Podcasts about kecy

Místo vládní koalice kolchoz, místo koaličních partnerů kandidáti Agrofertu a program tekutý, očekává od vznikající vlády Andreje Babiše (ANO) s SPD a Motoristy Petros Michopulos, spoluautor podcastu Kecy a politika. „Od Babiše dostaneme Viktora Orbána bez boha a Gustáva Husáka bez Karla Marxe,“ glosuje v pořadu Osobnost Plus komentátor, který už se seznámil s programovým prohlášením rodící se koalice.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Oblíbeným pojmem ruských bezpečnostních sil je maskirovka. Je odvozené ze slova „maskování“, ale má širší význam. Smyslem informačních a jiných operací spadajících pod toto slovo je, aby veřejnost uvěřila falešnému obrazu reality. Pojďme si to ukázat na několika příkladech spojených se sestavováním vlády Andreje Babiše.Maskirovka č. 1: Není to koaliční vláda.Formálně v ní sice budou sedět i lidé mimo hnutí ANO, ale ve skutečnosti jde o sestavu finančně, zájmově i jinak provázanou s byznysovými zájmy Andreje Babiše. SPD a zčásti i Motoristé v tom hrají podobnou roli, jakou měly v době komunistického systému Národní fronty dvě nesvéprávné strany. Tehdejší moc chtěla demonstrovat pluralitu, ve skutečnosti však šlo o vládu jedné strany. Tak tomu fakticky bude i tentokrát.Maskirovka č. 2: Bez standardní koaliční smlouvy nejde mluvit o společenství suverénních stran.Andrej Babiš přišel s nápadem, že standardní koaliční smlouvu nahradí pouhou dohodou o sestavení vlády. Záměr je jasný – koaliční smlouva dává nejen povinnosti, ale i práva, která umožňují vynutit si dodržování dohodnutých věcí. Bez ní je ring volný a vítězí ten, kdo má nejvíc peněz, vlivu a umí nejlépe manévrovat.Maskirovka č. 3: Připravovaný vládní program nejspíš nebude mít charakter vládního programu.To, co politickým stranám v Česku, Německu nebo Rakousku trvá týdny a měsíce – vytvořit realistický vládní program s časovým plánem plnění – zvládlo ANO, SPD a Motoristé za pár dní, navíc bez účasti budoucího premiéra. Program tak nejspíš bude jen deklarací dobrých úmyslů, do nichž si každý promítne, co chce. Za touto mlhou se však skrývají byznysové zájmy jednotlivých hráčů napojených na Babiše a Agrofert.Maskirovka č. 4: Tance kolem rozpočtu.Jde o typickou debatu označovanou jako „bílý psík“. Všichni se honí za nepodstatnou věcí procedurálního rázu – opětovným odesláním rozpočtu do sněmovny – ale podstata uniká: naprostá nepřipravenost Babišovy vlády přijmout vlastní verzi státního rozpočtu. To skrývá za množství mlžných slov.Maskirovka č. 5: Budoucí vládní politici mluví o zrušení poplatků za Českou televizi a rozhlas.To podstatné je něco jiného – přípravy na zestátnění veřejnoprávních médií, zavedení státního dozoru nad jejich činností a každoroční napojení na státní rozpočet. Jak by řekla postava ze seriálového Městečka Twin Peaks: „Sovy nejsou tím, čím se zdají být.“

Vítěz voleb Andrej Babiš začal zostra. Už druhý volební den si plácl se SPD a Motoristy a během několika málo dnů se dohodli na rozdělení ministerských křesel. Pak se však něco zadrhlo – přesně v duchu výroku spisovatele Hellera, že nic nevyjde podle plánu.Na lídra Motoristů Filipa Turka se objevily jeho dávné výroky ze sociálních sítí, které nejsou více či méně nevkusné, jako u jiných politiků, ale minimálně urážlivé. Sociální sítě zaplavily tisíce koláží a průpovídek na téma Turek, hajlování a nacismus. Spoluautor podcastu Petros Michopulos má pro Turkův přístup k životu označení „rekreační nacismus“.Na jeho případu je vidět jedno – na sítích se můžete chovat jako provokativní pošuk, dokonce vás to může dostat do parlamentu. Když však chcete jít o stupínek výš, do vlády, dostanete se do situace, kdy máte vládnout jedenácti milionům lidem – a to je zcela jiná pozice. Oni vás nemusí milovat, ale musí vás akceptovat.Jinými slovy, tím, že se chováte na sociálních sítích jako Don Corleone, můžete získat velkou komunitu. V jednu chvíli to však musíte překlopit do seriózního postoje většinové společnosti. Jinak se stáváte podezřelým – a když uděláte chybu nebo se na vás provalí skandál, nikdo vás nepodrží.Turek také udělal tu chybu, že – jako člověk, který se uchází o politickou moc – nevystoupil před veřejnost a srozumitelně tuto kauzu nevysvětlil. Nepochopil, že nevystačí se svými pravdami, které čas od času říká v alternativních médiích. Svým postojem tak stahuje dolů i Motoristy jako politickou stranu.Andrej Babiš zatím sestavuje vládu z lidí, které sice koaliční SPD vydává za experty, ve skutečnosti však jde o jeho dlouholeté spřízněné duše. Jak bude řešit svůj střet zájmů? A na čem se vlastně domluvil s prezidentem Pavlem?

Petr Fiala nebude v lednu kandidovat na předsedu ODS. Po dvanácti letech bude v čele této umírněně pravicové strany stát nová postava. Jak Petr Fiala zformoval ODS a českou politiku?Zlomovým bodem jeho politické kariéry bylo, když si ho v roce 2011 premiér Petr Nečas vybral jako poradce pro vědu a výzkum. Po rekonstrukci vlády o rok později se stal ministrem školství. Když padla Nečasova vláda, napadlo šéfa jihomoravské ODS Pavla Blažka vtáhnout Fialu na kandidátku této strany. O tři měsíce později, v době těžké krize této strany, se stal jejím předsedou.Fiala měl dovnitř strany zvláštní politický styl. Svým kreditem bývalého rektora vysoké školy vracel ODS dobré jméno, poškozené v souvislosti s různými aférami, a hlavně se ji pokoušel oddlužit. Tento podcast se nezabývá jeho politickým působením ve vládě, ale řízením ODS, které by bylo možné charakterizovat větami jako „hlavně do ničeho moc nezasahovat“, nebo „ráno moudřejší večera“, popřípadě problémy se „dají také vyčekat“.Byl to politik patřící do blahobytné éry Angely Merkelové, který se však – na rozdíl od ní – v rozhodujících momentech vždy dokázal postavit za správné hodnoty a na správnou stranu.Otázkou je, co bude s Petrem Fialou dál. Včera řekl, že zůstává poslancem. Nikdo ale neví, jaký model veřejného angažmá dále zvolí. Bude to jako v případě odstupujícího předsedy sociální demokracie Sobotky, který v nové sněmovně seděl pár měsíců, našel si práci a odešel? Anebo bude Fiala následovat příklad britského konzervativce Camerona? Po svém odstoupení z funkce premiéra Velké Británie si uvnitř strany udržoval svůj vliv a když za pár let vláda potřebovala posílit, stal se novým ministrem zahraničí.Na tyto a další otázky Petr Fiala zatím neodpověděl.

Na nabíječce s Mattym, který stříhal na sedadle vedle, a to noční nedělní cestě do Ústí, přichází reflexe uplynulého týdne. Těch cest bylo hodně, inspekcí vlastně také. Do toho jsme pořád něco natáčeli, však si tu řekneme o novém formátu o cenotvorbě "Tohle není pro normální lidi". Zatímco v Brně teď více podniků končí, než otevírá, v Praze se ukazují stále nová a nová čínská moderní bistra.Do toho se blíží Podcastová žranice s Kecy a politika aa HistoRIPem.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „U Andreje Babiše je to vždycky stejné – nejdřív láska, páska, růžový obláček a pak břitva v noci na krk,“ říká politický komentátor a spoluautor podcastu Kecy a politika Petros Michopulos. V rozhovoru popisuje, jak šéf hnutí ANO znovu rozestavuje figurky na povolební šachovnici, zatímco ostatní politici jen přihlížejí. „Mě nesmírně baví, jak s nimi Andrej tak hezky šoupe po šachovnici a oni u toho tleskají a jsou nadšení,“ dodává. To, jak Babiš „okřikl“ své možné budoucí vládní kolegy, komentátor přirovnává k výchově psů. „Řekne se ‚místo‘ a oni zalehnou,“ glosuje sarkasticky. Podle Michopulose neexistuje nic jako kolektivní vedení ANO a s nadsázkou popisuje i atmosféru uvnitř hnutí po volbách: „Babiš odešel, nic jim neřekl a pak napsal do group chatu: ‚Doufám, že všichni budete držet hubu.‘ Na adresu nováčků ve Sněmovně, u kterých se spekuluje, jak a jestli se budou podílet na vládě, je nekompromisní. „Motoristé jsou patnáctileté děti v tělech čtyřicetiletých mužů s nulovýma zkušenostma,“ říká Michopulos a Tomia Okamuru vykresluje jako člověka posedlého představou moci. „Má pnutí a blbě se mu ovládá mozek. Už vidí tu velkou limuzínu, velkou ochranku, bude druhý nejvyšší ústavní činitel,“ dodává. O Patriku Nacherovi z ANO naopak mluví s respektem: „Je z nich nejchytřejší. Nedělá ze sebe tatrmana, drží lajnu a má to aspoň nějakou důstojnost.“ Podle Michopulose má Babiš vše pod kontrolou. „Potřebuje jen, aby se rychle rozdělily fleky ve Sněmovně. Je proto potřeba poslouchat jen jeho - co říká kdokoliv jiný, má nulovou hodnotu,“ říká. A i kdyby se kolem šéfa hnutí ANO objevily nové tváře, podle komentátora zůstanou jen kulisou - českou politiku proto přirovnává k béčkové italské komedii ze sedmdesátých let, u které člověk ví, že není žádným uměním, ale přesto ho nějakým způsobem baví. „Klidně ať je Turek ministrem zahraničí. Babiš vedle něj posadí tři náměstky a ti mu řeknou, co má dělat. Když to neudělá, odvolá ho. Tak to bude,” dodává nakonec Michopulos. Kde končí strategie a začíná groteska? Co vlastně vypovídá o zemi, kde se všichni chtějí cítit jako vítězové, i když už dávno hrají Babišovu hru? A jakou v tom všem má roli Agrofert? I to se dozvíte v rozhovoru.

O budúcnosti Česka po voľbách sa s komentátorom a spoluatorom podcastu Kecy a politika, Petrosom Michopulosom rozprával Braňo Bezák.

Takže Velká říjnová proletářská revoluce se odkládá na neurčito. Češi kupodivu volili umírněně a komunistické Stačilo se nedostalo do Poslanecké sněmovny, a Okamurovo SPD už třetí volby po sobě výrazně oslabilo. Hlavními poraženými voleb jsou ti, kdo chtěli změnu režimu a vystoupení z EU a NATO. Češi ukázali, že je jim bližší haškovský „mírný pokrok v mezích zákona“.Nezvítězily také reminiscence na komunistickou éru, zato měkké verze socialismu se nejspíš dočkáme. Heslo „kroužkování je naše zbrojení“ probíhalo na tolika rovinách (muži versus ženy, mladí versus staří), že řada předsedů politických stran se teprve nyní seznamuje s novými členy svých poslaneckých klubů. Téměř šedesát procent lidí ve sněmovně bude zcela nových, takže bude trvat dva až tři roky, než se stanou funkční součástí této komory parlamentu. Politické strany budou muset zvážit, jak sestavovat kandidátky, aby nebyly překvapovány tím, že se jim do parlamentu dostanou nezkušení nováčci.Otázka cirkulace a výběru vhodných kandidátů v politických stranách bude velkým tématem příštích let. V další části se věnujeme směřování Česka pod vládou Babiše II. To, jak mohou ovlivnit jeho rozhodování koaliční Motoristé a Okamurova SPD. A především: myslí Andrej Babiš svou hospodářskou politiku skutečně vážně? Odkud chce získat stovky miliard korun na své předvolební sliby?

Volby 2025 rozhodly a první výsledky jsou na stole. V sobotu během finálního sčítání výsledků voleb jsme od 17:00 živě rozebírali, kdo vyhrál, kdo prohrál a co nás čeká dál. Zde máte záznam live streamu.

„Voliči jsou věčně nespokojení s politiky, které si ale sami zvolili. Je to tak vlastně pořád. Je to integrální součást demokracie. Pokud ale stále existují kontrolní mechanismy a svobodné volby, tak si prostě příště zvolí někoho jiného,“ říká Petros Michopulos, spoluautor podcastu Kecy a politika.

„Voliči jsou věčně nespokojení s politiky, které si ale sami zvolili. Je to tak vlastně pořád. Je to integrální součást demokracie. Pokud ale stále existují kontrolní mechanismy a svobodné volby, tak si prostě příště zvolí někoho jiného,“ říká Petros Michopulos, spoluautor podcastu Kecy a politika.Všechny díly podcastu Hovory můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Sněmovní volby jsou přede dveřmi a o vítězi voleb je plus mínus rozhodnuto. Zajímavější proto bude dolní část pomyslného pelotonu, která – paradoxně – může rozhodnout, jestli vítěz voleb bude skutečným vítězem voleb. Jinak řečeno, pokud se do sněmovny dostanou komunisté a motoristé, může to znamenat takové přerozdělení hlasů, že Babiš sice zvítězí větším počtem hlasů než v roce 2021, ale teoreticky může mít méně mandátů.I kdyby měl o pár poslanců více než před čtyřmi lety, bude se mu těžko vládnout, protože se bude muset opírat o nepřiznané koalice, které v sobě skrývají přinejmenším osm stran. Z jím haněné „pětikolky“ se přes noc může stát neřiditelná „devítikolka.“Nevíme, jestli Andrej Babiš četl volební program hnutí Stačilo nebo SPD, těchto sestav, které si hrají na Velkou říjnovou proletářskou revoluci, jak to zase ukázali během mítinku na pražském Hradčanském náměstí. Jejich Marxem je Petr Drulák, prodávající voličům obě politické strany jako komplexní vlastenecký produkt vhodný pro pravicového i levicového voliče. Leninem dezo hnutí je pak Daniel Sterzik a Stalinem, kterého se všichni bojí, ale zároveň se ho bojí i nepozvat na mítink, je Jindřich Rajchl.Svým lídrem si pak v posledních dnech udělali Miloše Zemana. Ten znovu ožil a je v té hře, která pro něj znamená skutečný obsah jeho života.

Tuto sobotu bude mít opozice demonstraci, která vyzve prezidenta republiky, aby respektoval výsledky voleb. To je samozřejmě důležité. Stejně je ovšem důležité, aby prezident garantoval dodržování zákonů České republiky, a to je v souvislosti s možným vítězstvím Andreje Babiše ve volbách ohroženo.Nejdříve evropské instituce (EP, Evropská komise) a později i české vrcholné soudy (Nejvyšší správní soud, Ústavní soud) jasně řekly, že Andrej Babiš jako premiér byl v letech 2017–2021 ve střetu zájmů. I když měl své firmy ve svěřenských fondech, byl nadále tím, kdo je ovládal. Sám Babiš se nechce k budoucímu střetu zájmů vyjádřit a vyvolává to dojem, že chce jít do konfliktu se soudní mocí. Střet těchto dvou druhů moci (výkonné a soudní) by znamenal těžkou ústavní krizi.Ústava ČR počítá s tím, že v takovém případě vstupuje do hry prezident republiky jako mediátor sporů mezi oběma institucemi. Stručně řečeno, musí se z titulu své funkce zeptat: Pane Babiši, jak chcete řešit to, že vlastníte Agrofert, který pobírá nejvíce dotací ze všech zemědělských firem, a současně chcete být premiér (nebo ministr), který ovlivňuje jejich rozdělování?Pokud by Babiše jmenoval, aniž by znal, jak chce tuhle věc řešit, mohl by být spoluviníkem porušování zákonů. Jak to dopadne a jsou ještě jiné možnosti sestavení vlády?

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 91 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR„Politici jsou naši otroci a málo je urážíme,“ říká politický komentátor a spoluautor podcastu Kecy a politika Petros Michopulos na speciálním večeru Čestmír Live: Tři roky na scéně. Podle něj, kdyby se uráželi víc, byla by naše společnost vyspělejší a lepší. „Britové si dělají ze svých politiků srandu už pět set let, proto mají tak vyspělou civilizaci. My se na ně pořád díváme jako na nedotknutelné zlaté krávy,“ tvrdí podcaster s tím, že by měla být česká společnost k politické reprezentaci kritičtější. Přitom jeho metafory mluví samy za sebe, když české politiky přirovnává ke zvířatům v zoo. Petra Fialu vidí jako želvu, Andreje Babiše jako hyenu nebo Tomia Okamuru jako bobra. „Na politiku je třeba dívat se jako na zoologickou zahradu,“ říká a dodává s úsměvem, že někoho baví sloni, jiného tygři, ale nakonec se jde podívat i do želvího výběhu, kde se zdánlivě nic neděje. Podle něj je slabost české vlády v její lenosti. „Kateřině Konečné se líbí její práce. Andreji Babišovi se ta práce líbí, Tomiovi Okamurovi se ta práce líbí. Vítu Rakušanovi se nelíbí. No tak asi nebude dělat velmi brzy,“ vysvětluje Michopulos a kritizuje, že vládní politici působí, že je politika vlastně nebaví. A připomíná, že právě proto vítězí ti hlučnější, expresivnější, kteří umí voliče bavit a vtáhnout. „Je to úplně stejně jako s balením ženských. Pokud nevylezeš z baráku do baru a neřekneš někomu dobrý večer, nebude nic. A stejně tak v politice – pokud politici nevylezou z ulit a nezačnou mluvit s lidmi, volby nevyhrají,“ přirovnává komentátor volby k randění. Michopulos ale mluví i o svém původu – řecké rodině, kde byla politika každodenním tématem. Připomíná také, proč část řecké komunity v Česku zůstává proruská – do země se dostali jako poražení řecké občanské války, většinou levicoví partizáni a jako lidé, kteří si nesli vazby na komunistické strany a na Rusko. A podobně jako hodnotí politiky, nebojí se ani sám sebe přirovnat k zástupci zvířecí říše. „Cítím se být gorilou, ale ve skutečnosti jsem oslík. Je to buddhistické stvoření, nezničitelný tahoun,“ vysvětluje. A stejně tak podle něj funguje politika – tvrdá, někdy špinavá práce, kterou ale musí dělat někdo, koho to baví. A vyvrací i podle něj často mylný předpoklad: „Kdo čeká, že mu politici nebudou lhát, žije na jiné planetě.“ Rozhovorem s Petrosem Michopulosem ale první Čestmír Live nekončil. Na diváky čekal malý bonus: otázky z publika nejen na politického komentátora, ale i bezpečnostního analytika Vlastislava Břízu, který byl prvním hostem večera. Jak si v současné době zachovat pozitivní pohled na tuzemskou i mezinárodní situaci? Jak si představují svět po jaderné válce? A věří tomu, že Andrej Babiš bude vždycky prozápadní? Pusťte si celý rozhovor i následnou debatu.

Speciál se Sebastianem Langem ze skupiny Pondělníci o tom, jak se dvacátníci dívají na dnešní politiku a taky na voliče politiků. Sebastian je jeden z nejkreativnějších a nejtalentovanějších lidí, co jsem za poslední léta potkal. Píše písně pro svou kapelu, glosuje svět a současnou politiku na Instagramu skupiny i ve svých písních. Kdyby se naklonoval Frank Zappa, Mňága a Žďorp, Sepultura a Kecy&Politika, asi by se zhruba dala popsat jeho tvorba. Probrali jsme nejdůležitější otázky dneška a k tomu nám zazpíval ve studiu několik písní. Je Petr Fiala robot? Je Tomio Okamura Labubu? Ubodal Andrej Babiš dítě v přímém přenosu? Mluví se v pekle polsky? Existuje Slovensko? Může za všechno Fiala nebo Kalousek? Kam hipstři kladou vajíčka? Ví Dan Vávra všechno a je prasátko Pepa Antikrist? To všechno se dozvíte v dnešní vypečené epizodě.

Minulé úterý vletělo na území Polska přes dvacet dronů z Ruska a Běloruska. Následně oba státy zahájily vojenské cvičení Západ 2025. Má se aktivovat článek 5 smlouvy o NATO, založený na kolektivní sebeobraně?Z reakcí českých politických stran překvapil vlažný postoj Petra Fialy a zároveň kolaborantský přístup většiny opozičních představitelů. Před námi vyvstávají dvě české tradice. Chceme navazovat na Masarykovu první republiku, která byla od počátku založena na pomoci ukrajinskému a ruskému exilu, zahraniční politice směřované na Západ a na étosu národního vzepětí?Anebo chceme budovat druhou republiku založenou na malonárodním životě ve stylu „malé, ale naše“ či „smrádeček a teplo“ – hlavně nikomu nepomáhat, protože silnější má vždycky pravdu? Stačí se podvolit a bude mír.Je to politika „přes žaludek“, která mává českou vlajkou, aby odvrátila pozornost od vlastního kolaborantství. Nefalšovaným prorokem malonárodního přežívání je pak Andrej Babiš.

Dlouho očekávaný volební program ANO byl minulý čtvrtek odtajněn. Hned na úvod řekněme: fakticky jde o zrušení úsporného balíčku Fialovy vlády a zákona o vyrovnaném hospodaření. Hnutí ANO se pokouší o složitý akrobatický manévr – snížit některé daně a současně v řádu vyšších stovek miliard navýšit výdaje.Nové zdroje ve výši 1 bilionu korun chce Babišova strana získat ze zdanění šedé ekonomiky. Jde však jen o krycí manévr. Fikce o tisíci miliardách volně ležících kdesi, stačí je jen sebrat, je záminkou pro masivní zadlužování státu.Zároveň byl minulý čtvrtek v Ostravě vyhlášen povolební hon na produktivní lidi, kteří v Česku vytvářejí hodnoty. Andrej Babiš byl u moci 8 let a musí vědět, že jeho pokusy s tzv. daňovou kobrou přinesly za deset let jen asi 16 miliard korun. EET zase přineslo mezi 9–18 miliardami, což stačí na pokrytí jednoho z mnoha volebních dárečků.Vedlejším efektem tlaků na podnikatelskou sféru byla řada tzv. zaklekávání na různé firmy, které finanční úřady zničily. Jen do listopadu 2018 prohrál stát 40 % sporů s postiženými majiteli firem. Nejvyšší správní soud pak většině nezákonně šikanovaných přiznal odškodnění.Stručně řečeno, celý volební program je založen na fikci, že „zdroje budou“. Ve skutečnosti jde o chladnokrevnou lež. Žádná vláda na světě by nebyla schopna sérii volebních slibů tohoto typu pokrýt lepším výběrem daní. Celý program se tak stává maskou – způsobem, jak zdůvodnit výraznější zadlužení státu.Koneckonců, vždyť máme v záloze bilion korun, který určitě doputuje, takže proč bychom se netěšili. Po čtyřech letech tak zřejmě k moci přijde stejná sestava, jaká u ní byla v letech 2014–2021. Nikdo nemůže říkat, že nevěděl.

V hnutí STAN se už řadu týdnů šířila kritika volební kampaně s názvem Dobrá kampaň. Mnoha představitelům STAN se zdála nepolitická, nesrozumitelná a antimobilizační. Pravá panika nastala, když ve zpětném zrcátku uviděli Piráty, jak se k nim v průzkumech blíží. Proto svolali pod pražský most spojující Karlín a Holešovice setkání členů a příznivců, kde představili program a deklarovali své ambice.Podobně ambiciózně o dva dny později prezentovalo svůj program hnutí Přísaha Roberta Šlachty. Na obou stranách bylo patrné, kam se za čtyři roky posunul hlavní názorový proud. Jeden okraj tvoří STAN, který se prezentuje jako strana nepopulárních opatření z Bruselu – typu Green Deal, ETS 2, Chat Control a zákazu aut se spalovacími motory. Druhý okraj obsadily SPD a Stačilo se svým požadavkem na referendum o vystoupení z EU a NATO. Mezi tím plavou všechny ostatní politické strany.Zajímavou pozici mají Piráti, kteří jsou dnes třetím voličským pólem. Jsou kritičtí k vládě i opozici a pokud se jim vydaří koncovka volební kampaně, mohou dosáhnout lepšího výsledku než STAN. Piráti se obrovsky našli v roli kontrolora moci. Když mají – ať už na centrální, nebo komunální úrovni – exekutivní pozice, není to dvakrát slavné. Jako kontroloři moci jsou však mistry nad mistry.

Bohumil Pečinka vystudoval Fakultu sociální věd UK, rovněž studoval historii a politologii na Filozofické fakultě UK. V prosinci 1989 spoluzaložil čtrnáctideník Studentské listy, po jeho zániku koncem roku 1991 začal pracoval v časopisu Reflex. V letech 1994 až 1997 pracoval v Lidových novinách a od roku 1999 se opět stal komentátorem Reflexu, později také zástupcem šéfredaktora. V únoru 1999 získal novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky. Nyní je známý mimo jiné jako autor podcastu Kecy a Politika. V tomto díle Štěpán Křeček s Bohumilem Pečinkou rozebírají vývoj a budoucí směřování Evropské unie. Vysvětlují, proč EU postupně ztrácí svůj vliv, jak se mění její vnitřní dynamika a proč hrozí rostoucí radikalizace. Dojde také na srovnání se světovými mocnostmi, zamyšlení nad tím, co by mohlo evropský vývoj změnit, a úvahy o vztahu politické síly a byrokracie, která často rozhodování Unie komplikuje.

Sedmapadesáté výročí okupace Československa v srpnu 1968 se pro většinu politiků stalo záminkou k vyjádření postoje k budoucnosti Česka. Strany vládní koalice to vesměs považují za nejtragičtější etapu českých dějin. ANO mlčí a Tomio Okamura naznačuje, že Rusko má své bezpečnostní zájmy, které je třeba respektovat. Lídr hnutí Stačilo Sterzik vnímá dvacetiletou okupaci ruskými vojsky jako období rozkvětu. Chválí okupanty, že „odešli bez jediného výstřelu a všechno nám tady nechali.“Dlouhá desetiletí se vedly diskuse, kdo Rudou armádu v srpnu 1968 do republiky pozval. Existoval minimálně jeden zvací dopis, který podepsali špičkoví představitelé KSČ s žádostí o invazi, aby se zachránil socialismus. Jak by dnes vypadal podobný zvací dopis? Tak, jak ho poslal Sterzik v roce 2022 Putinovi, když mu vyjádřil podporu? Anebo to bude mít podobu zrušení paragrafu trestního zákoníku o spolupráci s cizí mocí, jak se o tom intenzivně mluví?V hodnocení minulosti a budoucnosti se také promítá otázka, kdo bude vládnout s pravděpodobným vítězem voleb, hnutím ANO. Má smysl pro některou z vládních stran se obětovat a zadržovat Andreje Babiše? Anebo by bylo lepší nechat vládnout koalici ANO, SPD a Stačilo?

„Chci po volbách zakázat ODS, STAN, KDU-ČSL a TOP 09,“ napsal na Facebook lídr ústecké kandidátky hnutí Stačilo! Jaroslav Komínek. Následně jeho výzvu sdílela KSČM na oficiálních stránkách a Kateřina Konečná tuto zprávu ani pátý den po zveřejnění nedementovala. Berme to tedy vážně a v tomto podcastu se podívejme, jak by to mohlo probíhat.Pochopitelně jsme stále ještě v demokracii, takže komunistický třídní boj nebude protentokrát spojován s násilnou likvidací politických oponentů. Jakým způsobem ale může v následujících letech probíhat? Shrňme to do tří bodů:1) Redistribuce majetků.To, co předvedla poslankyně Balaštíková vůči zlínské firmě svého manžela – když na ni chtěla poštvat hygienu, inspekci životního prostředí a hasiče, aby byrokratickými nástroji dovedli firmu k insolvenci – není exces, ale systém. Tento systém v omezené míře fungoval už v éře Andreje Babiše, který si ho osvojil v době svého podnikání (viz kniha Žlutý baron z roku 2017). Bude to spojeno s přerozdělováním veřejných zakázek úzké skupině přátel, jak to vidíme v dnešním Maďarsku, kde premiér Orbán usměrnil podnikání směrem ke skupině svých souvěrců a v jejich zájmu zdeformoval pravidla trhu.2) Reorientace médií.Andrej Babiš a řada jeho nástupců pochopila, že mediální výtlak lze získat i jinak než miliardovými investicemi do tradičních vydavatelství. Vzali pytle peněz a skrytě je vložili do alternativních médií, z nichž vytvořili nové nástroje vlivu. Tak si vytvořili mediální „hrdiny“, z nichž nyní potřebují udělat nový mainstream – tedy hlavní proud. Nástrojem má být Česká televize. Jejím zestátněním chtějí dosáhnout pacifikace tohoto média a současně sem dosadit své nástroje vlivu. Paradoxně se to bude dít pod heslem „svobody slova“. ČT a novinářská nezávislost by se tak měly stát společenským tématem číslo jedna.3) Reorientace státu.Dnešní opozice otevřeně bojuje za novou zahraničněpolitickou orientaci státu. Nástrojem se má stát referendum. Problém je, že referendum se k českému ústavnímu pořádku založenému na parlamentní demokracii absolutně nehodí a bude jen dalším generátorem politického napětí – podobně jako přímá volba prezidenta, která mnoho nevyřešila, ale hodně zkomplikovala.Tak nějak půjdou cesty nového režimu.

Pozor, pozor, mimořádné hlášení pro všechny obyvatele Moravskoslezského kraje. Vaším regionem projíždí už řadu týdnů obytný vůz s pražskou poznávací značkou. Žádná venkovská grilovačka není dost malá, aby z vozu nevystoupil zmateně vypadající sedmdesátník, který se zřejmě bude dobývat na váš pozemek.Prosím, nestřílejte na něj ani nevolejte policii. Je to Andrej Babiš a jediné, co chce, je udělat si s vámi selfie na sociální sítě a nabídnout vám brožurku o prevenci nemocí. Je možné, že – stejně jako účastníky svých mítinků – i vás bude obtěžovat otázkami typu, jestli jste už prodělali mamografii, kolonoskopii, rektoskopii, defekografii, cystoskopii, nebo jestli máte výsledky PSA, popřípadě biopsii.Pokud by vás tyto informace obtěžovaly, vezměte si na jeho mítink lékařskou zprávu. Pak už si můžete v klidu užívat předvolební veselice spojené s konzumací piva Točený Karel. Prosím, jen nechoďte do jeho obytného vozu, který si údajně přeměnil na improvizovanou sanitku, kde má prý nabízet různá vyšetření – a to pouze na vlastní nebezpečí.Na jeho mítincích se také můžete setkat s oblíbeným tématem kokainu. Na posledních akcích v Moravskoslezském kraji kritizoval předsedkyni Poslanecké sněmovny, Markétu Pekarovou Adamovou, že se na pánském záchodě na jejím patře objevil papír s nepatrným obsahem kokainu. Tento muž zřejmě trpí obsesivní představou, že by šéfka parlamentu měla více dohlížet na kvalitu a hygienu pánských toalet.Neodporujte mu, ale do sanitky nesedejte. Konec hlášení.

Do sněmovních voleb, které proběhnou 3. a 4. října, se přihlásilo celkem 28 uskupení. „Když jste viděli před dvaceti lety výborný film a pak nějakého hollywoodského producenta napadlo udělat jeho remake, jak to dopadlo? V 99 procentech případů je to horší, než to bylo. A tak se mi zdají tak trochu celé letošní sněmovní volby,“ glosuje v pořadu Osobnost Plus spoluautor podcastu Kecy a politika Bohumil Pečinka.Všechny díly podcastu Osobnost Plus můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Andrej Babiš pravděpodobně zvítězí ve sněmovních volbách a bude se ucházet o podporu SPD a komunistů. Petros Michopulos soudí, že si je do otevřené koalice nebude chtít vzít a bude to řešit tím, že jim milostivě udělí místa pro jejich experty ve své vládě.SPD a Stačilo ho sice zdánlivě drží pod krkem tím, že budou hlasovat o jeho vydání k pravomocnému rozsudku, ale Babiš má na ně vyšší páky. Každý druhý politik z koalice SPD a Stačilo je mu nějak zavázán, nějak s ním obchodoval, nebo se alespoň Babiš zná s jejich sponzorem. To nebude a nemůže být koalice rovnocenných partnerů.Otázkou je, jak s novou mocí naloží. Pod heslem o potravinové a jiné soběstačnosti zreguluje řadu odvětví tak, aby to bylo výhodné pro Agrofert, a na dluh „obslouží“ svou přestárlou voličskou základnu. A také se bude mstít – svým politickým a byznysovým soupeřům, médiím a všem, kteří v posledních čtyřech letech zpochybňovali jeho kompetenci vládnout.Vznikne jakási Karpatská koalice, což bude zvýrazněno zahraničněpolitickou orientací na Viktora Orbána, potažmo Rusko. Zrušení snad jediné úspěšné české diplomatické akce (muniční iniciativa) je signálem do zahraničí ve smyslu: společně s Viktorem se orientujeme prioritně na Rusko. Z EU a NATO sice nevystupujeme, ale budujeme něco jako Karpatskou Střední Evropu.Už jen 59 dní zbývá do voleb.

Politické strany zveřejnily své krajské kandidátky. Z průzkumů STEM vyplývá, že máme zrcadlové protipóly – Prahu a Moravskoslezský kraj, kde mají vládní strany i opozice opačné výsledky.Rozhodnout volby tak mohou tři kolísavé kraje, kde může vyhrát ANO nebo koalice SPOLU. Jsou jimi Středočeský, Jihomoravský a Královéhradecký kraj, přičemž klíčem k volebnímu vítězství nebo porážce jsou první dva.Přestože v průzkumu STEM vede ANO, v těchto dvou krajích má slabé místo v osobách lídrů (Plaga, Schillerová) oproti hlavním esům koalice SPOLU (Kupka, Fiala).Za jakých okolností může SPOLU otočit dnešní průzkumy? Jaké kraje mohou ještě promluvit do konečného výsledku?

Současná opoziční scéna připomíná komunistickou Národní frontu. Šlo o organizaci, která sdružovala politické strany, společenské a zájmové organizace. Hlavním rysem bylo přijetí principu vedoucí úlohy komunistické strany v celém systému. Tak vypadá i dnešní opoziční scéna. Všichni uznávají „vedoucí úlohu“ Andreje Babiše, sám Babiš různě motivuje opoziční strany k vytváření předvolebních koalic a jako jediný má i právo je kritizovat.Je to nesrovnatelná situace s tím, jak vypadá opoziční scéna všude ve světě – snad kromě Ruska a jiných autoritativních systémů. Tam také existují opoziční strany, ale protože vědí, že často usilují o stejného voliče, vzájemně spolu soupeří. Po volbách se sice dohodnou na vládní koalici, ale jen na systému „já pán, ty pán“. V Česku jsme svědky absolutního podřízení opozičních stran Andreji Babišovi. Otázkou je: když se bojí Babiše nyní, v opozici, jak to bude, až bude ve vládě nebo se ji budou snažit tolerovat?O víkendu zároveň proběhl kongres Motoristů, který nepřinesl jasný signál o tom, jakou strategii chce strana zvolit a jak se jejich lídr Filip Turek staví ke svým skandálům z poslední doby. Sjezd se ve své otevřené části jen omezil na memorování stranického programu. Uvidíme také, jestli se jim podaří přemluvit šéfa hnutí Přísaha, Roberta Šlachtu, aby se s nimi před volbami nějakým způsobem spojil. Šlachta má ještě v živé paměti, jak ho předseda Macinka podrazil a odvrhl, přestože byli na předvolební koalici domluveni. V té době použil Macinka expresivní výraz s „lízáním koulí“.Teď se snaží koalici se Šlachtou dojednávat Turek. Uvidíme, jak to dopadne tentokrát.V pondělí došlo také ke vstupu nejstarší české politické strany na kandidátky hnutí Stačilo, což je fakticky komunistická strana. Po mnoha letech tak zřejmě končí politická strana, která spoluvytvářela demokratický systém v Česku. Čest její památce.Ochota hnutí Stačilo znovu otevřít kandidátky zřejmě souvisí s nedostatkem peněz a obavou, že by se nemuseli dostat do Sněmovny. A kdo se tam nakonec dostane?

Stínová ministryně financí vydala knihu s názvem Na tahu jsou srdce. Je to pěkný vhled do toho, jak Alena Schillerová vidí minulost a jak si představuje budoucnost. Z hlediska pohledu na uplynulá desetiletí je to sentiment za světem Klementa Gottwalda a Gustáva Husáka – na svět, kdy ekonomika byla v pořádku, protože všechny firmy řídil mocný stát a nebyli tu bohatí, kteří by si stavěli vily u Curyšského jezera nebo si pořizovali jachty, jak píše paní Alena.Celá kniha je nedvojsmyslný nářek nad tím, jak se nic nepovedlo a jak byla po revoluci země rozkradena. Paní Alena plete pojmy jako životní úroveň, průměrná mzda nebo kupní síla, aby demonstrovala, jak naše země v posledních letech upadla. Zdrojově se mýlí téměř ve všem, ale to není podstatné. Nikdy nemluví o hospodářském růstu a způsobu, jak toho bude chtít dosáhnout. Vždycky však píše o věcech jako daňová kobra, kontrolní hlášení nebo EET – tam vidí zdroj národního bohatství.Za tím se samozřejmě skrývají zájmy holdingu Agrofert, jak jsme byli svědky v osmi letech, kdy ANO bylo na centrální úrovni u moci. Její kniha je manifestem agrohusákismu a finančního gestapismu.

Hnutí SPD jde preferencemi nahoru a narušuje dosavadní jednotu opozičního světa. Pozice hlavních konkurentů o hlasy opozičních voličů (Motoristé, Stačilo, Přísaha) jsou ohroženy. Ze strany (SPD), která ještě po loňských evropských volbách vypadala na odpis, je najednou štika v opozičním rybníce.Proti SPD se v zákulisí, a leckdy i otevřeně, vyhraňují síly opozičního světa v čele s Babišem, Klausem a Zemanem. Devadesát dní do voleb se řadě opozičních voličů jeví SPD jako jediná skutečně silná politická alternativa. Se vzestupem SPD, který zdaleka nemusí končit, nepočítal ani Andrej Babiš, ani politické strany, které mu jdou na ruku – typu Motoristů, Stačilo nebo Přísahy.Co bude po případném vítězství ANO ve volbách? Babiš počítal s parlamentní podporou od vůči němu submisivního hnutí Přísaha nebo od Motoristů. Nástup SPD v něm vyvolává nepříjemné pocity, že se bude o moc s někým reálně dělit.Lze proto předpokládat, že vůči SPD se rozjede kampaň. Dosavadní pakt o neútočení opozičních stran může vzít za své.

Začátkem června předsedkyně Socdem Maláčová oznámila světu, že její strana půjde sama do voleb. Koncem června předsedkyně Socdem Maláčová oznámila světu, že její strana nejspíš půjde do voleb s hnutím Stačilo. Tím hnutím, které ještě v únoru označila za nelevicové a antisystémové.Co se od té doby změnilo? Jednak stoupá podpora Okamurovy SPD, což odčerpává hlasy hnutí Stačilo. Zároveň Andrej Babiš není nadšen z představy, že by měl vytvořit vládní koalici s SPD. Na lince Babiš–Zeman vznikla iniciativa přivést opět k jednacímu stolu Stačilo a Socdem, což by pro Babiše byl spíš vhodný partner.Problém je, že vedení Socdem musí spolknout žábu a před světem se tvářit, že vlastně nemá problém s programem Stačilo, který obsahuje referendum o vystoupení z NATO a EU, a už vůbec ne s proruskou politikou. V reakci na to vystupují desítky lidí ze Socdem a nikdo jim přímo nebrání. Vytváří to dojem, že tahle sametová čistka je vlastně předpoklad pro to, aby se Socdem otevřela kandidátka hnutí Stačilo.Jaké jsou další varianty a bude Babiš vládnout v čele 11koalice?

O jaké aféry šlo? Kauza Bartončík, sponzoři ODS, Zemanův Bamberk, Šlachtův puč a Babišovo lithium. K tomu ještě dopovíme, jak se vyvíjejí aféry Čapí hnízdo a bitcoiny. Vycházíme z výroku filosofa Bělohradského, že aféry jsou svátkem demokracie. V autoritativních režimech nejsou, zato tady posouvají společnost dál a vytvářejí nová pravidla.V kauze Bartončík šlo o vyrovnávání se s minulostí a spolupráci s komunistickou tajnou službou. To sponzoři ODS Bacs a Sinha, za nimiž se skrývali čeští privatizátoři, svědčí o systémové chybě politiky, která nechala polistopadové politické strany z větší části odřezané od financování ze strany státu, čímž je vrhla do náručí pochybných podnikatelů. Aféra Bamberk zase odhalila bohorovnost Miloše Zemana, s níž je schopen podepsat i největší nesmysly.To Šlachtův puč z června 2013 se tvářil jako akce proti mafii, která se usídlila v centru politické moci, a skončilo to jen několika podmínkami. Modelový příklad, jak odclonit vlastní trestní stíhání, ukázal v roce 2017 Andrej Babiš, když obvinil sociální demokracii z „rozkrádání národního bohatství“ a přetáhl jí její voliče.O tomto a mnohém dalším v podcastu Kecy a politika, který je tentokrát o deset minut delší než obvykle.

Hostem speciálu Kecy a politika je tentokrát známý adiktolog a psychoterapeut Ivan Douda. Bavíme se o tom, jak ovlivní nedávná novela trestního zákoníku držení a pěstování lehkých drog. Probíráme paradoxy typu, že jsme jedna z prvních evropských zemí, která umožňuje lékařům aplikovat psilocybin, ale zároveň je stále trestným činem sbírat v lese houbu lysohlávku. Mluvíme o tom, že celá polistopadová historie je protkána zvyšováním a uvolňováním represe vůči držitelům nebo pěstitelům marihuany. Probíráme slavný komunistický paragraf o šíření toxikománie, který je tak gumový, že je možné ho nasadit na jakýkoli rozhovor o drogách. Není také bez zajímavosti, že někdejší prezident Zeman a současný Pavel udělili milosti nikoli dealerům, ale lidem, co si například pěstovali kytky marihuany. Sami uznali, že společenská nebezpečnost není tak velká, aby tito lidé celá léta museli trávit ve vězení. Otevíráme také otázku ketaminu a fentanylu, což jsou látky, které dnes frčí v USA. A nakonec se snažíme odpovědět, proč lidé touží po změněných stavech vědomí.

Tři měsíce před volbami a Česko se utápí v únikových tématech a aférách. Podstatné jsou přitom dvě věci – stav veřejných financí a budoucí zahraniční orientace státu. Minulý týden zveřejnil Andrej Babiš nástin programu hnutí ANO. Chce zestátnit ČEZ, slibuje levné energie a hlavně rozsáhlé přerozdělování peněz státním úředníkům, sociální transfery a především důchodcům. Vzhledem k předpokládanému růstu armádních výdajů to znamená, že by se výdaje měly zvýšit o stovky miliard. Už jenom proto, že Babiš neříká, že chce zvýšit daně. Naopak. Slibuje snížení firemních daní z 21 na 19 procent. Kde na to vezme? Znovu peníze natiskne jako v době covidu? Způsobí to další vlnu inflace?Další klíčovou otázkou je, jakou chce Babiš dělat zahraniční politiku. V posledních dvou letech systematicky podporoval slovenského premiéra Fica a maďarského Orbána. Vzhledem ke zmrtvení Visegrádské skupiny se nabízí orientace balkánským směrem. Všechny tyhle představy byly posíleny po bratislavské konferenci Společně ve Střední Evropě, které se zúčastnili slovenští a čeští politici a intelektuálové a naznačili nové směry vývoje. Jaká byla hlavní témata? Změna režimu, rehabilitace vlády jedné strany a zobrazování Ukrajiny jako oběti Západu, snažícího se vyřídit si účty s Ruskem.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 83 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Já myslím, že je to od začátku do konce brněnská bramboračka.“ Tak komentuje Petros Michopulos kauzu Pavla Blažka, kvůli které musel exministr spravedlnosti opustit vládu. Politický komentátor a spoluzakladatel podcastu Kecy a politika v rozhovoru rozebírá celou bitcoinovou aféru – její politické i praktické dopady a možná pochybení na několika úrovních. Mluví o tom, proč podle něj Blažek chtěl být před volbami za hrdinu, jakou roli sehrála v celé kauze justice, stát i policie. Rozebírá i reakci koaličních partnerů z hnutí STAN, kteří podle něj nejsou schopni z koalice odejít, protože odcházení z vlády je hrozně bolestivý proces pro celou politickou strukturu. Zároveň si ale myslí, že přestože kauza Petru Fialovi zkomplikovala nabírání druhého dechu v kampani, rychlé odvolání Pavla Blažka z funkce byl určitě dobrý krok. „Trošku ztlumili ten náraz,“ říká Michopulos a dodává, že Andreji Babišovi zase nepřispěje, že reakci na kauzu „přepálil“. Politický komentátor mluví také o roztržce mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Elonem Muskem, která je podle něj „jako dvě školačky z deváté třídy.“ Trump – ať je jaký chce – má podle Michopulose velkou výhodu v tom, že umí dobře pracovat s náladami kolem finančních trhů, a Musk tak bude se svou firmou vždy tahat za kratší konec. Kam směřuje americká politika? Jak by se dalo celému průšvihu, kterému čelí česká vláda, předejít? Proč není normální, aby si ministři komentovali kroky svých kolegů a proč Michopulosovi vadí představa, že by nás měli řídit nestranní odborníci? Poslechněte si celý rozhovor.

Nikdo nikdy úplně nepochopí aféru kolem převodu bitcoinů na stát, pokud nepochopí brněnskou protýkanost. Jde o fenomén skupiny lidí, žijících ve městě, kde se každý zná s každým. Typickým produktem této protýkanosti je dnes už exministr Pavel Blažek. Je to politik, který svůj styl založil na vztahových sítích. To mu do značné míry pomáhalo překonávat bariéry mezi různými světy a stranami. Jestliže při sestavování vlády a přípravě novely trestního zákoníku to bylo pozitivní, v situaci nabídky na převod bitcoinů na stát se mu nedostatek smyslu pro procedury stal osudným. Podivná byla v celé kauze také role policie. Buďto měla o celé věci spojené s Jiřikovského držbou ukradených bitcoinů informovat vedení státu, anebo měla udělat solitérní akci a zatknout Jiřikovského přímo při otevírání počítačů. Namísto toho jen alibisticky pustili informace do médií, čímž naznačili, že oni věděli. Otázka je: proč nekonali. Snad na to odpoví čtvrteční schůze sněmovního bezpečnostního výboru. Děsivé v celé kauze byla také informační nevědomost premiéra Fialy, kterému jeho okolí celé dny nedalo podklady o tom, co je podstatou celé kauzy, a on jen pasivně obhajoval exministra Blažka. Z celé této věci je šťastný jen Andrej Babiš, který může otevírat šampaňské značky Crystal.

Do studia podcastu Kecy a politika přišla legendární postava volebních kampaní – Petr Havlík. Nemohli jsme začít mluvit o ničem jiném než bitcoinové kauze exministra spravedlnosti Pavla Blažka. Stane se z toho černá labuť sněmovních voleb? V červnu má soudní stání Andrej Babiš, následně někteří lidé ze STAN kvůli akci Dozimetr. Otázka zní: budou parlamentní volby ve stínu trestního práva? Do jaké míry někteří policisté a státní zástupci vrací Blažkovi úder za to, že odvolal šéfa Vrchního státního zastupitelství Ivo Ištvana? Zabýváme se také nedávno skončenou volební kampaní v Polsku a způsobem, jak lépe žít.

Andrej Babiš má sice stále podporu u zhruba třetiny českých voličů, ale vidí, že jeho kredit v určitých krajích upadá. Typické je to na severu Čech, kde v řadě měst propukají korupční skandály komunálních politiků hnutí ANO. Babiš je současně pod tlakem své kauzy Čapí hnízdo, kterou minulý týden řešil odvolací vrchní soud a 23. června by se měl vynést nějaký verdikt – buďto Babiše pravomocně osvobodí, nebo vrátí celou věc pražskému městskému soudu, který se už jednou s připomínkami vrchního soudu nevypořádal. Na druhou stranu nemá pravdu Babiš, když tvrdí, že ho někdo chce poškodit před volbami. Pokud ho soud osvobodí, jistě to využije jako bič na soudy a vládu. Pokud vrátí kauzu k dalšímu projednání, povleče se celý případ odhadem ještě dva roky. Rozhodně nebude na podzim přebírat premiérskou funkci jako pravomocně odsouzený. Problém je jiný. Jestli platí staré rčení, že ryba smrdí od hlavy, má Andrej Babiš těžkou pozici v tom, jak disciplinovat své straníky, kteří jen – v rámci tiché dohody – napodobují Babišovo chování. Aby všechny tyhle kauzy překryl, zbývá mu už jediné – demonstrativně rozpustit například krajskou organizaci v Ústí a vybudovat ji odznova, jako kdysi krajskou organizaci ANO na jižní Moravě. I tak mezi některými jeho spolustraníky bude viset němá otázka: proč ty, Andreji, můžeš a my ne?

Po hnutí Stačilo! a STAN zveřejnili obrys svého programu i Piráti. Jen hnutí ANO nadále mlčí a ústy svého předsedy Babiše tvrdí, že s programem voliče seznámí až tři týdny před říjnovými volbami. Zatím je patrné, že volební trendy určují leví nebo praví populisté. Jsou to oni, kteří šermují nulovou sazbou DPH na potraviny (Jana Bobošíková), čímž strhávají ostatní strany k nápodobě. Volební sliby jsou rámovány evropským způsobem uvažování ve stylu musíme víc zbrojit a současně nepřestat zavádět ambiciózní Green Deal, a pokud možno nezvyšovat daně. Výsledkem nemůže být nic jiného než nástup plíživé inflace, která sníží zadlužení států. Druhým extrémem je redukovat politiku na marketingové kejkle. Politický marketing je ve skutečnosti způsob, jak účinnou formou sdělit voličům svůj program. Není to však obsah, jen forma sdělení. Bohužel část politických stran, jako ANO nebo STAN, zaměňují obsah za formu. Pak se přitom dopouští populistického nadbíhání svým socialisticky myslícím voličům, anebo sklouzávají k morálnímu kýči, jako hnutí STAN svým videem, v němž se snaží okázale pomoci rodině se třemi postiženými dětmi. Je samozřejmě správné, když politici využívají své známosti k podpoře dobré věci. Je eticky nepřijatelné a navíc kýčovité, když využívají bezmoc těchto lidí v předvolebním boji. Zdá se, že letošní sněmovní volby budou festivalem populismu.

Vrbětice: ruská operace, která změnila Česko. Tak se jmenuje nová kniha investigativního novináře Jaroslava Spurného, která nejen mapuje známá fakta ohledně největšího teroristického útoku v dějinách Česka, ale přináší i nové a nečekané souvislosti.Podcast Kecy a politika věnoval celé kauze před čtyřmi roky první dvě epizody. Byly založeny na kritice postojů tehdejšího prezidenta Miloše Zemana, který se – z tehdejšího a hlavně z dnešního pohledu – mýlil téměř ve všem.Autor knihy vychází ze zprávy Národní centrály boje proti organizovanému zločinu, která detailně popisuje všechny okolnosti předcházející výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, jehož výsledkem byli dva mrtví a evakuované okolní vesnice.Přestože k celé události došlo už v roce 2014, zlom ve vyšetřování nastal až o čtyři roky později, kdy se dva ruští agenti pokusili ve Velké Británii zavraždit agenta Skripala a jeho dceru Julii. Následně došlo k prozrazení obou tváří a český vyšetřovatel si je ztotožnil s lidmi, kteří se v roce 2014 motali kolem Vrbětic.O těchto a dalších souvislostech nový speciál podcastu Kecy a politika.

Hnutí ANO je sice hlavním favoritem sněmovních voleb, ale Andrej Babiš má oprávněný dojem, že volební kampaň i preference stagnují. Čtyři měsíce před volbami proto vyměnil hlavního manažera kampaně Jana Richtera za podnikatele Jakuba Střeštíka.Co ANO škodí a co je limituje? Babiš těžce nese skandály ústecké organizace ANO, která se v řadě míst chová jako mafie na dobytém území. Rovněž mu škodí zahraničněpolitické spojenectví s premiérem Ficem, Orbánem a prezidentem Trumpem. Trpí tím hlavně jeho středoví, váhaví voliči, takže Babiš doporučuje jedno: dělat předvolební veselice s lidmi a nemluvit o zahraniční politice.Babiš také ustupuje od konzervativního nátěru, který si před časem pro ANO pořídil. Jednak tomu jeho voliči příliš nerozumějí a současně se uvnitř evropské frakce Patrioti pro Evropu příliš umazal od stran, které dělají proputinovskou politiku, což jeho nevyhranění voliči nenesou dobře.Vytáhl proto ekonomická témata a na billboardech srovnává ceny výrobků před covidem a dnes. Podle údajů Světové banky jsou však ve světě oproti roku 2019 potraviny obecně dražší o 27 procent a zemědělské komodity dokonce o 40 procent.To Tomio Okamura jde ještě dál – na svých mítincích nabízí pivo, ovoce a zeleninu, jejichž ceny se přibližují těm před 45 lety!To Filip Turek z Motoristů má úplně jiné starosti. Jeho svět chlapeckých snů a fikcí, který ztvárnil ve své autobiografii, rozmetala dvojice analytiků Mahdalová–Škod, když doložili, že jeho úspěchy „formulového jezdce“ jsou jedna velká lež.Vzpamatují se Motoristé z téhle rány?

Orwell napsal, že „kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá také minulost.“ V posledních týdnech jsme byli svědky toho, jak si někteří politici vytahují z historie symboly a události, aby jimi zdůvodnili své politické kroky.Minulý týden na pražském náměstí Republiky a nedalekém Staroměstském náměstí demonstrovaly proruské politické strany. První z nich měla podtitul demonstrace „Za urovnání vztahů s Ruskou federací.“ Na demonstraci mluvil také bývalý politik z devadesátých let Miroslav Sládek. Na jeho příběhu je možné popsat, jak se posunula politika. Tento zakladatel českého populismu byl vždy primárně protiněmecký, stejně jako většina radikálních stran z okraje společnosti. Dnes vidí hlavní zlo v Evropské unii a naopak vyzdvihuje dobré vztahy s Ruskem.Ještě výraznější posun se odehrál na Slovensku. Svou cestou na oslavy výročí konce války v Moskvě premiér Fico jen zvýraznil svou proruskou politiku, která je raritní v celé Evropě. Slučuje v sobě fašistické a komunistické tradice a směřuje slovenskou zahraniční politiku na Východ.Fico nikdy nedělal konzistentní zahraniční politiku, ta vždycky byla jen odleskem politiky vnitřní, které všechno přizpůsoboval. Z jeho kroků lze vyčíst, že počítá s předčasnými volbami a svou obhajobou ruských zájmů chce na svou stranu přitáhnout voliče ze Slovenské národní strany a Republiky. Celé Slovensko tím však vtahuje do izolace.

Donald Trump je nejlepším řešením pro Evropu a pro celý svět, prohlásil v listopadu Andrej Babiš (ANO). Jenže průzkum vzápětí ukázal, že Trumpovu politiku v Česku podporuje jen 20 procent lidí a 40 procent jako hlavního představitele trumpismu u nás vidí Andreje Babiše. A začal velký obrat. „Červená čepice Babišovi sluší,“ nenechává se zmást Petros Michopulos, spoluautor podcastu Kecy a politika v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

Tento týden je plný výročí spojených s koncem druhé světové války. Nejde mluvit o konci druhé světové a nepromluvit o jejím počátku, spadajícím do konce třicátých let, kdy se Adolf Hitler pokusil zničit Československo.V době Mnichova, koncem září 1938, hrály západní země o čas, protože potřebovaly několik let na přezbrojení před další válkou. Proto naznačily, že se raději dohodnou s Německem, než aby splnily spojeneckou smlouvu s Československem a zaútočily na hitlerovský stát. Československo nejdříve mobilizovalo 1,2 milionu lidí, aby později kapitulovalo před Hitlerovým nátlakem.Tehdejší politický stratég Edvard Beneš vsadil na to, že půjde jen o prolog ke světové válce, která pomůže obnovit republiku. To se v roce 1945 podařilo, ale postupné sovětizaci země stejně nezabránil.V podcastu se pokoušíme popsat pozadí Pražského povstání, stejně jako okupace v srpnu 1968. Snažíme se najít paralely s dnešní situací v podobě rusko-ukrajinské války. Jaké to jsou?Hitler přesvědčil svět, že mu jde o práva sudetských Němců, přestože to byl jen předstupeň k rozpoutání války. Také prezident Putin přesvědčuje svět, že Ukrajina je jenom mylná státní existence a vojenskou operací chce pouze ochránit rusky mluvící obyvatelstvo na Donbase.Celý rok 1938 se také manévrovalo a hrálo o to, kdo bude viníkem konfliktu. Platí to i dnes. Také v současnosti slyšíme hlasy, že Ukrajinci se sice brání na svém území, ale měli by přihlížet k oprávněným bezpečnostním zájmům Ruska. Namísto kapitulace však hájí svou suverenitu.Hrdinství, kolaborace a kapitulace se vinou nejen českými dějinami.

ODS prochází krizí. Uvnitř strany nefunguje plnohodnotná debata, kritiků je hodně, ale nikdo nekandiduje na funkce ve vedení strany a většina členů má tak trochu dojem, že se rozpouští v rámci koalice SPOLU.ODS navíc ztratila vazbu na britské konzervativce a americké republikány. Ti první sami tápali močálem přizpůsobování se progresivnímu mainstreamu a navíc se Británie odtrhla od EU, takže už není součástí evropské frakce ECR. Program národního konzervatismu v USA, jak ho ztělesňuje Donald Trump, není vhodnou strategií pro evropskou politickou stranu – alespoň co se ekonomiky týče.ODS samozřejmě plave v širším evropském politickém moři, které vidí řešení všech věcí jen ve zvyšování daní nebo zadlužování veřejných rozpočtů. ODS se až příliš přizpůsobuje tomuto duchu doby. Část členů má dojem, že Petr Fiala se příliš provázal se SPOLU, takže jim chybí předseda.Je pravdou, že SPOLU jako politické hnutí by nejvíce odpovídalo jeho politické typologii – bylo by více křesťansky orientované a více proevropské, takže by obsahovalo všechny ingredience, které má tak rád.Zároveň platí: Fiala není prvoplánově mocenský politik a to, že se mu za 11 let předsednictví ODS nikdo otevřeně nepostavil nebo nevytvořil alternativní názorový proud uvnitř občanských demokratů, není jeho vina.Jak tato strana skončí? Zanikne, nebo přežije?

V den čtvrtého výročí vzniku podcastu Kecy a politika jsme si dovolili přinést úvahové téma, které je na stole: co může a nemůže prezident republiky v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny?Jeden tábor říká, že když to špatně dopadne, zasáhne prezident. Druhý říká, že to může špatně dopadnout, když zasáhne prezident. Vidět prezidenta republiky jako někoho, kdo se pokouší ukrást volební vítězství, je neblahé dědictví z éry Miloše Zemana. Ten se – ve fotbalové terminologii – často choval nejen jako hráč, ale současně jako rozhodčí, který si rád sám kope penaltu, kterou si sám odpíská.Základem politického systému je systém brzd a protivah. Každá politická instituce má své pravomoci a poslání a měla by je využívat. V české tradici je bohužel zakořeněné spoléhání na osobu prezidenta a přenášení pravomocí na jednu osobu, což se dělo jak v roce 1938, 1948, tak i 1968.V moderní historii jednali prezidenti Havel i Klaus plus mínus v koridoru ústavy, zatímco Miloš Zeman se pohyboval za její hranicí. Proto je stále řada otazníků ohledně jednání prezidenta kolem povolebního vyjednávání a sestavování vlády.Co by měl dělat prezident Pavel, kdyby chtěl Andrej Babiš jmenovat ministrem obrany Jindřicha Rajchla? Půjde cestou Zemana, který odmítl jmenovat ministrem zahraničí Pocheho a ministrem kultury Šmardu? Nebo uzná pravomoc premiéra, jak to vyplývá z ústavních zvyklostí?

„To není žádná demokracie,“ prohlásil Andrej Babiš v rozhovoru pro Deník.cz v reakci na radikální celní politiku Donalda Trumpa. Také dodal, že má s americkým prezidentem společnou hlavně červenou barvu kampaně. Přitom ještě v listopadu minulého roku prohlásil, že de facto mají totožné programy. „Jsem přesvědčen, že Donald Trump je nejlepším řešením pro Evropu a také pro celý svět,“ pronesl na CNN Prima News.  Před čtrnácti dny ovšem zveřejnila agentura NMS průzkum, z něhož vyplynulo, že Trumpovu politiku v Česku podporuje jen 20 procent lidí a celých 40 procent jako hlavního představitele trumpismu u nás vidí Andreje Babiše. Začal velký obrat a předstírání, že s Trumpem nemá on ani hnutí ANO vlastně nic společného.  Zároveň zaregistroval, že mu volební preference nerostou, takže začala zákulisní jednání se Socdem o účasti některých špičkových politiků na kandidátce hnutí ANO. Babiš na to jde tak, že jakoby nechává jednání na krajských organizacích, aby pak mohl říct: je to rozhodnutí regionů. Jednání však stále ještě nejsou u konce, protože Socdem chce vytvořit s ANO formální koalici.  Co může být černou labutí říjnových sněmovních voleb? Jak si Lubomír Zaorálek představuje akciový trh? A co je smyslem Trumpovy těkavé ekonomické politiky?

Novinář a dramatik Karel Steigerwald vždycky ve svých tématech kroužil kolem Ruska a imperiální mentality tamních lidí. To měl společné se svým celoživotním přítelem, spisovatelem Milanem Kunderou.V novém podcastu Kecy a politika se budeme bavit o široké ruské duši, Kunderově eseji Unesený Západ, proč Rusové strašně rádi trpí, nebo naopak někoho týrají, jestli stále platí, co řekl místodržitel Thun – že Čech je buď hulvát, nebo líbá ruku –, co je to homo digitalis a jaké je to dožít se 80 let, když nejbližší příbuzní zemřeli už po padesátce.

V tomto dílu se pokoušíme odpovědět na neodpověditelné – jaký je konečný cíl americké hospodářské politiky? Minulou středu vystoupil americký prezident v Růžové zahradě Bílého domu a ohlásil celní válku většině světa. Nazval to Dnem osvobození. Nebude to ale spíš Den zkázy světového obchodu? Bude se na to jednou vzpomínat jako na legendární výstřel z křižníku Aurora, který předznamenal bolševickou revoluci v Rusku? Prezident tvrdí, že chce zpět přilákat průmyslové firmy. Problém je, že Spojené státy jsou příliš bohaté, aby levně vyráběly. Podle statistik (worlddata.info) je průměrný plat v USA 6700 dolarů, zatímco v sousedním Mexiku jen 990 dolarů a v Číně 1100 dolarů. Jaká síla by přivedla zpět do USA s tak drahou cenou práce tradiční průmysl? Nebo je smyslem celní války snížit cla v řadě zemí a dostat se na jejich trh? A zase: s takovými náklady na cenu práce se bude Američanům jen těžko vyvážet. Ostatně už dnes vyváží téměř jen služby. Anebo je záměrem změnit systém mezinárodních vztahů, stáhnout se z řady míst světa, včetně Evropy, a snížit své náklady na angažovanost ve světě? Zároveň jsme svědky jiného trendu – rostoucí nepřátelství v mezinárodních vztazích, hlavně mezi USA a Čínou, vede k omezování obchodu. Cesta z toho rozhodně není v maximální soběstačnosti, protože jiným slovem pro soběstačnost v čemkoli je zvyšování cen a všeobecné chudnutí. Vítězem v těchto hrách mohou být jen firmy s dominantním postavením na trhu. V Česku například kasta zemědělských agrobaronů. Jasné je jedno – svět po desetiletích otevřenosti se opět začíná uzavírat, a to se všemi důsledky pro politický život v těchto zemích.

V pondělí představilo své lídry do sněmovních voleb hnutí Stačilo. Základ tvoří Komunistická strana a řada zájmů v pozadí. Je jasné, že Stačilo bylo primárně budováno jako záchranný kruh pro tonoucí KSČM. Zároveň se hnutí profiluje jako B tým Andreje Babiše, ochotný s ním kdykoli vstoupit do vládní koalice. Mezi hlavní sponzory patří zemědělští agrobaroni, kteří v minulých volbách stáli za Tomiem Okamurou. Vlivnou skupinou je také uhelná lobby, za jejíž zájmy se europoslankyně Konečná celá léta staví. Spojujícím znakem je ovšem strategická orientace na Rusko a jeho podpora invaze na Ukrajinu. Je to paradox, protože Česká komunistická strana se neorientuje na podobné strany západní Evropy nebo ruské komunisty, ale na Putinovu garnituru, která v Rusku zavedla autoritativní oligarchický systém pod dohledem tajné služby FSB. KSČM v tomto kontextu není ani komunistická ve smyslu zavádění socialismu, ani česká a moravská, protože hájí ruské zájmy. Velkou otázkou také bude, jak dopadne volební souboj v Moravskoslezském kraji, kde proti sobě půjdou Andrej Babiš, Tomio Okamura a Kateřina Konečná. Tři kapři v jednom rybníku, kdo půjde z kola ven?

Minulý týden vznikla nová formace, která se zúčastní voleb do Poslanecké sněmovny – Okamurova čtyřkoalice. Vlastně ne, čtyřkoalice se jí říkat nesmí, protože formálně čtyři strany (Svobodní, PRO, Trikolóra a SPD) jdou na kandidátce Okamurovy SPD.Ano, ano, SPD a další strany vypustily mnoho slz a morálního pohoršení nad tím, že před čtyřmi lety šla do voleb koalice SPOLU, která se ovšem deklarovala jako koalice tří stran a musela kvůli tomu přeskočit 11procentní práh na vstup do Poslanecké sněmovny. SPD a další strany tehdy opakovaly mantru Miloše Zemana, že předvolební koalice je podvod na voličích.Dnes – v duchu této logiky – se dopouštějí přímo kolosálního podvodu, když se tváří, že jsou jedna strana, takže jim k přeskočení do Poslanecké sněmovny stačí jen přejít 5procentní hranici.V novém podcastu popisujeme, co vedlo Tomia Okamuru k tomu, že docela štědře nabízí místa na své kandidátce, jaké jsou konfliktní linie uvnitř tábora skryté čtyřkoalice a kdo nakonec uspěje v souboji o stejný typ voličů, kde se na SPD tlačí ještě ANO, Stačilo a Motoristé.Přinášíme spekulaci, jestli ekonomka Šichtařová, která má vést kandidátku čtyřkoalice – pardon, SPD – v Praze, používá siderické kyvadélko na určování začátku konce světové ekonomiky a zda se v době předvolební kampaně zase pustí do svého exmanžela Vladimíra Pikory z kandidátky Motoristů.