osobnost Plus spoluautor podcastu Kecy a politika Petros Michopulos.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Premiér Fico nejdříve koncem prosince odjel do Moskvy, kde jednal s prezidentem Putinem. Nebyla to oficiální návštěva, neletěl vládní letkou, rozhovorům nebyl přítomen slovenský velvyslanec v Rusku, takže nikdo neví, o čem se tam mluvilo a co bylo dohodnuto. Pár dnů nato odjela do Moskvy také delegace vládních poslanců, jejichž videa z cesty připomínala propagandistickou tvorbu levicových elit z tehdejšího Sovětského svazu. Mezitím se Ficovi rozpadla parlamentní většina a on se snaží odvrátit hlasování o nedůvěře vládě. Mimo jiné tím, že vytváří atmosféru, že Slovensku hrozí převrat. V tomto ho po zasedání Bezpečnostní rady státu podpořil i prezident Pellegrini, který ovšem řekl, že na výjimečný stav zatím nenastal čas. Jak by asi taková mimořádná situace vypadala? A proti komu? Zvlášť když se ukázalo, že materiály o údajném převratu psala umělá inteligence. Nebo budou obětí těchto manévrů Ukrajinci žijící na území Slovenska, nebo dokonce někteří pracovníci zahraničních ambasád? Na Slovensku mezitím sílí pocit, že konsolidační balíček spojený se zvýšením daní vede k nekontrolovatelnému zdražování. V takové atmosféře je vytváření dojmu převratu způsobem, jak odclonit zájem lidí o vnitropolitickou krizi. A je vůbec opozice schopná převzít po Ficovi moc?

Záznam z vyhlašování Výročních cen podcastu Kecy a politika a udělení Zlatých Kozenek. Speciálními hosty jsou Čestmír Strakatý, Světlana Witowská a Tereza Kujová. Kozenky jsme udělovali za následující kategorie: Největší Putinův slouha Cena za rozvoj audiovizuální tvorby Událost, na kterou chcete zapomenout Bizár roku Cena za přínos k rozvoji partnerských vztahů Plačka roku Cena Marca Tullia Cicerona za přínos k rozvoji rétoriky Cena za přínos k rozvoji světové vědy Cena Klubu chovatelů švýcarských honičů Cena za svobodu slova Pokrytec roku

Jako první ohlásilo účast ve volbách hnutí Stačilo! Je to trik komunistické strany, jak být volitelnější, nebo pokus lídryně Kateřiny Konečné vytunelovat poslední zbytky voličů KSČM? Je nutné vidět, že Konečná kopíruje sesterskou německou politickou stranu Sahry Wagenknechtové, která se odtrhla od levicové Die Linke a dnes se snaží spojit levý i pravý politický extrém. Obě političky se dobře znají a pokoušejí se přizpůsobit protestně populistickým hlasům ulice. Přesně tímto způsobem se před dvěma lety Konečná nevirovala na protestní demonstrace z Václavského náměstí a stala se dědičkou jejich politiky. Je zajímavé, že Konečná přenesla do nového projektu Stačilo! všechny rysy komunistické politiky, včetně vazalského vztahu k Rusku. Ještě zajímavější je, kdo za Stačilo! majetkově stojí. Jedním z hlavních hybatelů je agromiliardář Jandejsek, který vnímá Stačilo! jako nového koaličního partnera Andreje Babiše, s nímž ho pojí dobré vztahy. A jaký je jejich program? O tom a dalším v dnešním podcastu. V soutěži Zlatá kozenka hlasujte zde - https://forms.gle/rr3sGDBqNzFuVJqaA

Minulý týden nejdříve rezignoval nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, aby po dvou dnech vláda jmenovala na jeho místo Lenku Bradáčovou. V obou případech nevíme to podstatné: proč? Stříž měl například před sebou více než polovinu řádného mandátu, přičemž s jeho prací neměla vláda žádné větší problémy. Znamená to, že odešel na základě vlastního rozhodnutí? Anebo na něj někdo tlačil? Vysvětlení je veřejnosti dlužen i on sám. Stejně překvapivá je rychlost, s níž byla schválena vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, přestože má nastoupit až od dubna. Proč neprošla její nominace veřejnou debatou? Proč vláda neřekla, na základě čeho ji do funkce jmenuje? Ještě záhadnější je její prohlášení, že chce strukturálně zcela překopávat celou soustavu státního zastupitelství. To, co oznamují politici, kteří si to nejdříve dávají do programů a nechávají schválit ve volbách, ona vyhlašuje bez jakéhokoli mandátu. Je to náhoda? Ani náhodou. Lenka Bradáčová vždycky vystupovala jako polopolitik svého druhu. Vzpomeňme, jak psala zákon o státním zastupitelství a pokoušela se ho pod tlakem médií prodat politikům. Vždycky byla aktivistická a vždy se pokoušela centralizovat státní zastupitelství, aby spíš připomínalo někdejší prokuraturu. Drtivý je přitom pohled na vládní i opoziční politiky, kteří k tomu všemu mají tisíce výhrad, ale bojí se otevřeně vyjádřit.

Na první pohled se zdá, že všechno podstatné se v minulém roce odehrálo mezi létem a podzimem 2024. Nejdříve proběhly volby do Evropského parlamentu a následně krajské a senátní volby. Pro českou politiku se však daleko důležitější jednou ukážou americké prezidentské volby a rozklad německé vládní koalice, který v únoru vyústí v předčasné parlamentní volby. V obou zemích totiž narůstá kritický potenciál proti pokračování dosavadní politiky. Jaký to bude mít vliv na nás, když jsme tak těsně provázaní s Německem, pro nějž jsou Spojené státy druhým největším cílem jejich exportu? V tomto podcastu se také budeme zabývat tím, kdy a jestli se v Evropě odblokuje výstavba bytů, jaké efekty bude mít tzv. Draghiho zpráva na debyrokratizaci života a podnikání, co ukázaly české povodně a jaké jsou největší úspěchy a neúspěchy Fialovy vlády. Prostě si zrekapitulujeme rok 2024 a podíváme se i do toho dalšího. V soutěži Zlatá kozenka hlasujte zde - https://forms.gle/rr3sGDBqNzFuVJqaA

Rok se s rokem sešel a je tu opět vyhlašování nominací soutěže Zlatá kozenka. Smyslem je spravedlivě ocenit výkony některých hráčů na politickém hřišti v uplynulém roce a dobře se přitom bavit. Jako vždy máme 11 kategorií typu Politický bizar roku, Plačka roku nebo Putinův největší slouha. O těchto a dalších kategoriích budete vy, diváci a posluchači, moci už ode dneška hlasovat na sociálních sítích, ať už je to facebookový profil Kecy a politika, nebo na našich účtech na Instagramu, TikToku a jinde. 23. ledna 2025 budou v přímém vysílání vyhlášeni vítězové už druhého ročníku Zlaté kozenky. Jo, a protože je Silvestr, pustíme do éteru celou epizodu všem divákům a posluchačům, tedy i těm, kteří si nás z nějakého záhadného důvodu ještě nepředplatili. Pěkný Nový rok všem!

Někomu se během Vánoc zjeví Ježíšek, betlémská hvězda, zlaté prasátko nebo idylický svět Josefa Lady. Na CNN Prima News se zjevili dva bývalí čeští prezidenti se zásobárnou negativní energie a blbé nálady. Jedna věc je nesouhlasit s vládou, jiná je popisovat současnost jako krizi bez míry a hranic. Jak napsal na X Libor Němec, v pořadu Terezie Tománkové vystoupili „apoštolové negativní energie.“ Sázka na provokativní sledovanost je duchem dnešní mediální doby. Je dobré vidět film VLNY, který dodnes vidělo téměř milión lidí. Ukazuje boj novinářů o svobodu slova v éře předcházející Pražskému jaru. Co dnes skutečně ohrožuje svobodu slova? Nejsou to hejly na sociálních sítích, ale systém připravované regulace sociálních sítí, který může přerůst do novodobé cenzury. V dnešním podcastu se však bavíme o dalších věcech: zázraku na Štědrý den 1914 v zákopech první světové války nebo o cestě Roberta Fica do Ruska. Nakonec si zazpíváme koledu.

Češi o sobě s oblibou navzájem říkají: „To je ale pěkná svině!“ V novém speciálu podcastu Kecy a politika jsme chtěli být pozitivní a představit jiný lidský typ – opravdu šťastného člověka. Dotyčným je Pavel Vondráček, šéfredaktor INFO.CZ a muž mnoha podob a názorů. Mluvili jsme s ním o Vánocích a o tom, co to znamená být šťastným. Někteří lidé nesnášejí Vánoce, protože je nutí zastavit se a přemýšlet o sobě, čímž upadají do různých strachů a úzkostí. Co na to Vondráček? A jak si „vyrábí štěstí?“ Je honba za pocity štěstí skutečně opiem moderního světa, jak soudí jedna izraelská autorka? A nejsme my všichni vlastně happychondři, jak o naladění moderních lidí píše filosofka Tereza Matějčková? No, ale tak intelektuální ten speciál zase nebude, protože Vondráček i Pečinka se místy ukazují jako opravdoví prdlouši.

Budou ústavní soudci určovat podobu politiky? A mají mít moc rušit volby? Tyhle otázky napadají, když přišly zprávy z Rumunska, kde ústavní soud zrušil první kolo prezidentských voleb. Bylo to současně poprvé v novodobé historii, kdy hlavním argumentem bezpečnostních složek, z jejichž zpráv soud vycházel, bylo tvrzení o zásahu cizí moci do průběhu voleb. V rumunském případě konkrétně Ruska. Minulý týden také český ústavní soud, který funguje ve svém už čtvrtém složení v čele s Josefem Baxou, zrušil část zákona o střetu zájmů. Toho zákona, který aktivním politikům znemožňoval vlastnit média. Soudci tak rozhodli v nejtěsnějším poměru 9:6. Soudci stanovili pravidla, co je a není tzv. přílepek, tedy paragraf zabudovaný do právě projednávaného zákona, který mění jiný zákon. Dává se tím do rukou obrovská moc opozici, jakékoli opozici. Současná Poslanecká sněmovna je rovněž oslabována permanentními obstrukcemi ze strany ANO a SPD, které mají spíš ráz nekonečné volební kampaně. Otázkou je, jestli je tento způsob politického boje pro Babišův tým skutečně tak efektivní. Srovnáním prvních tří let Poslanecké sněmovny v éře premiéra Sobotky a nyní Fialy vychází, že tehdy bylo 53 schůzí s 259 jednacími dny. Dnes je to 124 schůzí s 326 jednacími dny. Přitom zákonů se přijímá přibližně stejně, takže rozvláčnost jednání jde jednoznačně na vrub obstrukčních praktik dnešní opozice. Není veřejnost spokojená s tímto způsobem parlamentní práce?

První kongres politické strany Motoristé sobě ukázal několik věcí. Předně, pravicoví Motoristé v čele s předsedou Petrem Macinkou vsadili na vítězství Andreje Babiše v příštích sněmovních volbách a deklarovali ochotu být součástí jeho vlády. Od začátku kongresu bylo jasné, že hlavní postavou této strany je její nečlen, ale aktivní propagátor její politiky, europoslanec Filip Turek. Ten však licituje a nechce se mu do možné prohrané bitvy. Zájem o spolupráci projevil místopředseda ANO Karel Havlíček, který se kongresu zúčastnil a projevil zde relativně velké nadšení pro budoucí spolupráci. Nové straně se symbolicky podařilo vtáhnout do hry exprezidenta Václava Klause, který Motoristy svým projevem slovně podpořil. K myšlenkám Motoristů se přihlásil také člen ODS Jan Zahradil a lidovecký senátor Jiří Čunek. Motoristé jsou dnes hlava bez těla. Stranu stále řídí pár lidí z předsednictva a teprve po dvou letech fungování bylo přijato 1415 členů. Bude to časem standardní, nebo autoritativně řízená politická strana? A proč se na její fungování netváří nadšeně Tomio Okamura? A co si od jejího vkladu slibuje Andrej Babiš?

Vláda si proti sobě na konci listopadu poštvala velké české influencery a podcastery. To když Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přišla s nápadem na jejich registrace. „Kdyby tohle udělali televizím, tak ten džihád bude desetkrát horší,“ říká Petros Michopulos z podcastu Kecy a politika.Tvůrci podcastů, autorských videí i influenceři ze sociálních sítích okamžitě spustili vlnu kritiky vůči vládě. A zaskočený ministr kultury Martin Baxa z ODS začal uklidňovat emoce. Ihned přispěchal s tím, že navrhne změnu zákona a Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která je nezávislý orgán, zkusí doporučit jiný výklad legislativy.„Ministr mi volal a nedokážu říct, jestli se lekl nebo nelekl, spíš si myslím, že tam hrálo roli něco jiného. Že ve chvíli, kdy se to stalo, tak asi nejenom ministr kultury, i víc těch politiků, se podívali proč teda najednou někdo z regulátorů přišel s tím, že bude regulovat obsah, který všichni vnímáme, že regulovaný není. Podle zákona z roku 2010. V roce 2024,“ popisuje v emocích Petros Micholupos, kde byl spolu s novinářem, komentátorem a spoluautorem podcastu Kecy a politika Bohumilem Pečinkou hostem Mediálního cirkusu.Noční telefonátyKecy a politika patří k nejoblíbenějším českým politickým podcastům. Sami tvůrci tvrdí, že mají stovky tisíc posluchačů. Čísla nelze zcela ověřit, ale pravda je, že veřejná vystoupení, která jejich podcast doplňují, jsou vyprodaná.„Nebylo to tak, že bychom kopírovali nějaký konkrétní podcast z Ameriky. Ale my jsme si od roku 2003 pravidelně telefonovávali, a protože jsme sovy, tak jsme si telefonovávali v noci, naše tehdejší manželky nás dobře znaly. Nevím, jestli to nebyl důvod, že jsme oba rozvedení, ale byly to dlouhé noční telefonáty. A ten formát nočních telefonátů jsme jenom přenesli do podcastu,“ popisuje začátek projektu Kecy a politika Bohumil Pečinka.Oba autoři podcastu mají blízko k politice, ale každý z jiné stany. Pečinka je celoživotní novinář, dlouholetý komentátor Reflexu, teď příležitostný komentátor Echa a držitel několika novinářských cen. Petros Michopulos je podnikatel a bývalý lobbista s vazbami na nejprotřelejší tváře české politiky z přelomu tisíciletí. Podcast Kecy a politika odstartoval na jaře 2021 a už před tehdejšími sněmovními volbami začal ovlivňovat politické diskuze. Oba autoři v podcastu totiž pravidelně rozebírají kroky stran i politiků a nešetří kritikou a posměchem.„Politici nám moc nevolají, to můžu i srovnat se svou novinářskou kariéru. Oni nás ale mají plný zuby zprostředkovaně. V jejich rodinách je totiž vždycky někdo, kdo je opravdu hardcore fans našeho podcastu a vždycky je s tím strašně mučí. A oni nám pak spíš lítostivě říkají, jak nás někteří nemají za tohle to rádi, že nemají doma klid,“ směje se Bohumil Pečinka. Jak jsou posluchači v Česku ochotní za podcasty platit? Kam se dá na tuzemském mediálním trhu ještě růst? A jak dlouho ještě dokáže Bohumil Pečinka vydržet s Petrosem Michopulosem? --Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Americké prezidentské volby jsou víc než změna jedné administrativy za druhou. Mohou představovat zlom srovnatelný s tím, co se v americké politice dělo po nástupu F. D. Roosevelta nebo R. Reagana, samozřejmě v jiné podobě. V podcastu Kecy a politika jsme zatím probírali, jaký dopad bude mít zvolení Donalda Trumpa na válku na Ukrajině, na spolupráci s Čínou nebo na mezinárodní vztahy. Tentokrát se s ekonomkou Lenkou Zlámalovou pokoušíme nastínit, jaký vliv by na světovou ekonomiku mohlo mít zavedení cel, jestli Trump blufuje, nebo chce opravdu zpřísnit obchodní vazby na Kanadu a Mexiko, proč je nelegální migrace takový problém, jak se vyhrotí vztah s Čínou, a hlavně: jak se zvolení nového amerického prezidenta projeví na obchodních vztazích s Německem a potažmo s Českem. Bude si nový americký prezident rozumět s novým pravděpodobným kancléřem Merzem? Podaří se Trumpovi přetáhnout špičkové evropské firmy do USA? A možná nejdůležitější moment: probudí faktor Trump přebyrokratizovanou Evropskou unii k deregulacím a zjednodušování prostředí pro podnikání?

Po téměř čtyřech letech od natočení prvního podcastu Kecy a politika se posluchači a diváci dozvědí, že Petros se v něčem mýlil. Konkrétně v příkrém hodnocení prohlášení premiéra Fialy o německých platech. V další části podcastu se autoři věnovali situaci v ODS a koalici SPOLU, deset měsíců před sněmovními volbami. V současné době vrcholí jednání o obsazení kandidátních listin SPOLU – do konce ledna se mají určit krajští lídři, do konce dubna pak všech 14 krajských kandidátek. Petros Michopulos soudí, že strany vládní koalice mají šanci, jen když vtáhnou na čela kandidátek respektované osobnosti. Na spadnutí je prý kandidatura jihomoravského hejtmana Grolicha. Otázkou je, jestli je Fiala schopen udělat tah Martinem Kubou. Přesněji řečeno, přijet do Českých Budějovic, ocenit jeho výkon v krajských volbách a požádat ho, jestli by nekandidoval také ve sněmovních volbách. Byl by to významný signál, že se ODS staví na nohy. Dokáže Petr Fiala překonat oboustrannou ješitnost?

Odkaz na celý díl tady Stát chce skrze RRTV regulovat podcasty a influencery. V době, kdy hodlá zvýšit televizní a rozhlasové poplatky, které si neumí obhájit. Netušíme kdo přišel s návrhem zavedení registrace a absolutně nechápeme, co by z toho mohli mít politici. Ke všemu to začínají řešit se zpožděním 14 let. Velká část influencerů navíc současnou vládu před volbami podporovala. Proti je spektrum osobností od Xavera Veselého po Petrose z Kecy a politika. Proč nepřijde premiér, nerozpustí RRTV a nezačne znovu? V přímém přenosu ale sledujeme systém „Řídit stát jako akademický senát.” Debaty, jednání ale exekutiva žádná. A pokud to nebylo jasné, u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání se registrovat nebudeme.

Koncem minulého týdne se provalilo, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) chce regulovat nejen média, ale hlavně internetové tvůrce. Už řadu měsíců chodí lidem výzvy, aby se registrovali u RRTV, jinak jim ve správním řízení hrozí sankce. Když se ovšem zaregistrují, získají osvědčení o způsobilosti a také dozorový orgán, jak se v tiskové zprávě z 21. 11. RRTV označila. Následně z toho vyplývá řada povinností. Tuto interpretaci ještě v pátek rázně na tiskové konferenci odmítl ministr kultury Baxa, jehož resort se zabývá novelizacemi mediálních zákonů. Zjistili jsme, že RRTV vychází z interpretace zákona z roku 2010 o poskytovatelích audiovizuálních mediálních služeb. Otázkou je, proč 14 let tuto svou údajnou kompetenci radní nevyužívali a nyní podle ní chtějí regulovat internetové tvůrce a novináře. Nejde jen o ně. Registrovat se prý musí také tištěná média, která na svých webech mají videa, což dnes mají prakticky všechna. Po 35 letech tak novináři opět získají svůj "dozorový orgán", který byl zrušen v době sametové revoluce. Celá kauza má několik rovin. RRTV dříve rozdělovala licence pro soukromá rádia a televize, přidělovala kmitočty a posuzovala, jestli jsou dodržována licenční řízení. Dnes je její existence víc než sporná, takže v jedné své poloze je dnešní akce pokusem zachránit svůj status a rozpočet. Zároveň jsme v celém světě svědky pokusů regulovat internetová média, která jsou stále vlivnější. A když to nešlo skrze dohody s majiteli velkých platforem, nastupuje lokální regulace "odspodu". Expanzi RRTV odmítl už v roce 2009 tehdejší premiér Jan Fischer. Tehdy se dokonce jednalo o tom, že tato instituce má být sloučena s telekomunikačním úřadem. Jak vidno, někteří byrokraté a radní našli nové zdůvodnění své existence. Otázkou je, co na to politici, kteří k cenzuře internetových tvůrců nedostali mandát od voličů.

Speciál podcastu Kecy a politika je tentokrát speciální ve dvojím ohledu. Jednak byl natáčen v 1000. den od invaze Ruska na Ukrajinu. Zároveň jde o rozhovor přímo z fronty ukrajinské války. Válečná reportérka Lenka Klicperová mluví především o situaci na strategickém místě donbaské fronty – o Pokrovsku. Je to právě toto město, o němž se poslední týdny mluví jako o místě, kde má dojít k silnému prolomení fronty. Rusku pak už nic nebude bránit rychlému průniku do ukrajinského vnitrozemí. Klicperová, která z těch tisíce válečných dní prožila na Ukrajině více než čtvrtinu, tvrdí, že většina Ukrajinců si přála vítězství Donalda Trumpa. Slibují si od něj buď větší pomoc v boji, nebo rychlé ukončení války. Ze všeho nejhorší je dnešní stav, kdy Západ pomohl Ukrajině, aby neprohrála, ale neposkytl jí takovou pomoc, aby vyhrála. V podcastu se bavíme o střelách dlouhého doletu ATACMS, které v posledních dnech uvolnily Spojené státy a byly okamžitě použity u Karačeva při likvidaci ruského arsenálu zbraní. Podle Klicperové to ovšem obrat ve válce nezpůsobí. Dokonce ani „game changer“ nevyvolá nová tajná superzbraň od německé společnosti Helsing. Má jít o umělou inteligencí řízené drony, které mají čtyřikrát větší dolet než ty klasické. Největší slabinou Ukrajiny ovšem nejsou zbraňové systémy, ale nedostatek vojáků na frontě. Klicperová tvrdí, že hitem posledních týdnů se stávají dobrovolné odchody ukrajinských mužů. Ti reagují na novou možnost přihlašovat se podle svého uvážení k armádním jednotkám, které jsou blízké jejich civilní profesi. Klicperová však dodává, že atmosféra na Ukrajině nazrála k ukončení válečných operací.

Bylo uplynulých 35 let obdobím zkázy, nebo spásy? Agentura STEM ve svém průzkumu dospěla k rozdělení české veřejnosti v poměru 48:31. Téměř polovina si myslí, že dnešní režim je lepší než komunistický. Téměř třetina naopak preferuje systém jedné politické strany bez svobodných voleb. Zajímavější jsou jemnější data. 85 procent voličů vládních stran považuje demokracii za lepší a jen 6 procent preferuje minulý režim. Naopak u opozičních parlamentních stran je ten poměr 31:45 ve prospěch komunistického režimu. Pokud přihlédneme k tomu, že část opozičních voličů zaměňuje kritiku momentální vlády za odmítání režimu jako takového, stále jsou to děsivá čísla. Co z nich vyplývá? Znamená to, že Andrej Babiš po nástupu k moci zavede – v souladu s přáním svých voličů – totalitní systém? To zcela jistě ne, protože si nechce nechat sáhnout na Agrofert. Trendem v celém postkomunistickém světě ovšem je vytvářet autoritativní vlády a na ně navázané podnikatele, kteří žijí v symbióze s vládními politiky a společně vytvářejí vládnoucí třídu. To je například podstata Orbánova režimu v Maďarsku, v němž se tak zhlédl Robert Fico i Andrej Babiš. Oba dva jsou však nesystematičtí imitátoři, kterým jde spíš o moc než o změnu systému. Souhrnně řečeno: po vítězství Andreje Babiše nás nečeká boj o demokracii, ale o charakter státu. Do toho přicházejí jak Petr Fiala, tak Andrej Babiš s návrhy, o nichž si autoři podcastu myslí, že jsou spíš halucinace než politické plány. Nápadně to připomíná scény z filmu Růžový panter, kdy se dva hlavní hrdinové nadýchají rajského plynu a pak jeden druhému za vzájemného smíchu trhá zuby.

Minulou středu jsme byli svědky dvou zlomových okamžiků, jejichž dopad nám dojde až za řadu let. Nejprve zvítězil v amerických prezidentských volbách Donald Trump. Současně se v Německu rozpadla vládní koalice a začátkem nového roku budou předčasné volby. Ve dvou zemích, na nichž je Česká republika ekonomicky a politicky závislá, tedy dochází nebo nejspíš ještě dojde k zásadní změně politické garnitury. Zatím nevíme, jaké rysy bude mít tzv. trumponomika. Bude se v USA skutečně výrazně více těžit ropy a plynu, takže poklesne jeho cena na světových trzích? Sníží Trump firemní daně na 15 procent? Připraví mu Elon Musk deregulační revoluci v byznysu? Anebo bude nová americká administrativa vůči světu uplatňovat agresivní celní politiku? Vyvolá to hospodářskou válku mezi různými zeměmi? Jaké budou vztahy mezi americkým prezidentem a pravděpodobným německým kancléřem Merzem, který je bývalý investiční bankéř? Vyjedná si Německo zvláštní podmínky exportu do USA? A jak to ovlivní českou ekonomiku? Tyto a další otázky naznačují, že bychom mohli být svědky zlomové éry, kdy se přistoupí k řešení dlouhodobě nahromaděných problémů (přeregulovaná ekonomika, válka na Ukrajině). Otázkou je, co to bude znamenat pro českou politiku, která z toho vychází jako odvozená aktivita. V jiné části podcastu se zabýváme americkou volební kampaní, která znamenala triumf podcastových médií, jež měla hlavní politický vliv na distribuci informací mezi Američany. Co by Petros Michopulos poradil českým politikům, kdyby jim chtěl něco poradit? A jak by vypadal tiktokový komunikační formát pro ministra Jurečku?

Rok od nástupu Roberta Fica do funkce slovenského premiéra se řada věcí změnila. Svou zahraniční politikou způsobil, že Slovensko se dostalo do částečné mezinárodní izolace, alespoň ve vztahu k západoevropským spojencům v EU. Rovněž Visegrádská skupina kvůli rozporům ohledně vztahu Slovenska a Maďarska k ukrajinské válce je „u ledu.“ Premiér Fico však jako první evropský premiér v éře Putinovy války vystoupil v ruském propagandistickém pořadu 60 minut, kde si stěžoval na země EU, které dodávkami zbraní údajně prodlužují válku na Ukrajině. Těžko říct, zda si uvědomil, že hovoří s reprezentantkou země, která podle mezinárodních institucí má dnes více politických vězňů než v Brežněvově éře. Je logické, že se zemí s tak protizápadní politikou nechce Fialova vláda pořádat společná zasedání obou kabinetů. V podcastu oba autoři zdůrazňují, že mohou mít k zahraničním aktivitám maďarského premiéra Viktora Orbána výhrady, ale musí uznat, že sleduje maďarské národní zájmy. Politika premiéra Fica je spíše imitací Orbána. Jak nedávno v Právu napsal dlouholetý Ficův spolupracovník a diplomat Peter Weiss – orientace na Maďarsko je v rozporu s celou logikou moderních slovenských dějin. Otázkou je, zda Andrej Babiš bude Fica v jeho politice následovat, protože řadu věcí už v minulosti od něj opsal. Vznikne tak nějaká verze populistického Československa? Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz

Předsedové tří stran koalice SPOLU podepsali memorandum, že na podzim 2025 znovu společně půjdou do sněmovních voleb. V podcastu řešíme několik otázek, jako například: Je SPOLU jenom taktická varianta koalice, nebo hlubší spojenectví, které může vyústit v integraci všech tří stran? Petr Fiala chce střednědobě vytvořit jednu formaci, ale co na to ostatní? Projekt SPOLU je současně zkázou i spásou pro všechny subjekty. Na jedné straně přináší nadprůměrně dobré volební výsledky každé ze stran. Současně někteří členové koaličních stran mají dojem, že jim bere stranickou identitu a že nejsou v rámci značky SPOLU vidět jako jednotlivá entita, což ohrožuje jejich budoucnost. Zároveň vnitřní logika politického fungování nutí všechny tři strany zůstávat v jedné koalici. Když se vyhraje, je to znamení úspěchu tohoto projektu. Když se prohraje, je o důvod víc zůstávat pospolu, aby menší strany nepropadly při samostatném postupu. Petros Michopulos soudí, že vnitřní kritika SPOLU za neviditelnost je jenom výmluva těch, kteří nedokážou úspěšně prodat svou politiku. Za to nemůže uskupení SPOLU, ale neschopnost vysvětlovat lidem svůj program. Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz