Podcasts about jednoho

Posloucháte Jedno procento Miloše Čermáka. Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou dva centimetry na výšku a asi kilogram živé váhy. Jedno procento je taky podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. Nebo prostě lidi, které mám rád či z různých důvodů obdivuju.Nejdřív osobní vsuvka, neboli to, čemu se taky někdy říká disclaimer. Přiznám se, že o vážné hudbě nevím skoro nic. Když mě žena nebo okolnosti přinutí jít na operu, tak v polovině případů usnu. Na housle jsem hrál tak špatně, že mi ředitel tehdejší lidové školy umění v Holešovicích v sedmdesátých letech doporučil trombon. Hrál jsem mu tehdy Dvořákovu Hmoreska, což je mimochodem krásná skladba i v provedení na violoncello, ale musí hrát někdo jiný než já.A teď už k mému hostu: Jan Zvěřina je koncertní mistr violoncellové skupiny Státní opery, zakladatel Prague Cello Quartet a člověk, jehož videa na YouTube mají desítky miliónů zhlednutí. A přitom sám o sobě říká, že je introvert. V novém díle Jednoho procenta mluví mimo jiné o tom, jaké to je hrát sólo z Pucciniho Tosky po dvou a půl hodinách opery, když za sebou navíc máte dva balety a tedy unavené ruce – a padesát kolegů v orchestru přesně ví, jestli se vám to povedlo. Mluvili jsme i o jeho nástroji, který existoval ještě před narozením Mozarta, patří ministerstvu kultury a když cestuje Jan Zvěřina do zahraničí na koncert, “sedí” na sedačce vedle něj a má svou vlastní letenku. Ale jídlo prý nedostává.Dozvíte se, jaký vztah má Jan Zvěřina k nejpopulárnější skladbě pro violoncello, kterým je Dvořákův koncert a moll, a proč během covidu skončil jako ajťák na ministerstvu zdravotnictví. Nebo že smyčec – „kousek klacíku” – stojí někdy stejně jako auto. A co se stalo, když šéf violoncellistů koupil do Státní opery pingpongový stůl, a čekal, že kromě něj budou hrát tak maximálně dva nebo tři další lidé.Zvěřina je muzikant, který věří na sílu i krásu lidského ducha, ale když mu pustíte skladbu vygenerovanou AI, tak klidně uzná, že „to zní dobře”. Věří v Boha a chodí do kostela, byť tam hlavně v zimě trpí rozladěnými varhanami. A optimista, pro kterého je každý příští týden ten potenciálně nejlepší.Jaký pokyn by stál v partituře, kdyby se život stal notovým záznamem? Apassionato con spirito, říká. Přeju vám vášnivý a oduševnělý poslech.

Další všední den. Hlad narůstá. Frustrace také. Co si mám dát k obědu, když mě den za dnem vařit pro jednoho prostě nebaví? Jistě, existuje spousta rozumných řešení. Objednat si dovážku obědů. Vařit běžné množství a jídlo, které je navíc, nechat na jindy, nebo zmrazit. Koupit si nějaký polotovar. Zajít do restaurace. Jednoduché.

Další všední den. Hlad narůstá. Frustrace také. Co si mám dát k obědu, když mě den za dnem vařit pro jednoho prostě nebaví? Jistě, existuje spousta rozumných řešení. Objednat si dovážku obědů. Vařit běžné množství a jídlo, které je navíc, nechat na jindy, nebo zmrazit. Koupit si nějaký polotovar. Zajít do restaurace. Jednoduché. Všechny díly podcastu Nedělní káva můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Prestižní akce je největší svého druhu v arabském světě. Českou literaturu na něm reprezentovala spisovatelka Tereza Boučková. Varšava shání dobrovolné pečovatele o volně žijící kočky. Žijí jich tam desetitisíce a pomáhají s potkany. Ačkoli se lázeňským domům v Sofii už dnes tolik nedaří, minerální prameny v Sofii vyvěrají ze země dodnes. I tam vyrazíme v Reportážích zahraničních zpravodajů s Lubicou Bergmanovou.Všechny díly podcastu Reportáže zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

To si takhle žijete život se všemi otázkami, zkoušením všeho možného i nemožného a hledáním smyslu života. Jednoho dne potom jedete vlakem a to změní váš život. Tohle všechno má za sebou Milan Remeš, host dalšího pořadu Fortepiano.Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

V minulosti pracovala jako zdravotní sestra na chirurgii, vždy ale měla blízko přírodě a bylinám. Dlouhá léta působila jako holistická terapeutka, věnovala se práci v bylinné lékárně. Jednoho rána se vzbudila a věděla, že musí v životě udělat změnu. A odletěla do Peru.Všechny díly podcastu Náš host můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kdo v těchto dnech sledoval nástup nové vlády v čele se staronovým šéfem kabinetu, nemohl nevidět, že když se Andrej Babiš (ANO) rozohní, trumfne hravě i Donalda Trumpa.

Milovala ho a měli spolu syna. Jenže žárlivé scény, které se začaly u nich doma dít, se postupně stupňovaly. Nakonec se musel odstěhovat. Jednoho dne se ale vrátil. Bylo to pozdě večer a byl opilý. Rozbil okno, napadl ji a týral celou noc. Podle soudního lékaře přežila jen zázrakem. Jak se severočeskému kriminalistovi podařilo usvědčit muže z pokusu o vraždu? Varování: V pořadu se vyskytují násilné motivy a svým charakterem a zpracováním není vhodný pro děti a citlivé osoby.Všechny díly podcastu Kriminálka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jaké to je, když se z mámy jednoho dítěte stane máma dvou? Mluvím o změně identity, o pocitu, že už tady nemůžu být pro každého na 100 %, o tom, co druhé dítě udělá se vztahem, přátelstvími i vnímáním sebe sama. Upřímné sdílení pro všechny mámy, které v tom nejsou samy - o mateřství v celé jeho šíři. Se vším, co k němu patří. Spolupráce (Individuální konzultace a Výživový koučink): www.healthybycerna.com Odběr newsletteru: www.healthybycerna.com E-mail: kamila@healthybycerna.com FB skupina: www.facebook.com/share/TuuU6zPPuKPAHo6B/ IG: www.instagram.com/healthy_by_cerna/?hl=cs

Báseň je z výboru Cesta lesy, vydalo nakladatelství Sursum v roce 2012.Přeložil Petr Uhlíř.Podpořit činnost Poetického klubu můžete na➤ https://www.poetickyklub.cz/podporanebo na Ko-fihttps://ko-fi.com/poetickyklubnebo na Forendors ➤ https://www.forendors.cz/poetickyklubPodcasty „Báseň na každý den“ a „Poetický klub“ poslouchejte na Spotify, Apple, Google, YouRadio, České Podcasty nebo Audiolibrix.Domovská stránka podcastu je na ➤ https://www.poetickyklub.czOdebírejte novinky Poetického klubu do e-mailu ➤ https://www.poetickyklub.cz/novinky-poetickeho-klubu

Vídeňské klobásové stánky nejsou jen rychlé občerstvení, ale pro mnoho místních také součást identity města. Historie tohoto občerstvení sahá do doby Rakouska-Uherska, uživili se díky němu například invalidní veteráni první světové války. Klobásový stánek je dodnes podle Vídeňanů místo, kde mizí sociální rozdíly a kde se vedle sebe už více než sto let můžou najíst profesor i popelář. Fenomén této kultury se dokonce loni dostal na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Vídeňské klobásové stánky nejsou jen rychlé občerstvení, ale pro mnoho místních také součást identity města. Historie tohoto občerstvení sahá do doby Rakouska-Uherska, uživili se díky němu například invalidní veteráni první světové války. Klobásový stánek je dodnes podle Vídeňanů místo, kde mizí sociální rozdíly a kde se vedle sebe už více než sto let můžou najíst profesor i popelář. Fenomén této kultury se dokonce loni dostal na seznam kulturního dědictví UNESCO.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dva lidé se účastní stejné bohoslužby a poslouchají totéž kázání. Jednoho to motivuje a inspiruje, dokonce ho to do jisté míry promění, zatímco druhý na stejnou pravdu vůbec nereaguje. V čem se ti dva liší? Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

17. listopadu si připomínáme Den boje za svobodu a demokracii a také Mezinárodní den studentstva. Do studia jsme tedy pozvali současné studenty a jejich pedagogy z Gymnázia Josefa Kajetána Tyla v Hradci Králové. Jsou to studenti Veronika Midlochová a Viktor Jiřička a pedagogové Tereza Kantová, třídní učitelka, a Tomáš Kotler. Všechny díly podcastu Host ve studiu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

W drugie urodziny Czechostacji postanowiłem Wam pokazać czeską kulturę odchodzenia. Według ostrożnych szacunków, współcześnie cztery piąte Czechów zostaje po śmierci spopielonych. Ich prochy czasem trafiają do grobów, czasem są rozsypywane na specjalnych, cmentarnych łąkach. Albo gdzieś w lesie. Te bardzo odmienne od polskich od polskich obyczaje pogrzebowe, czy generalnie - stosunek do śmierci, to dziedzictwo XIX wiecznego Odrodzenia Narodowego. Czasu, gdy nawet kremacja mogła mieć charakter walki o własną, niezależną od katolickich Habsburgów tożsamość.W setnym odcinku Czechostacji dużo opowiadam o tym, jakie obecnie panują w Czechach obyczaje pogrzebowe, na co pozwala a na co nie pozwala prawo. Wyjaśniam, w jaki sposób w kraju nad Wełtawą można sobie zamówić pogrzeb z wyprzedzeniem i dlaczego coraz więcej kremacji przebiega w ogóle bez obrzędu. Jest też trochę o najpopularniejszej, pogrzebowej muzyce, całkiem sporo o historycznych przyczynach takiego a nie innego podejścia do śmierci.W podsumowaniu odcinka znajdziecie też przewodnik po czeskich krematoriach i praskich cmentarzach a nawet krematoryjne wątki w czeskiej kinematografii.Jest też trochę moich zupełnie niecmentarnych, za to związanych z dwoma latami istnienia Czechostacji wspominek.W odcinku wymieniam trzy najpopularniejsze obecnie piosenki grane na pogrzebach w Czechach. Możecie ich posłuchać tutaj:Jednoho dne se vrátíšUž z hor zní zvonTam u nebeských bran***Jeśli podcast Wam się podoba i chcecie pomóc go rozwijać, możecie zostać Patronami lub Patronkami Czechostacji w serwisie Patronite. W tym tygodniu zdecydowali się na to:Łukasz i TomaszBardzo Wam, Panowie dziękuję

17. listopadu si připomínáme Den boje za svobodu a demokracii a také Mezinárodní den studentstva. Do studia jsme tedy pozvali současné studenty a jejich pedagogy z Gymnázia Josefa Kajetána Tyla v Hradci Králové. Jsou to studenti Veronika Midlochová a Viktor Jiřička a pedagogové Tereza Kantová, třídní učitelka, a Tomáš Kotler.

Reportérce Českého rozhlasu před vylezením na střechu řekli, že hodlají zůstat co nejdéle. Pokud je ovšem policie vyzve k opuštění, nebudou jednat protiprávně a tuto výzvu vyslyší.

„Tak chvíli jste disident, a chvíli jste dezinformátor, a najednou z vás udělají ministra zdravotnictví. Tak chvíli jste disident, jste furt ve vězení, píšete nějakých Několik vět, a najednou jste prezident. Takže to třeba hrozí jednou i vám. Jednoho dne za vámi přijdou, jestli byste nevzala funkci ministryně médií,“ říká režisér Tomáš Vorel v rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti. 2. díl, 02.11.2025, www.RadioUniversum.cz

Série „Co se stalo v Efezu?“ nás zavede do biblického dopisu apoštola Pavla Efezským. Společně budeme objevovat, jaké poselství měl Pavel pro tehdejší církev — a co toto poselství znamená pro nás dnes. Dopis Efezským mluví o identitě, jednotě, milosti i o tom, jak žít vírou uprostřed každodenního života. Každé kázání nám pomůže lépe porozumět tomu, co se tehdy stalo v Efezu — a co se díky Božímu působení může dít i dnes mezi námi. ICF Praha (Mezinárodní křesťanské společenství) je moderní křesťanská církev postavená na biblických základech, která je dynamická, současná a je blízko lidem. ICF Praha vedou pastoři Daniel a Kristýna Skokanovi. Buďte s námi v Kontaktu Web: https://www.icf-praha.cz/ Instagram: / icfpraha Facebook: / icfpraha TikTok / icfpraha V neděli v 10:00 probíhají veřejné bohoslužby (celebrations) v Kostele na lodi, Praha 7 - Holešovice Nejste z Prahy? Najděte ICF ve vašem okolí: https://icf.church/locations #icf #cirkev #celebration #cosestalovefezu

V podobenství o nepoctivém správci Ježíš popisuje a ilustruje určité principy, které jsou pro něj důležité. Dnes se přeneseme tak trochu do roviny investic. Ježíš totiž v odobenstvípředkládá několik přístupů, jak nakládat s tím, co nám bylo svěřeno - ať už se jedná o naši energii, čas či peníze. V našem životě máme trochu času a trochu příležitostí. Ježíš nás povzbuzuje, abychom naše zdroje brali jako nástroj, zdroje jsou naší vizitkou, ale mohou pro nás být i zkouškou. Lukáš 16:1-8 Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.‘Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím… Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!‘Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?‘ ‚Sto sudů oleje,‘ odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – rychle si sedni a napiš padesát.‘ Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?‘ ‚Sto měr pšenice,‘ odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – napiš osmdesát.‘A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal chytře! Synové světa totiž bývají ve svých věcech chytřejší než synové světla.

Série „Co se stalo v Efezu?“ nás zavede do biblického dopisu apoštola Pavla Efezským. Společně budeme objevovat, jaké poselství měl Pavel pro tehdejší církev — a co toto poselství znamená pro nás dnes. Dopis Efezským mluví o identitě, jednotě, milosti i o tom, jak žít vírou uprostřed každodenního života. Každé kázání nám pomůže lépe porozumět tomu, co se tehdy stalo v Efezu — a co se díky Božímu působení může dít i dnes mezi námi. ICF Praha (Mezinárodní křesťanské společenství) je moderní křesťanská církev postavená na biblických základech, která je dynamická, současná a je blízko lidem. ICF Praha vedou pastoři Daniel a Kristýna Skokanovi. Buďte s námi v Kontaktu Web: https://www.icf-praha.cz/ Instagram: / icfpraha Facebook: / icfpraha TikTok / icfpraha V neděli v 10:00 probíhají veřejné bohoslužby (celebrations) v Kostele na lodi, Praha 7 - Holešovice Nejste z Prahy? Najděte ICF ve vašem okolí: https://icf.church/locations #icf #cirkev #celebration #cosestalovefezu

Členové Horské služby se nezachraňují. V klidu počkejte na to, až sami přijedou domů!Jako vítr z hor dorazil do redakce Reportéra sedmasedmdesátiletý Miroslav Bíca, žijící legenda české Horské služby, která letos slaví devadesát let od svého vzniku. Okamžitě začalo velmi energické, takříkajíc „menšíkovské“ vyprávění – a to si nyní můžete poslechnout v dalším díle podcastu Host Reportéra.Bíca se stal členem Horské služby v rodných Jizerských horách před padesáti lety. Od roku 1981 byl profesionálem, jeho domovem a sídlem se stal Bedřichov. „Když jsem tehdy prvního ledna nastoupil,“ vzpomíná, „nebyl v Jizerkách vůbec žádný sníh, tak jsem si zoufal, že to je konec: tady nejsem k ničemu! Ještě měsíc a vrátím se zpátky do podniku Chirana opravovat lékařské přístroje, stejně jsem tam bral o 350 korun víc!“Věděl ale, že už neodejde. Celé mládí závodně lyžoval, na horách měl většinu svých přátel, navíc Jizerky perfektně znal. „Rád bych tam ještě poznal nějaké místo, které zatím neznám, aby mě ty hory zase začaly bavit,“ směje se v podcastu.Z jeho pábitelských, ale podle všeho pravdivých historek zmiňme alespoň jednu s dobrým koncem.„Vzpomínám na muže, který nešťastnou náhodou přišel po úrazu o zrak,“ rozjíždí se Bíca. „Jak to někdy bývá, vykašlala se na něj rodina, a on, aby nebyl sám, začal putovat po celých Čechách vlakem se svojí skládací kytarou. Pochopitelně jezdil i do hor. Jednoho zimního rána dorazil do Hejnic a vydal se přes hory k nám, směr Bedřichov. Brzy se dostal do míst, kde byly na cestě závěje, neměl se čeho chytit, a tak z ní sešel. Začal volat o pomoc – nikde nikdo, ale naštěstí už byly mobily a signál měl. Já toho dne seděl na dispečinku, přijal jsem zprávu o jeho zabloudění a okamžitě tam poslal kolegu. Ten dojel na místo, ale nic nevidí, tak mi telefonuje, že to bude nějaká blbost: tady vůbec nikdo není, ani žádné stopy! Já na to, ať zkusí křičet, a kolega volá: Pane, kde jste, já vás nevidím! Načež se po chvíli z dálky ozve: Já vás taky nevidím, pane, já totiž nevidím! V tomhle duchu na sebe pořád křičeli, kolega z toho byl zmatený, neřkuli zoufalý, ale vydal se po hlase a našel chlapa zapadlého ve vyfoukané ďouře pod smrkem. Teprve když pána vytáhl, zjistil, že to je doopravdy slepec. Ten se rychle oklepal, v nedaleké restauraci Zámeček si dal pivo, oběd a rozloučil se, že zbytek cesty až do Jablonce zvládne sám.“Shodou okolností dnes večer (v úterý 21. října) vysílá Česká televize premiéru dokumentu Ve službě horám, který pojednává právě o minulosti i současnosti české Horské služby.Druhým hostem podcastu je proto režisér dokumentu Martin Vrbický, který vyrostl v prostředí Horské služby na Božím Daru. Většinu času ovšem nechává hovořit Bícu: „On je,“ krčí smířeně rameny, „fakt dobrý vypravěč.“

Stephansdom ve Vídni patří k hlavním rakouským svatostánkům. Někoho ale možná překvapí, že ho „střeží“ taky jeden český světec – svatý Václav. Jenže jeho socha dlouhá staletí nebyla úplná, chyběl jí důležitý atribut. Dokud si toho nevšiml jeden vídeňský Čech, který to nenechal být.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jsem stoh slámy s kusem igelitu. Mojí integritu tvoří dřevěná kostra a stébla v barvě doutníku. Tmavnoucí balíky slámy jsou mojí izolací. Občas si v nich najdou domov myši, jindy ptáci... Z mého těla už jsou ale myši dávno pryč. Přišli si jen dojíst pár zrn a jiných plodin.Všechny díly podcastu Ranní úvaha můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Nejbližší pevnina je od ostrova vzdálena dva tisíce osm set kilometrů. Obývá ho asi tři sta lidí. Myslíte, že jde o nějaký domorodý kmen? Všechny díly podcastu Zvídavec Evy Sinkovičové můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Před snahou vlastnit pravdu varuje výtvarník Pavel Čech v rozhovoru v pořadu Zákoutí. Jeho tvorbě vévodí Indiáni, města se spletitými uličkami, tajemné zahrady a zvídaví kluci, kteří chtějí přijít věcem na kloub. Je i on sám stejně hloubavý? A jak se vyrovnává s otazníky, které si nosí v hlavě? Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz

Snímek Raději zešílet v divočině, který volně navazuje na stejnojmennou knihu, natočil režisér Miro Remo. „Filmové turné jsme odstartovali na Šumavě. Jel jsem tam s obavami, jak se na příběh budou dívat ti, kteří hlavní protagonisty znají. Tedy dvojčata Klišíkova – František a Ondřej,“ říká.

Nejtragičtější letecká nehoda na našem území se stala 30. října 1975. Čtyři roky starý letoun Douglas DC-9, operovaný jugoslávskými aerolinkami havaroval krátce před přistáním v pražské městské části Suchdol.

Nejtragičtější letecká nehoda na našem území se stala 30. října 1975. Čtyři roky starý letoun Douglas DC-9, operovaný jugoslávskými aerolinkami havaroval krátce před přistáním v pražské městské části Suchdol.

S Petrem Procházkou jsem si v podcastu povídal poprvé, avšak na nohou měl boty, které už ve studiu Jednoho procenta byly. Mluvím teď o značce, a ta je Skinners. Možná znáte, a pokud ne, slyšeli jste skoro určitě už někdy o ponožkobotách. Jde o originální český nápad kombinující ponožky a boty do jednoho produktu. Už víte?V roce 2015 zabodovaly skinnersky v soutěži Nápad roku, zcela zaslouženě, byť nevyhrál, ale skončil na druhém místě. Já ve skinnerskách aspoň moderoval vyhlášení výsledků následujících dvou ročníků. V dalších letech ponožkoboty zabodovaly na crowdfundingových platformách, včetně amerického Kickstarteru. Dohromady vybrali asi 40 miliónů korun.Firmu rozjeli Petr a Michaela, v té době partnerský pár. A jestli pátráte po odpovědi na otázku, zda je těžší udržet blízký vztah v osobním životě, anebo v byznysu, tak tihle dva mají svou odpověď. Rozešli se, a už dávno mají oba jiné partnery. Ale firmu Skinners udrželi a rozvíjejí ji dodnes.Michaela Steinhauser už v Jednom procentu byla, před několika lety, a Petra Procházku jsem pozval teď. Mimo jiné i proto, že Skinners už dávno nevyrábějí jen ponožkoboty. I když ty jsou asi stále nejznámějším produktem. Ale snaží se prosadit v segmentu tzv. barefootů. Tam je trh větší, ale zároveň i mnohem tvrdší konkurence.Mají šanci uspět? O tom jsme mluvili. A taky o tom, proč boty vyrábějí v Portugalsku, proč se v Česku skvěle žije, ale ne úplně dobře podniká, a taky o tom, co mají podrážky bot Skinners společného s rizotem.Přeju příjemný poslech.

Dělníci kultury #15 o tom, co kulturní rubriku zaujalo či zklamalo v uplynulém týdnu i o jejich aktuální práci.V dalším díle videopodcastu týdeníku Respekt Dělníci kultury spolu Jindřiška Bláhová, Pavel Turek a Jan H. Vitvar debatují o tom, co je v uplynulém týdnu v kultuře zaujalo či zklamalo a o své aktuální práci. Tentokrát došlo na: seriály Larryho Davida Larry, kroť se, Nathana Fiedlera Zkouška, Ronana Bennetta Den Šakala a Philippa Kässbohrera a Matthiase Murmanna Jak prodávat drogy přes internet (rychle) nové album kapely Lvmen Amen lifestylový časopis 032c knihy Daniely Richterové Watching the Jackals (Georgetown University Press), Samira Hausera Vyvrhel (Okraj) a Marka Tomana Inspektor Mol a případ ztraceného rukopisu (Albatros) výstavu Eriky Bornové Stíny horkého léta Traudi Schönfeld (Galerie Václava Špály)Když už člověk jednou je, tak má sledovat kulturu v Respektu.

VŠECHNY EPIZODY STUDIA N NAJDETE V PLNÉ DÉLCE NA HEROHERO.CO/STUDION Ruský agresor vraždí civilisty, Evropa zavádí sankce – ale české výrobky dál proudí přes prostředníky do Ruska. Reportéři Deníku N vysvětlují, jak je možné, že se české firmy objevily na Zelenského seznamu, co všechno jsme zjistili o obcházení pravidel a co to znamená pro český byznys i naši reputaci. „Představa, že hranice mezi Ruskem a Evropskou unií jsou zavřené, je mylná. A to nejen pro pohyb lidí, ale i pro zboží,“ říká v podcastu ekonomický redaktor Deníku N Michal Tomeš. Společně s investigativním reportérem Lukášem Prchalem už měsíce sledují, jak se české výrobky dostávají k ruským odběratelům – a proč se některé firmy ocitly na ukrajinském seznamu firem, které podle Zelenského obcházejí sankce. Část firem se na seznam podle reportérů možná dostala neoprávněně. „Buď do Ruska mohly dodat zboží, které reálně není pod sankcemi, nebo se tam jejich zboží dostalo neúmyslně,“ upozorňuje v podcastu Tomeš. Některé společnosti ale podle investigativního reportéra Lukáše Prchala nedostatečně prověřují, zda jejich produkty nekončí u firem, které je následně přeprodávají do Ruska. „Někdy je to přitom docela jednoduché – během pár hodin se dá zjistit, kdy byla firma založena. Některé vznikly až po roce 2022, což by měl být první červený vykřičník. Nebo že firma nic nevyrábí a nemá vlastní webové stránky,“ popisuje Prchal. „V jednom z případů jsme řešili, že zboží šlo přes srbské firmy, které byly aktivovány až po začátku plošné ruské invaze na Ukrajinu. Do té doby v daném oboru vůbec nefungovaly – a najednou nakupují tyto stroje. V Česku navíc existují specializované týmy, které dokážou prověřit, jestli je firma spolehlivá, nebo ne,“ říká v rozhovoru Prchal. Jak jsme se sami přesvědčili, obcházení sankcí je dnes často otázka jediného telefonátu. Jak to funguje, kdo z toho profituje a proč je tak těžké to dokázat? Poslechněte si celou epizodu Studia N na herohero.co/studion

Buchty ve studiu tentokrát přivítaly bývalou sociální pracovnici Markétu Bodoríkovou, která přišla rovnou z práce, tedy trochu umazaná od sazí. Jednoho dne se totiž rozhodla, že sociální práce není vončo a chtěla by svou kariéru tzv. přebombit, takže se přihlásila na kominický učňák a pak už to jelo.Všechny díly podcastu Buchty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Buchty ve studiu tentokrát přivítaly bývalou sociální pracovnici Markétu Bodoríkovou, která přišla rovnou z práce, tedy trochu umazaná od sazí. Jednoho dne se totiž rozhodla, že sociální práce není vončo a chtěla by svou kariéru tzv. přebombit, takže se přihlásila na kominický učňák a pak už to jelo.

Donald Trump se dočkal své velké vojenské přehlídky. V den svých 79. narozenin. Před jeho zraky pochodovali vojáci, valily se tanky, drnčely transportéry. Člen elitních parašutistů známých jako Golden Knights mu předal americkou vlajku jako dar k narozeninám. A ještě předtím než Constitution Avenue přehlídka prošla, moderátor večera představil členy vládního kabinetu včetně prezidenta. Jednoho po druhém. Všichni se pak usadili na čestnou tribunu.

Donald Trump se dočkal své velké vojenské přehlídky. V den svých 79. narozenin. Před jeho zraky pochodovali vojáci, valily se tanky, drnčely transportéry. Člen elitních parašutistů známých jako Golden Knights mu předal americkou vlajku jako dar k narozeninám. A ještě předtím než Constitution Avenue přehlídka prošla, moderátor večera představil členy vládního kabinetu včetně prezidenta. Jednoho po druhém. Všichni se pak usadili na čestnou tribunu.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Emma Smetana a Jordan Haj jsou partneři v životě i v hudební branži, pracují spolu řadu let, vydali společné i sólové desky. Oba se shodují, že skládají výhradně milostné písničky. „Všechno, co jsem napsal, je buď pro moji ženu, nebo pro moje děti. Člověk píše takové dopisy. Takhle jsem se cítil tehdy a tehdy... Jednoho dne to po mně tady bude,“ popisuje Jordan Haj. Jak Emma Smetana vzpomíná na setkání s Richardem Müllerem a jejich společnou píseň Tahle jedna vteřina?Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Emma Smetana a Jordan Haj jsou partneři v životě i v hudební branži, pracují spolu řadu let, vydali společné i sólové desky. Oba se shodují, že skládají výhradně milostné písničky. „Všechno, co jsem napsal, je buď pro moji ženu, nebo pro moje děti. Člověk píše takové dopisy. Takhle jsem se cítil tehdy a tehdy... Jednoho dne to po mně tady bude,“ popisuje Jordan Haj. Jak Emma Smetana vzpomíná na setkání s Richardem Müllerem a jejich společnou píseň Tahle jedna vteřina?

Hostem této epizody je Jan Řehák. Muž, s kterým jste se možná setkali, ale zároveň je docela pravděpodobné, že jste ho neviděli. Zní to tajemně? Hned vysvětlím, mám totiž přesně takovou zkušenost. Setkali jsme se mnohokrát, když jsem například navštívil nějakou akci nebo byl jako novinář na americké ambasádě. Ale viděl jsem ho poprvé až na pivu. Lépe řečeno v pivním baru, jehož spolumajitelkou je jeho manželka.Honza totiž zvládá umění být neviditelným. Což taky vysvětlím. Působil řadu let jako osobní ochránce hned tří amerických velvyslanců. Jan Řehák byl policista, a u Policie České republiky sloužil do letošního roku celkem dvaadvacet let. Dnes už je takzvaně ve výslužbě. První roky strávil na potovostní motorizované jednotce, pak nastoupil do útvaru ochranné služby. Ta se stará o bezpečí a ochranu ústavních činitelů, a taky dvou velvyslanců: americkou a izraelského.Jaké to je dělat takovou práci, co to obnáší a jaké schopnosti či dovednosti potřebujete? Plus co vám mnohaletá zkušenost tohoto typu může dát pro život? A co se o tom dá říct či sdělit ostatním? Přesně o tom jsme mluvili. Doufám, že vás to bude bavit stejně jako mě..Být připraven na nejhorší, aby všechno dopadlo dobře. Příběh muže, který chránil tři americké velvyslanceExistují profese, o nichž víme, že tu jsou, ale moc o nich nevíme. A když něco, tak jsou to romantické či naopak nerealistické představy získané z filmů nebo knížek. Ano, takovou profesí je i práce osobního ochránce, člověka, který musí být neustále ve střehu, připraven na všechno, a přitom by ho v ideálním případě nikdo neměl vidět. Cesta Jana Řeháka k této práci nevedla přímo. Jako absolvent hotelového a restauračního provozu začínal v kuchyni jedné pražské restaurace. "Bylo to na Újezdě, v takovém podzemí. Z kuchyně jsem neviděl vůbec nic, nebyla tam ani okna," vzpomíná s úsměvem. Tahle zkušenost ho však nenadchla, a tak se vydal na roční pracovní pobyt do Anglie.Po návratu se s kamarádem ze základní školy rozhodli pro radikální změnu kariéry – nastoupili k policii. První roky strávil na pohotovostní motorizované jednotce v Praze, což znamenalo, že vyjížděl k nejrůznějším případům na tísňové lince 158. "Ta práce má své kouzlo v tom, že nikdy nevíš, kam jedeš, do čeho jedeš, co tam bude," říká. Ale právě tahle nepředvídatelnost ho na práci bavila, přestože přinášela i značné riziko.Na otázku, zda se při těchto výjezdech bál, odpovídá překvapivě: "To si nemyslím. Asi za to může ten adrenalin. Není tam moc prostoru pro to, že bys někam jel a řekl si 'já se bojím, já tam radši nepojedu'. Přemýšlíš jen o tom, jak tu práci udělat co nejlíp a nejefektivněji, aby ses vrátil domů.Po zhruba šesti letech přešel na ochrannou službu, což vyžadovalo projít náročným výběrovým řízením. Jeho součástí byly speciální psychotesty a především tzv. "pekelňák" neboli pekelný týden. Jinými slovy, extrémně náročný fyzický a psychický test."Je to zátěžový týden, kdy tě instruktorři vystaví vysoké fyzické zátěži. Moc nespíš, moc nejíš, vlastně nevíš, co se bude dít. Snaží se tě dostat na dno, aby viděli, jak reaguješ, když nejsi v komfortní situaci," popisuje Honza, který tuto zkoušku absolvoval shodou okolností den poté, co měl nehodu na motorce.V ochranné službě začínal jako řidič policejních vozidel, následně přešel mezi řidiče-ochránce v civilu a nakonec se stal osobním ochráncem. Posledních přibližně 10 let strávil na americké ambasádě, kde chránil tři po sobě jdoucí americké velvyslance."Dobrý ochránce by měl být neviditelný," vysvětluje Honza jeden z klíčových principů své bývalé profese. A ano, znamená to, že musíte potlačit své ego. Pro člověka, který je zvyklý na běžné sociální interakce, by mohlo být frustrující, když ho lidé nepoznávají nebo ignorují. Osobní ochránce však musí tuto "neviditelnost" vnímat jako profesionální úspěch.Vztah mezi ochráncem a chráněnou osobou je mimořádně specifický. "Jsi tak blízko a tak často, že spolu trávítě často víc času než s rodinou nebo kamarády," popisuje Honza. "Víš spoustu věcí. Jak se ta osoba chová i jak přemýšlí. "Přesto musí ochránce udržovat profesionální odstup. "Základ je, aby si ti dva lidé sedli. Pokud si to nesedne, tak to nikdy nebude fungovat," vysvětluje. Zároveň však dodává, že ochránce by měl být apolitický: je mu jedno, jaké má chráněná osoba názory, jeho úkolem je ji chránit bez ohledu na osobní sympatie.Z chráněných osob mu byl nejbližší bývalý americký velvyslanec Stephen King. "To byl chlap s ohromným přehledem i zkušenostmi. Bylo mu kolem osmdesáti, ale měl neuvěřitelnou energii,” říká s respektem.Osobní ochránci procházejí soustavným výcvikem v mnoha oblastech - od řidičských dovedností přes bojové umění a zdravovědu až po psychologickou přípravu. "Netrénuje se jen střelba," vysvětluje, "ale i umění vyhodnotit situaci a předcházet konfliktům. "Po 22 letech u policie se Honza rozhodl pro změnu. "Jednoho dne se vzbudíš a už se netěšíš do práce. A v tu chvíli taky víš, že to je tvůj konec," vysvětluje svůj odchod. "Všechno se dá dělat po nějakou určitou dobu a člověk by měl odejít, dokud na tu práci stačí," dodává.Nyní pomáhá své manželce s provozem dvou belgických barů a na otázku, na co se těší, odpovídá: "Těším se na to, co ještě nevím, co bude. Ten život přináší spoustu nových věcí a nových výzev."Z Honzovy profese si můžeme odnést několik cenných rad do běžného života. Například jeho přístup ke konfliktům: "Lepší je těm problémům vždycky předcházet a z toho místa klidně odejít, v civilním životě normálně utéct. Život máš jenom jeden, zdraví máš jenom jedno."I ve svém civilním životě si zachoval některé návyky - v hospodě si nesedne zády ke dveřím a vyhýbá se potenciálně problémovým situacím. "Nikdy nevíš, kdo proti tobě stojí," říká.Na otázku, zda bude svět za deset let lepší nebo horší, odpovídá s optimismem, který možná kontrastuje s tím, že od něj jeho bývalá profese vyžadovala být každý den připraven na to nejhorší : "Já myslím, že svět bude lepší."

Spor znesvářených sousedů o pár hromad nepořádku zaměstnává desítky úřadů. Reportáž pořadu Ve stínu poukazuje na odvrácenou stranu české výsady, kdy má skoro každá ves svého starostu.Konflikt mezi sousedy řeší v Třebčicích, nenápadné obci se 130 obyvateli ležící asi 40 kilometrů na jih od Plzně. Tamní případ se vymyká tím, že hlavní postava v minulosti „zavařila“ celému obecnímu zastupitelstvu a v současnosti má příbuzenskou vazbu na starostku. „Pan Kubík je dvakrát soudně odsouzený, jeho pověst je tady strašná,“ říká v pořadu Ve stínu Jakub Hladík, který s manželkou v Třebčicích provozuje malý zoopark. Mluví o sousedovi Dušanu Kubíkovi, který byl v uplynulých šesti letech dvakrát odsouzený k podmínečnému trestu - za vybržďování autobusu s dětmi a za podezřele levný nákup pozemkůod obce. V této kauze dostali podmínku i všichni obecní zastupitelé Třebčic. V nynějším případu jde spíše o vyhrocené sousedské vztahy. Manželům Hladíkovým vadí, že Dušan Kubík u vjezdů do jejich malé farmy skladuje různé věci a nepořádek, který si odmítá odklidit a navíc jim prý dělá různé schválnosti. ---Ve stínu:Případy a příběhy od vás. Z míst, kam média většinou nevidí, je na světlo vynáší investigativní a reportážní tým Jiřího Kubíka. Nová epizoda vždy v neděli dopoledne na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Své náměty, postřehy a připomínky nám pište na e-mail: vestinu@sz.cz

Proč je důležité přibližovat mladým lidem historické příběhy bezpráví? A jak se daří projektu Jeden svět na školách, který doplňuje mezinárodní filmový festival o lidských právech Jeden svět? „Tři čtvrtiny českých základních a středních škol využívají některé z našich materiálů. Přibývá vyučujících, kteří považují za důležité seznamovat mladé lidi s tím, co jsme žili před rokem 1989,“ uvádí ředitel Jednoho světa na školách Karel Strachota.

Proč je důležité přibližovat mladým lidem historické příběhy bezpráví? A jak se daří projektu Jeden svět na školách, který doplňuje mezinárodní filmový festival o lidských právech Jeden svět? „Tři čtvrtiny českých základních a středních škol využívají některé z našich materiálů. Přibývá vyučujících, kteří považují za důležité seznamovat mladé lidi s tím, co jsme žili před rokem 1989,“ uvádí ředitel Jednoho světa na školách Karel Strachota.Všechny díly podcastu Dvacet minut Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Nebyl hostem Jednoho procenta poprvé a určitě ani naposled. Tomáš Baránek: spoluzakladatel nakladatelství Melville, které se zaměřuje na takzvané chytré knihy, ať už z oblasti osobního rozvoje, lifehackingu nebo třeba zdraví.O čem jsme tentokrát mluvili? O stárnutí, zralosti, hledání rovnováhy v životě, vztahu k smrti, dlouhověkosti i o tom, jak se Tomáši žije a pracuje v dnešní době plné informací.Přehlédnout byste neměli ani to, že jsme se trochu pohádali kvůli jednomu z nástrojů umělé inteligence. Tomáš je v tomto ohledu spíše opatrným a obezřetným uživatelem. Na druhou stranu, ví dobře, o čem mluví. Jak se rovněž dozvíte, takzvaně na stará kolena se vrátil do školních lavic, konkrétně na brněnskou techniku, na svou alma mater, a studuje právě strojové učení.Doufám, že vás naše povídání nebude nudit. Nebo že vás moc nevyděsí, dost často se nebavíme o úplně veselých věcech.Přeju příjemný poslech!

V páté epizodě s názvem Hon na lišku se dozvídáme, že Honza Zeman se umí poprat na zábavě, že Radek Brzobohatý má testosteron a že dělníci si šli vzít továrny asi tak hodinu po únorovém převratu. O kom ale ve skutečnosti byl Hon na lišku? V tomhle příběhu figuruje jeden statečný mlynář a jeden pronásledovaný politik.

V městské budově v Dukelské ulici v Jeseníku začnou od nového školního roku fungovat dvě dětské skupiny pro děti od jednoho do šesti let.

V devadesátých letech jsem ho poznal jako muže, který umí říkat a psát nepříjemné věci, ale stejně ho máte rádi. Daniel Dočekal patří k technologickým veteránům, a fascinuje mě na něm mimo jiné to, jak si pořád dělá “to svoje”. Jakoby se za ta tři desetiletí, co se známe, ani trochu nezměnil.Dnes je vyhledávaným odborníkem na digitální marketing a sociální média, jakkoli klientům, kteří chtějí slyšet tipy a triky právě na sociální sítě, se stoickým klidem vysvětluje, že tahle éra už pomalu končí. A že budoucnost nejspíš nepatří Twitteru, Facebooku ani LinkedIn, ale … například newsletterům. A určitě AI.Povídali jsme si v holešovické Knihovně Čermáka a Staňka, novém prostoru, který se v lednu 2025 pomalu představuje lidem a už na různých akcích vítá první návštěvníky. (Mimochodem, 12. února se v Knihovně uskuteční první živé natáčení Jednoho procenta, s Petrem Márou!). S Danielem Dočekalem z toho nakonec byl skoro dvouhodinový rozhovor - a byla to jedna z těch konverzací, která když skončí, tak vám je líto, že byla tak krátká.Přeju i vám, aby vás to bavilo!A jako obvykle nabízím článek, který na základě přepisu napsala AI (Claude 3.5 Sonnet).Éra sociálních sítí končí, budoucnost patří newsletterům a umělé inteligenciDaniel Dočekal, veterán českého internetu a digitální komunikace, sedí v knihovně a vypráví o proměnách světa sociálních sítí. Jeho pohled je překvapivě střízlivý - věří, že éra klasických sociálních sítí končí. "Doporučuji firmám, aby je začaly opouštět," říká muž, který dříve radil pravý opak.Přesto není pesimista. Naopak. V době, kdy mnozí varují před umělou inteligencí, vidí v ní příležitost. "Mám v telefonu chytrého kámoše," popisuje svůj vztah k AI asistentům. Nevnímá je jako náhradu lidí, ale jako nástroj, který nám může dát více prostoru pro skutečný život.Jeho vlastní život je důkazem, že technologie mohou pomáhat. Již 40 let žije s cukrovkou, používá chytrou domácnost a nedávno objevil kouzlo elektrického skútru pro pohyb po Praze. "Patnáct minut versus hodina a půl cesty MHD - to je hodina ušetřeného času," vypočítává praktické výhody.Dočekal je přesvědčený, že budoucnost bude lepší než současnost. Ne proto, že by nás technologie měly spasit, ale proto, že nám mohou dát více času na to podstatné - na rodinu, přátele, koníčky. "Když mi umělá inteligence ušetří čas, můžu jít na procházku do lesa nebo si dát šlofíka," říká s úsměvem.

Knížku si “rozplánoval” do excelovské tabulky, pak odjel na třicet dní na Tenerife, a každý večer napsal jednu kapitolu. Na podzim se pak knížka Tomáše Šebka s názvem Objektivní nález stala jedním z nejprodávanějších titulů roku. Za dva měsíce se jí prodalo neuvěřitelných čtyřicet tisíc kusů, a i nadále se proává velmi dobře. Nejen o tom jsme si povídali v nové epizodě Jednoho procenta.A jako vždy nabízím článek, který podle přepisu podcastu napsala AI (Claude 3.5 Sonnet).Tomáš Šebek: Přiznání chyb je první krok k lepší medicíněV době, kdy většina lidí považuje přiznání chyby za slabost, přichází chirurg Tomáš Šebek s revolučním přístupem. Jeho nejnovější kniha, kterou lze žánrově označit jako "autohanopis", se stala literárním fenoménem s prodejem přes 40 000 výtisků za pouhé dva měsíce. Není to však jen příběh osobní zpovědi - je to manifest změny v přístupu k medicíně, rodičovství a společnosti obecně.Šebek, který napsal knihu během 30 intenzivních dnů na Tenerife, překvapil čtenáře svou nebývalou otevřeností. "Chtěl jsem ukázat, že nejsem dokonalý jako rodič, nejsem dokonalý chirurg," říká muž, který se nebojí přiznat vlastní nedostatky. Jeho přístup rezonuje - od čtenářů dostává i jedenáctistránkové reakce, ve kterých se svěřují s vlastními příběhy a traumaty.V českém zdravotnictví prosazuje revoluci v přístupu k chybám. Zatímco současný systém je trestá, Šebek navrhuje se z nich učit. "V Irsku hledají důvod, jak zlepšit systém. My si většinou vzájemně umýváme zadky," konstatuje.Jeho vize přesahuje operační sál. Jako zakladatel úspěšných medicínských startupů a iniciátor think tanku "ministr zdraví" se snaží systémově měnit české zdravotnictví. Jeho cílem je prodloužit délku života ve zdraví, která je v Česku o deset let kratší než v severní Evropě."Nechceme být smutní, nechceme být chudí, nechceme být nemocní," říká Šebek a navrhuje jednoduchý recept - svůj koncept "Šebek high five". Pět prstů symbolizuje základní principy zdravého života, včetně duševního zdraví, které je podle něj v Česku stále tabu.Pět prstů? Jsou to tyhle:nedojídat vždycky celý talíř, stačí 80 procent porcevystavovat se chladu, ne nějak extrémně, stačí mít o jednu vrstvu míňkvalitně spát, osm hodin, se všemi fázemi spánku včetně hlubokéhohýbat se, mít dvě kapky potu na čele, stačí půlhodina rychlé chůzeduševní zdraví, to je palec, protože je to njdůležitější: budovat dobré vztahy s lidmi kolem sebeŠebkův příběh ukazuje, že největší změny často začínají přiznáním vlastních nedokonalostí. V době, kdy společnost čelí komplexním výzvám, může být jeho přístup inspirací nejen pro medicínu, ale pro celou společnost. Jak sám říká: "Transformace společnosti začne, až si přiznáme svoje chyby a začneme s nimi pracovat."

⁠Odkaz na celý díl „Data z roku 2022 ukazují, že téměř 30 % žen a 12 % mužů má zkušenost s domácím násilím. Naprostá většina případů domácího násilí zůstává neohlášena, oběti často svou situaci řeší pozdě a násilí často eskaluje. Ve více než polovině případů domácího násilí (56 %) jsou v rodině přítomny děti, to vede k transgeneračnímu přenosu násilí. Domácí násilí také představuje jeden z nejčastějších důvodů rozpadu manželství,” tak začíná tisková zpráva Vlády ČR k návrhu zákona o domácím násilí, který je těsně před schválením. Od nového roku už platí nová definice znásilnění. O tom všem jsme se bavili s autorkami projektu Pod svícnem, Michaelou Studenou a Barborou Urbanovou, která je zároveň poslankyně za hnutí STAN. Partnerem podcastu je advokátní kancelář ROWAN LEGAL a provozovatel zdravotnických zařízení PENTA HOSPITALS a PENTA FUND.

V recenzní části se mimo jiné podíváme na knihu Géniové s podtitulem Facka, která změnila svět, v níž peruánský autor Jaime Bayly s nadsázkou vypráví příběh o rivalitě mezi dvěma literárními velikány Latinské Ameriky, Mariem Vargasem Llosou a Gabrielem Garcíou Márquezem. A na řadu přijde i pravidelná soutěž. Moderuje Karolína Koubová.