Podcasts about tahle

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Hostem této epizody je Jan Řehák. Muž, s kterým jste se možná setkali, ale zároveň je docela pravděpodobné, že jste ho neviděli. Zní to tajemně? Hned vysvětlím, mám totiž přesně takovou zkušenost. Setkali jsme se mnohokrát, když jsem například navštívil nějakou akci nebo byl jako novinář na americké ambasádě. Ale viděl jsem ho poprvé až na pivu. Lépe řečeno v pivním baru, jehož spolumajitelkou je jeho manželka.Honza totiž zvládá umění být neviditelným. Což taky vysvětlím. Působil řadu let jako osobní ochránce hned tří amerických velvyslanců. Jan Řehák byl policista, a u Policie České republiky sloužil do letošního roku celkem dvaadvacet let. Dnes už je takzvaně ve výslužbě. První roky strávil na potovostní motorizované jednotce, pak nastoupil do útvaru ochranné služby. Ta se stará o bezpečí a ochranu ústavních činitelů, a taky dvou velvyslanců: americkou a izraelského.Jaké to je dělat takovou práci, co to obnáší a jaké schopnosti či dovednosti potřebujete? Plus co vám mnohaletá zkušenost tohoto typu může dát pro život? A co se o tom dá říct či sdělit ostatním? Přesně o tom jsme mluvili. Doufám, že vás to bude bavit stejně jako mě..Být připraven na nejhorší, aby všechno dopadlo dobře. Příběh muže, který chránil tři americké velvyslanceExistují profese, o nichž víme, že tu jsou, ale moc o nich nevíme. A když něco, tak jsou to romantické či naopak nerealistické představy získané z filmů nebo knížek. Ano, takovou profesí je i práce osobního ochránce, člověka, který musí být neustále ve střehu, připraven na všechno, a přitom by ho v ideálním případě nikdo neměl vidět. Cesta Jana Řeháka k této práci nevedla přímo. Jako absolvent hotelového a restauračního provozu začínal v kuchyni jedné pražské restaurace. "Bylo to na Újezdě, v takovém podzemí. Z kuchyně jsem neviděl vůbec nic, nebyla tam ani okna," vzpomíná s úsměvem. Tahle zkušenost ho však nenadchla, a tak se vydal na roční pracovní pobyt do Anglie.Po návratu se s kamarádem ze základní školy rozhodli pro radikální změnu kariéry – nastoupili k policii. První roky strávil na pohotovostní motorizované jednotce v Praze, což znamenalo, že vyjížděl k nejrůznějším případům na tísňové lince 158. "Ta práce má své kouzlo v tom, že nikdy nevíš, kam jedeš, do čeho jedeš, co tam bude," říká. Ale právě tahle nepředvídatelnost ho na práci bavila, přestože přinášela i značné riziko.Na otázku, zda se při těchto výjezdech bál, odpovídá překvapivě: "To si nemyslím. Asi za to může ten adrenalin. Není tam moc prostoru pro to, že bys někam jel a řekl si 'já se bojím, já tam radši nepojedu'. Přemýšlíš jen o tom, jak tu práci udělat co nejlíp a nejefektivněji, aby ses vrátil domů.Po zhruba šesti letech přešel na ochrannou službu, což vyžadovalo projít náročným výběrovým řízením. Jeho součástí byly speciální psychotesty a především tzv. "pekelňák" neboli pekelný týden. Jinými slovy, extrémně náročný fyzický a psychický test."Je to zátěžový týden, kdy tě instruktorři vystaví vysoké fyzické zátěži. Moc nespíš, moc nejíš, vlastně nevíš, co se bude dít. Snaží se tě dostat na dno, aby viděli, jak reaguješ, když nejsi v komfortní situaci," popisuje Honza, který tuto zkoušku absolvoval shodou okolností den poté, co měl nehodu na motorce.V ochranné službě začínal jako řidič policejních vozidel, následně přešel mezi řidiče-ochránce v civilu a nakonec se stal osobním ochráncem. Posledních přibližně 10 let strávil na americké ambasádě, kde chránil tři po sobě jdoucí americké velvyslance."Dobrý ochránce by měl být neviditelný," vysvětluje Honza jeden z klíčových principů své bývalé profese. A ano, znamená to, že musíte potlačit své ego. Pro člověka, který je zvyklý na běžné sociální interakce, by mohlo být frustrující, když ho lidé nepoznávají nebo ignorují. Osobní ochránce však musí tuto "neviditelnost" vnímat jako profesionální úspěch.Vztah mezi ochráncem a chráněnou osobou je mimořádně specifický. "Jsi tak blízko a tak často, že spolu trávítě často víc času než s rodinou nebo kamarády," popisuje Honza. "Víš spoustu věcí. Jak se ta osoba chová i jak přemýšlí. "Přesto musí ochránce udržovat profesionální odstup. "Základ je, aby si ti dva lidé sedli. Pokud si to nesedne, tak to nikdy nebude fungovat," vysvětluje. Zároveň však dodává, že ochránce by měl být apolitický: je mu jedno, jaké má chráněná osoba názory, jeho úkolem je ji chránit bez ohledu na osobní sympatie.Z chráněných osob mu byl nejbližší bývalý americký velvyslanec Stephen King. "To byl chlap s ohromným přehledem i zkušenostmi. Bylo mu kolem osmdesáti, ale měl neuvěřitelnou energii,” říká s respektem.Osobní ochránci procházejí soustavným výcvikem v mnoha oblastech - od řidičských dovedností přes bojové umění a zdravovědu až po psychologickou přípravu. "Netrénuje se jen střelba," vysvětluje, "ale i umění vyhodnotit situaci a předcházet konfliktům. "Po 22 letech u policie se Honza rozhodl pro změnu. "Jednoho dne se vzbudíš a už se netěšíš do práce. A v tu chvíli taky víš, že to je tvůj konec," vysvětluje svůj odchod. "Všechno se dá dělat po nějakou určitou dobu a člověk by měl odejít, dokud na tu práci stačí," dodává.Nyní pomáhá své manželce s provozem dvou belgických barů a na otázku, na co se těší, odpovídá: "Těším se na to, co ještě nevím, co bude. Ten život přináší spoustu nových věcí a nových výzev."Z Honzovy profese si můžeme odnést několik cenných rad do běžného života. Například jeho přístup ke konfliktům: "Lepší je těm problémům vždycky předcházet a z toho místa klidně odejít, v civilním životě normálně utéct. Život máš jenom jeden, zdraví máš jenom jedno."I ve svém civilním životě si zachoval některé návyky - v hospodě si nesedne zády ke dveřím a vyhýbá se potenciálně problémovým situacím. "Nikdy nevíš, kdo proti tobě stojí," říká.Na otázku, zda bude svět za deset let lepší nebo horší, odpovídá s optimismem, který možná kontrastuje s tím, že od něj jeho bývalá profese vyžadovala být každý den připraven na to nejhorší : "Já myslím, že svět bude lepší."

Duben, ještě tam budem. Tahle věta mě napadla, když jsem si nedávno vyšel k rybníkům. Jen škoda, že mě nenapadla už doma.Všechny díly podcastu Rozhlasový sloupek můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Tahle dominanta měří přes sto metrů a zná ji každý, kdo kdy projížděl městem. Málokdo z ní ale třeba za dobrého počasí viděl Krkonoše. Telekomunikační věž nejspíš čeká po desítkách let velká změna, kdy bude přístupná veřejnosti.

Tahle dominanta měří přes sto metrů a zná ji každý, kdo kdy projížděl městem. Málokdo z ní ale třeba za dobrého počasí viděl Krkonoše. Telekomunikační věž nejspíš čeká po desítkách let velká změna, kdy bude přístupná veřejnosti.Všechny díly podcastu Máme hosty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Z hodné, tiché holčičky, která se bála jít i na záchod, se stala vědomá podnikatelka, terapeutka a průvodkyně žen. V této epizodě Srdečních záležitostí tě Zuzana Grygier vezme na cestu, která není jen o podnikání, ale o návratu k sobě, vědomém přepínání mezi rolí mámy, podnikatelky a ženy – a o obrovské síle, kterou v sobě máme, když si dovolíme být autentické. Povídáme si o tom, proč někdy studujeme něco, co není naše. Jaké to je, když se ti zboří celý život – a co se může stát, když začneš opravdu naslouchat sobě. O toxických vztazích, manifestaci ideálního partnera, i o tom, jak zdraví, krása a emoce souvisejí s podnikáním. Zuzana mluví otevřeně, bez příkras. A díky tomu se v jejím příběhu pozná spousta z nás. Tahle epizoda je jako zrcadlo – jemné, ale hluboké. A možná si díky ní taky dovolíš žít jinak. Už letí k vašim uším. Víc o Zuzaně a její práci najdeš na https://zuzanagrygier.cz/

Kdyby se Lukáš Knaute měl charakterizovat jedním slovem, asi by se dlouho rozmýšlel a stejně by ho neřekl. Skromnost mu není cizí. Jako nesoutěživý typ ale zatím vyhrál snad všechno, co šlo.Všechny díly podcastu Máme hosty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Také se mu říká kaleidoskop. Tahle dříve velmi oblíbená hračka upadla svého času téměř v zapomnění. Pak ji ale doslova vykopalo ze země několik nadšenců.

„Nemusíš se mít rád za všechno. Ale měl bys vědět, kdo vevnitř drží kormidlo.“Tohle není jen další epizoda o vztazích.Tohle je živý ponor do sebe, do hlubin, kde sídlí naše vnitřní části, do prostoru, kde se rodí vztah k sobě i k druhým. Spolu s párovým terapeutem Honzou Vojtkem zkoumáme, co znamená vnitřní bezpečí, proč sebevědomí nevychází z výkonu, a jak moc nás ovlivňuje citová vazba (attachment) – ale zdaleka ne tak, jak si myslíš.

Věříš, že si můžeš život nastavit podle sebe? Tahle epizoda je o tom, že to není tak složité, jak se zdá. O tom, jak převzít zodpovědnost za vlastní směr, tvořit si vizi a nenechat se vést autopilotem starých vzorců. Janka ve svých 63 letech srší energií a nápady a mluví otevřeně o své cestě, pádech, krizích i tom, jak se proměnila z „výkonného režimu“ do vědomého tvoření života. Jak poznat, že žijeme podle cizích očekávání? Praktické cvičení na tvorbu vize a pojmenování hodnot Proč je práce na sobě těžká – a proč to za to stojí Jak přijmout krize jako součást růstu A co to znamená být „úchylně šťastná“?  Janka Chudlíková je mentorka, lektorka a průvodkyně osobním rozvojem. Prošla světem byznysu i vlastního vyhoření a dnes pomáhá lidem žít vědomější, radostnější a autentičtější život – podle sebe, ne podle očekávání okolí. Partnery podcastu je POWERLOGY - kvalitní produkty pro lepší výkon těla i mysli. Využijte slevový kód: PROTIPROUDU17 a získejte 17% slevu na svou objednávku! Nakupujte na Powerlogy.cz a posuňte svůj životní styl na novou úroveň. A koukněte na můj nový produkt zaměřený na zavádění principů dobrého života do praxe - https://protiproudu.cz/program

⁠⁠⁠Brain We Are MINI FEST⁠V téhle epizodě vyrážíme na cestu do hlubin osobnosti. Ale ne klasicky.Zapomeň na nálepky z Instagramu – tohle je jízda přes stavy vědomí, neurovědu vhledů a vliv pořadí narození na psychologii člověka.

V tom týdnu projel Lukáš snad všechny kraje Česka. Navštívil dokonalou jídelnu ve Vysokém Mýtě, ale také dvě místa, které na Gastromapu nedá. Prostě to nebylo nic, co by překračovalo regionální stín. Popíše i dojmy od Lucie Výborné, respektive z Výborná show, kam se mnou vzal legendární Gábu z Brna a Patrika z beskydských Bobrot.

Americká vláda zastavila financování ikonických stanic Radio Svobodná Evropa/Radio Svoboda a Hlasu Ameriky. „Nepřekvapilo mě to, ale cítil jsem smutek,“ říká Jolyon Naegele, bývalý reportér Hlasu Ameriky z komunistického Československa.Financování rádií, která se soustředí na vysílání zejména do nesvobodných a nedemokratických států, zastavil prezident Donald Trump s odkazem na to, že jeho administrativa šetří a propouští úřednický aparát.Třeba čínská státní média pak tento krok oslavovala a glosovala s tím, že skončila továrna na lži, která měla odpudivou pověst.„Tahle média v Číně vysílala hlavně v tibetštině a to nikdo jiný nedělá,“ říká už zmíněný bývalý novinář Jolyon Naegele, který byl hostem podcastu Mediální cirkus.„Svobodná Evropa/Radio Svoboda je pořád potřeba rozhodně v Rusku, protože tam svoboda není. Svobodná média vůbec nejsou ani v Bělorusku, ani ve velké části střední Asie a Kavkazska. A co se týče Hlasu Ameriky, tak oni vysílali do velké míry do Afriky, kde taky není volný tok informací, kde je cenzura. Svobodná Evropa začala nedávno znovu vysílat do Maďarska, protože tam už neexistují svobodná média,“ dodává Naegele.Rozený Newyorčan Naegele žije v Evropě od 80. let, vazbu k ní měl přes rodiče, zejména otce pocházejícího z Německa. Už během studií se začal učit česky. Ucházel se o práci ve Svobodné Evropě, nakonec ale o pár let později uspěl právě v Hlasu Ameriky. Zpravodajem ze zemí za železnou oponou byl od poloviny 80. let. A jeho příběh a vyprávění dobře ilustruje to, jak klíčovou roli tahle média sehrála při pádu komunistického bloku v Evropě.„Měl jsem zpětnou vazbu na svoji práci od Václava Havla, od Jiřího Dienstbiera, Petra Uhla, Anny Šabatové a dalších chartistů, mluvčích Charty, lidí z Vonsu (Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, pozn. red.), od aktivistů z Jazzové sekce. Všichni byli strašně vděční a dodnes jsou, že jsem šel na jejich procesy a referoval o nich. Už tehdy na chodbách soudních síní mi děkovali,“ vypráví Naegele, který si do detailu pamatuje snad každou reportáž, kterou za Železnou oponou natáčel a která vždy v devět večer zněla z éteru Hlasu Ameriky.Co byla jeho nejlepší reportáž z Československa? Posílal rozhovory s lidmi jako Václav Havel hned do éteru, nebo je vozil na pásce do Vídně? A v čem jsou podle něj dodnes nenahraditelná média jako je Radio Svobodná Evropa/Radio svoboda a Hlas Ameriky?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Je to mimořádný podcast. Nejen proto, že celkově trvá dvě hodiny. Neprobíráme jedno téma, ale reagujeme na vaše dotazy, podněty a připomínky.Namátkou: Je Babiš nebezpečnější ve vládě, nebo na Hradě? Nechová se Petros ke Karolíně jako typický řecký sexista? Jak Petros zajišťuje, že Bohumil a Karolína u voleb nehlasují pro Konečnou a SPD? Proč není Donald Trump geniální šachista, ale intuitiv? Plánují pánové obnovení Tří mačet? Komu fandí osazenstvo podcastu ve fotbale?Obsáhle také rozebíráme problematiku tzv. Jihočeské džamáhíríje, tedy zvláštní oblasti na jihu Čech, která má v budoucnu nakročeno k vyhlášení samostatnosti. Přijme Karolína občanství budoucího státu? Tahle otázka visela ve vzduchu během celého podcastu.Odpovídáme rovněž na otázku, zda má v našem světě budoucnost demokracie. Poměrně hodně času jsme věnovali myslivosti, protože k ní mají sklony dvě třetiny osazenstva (Petros, Karolína). Oba pánové se pochopitelně neshodli na tom, koho z politiků si váží, jak porazit Fica a proč média dnes ignorují Pirátskou stranu.Rozhodně se dozvíte o celoživotní tajné lásce Petrose – nestárnoucí dámě z České televize, Saskii Burešové. Proč na rozdíl od pana Michopulose nestárne?

⁠Brain We Are MINI FEST⁠O mozku a utváření smyslu ve světě - záznam z podcastu naživo v divadle.

Tahle celostátní akce běží každoročně od roku 1955. Každoročně se do ní zapojí přes 300 knihoven z celého Česka. Všechny díly podcastu Máme hosty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Mým snem je, že bych ve stáří všechny své postavy shromáždil v jedné místnosti a uvědomil bych si, že si nemají co říct, protože je nic nespojuje.“ Autor těchto slov se narodil 1. března 1969. Proslavila ho role vraždícího maniaka z filmu Tahle země není pro starý. Proč se nestal malířem, když studoval uměleckou školu v Madridu? Jak se seznámil se svou ženou Penélope Cruz, a proč první rande měli až po 16 letech? Co vše musel absolvovat pro roli narkobarona Pablo Escobara?

„Mým snem je, že bych ve stáří všechny své postavy shromáždil v jedné místnosti a uvědomil bych si, že si nemají co říct, protože je nic nespojuje.“ Autor těchto slov se narodil 1. března 1969. Proslavila ho role vraždícího maniaka z filmu Tahle země není pro starý. Proč se nestal malířem, když studoval uměleckou školu v Madridu? Jak se seznámil se svou ženou Penélope Cruz, a proč první rande měli až po 16 letech? Co vše musel absolvovat pro roli narkobarona Pablo Escobara? Všechny díly podcastu Příběhy z kalendáře můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Mluvili jsme o tom, co je a co není tzv. fine dining, o rozdílech mezi Prahou, Londýnem nebo New Yorkem, a taky o tom, co pro kuchaře znamená michelinská hvězda. Ta první, druhá, anebo dokoce třetí. “Samozřejmě, že toužím po tom, abych Michelina získal. Ale nezblázním se, když se to nestane,” říká Radek David, jeden z nejúspěšnějších českých kuchařů. Dlouho byl tváří známé pražské restaurace Veranda a dalších spřízněných podniků, například Babiččiny zahrady v Průhonicích. Řadu let jezdil budovat restaurace do Kyjeva na Ukrajině. A dnes je “kuchařem na volné noze”, nebo “létajícím šéfkuchařem”, který se věnuje privátnímu vaření, kuchařským kurzům či konzultacím.Na webu RadekDavid.cz píše své zážitky z nejlepších světových restaurací i z podniků, o kterých jste nejspíš nikdy neslyšeli. Představa ideální dovolené? Obejít co nejvíc restaurací. A nechat se inspirovat a taky o tom vyprávět ostatním. Tahle práce ho naplňuje a je spokojený, ale zároveň ví či doufá, že své jméno spojí ještě s nějakým dalším podnikem.O tom všem jsme si povídali, Přeju příjemný poslech, a jako obvykle přidávám text, který na základě podcastu vygenerovala YI (tentokrát poprvé nový Claude 3.7 Sonnet).Miluju rondon. Je to taková naše uniforma, říká šéfkuchař Radek DavidRozhovor Miloše Čermáka s Radkem Davidem nabízí fascinující vhled do zákulisí kulinářského světa, který přesahuje hranice běžné konverzace o jídle a vaření.Davida, který po dvou dekádách v legendárních pražských podnicích Babičina zahrada a Veranda nyní působí jako "létající šéfkuchař" na volné noze, charakterizuje pozoruhodná upřímnost a nezaměnitelná vášeň pro řemeslo. Jeho nová profesní etapa není jen pragmatickým kariérním obratem, ale projevem hlubší filozofie – touhy po autentické tvůrčí svobodě a sdílení znalostí.Pozoruhodná je Davidova ambivalence vůči žádoucí michelinské hvězdě. Na jedné straně o prestiž evidentně stojí, na druhé straně artikuluje oprávněnou kritiku systému, který stejnou hvězdou oceňuje sofistikované restaurace i stánky se street foodem. "Měli to vymyslet trochu jinak, třeba pro streetfood udělat hvězdu jiné barvy," říká. Odhaluje tak svůj přemýšlivý vztah k oboru.Fascinující je pasáž o praktikách špičkových světových restaurací, které si předem "lustrují" hosty, kteří si zarezervovali stůl. "Vědí, kdo přijde," popisuje Radek David svou zkušenost z newyorského Per Se, kde ho při druhé návštěvě přivítali jménem a připravili mu poznámkový blok, protože si pamatovali, že si při první návštěvě dělal poznámky.Z rozhovoru vystupuje i důležitý kontrast mezi českou a zahraniční potravinovou kulturou. Davidův nostalgický popis ukrajinských tržnic s vůní "rajčat, jahod, broskví" proti českému systému, kde "všechno to je podtržený, aby to vydrželo týden na lodi nebo v kamionu", nabízí zamyšlení nad globalizovaným zásobováním surovinami.Podtext celého rozhovoru tvoří téma gastronomické mediální kritiky. David s Čermákem shodně konstatují úpadek seriózních recenzí v tištěných médiích – ne kvůli nedostatku prostoru, ale kvůli náročnosti procesu. "Ty musíš mít člověka, který do tý restaurace jde, stráví s tím dvě hodiny, a redakce pak ještě zaplatí účet. To je důvod, proč tenhle žánr prakticky vymizel. Prostě na to v médiích nejsou peníze," vysvětluje Čermák ekonomiku dnešní žurnalistiky.Navzdory všem výzvám a tlakům současného gastronomického světa David uzavírá rozhovor překvapivě optimistickým výhledem: za deset let bude svět lepší. Po pronikavé sondě do vztahu společnosti, ekonomika a jídla je nadějeplná a občerstvující tečka. Něco jako dezert na závěr mnohachodového menu.

Žena mnoha profesí – novinářka, spisovatelka, fotografka, ředitelka nadačního fondu Be Charity... To je Pavlína Saudková (44), která ale i přes své profesní nasazení žila dlouhou dobu ve stínu svého muže, světoznámého fotografa Jana Saudka (89). Před pár lety ovšem přišel zlom a tahle propagátorka psychoterapií vzala svůj život do vlastních rukou. „To příjmení mi začalo připadat příliš přivlastňující k něčemu, někomu. A já už to tak poslední roky úplně necítím. Cítím se být pouze Pavlínou. Tahle nová kapitola mě zatím dost baví,“ říká v novém díle pořadu Blesk Podcast.

Omeletky jsou dnes naplněné svody. Muž, který mě sváděl, mě pozval domů. Měl úžasně velký koberec. Řekl, že ho koupil od Rusů v Milovicích. Napatřičně tam působitl bílý stoleček. A on vysvětlil: „Víš, ten tam musí stát… Když jsem ten koberec vybíral, prostředek jsem neviděl. No a tam je hlava Lenina.“ Uslyšíte posluchačský příspěvek Miroslavy Pospíchalové Pařížské rohlíčky. Uslyšíte recept Haliny Pawlowské na čokoládový dort a její povídku Tahle země není pro tlustý.

Nedávno jsem po ranní rozcvičce a studené sprše, oblečen do sportovní teplákové soupravy, vyrazil na svůj každodenní kilometrový běh centrem našeho města. Tahle věta ve vás může probouzet dojem, že zde posloucháte příběh mladého nadějného atleta, to bych ovšem nerad.Všechny díly podcastu Rozhlasový sloupek můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Jak nás utváří pochyby a nejistota?Víš, kam chodit pro potravu pro mysl. Víš, jak podpořit tělo v jeho zdraví. Ale kam chodíš krmit svou duši? Dnes se bavíme o zásadních uvědoměních posledních měsíců. O ptaní se na základní otázky lidského prožívání. O pochybování a důvěře. A na pomoc si vezmeme daleko lepší myslitele, než jsme my. Jsou to filosofové jako od Ericha Fromma, Aldouse Huxleyho až po moderního Davida Whyta. Je důležité se bavit o těle, o mysli, ale také o daleko abstraktnější rovině duše.V této epizodě nás čekámentální rande s realitou

Vyšší pokuty za rychlost a další měřené úseky v Pardubickém kraji. Tahle kombinace by měla donutit řidiče zpomalit. Loňská novela zákona výrazně zpřísnila postihy za dopravní přestupky. Zároveň se objevila další místa, kde rychlost měří radary.

CBDC naplňuje definici Velkého bratra. Je neodvratitelné, že v nějaké míře hrozí, že naše transakce budou v budoucnu mnohem víc sledovány než nyní. 16.01.2025, www.RadioUniversum.cz

Mám kamarádku, která mi přijde jako jeden z nejšťastnějších lidí, co znám. Má vždycky nějaký důvod pro to, aby se cítila šťastně. Dlouho byla svobodná a zůstala bezdětná. Vdávala se až ve čtyřiceti a pak už to prostě nevyšlo. Vím, že toužila po muži a po rodině, ale nikdy ji to nerozhodilo natolik, aby se neradovala ze sňatku někoho jiného. Dokazovala to velmi praktickým způsobem. Tahle kamarádka výtvarnice posílala všem svým kamarádkám, které se vdávaly, ty nejkrásnější gratulace k svatbě, jaké jsem kdy viděla. „Jak to dokážeš?“ ptala jsem se jí, „není ti to líto? Zase jedna se vdává a ty jsi pořád sama?“ Ona se jen smála. Říkala, že je šťastná z toho, že ony jsou šťastné. Vyráběla jim velmi osobní koláže z nejrůznějších materiálů a dokreslovala, domalovávala, dopisovala originální příběhová přání. Zabralo jí to vždycky spoustu hodin. Myslela přitom na své přítelkyně s láskou a ze srdce jim přála krásný život a štěstí. Svěřila se mi, že když ji náhodou bodne nějaká jehlička smutku, závisti nebo netrpělivosti, během vymýšlení a vytváření těch přání se za snoubenecký pár modlí. „I kdybych se nikdy nevdala, tak přeju všem, které to potká, aby měly krásné manželství. Koneckonců vidět šťastné manželské páry je taky štěstí, ne?“

Tahle kniha ti změní život, to je název titulu, která spisovateli, novináři a publicistovi Aleši Palánovi vyšla během tohoto roku. „Pro mě jsou knihy základní komunikační kód. Nejen s okolím, ale i sám se sebou. A to se týká knih, ke kterým přicházím jako čtenář i jako autor,“ popisuje v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

Čtete rádi o lidech, kteří radikálně změnili své životní směřování? Právě s takovými se setkal a debatoval novinář a spisovatel Aleš Palán. Titul Tahle kniha ti změní život. Rozhovory o nečekané síle čtení předkládá jako inspiraci, poučení nebo příklad toho, jak hledat vzorce, modely a cesty. Palán má dar, jak si získat důvěru lidí, je empatický, neformální, laskavý a především naslouchá. Jeho otevřený dialog tak vytváří příběh o peripetiích, zklamáních, bolestech i výzvách.

Mohl být lékařem, ale všechno je jinak. Naopak může unavené chirurgy pobavit v divadle. „Sporťáku, už máš chlapa?“ Tahle hláška z Tele Tele ho provází dodnes, i když už v mnohem menší míře. A jak vznikla přezdívka Carda Retarda?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Mohl být lékařem, ale všechno je jinak. Naopak může unavené chirurgy pobavit v divadle. „Sporťáku, už máš chlapa?“ Tahle hláška z Tele Tele ho provází dodnes, i když už v mnohem menší míře. A jak vznikla přezdívka Carda Retarda?

Víte, že jedna z největších amerických streamovacích služeb Peacock běží na technologiích vznikajících v Praze, stejně jako evropská SkyShowtime nebo africká Showmax?

Piri Piri, čtvrtá řadová deska hudebního dua DVA, vychází 13. září. V desetileté pauze od vydání předešlé nahrávky Nipomo ale Barbora Ungerová a Jan Kratochvíl stihli vydat hned několik soundtracků k počítačovým hrám. „Tahle práce nás hodně baví a zároveň nám dává svobodu v tom, že nemusíme nutně jen koncertovat,“ shodují se DVA. Jak došlo ke spolupráci s videoherními tvůrci a nahrají někdy DVA vyloženě depresivní song?

V kultovním filmu Tahle země není pro starý, který se odehrává někdy v 80. letech minulého století, kroutí starý, šedivý šerif hlavou nad poměry, konkrétně nad tím, že na ulici potkal mládence se zelenými vlasy. „Tomu opravdu nerozumím,“ říká šerif. Zhruba podobný postoj prezentuje Nejvyšší kontrolní úřad ve svém každoročním hodnocení Státního závěrečného účtu, tentokrát tedy z roku 2023.

V novém podcastu se vracím k události, která ovlivnila tvář české politiky. Třetího září 2022 se uskutečnila na Václavském náměstí statisícová demonstrace, kterou organizovala do té doby skupina neznámých aktivistů z okruhu antiwaxerské scény. Nebylo to klasické vystoupení proti vládě, z velké části spíš proti režimu, který Fialova vláda představuje. Na pódiu se neobjevili ani šéfové parlamentní opozice Babiš nebo Okamura. Prvně jmenovaného organizátoři nenáviděli kvůli jeho postojům v době covidu, druhého zase podezírali z toho, že opozičnost jen předstírá a jde mu jen o moc. Hlavní organizátor demonstrace, Ladislav Vrabel, představil program Česká republika na 1. místě. Jednoznačně jde o jinou vizi vývoje Česka - vystoupit z EU, NATO a omluvit se Rusku. Série demonstrací měla velký vliv na jazyk a politický styl v celém Česku, který nabyl na konfrontačnosti. Od prvních chvil se pro organizátory a demonstranta vžilo označení dezolátně, podle části účastníků, kteří vypadali na něco mezi homeless a deprivanty. Sám Vrabel je temná postava s dvaceti exekucemi a řadou soudních řízení. Jeho snahy sjednotit antiwaxerskou scénu byly neúspěšné. On sám kandidoval ve sněmovních volbách za uskupení Chcípl PES a neuspěl. Tmelem hnutí dezolátů se stala až Putinova válka na Ukrajině. Tahle válka a její odpor k pomoci Ukrajině sjednotil řadu opozičních skupin a iniciativ. Zpětně to mělo vliv i na parlamentní opozici a její témata. 

Odstoupení Joea Bidena z volebního klání a předcházející debata o jeho schopnostech znovu se v jednaosmdesáti letech ucházet o prezidentský úřad otevřela tabu: měl by být pokročilý věk překážkou ve zvolení do vysoké funkce?V Horkých hlavách, letní debatní sérii podcastu Vlevo dole, se na téma střetli jeho autoři. Václav Dolejší se domnívá, že by právo kandidovat mělo být omezeno i horní věkovou hranicí. Lucie Stuchlíková je proti a mluví o nepřípustném ageismu.„Vždyť už dnes kandidaturu omezujeme zdola - a nikdo nepovažuje za diskriminaci, že na obecního a krajského zastupitele smějí lidé kandidovat od 18 let, na poslance a do europarlamentu od 21, na funkci senátora a prezidenta mohou adepti pomýšlet dokonce až od 40 let,“ argumentuje Dolejší.„I politologové varují před gerontokracií, neboť lidé se díky čím dál lepší zdravotní péči budou sice dožívat vysokého věku, ale už jim nebudou tak dobře fungovat kognitivní funkce,“ dodává.Lucie Stuchlíková nápad na zavedení horní věkové hranice odmítá a mluví ohrožení demokracie: „V každém případě tohle nikdy nikdo ani nenavrhne. A kdyby náhodou ano, tak to stejně neprojde přes ústavní soudy.“„Když jsou o někom pochybnosti, že je starý a už to nezvládá, tak musí především posoudit jeho strana a nikam ho raději nenominovat. Případně to museí posoudit voliči. Takhle bychom mohli vymýšlet další omezení, nejen věk. A kde to skončí?“ zlobí se politická reportérka.Kdo z podcasterů vás přesvědčil svými argumenty? Hlasujte v anketě!----Vlevo dole řeší politické kauzy, boje o vliv i šeptandu z kuloárů Sněmovny. Vychází každou středu v poledne.Podcast pro vás připravují Lucie Stuchlíková (@StuchlikovLucie) a Václav Dolejší (@VacDol), reportéři Seznam Zpráv.Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na zpravodajském serveru Seznam Zprávy. Poslouchejte nás na webu Seznam Zpráv, na Podcasty.cz nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci. Své názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu audio@sz.cz.  Sledujte @SeznamZpravy na sociálních sítích: Twitter // Facebook // Instagram.Seznam Zprávy jsou zdrojem původních informací, nezávislé investigace, originální publicistiky.

Polovina roku a prázdninový čas sváději k bilancování. Tahle nálada dorazila i do hudební redakce Radia Wave a aktuální epizoda Vlny je tedy věnovaná shrnutí trendů, beefů i průšvihů, které hudební svět za rok 2024 spatřil. Taky ale přináší oficiální redakční selekci těch nejzajímavějších nahrávek uplynulých měsíců.

Tahle dřevina to má těžké – její český název svitel latnatý málokdo zná a název latinský je poněkud krkolomný: koelreuteria paniculata. Evropské jméno mu dal přírodovědec Erik Laxmann v roce 1772 na počest německého botanika Josepha G. Koelreutera.

Německá ekonomika má to horší ještě před sebou. Čeká ji odpojení od Číny a možná i návrat k jádru, míní ekonomka Jana Matesová. Pocítí to i Česko, na západních sousedech jsme jako exportní ekonomika životně závislí.Životní úroveň Čechů je obrovskou měrou závislá na tom, jak se bude dařit Německu. „Naše životní úroveň v Česku naprosto závisí na exportu. A 80 procent exportu jde na trhy Evropské unie, třetina z toho do Německa. Tolik k výzvám, abychom opustili Evropskou unii. Ledaže bychom se smířili s životní úrovní Běloruska nebo časem třeba Moldavska,“ varuje v podcastu Ve vatě ekonomka Jana Matesová.Ekonomický růst se však v Německu ne a ne rozjet. HDP této obří ekonomiky se po půlprocentním poklesu v závěru loňska v prvním letošním čtvrtletí zvýšil mezičtvrtletně o pouhé 0,2 procento.Odchod z Číny bude boletPříčin německé stagnace je celá řada. Jako vysloveně exportní země doplácí spolková republika doplácí na globální nestabilitu. Je závislá primárně na Číně a snižování této závislosti Němce brzy dožene.„Volkswagen se nechal slyšet, že snížení závislosti na čínském trhu je otázka nejméně deseti let. Bude to velký zásek. I proto říkám, že německá ekonomika nemá to nejhorší za sebou,“ míní někdejší zástupkyně Česka při Světové bance Jana Matesová.Volkswagen, Porsche, BMW. Německo chrlí značky, které jsou známé po celém světě, nejen v automotive, ale napříč obory. Chemický gigant BASF, technologičtí obři Siemens a ThyssenKrupp, ve financích Allianz.„Německé superznačky stále fungují. Tamní ekonomický model je založen na tom, že pod svými značkami něco velmi kvalifikovaně vyrábí, subdodavatele má v Německu a jinde po světě, třeba v České republice, a na průmysl je nabaleno množství služeb, třeba i těch finančních,“ vysvětluje ekonomka Matesová.Německá mašina se však zadrhla, podle Matesové zbrzdila tamní průmysl i „nezvládnutá energetická politika“. Ceny energií vzrostly i v Německu významně a v některých obdobích jsou na trojnásobku toho, za co se nakupují energie ve Spojených státech. S takovou se Němcům těžko konkuruje.„Chemie je enormně energeticky náročný průmysl, totéž výroba plochého skla pro automobilový průmysl, výroba betonu, cementu i celé strojírenství,“ vypočítává Matesová.Němci to se zelenou energií přehnaliPodle ekonomky Matesové to Němci s „Energiewende“ přehnali. Válka v Rusku a předtím covid energetickou transformaci zkomplikovaly.„Německo do svých politik velice silně vtělilo obavu o klima, až ideologie převážila nad proveditelností. Kdyby byli Němci lépe plánovali, určitě by svou transformaci k obnovitelným zdrojům nepostavili na ruském plynu. A kdyby uvažovali racionálně a ne ideologicky, tak by loni nevypnuli poslední tři jaderné elektrárny,“ má za to Matesová.Podle ekonomky bude Německo donuceno svou energetickou politiku změnit. Možná se i vrátí k jádru. „Nastartování jaderných elektráren není jednoduchá věc, takže možná časem, to bych úplně nevylučovala. Je možné, že se objeví malé modulární reaktory. A do té doby bude jádro německého průmyslu vyrábět třeba ve Spojených státech,“ predikuje Matesová Ve vatě.Německo také tlumí problémy na pracovním trhu, má druhou nejnižší nezaměstnanost hned po Česku. Na přelomu milénia sice Němci pod vedením sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera odvážně zreformovali pracovní trh. Kouzlo Hartzových reforem, pojmenovaných podle tehdejšího kancléřova poradce a manažera VW Petera Hartze, však už vyprchalo.„Tahle živá voda se vyčerpala, protože jednoho dne si na ni zvyknete,“ komentuje Matesová. Česku byla však podpora částečných úvazků, posílení úřadů práce a sloučení sociálních dávek pomohlo, míní.Občané druhé kategorieNáklady na sociální politiku v Německu stejně jako u nás zejména kvůli stárnutí populace rostou. Ani obrovské příchody migrantů ze světa problém pracovního trhu, jak se naivně doufalo, nevyřešily.„Pokud nebude německá ekonomika výkonná, tak začne být obrovský problém soudržnost společnosti. Ve východních zemích už je evidentně nízká. Populace tam nedostala to, co čekala. Lidé, kteří chtěli aktivně vzít život do svých rukou, z velké části migrovali do západního Německa,“ přemýšlí Jana Matesová.Západní část Německa poslala do té východní v devadesátých letech obrovské množství peněz. A s nimi do firem i manažery, kteří se uměli pohybovat v tržní ekonomice.„Lidé na východě měli pocit, že jsou Němci druhé kategorie. To se pořád projevuje, protože jinak by ta veliká náklonnost k Die Linke a AfD by nebyla možná. Máme tu železnou oponu a brala bych to jako varování pro bývalou východní Evropu. Paralely vidíme na Karlovarsku, Ústecku i nebo na Slovensku,“ říká Jana Matesová.Jaké vyhlídky tedy česká a německá ekonomika v příštích letech mají?„My máme pořád ještě větší prostor pro zvyšování produktivity. Z tohoto hlediska máme lepší vyhlídky než Německo. Německo má zase už velké značky, potřebuje jim najít nové trhy. Řada z nich odešla z Ruska, třeba Volkswagen, což bylo strategicky určitě dobře a dlouhodobě se jim to určitě vyplatí, ale krátkodobě to znamenalo veliké ztráty a v německé ekonomice to vůbec není zanedbatelné. Velké firmy tam odepsaly třeba 90 procent hodnoty svých aktiv,“ shrnuje Jana Matesová.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.