Podcasts about tahle

Emma Smetana a Jordan Haj jsou partneři v životě i v hudební branži, pracují spolu řadu let, vydali společné i sólové desky. Oba se shodují, že skládají výhradně milostné písničky. „Všechno, co jsem napsal, je buď pro moji ženu, nebo pro moje děti. Člověk píše takové dopisy. Takhle jsem se cítil tehdy a tehdy... Jednoho dne to po mně tady bude,“ popisuje Jordan Haj. Jak Emma Smetana vzpomíná na setkání s Richardem Müllerem a jejich společnou píseň Tahle jedna vteřina?Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Emma Smetana a Jordan Haj jsou partneři v životě i v hudební branži, pracují spolu řadu let, vydali společné i sólové desky. Oba se shodují, že skládají výhradně milostné písničky. „Všechno, co jsem napsal, je buď pro moji ženu, nebo pro moje děti. Člověk píše takové dopisy. Takhle jsem se cítil tehdy a tehdy... Jednoho dne to po mně tady bude,“ popisuje Jordan Haj. Jak Emma Smetana vzpomíná na setkání s Richardem Müllerem a jejich společnou píseň Tahle jedna vteřina?

Odemkni celý tenhle díl + další díly a k tomu desítky krátkých úderných VIP dílů! na našem Spotify⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jen za stovku / měsíc. Odemkneš jich tím rovnou 47!⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://podcasters.spotify.com/pod/show/brainweare/subscribeCo nám ukazuje "neetický" experiment s AI? A co nám ukazuje technologie o opravdové povaze člověka? Tahle epizoda je o tom, co s námi dělá digitální tlak na výkon, úspěch a neustálou sebereflexi. Ale mimo to se dozvíte spoustu novinek ze světa - biologie, AI i současných trendů v duševním zdraví (v tom pozitivním i negativním slova smyslu)Bavíme se o vnitřním prostoru, který se často ztrácí mezi notifikacemi a očekáváními. O tom, že nejsme rozbití – jen unavení z nutnosti stále dokazovat svou hodnotu. A taky o tom, že zpomalení není slabost. Je to akt odporu i návratu k sobě.

Není prohra jako prohra. Podlehnout soupeři se ctí je zcela běžnou součástí sportu. Nastanou ovšem i případy, kdy máte takříkajíc z ostudy kabát. Jako Ivan Hašek v Chorvatsku. Podezření, že je trenérem z pravěku, se žel potvrzují.###00:48 Chorvatsko deklasovalo Českou republiku19:29 Lewandowski bojkotuje polskou reprezentaci24:23 Mistrovství světa ve fotbale klubů je hazard pro hráče36:56 Na Letnou se vrací trenér Brian Priske. Nakopne znova Spartu?Pondělní vystoupení na půdě největšího favorita skupiny v Chorvatsku přineslo debakl 1:5. A bohužel také už asi nezpochybnitelné razítko potvrzující, že obavy z Haškovy odborné způsobilosti byly na místě. To, co český tým proti Modričovi a spol. v Osijeku předváděl, bylo ostudné a předpotopní od A do Z. Zjevně vyrazil do utkání s taktickým konceptem, který měl všehovšudy dvě položky: Hrajte v hlubokém bloku. A kdyby se náhodou naskytla nějaká standardní situace, tak z ní zkuste dát gól.Nic dalšího se ve hře českého celku neobjevilo, takže i kdyby Hašek týmu vštěpoval také nějaké další prvky, házel tím jen hrách na stěnu. A je tedy zbytečné o tom vůbec spekulovat. Jen ukázaná platí a pravda leží na hřišti. Tahle byla bohužel krutá, ale její zjištění bylo, zdá se, nevyhnutelné. Po Jaroslavu Šilhavém nevede český tým ani nyní  dostatečně fundovaná a kompetentní osoba. Nosiči vody, tentkrát s hostem Jindřichem Šídlem, politickým publicistou Seznam Zpráv, věnovali svou pozornost i vývoji na Spartě a návratu Briana Priskeho. A došlo také na predikce před ME „21“ na Slovensku a klubovým MS v USA.Poslechněte si novou epizodu!---Nosiči vodyFotbalový podcast Seznam Zpráv. Jaromír Bosák, Luděk Mádl a Karel Tvaroh každý týden o českém a světovém fotbalu. Příběhy, aféry, důležité postavy na hřišti i v zákulisí.Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify.Sledujte nás na Twitteru! Najdete nás tam jako @Nosicivody.Máte návrh, jak podcast vylepšit? Nebo nás chcete pochválit? Pište na audio@sz.cz.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Tahle bábovka zřejmě kdysi chutnala některému prezidentovi. Je hutná, ale vláčná a plná ořechů a čokolády. Výtečnou a velmi jedlou bábovku upekla Ludmila Šmídová z Kyjova. Vyzkoušejte ji také.

Filip Baluch je Slovák, který žije v USA, má americkou ženu a děti narozené za oceánem. V této epizodě sdílí, co všechno ho na americkém rodičovství překvapilo – a proč si myslí, že Evropané často nechápou, jak silně může fungovat komunita a rodinný život v Americe. Bavili jsme se o: rozdílech mezi rodičováním v USA a Evropě, životě na předměstí, ve městě a na venkově, roli církví v amerických komunitách, i o tom, proč američtí rodiče tráví čas s dětmi jinak než ti evropští. Tahle epizoda není o “lepší” nebo “horší” kultuře. Je o jiném mindsetu, který může otevřít oči.  

William Friedkin za kamerou, Gene Hackman a Roy Scheider před ní, pět Oscarů a nejslavnější filmová automobilová honička všech dob. Francouzská spojka je klasika mezi thrillery, která redefinovala akční scény, představila světu dnes ikonického drsňáka Pepka Doyla a diváky i kritiky strhla skutečným příběhem newyorských poldů, kteří se rozhodli vyšlápnout si na obchodníky s drogami. Tahle legenda už má za sebou víc než půlstoletí, ale dodnes inspiruje tvůrce akčních filmů a svou špinavostí, nekompromisností a uvěřitelností nepřestává fascinovat. A my se jí teď v nejnovějším MovieZone Live Speciálu pořádně podíváme na zoubek. MovieZone Extended Universe: Web: https://www.moviezone.cz FB: https://www.facebook.com/moviezonecz IG: https://www.instagram.com/moviezonecz CSFD: https://www.csfd.cz/film/688751-moviezone-live-special HeroHero: https://herohero.co/moviezonelive Merch: https://www.blu-shop.cz/moviezone-merch/ Kniha Encyklopedie akčního filmu: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/83065322/encyklopedie-akcniho-filmu/ Kniha Legendy akčního filmu: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/84266791/legendy-akcniho-filmu/

Hostem této epizody je Jan Řehák. Muž, s kterým jste se možná setkali, ale zároveň je docela pravděpodobné, že jste ho neviděli. Zní to tajemně? Hned vysvětlím, mám totiž přesně takovou zkušenost. Setkali jsme se mnohokrát, když jsem například navštívil nějakou akci nebo byl jako novinář na americké ambasádě. Ale viděl jsem ho poprvé až na pivu. Lépe řečeno v pivním baru, jehož spolumajitelkou je jeho manželka.Honza totiž zvládá umění být neviditelným. Což taky vysvětlím. Působil řadu let jako osobní ochránce hned tří amerických velvyslanců. Jan Řehák byl policista, a u Policie České republiky sloužil do letošního roku celkem dvaadvacet let. Dnes už je takzvaně ve výslužbě. První roky strávil na potovostní motorizované jednotce, pak nastoupil do útvaru ochranné služby. Ta se stará o bezpečí a ochranu ústavních činitelů, a taky dvou velvyslanců: americkou a izraelského.Jaké to je dělat takovou práci, co to obnáší a jaké schopnosti či dovednosti potřebujete? Plus co vám mnohaletá zkušenost tohoto typu může dát pro život? A co se o tom dá říct či sdělit ostatním? Přesně o tom jsme mluvili. Doufám, že vás to bude bavit stejně jako mě..Být připraven na nejhorší, aby všechno dopadlo dobře. Příběh muže, který chránil tři americké velvyslanceExistují profese, o nichž víme, že tu jsou, ale moc o nich nevíme. A když něco, tak jsou to romantické či naopak nerealistické představy získané z filmů nebo knížek. Ano, takovou profesí je i práce osobního ochránce, člověka, který musí být neustále ve střehu, připraven na všechno, a přitom by ho v ideálním případě nikdo neměl vidět. Cesta Jana Řeháka k této práci nevedla přímo. Jako absolvent hotelového a restauračního provozu začínal v kuchyni jedné pražské restaurace. "Bylo to na Újezdě, v takovém podzemí. Z kuchyně jsem neviděl vůbec nic, nebyla tam ani okna," vzpomíná s úsměvem. Tahle zkušenost ho však nenadchla, a tak se vydal na roční pracovní pobyt do Anglie.Po návratu se s kamarádem ze základní školy rozhodli pro radikální změnu kariéry – nastoupili k policii. První roky strávil na pohotovostní motorizované jednotce v Praze, což znamenalo, že vyjížděl k nejrůznějším případům na tísňové lince 158. "Ta práce má své kouzlo v tom, že nikdy nevíš, kam jedeš, do čeho jedeš, co tam bude," říká. Ale právě tahle nepředvídatelnost ho na práci bavila, přestože přinášela i značné riziko.Na otázku, zda se při těchto výjezdech bál, odpovídá překvapivě: "To si nemyslím. Asi za to může ten adrenalin. Není tam moc prostoru pro to, že bys někam jel a řekl si 'já se bojím, já tam radši nepojedu'. Přemýšlíš jen o tom, jak tu práci udělat co nejlíp a nejefektivněji, aby ses vrátil domů.Po zhruba šesti letech přešel na ochrannou službu, což vyžadovalo projít náročným výběrovým řízením. Jeho součástí byly speciální psychotesty a především tzv. "pekelňák" neboli pekelný týden. Jinými slovy, extrémně náročný fyzický a psychický test."Je to zátěžový týden, kdy tě instruktorři vystaví vysoké fyzické zátěži. Moc nespíš, moc nejíš, vlastně nevíš, co se bude dít. Snaží se tě dostat na dno, aby viděli, jak reaguješ, když nejsi v komfortní situaci," popisuje Honza, který tuto zkoušku absolvoval shodou okolností den poté, co měl nehodu na motorce.V ochranné službě začínal jako řidič policejních vozidel, následně přešel mezi řidiče-ochránce v civilu a nakonec se stal osobním ochráncem. Posledních přibližně 10 let strávil na americké ambasádě, kde chránil tři po sobě jdoucí americké velvyslance."Dobrý ochránce by měl být neviditelný," vysvětluje Honza jeden z klíčových principů své bývalé profese. A ano, znamená to, že musíte potlačit své ego. Pro člověka, který je zvyklý na běžné sociální interakce, by mohlo být frustrující, když ho lidé nepoznávají nebo ignorují. Osobní ochránce však musí tuto "neviditelnost" vnímat jako profesionální úspěch.Vztah mezi ochráncem a chráněnou osobou je mimořádně specifický. "Jsi tak blízko a tak často, že spolu trávítě často víc času než s rodinou nebo kamarády," popisuje Honza. "Víš spoustu věcí. Jak se ta osoba chová i jak přemýšlí. "Přesto musí ochránce udržovat profesionální odstup. "Základ je, aby si ti dva lidé sedli. Pokud si to nesedne, tak to nikdy nebude fungovat," vysvětluje. Zároveň však dodává, že ochránce by měl být apolitický: je mu jedno, jaké má chráněná osoba názory, jeho úkolem je ji chránit bez ohledu na osobní sympatie.Z chráněných osob mu byl nejbližší bývalý americký velvyslanec Stephen King. "To byl chlap s ohromným přehledem i zkušenostmi. Bylo mu kolem osmdesáti, ale měl neuvěřitelnou energii,” říká s respektem.Osobní ochránci procházejí soustavným výcvikem v mnoha oblastech - od řidičských dovedností přes bojové umění a zdravovědu až po psychologickou přípravu. "Netrénuje se jen střelba," vysvětluje, "ale i umění vyhodnotit situaci a předcházet konfliktům. "Po 22 letech u policie se Honza rozhodl pro změnu. "Jednoho dne se vzbudíš a už se netěšíš do práce. A v tu chvíli taky víš, že to je tvůj konec," vysvětluje svůj odchod. "Všechno se dá dělat po nějakou určitou dobu a člověk by měl odejít, dokud na tu práci stačí," dodává.Nyní pomáhá své manželce s provozem dvou belgických barů a na otázku, na co se těší, odpovídá: "Těším se na to, co ještě nevím, co bude. Ten život přináší spoustu nových věcí a nových výzev."Z Honzovy profese si můžeme odnést několik cenných rad do běžného života. Například jeho přístup ke konfliktům: "Lepší je těm problémům vždycky předcházet a z toho místa klidně odejít, v civilním životě normálně utéct. Život máš jenom jeden, zdraví máš jenom jedno."I ve svém civilním životě si zachoval některé návyky - v hospodě si nesedne zády ke dveřím a vyhýbá se potenciálně problémovým situacím. "Nikdy nevíš, kdo proti tobě stojí," říká.Na otázku, zda bude svět za deset let lepší nebo horší, odpovídá s optimismem, který možná kontrastuje s tím, že od něj jeho bývalá profese vyžadovala být každý den připraven na to nejhorší : "Já myslím, že svět bude lepší."

Duben, ještě tam budem. Tahle věta mě napadla, když jsem si nedávno vyšel k rybníkům. Jen škoda, že mě nenapadla už doma.Všechny díly podcastu Rozhlasový sloupek můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Tahle dominanta měří přes sto metrů a zná ji každý, kdo kdy projížděl městem. Málokdo z ní ale třeba za dobrého počasí viděl Krkonoše. Telekomunikační věž nejspíš čeká po desítkách let velká změna, kdy bude přístupná veřejnosti.

Tahle dominanta měří přes sto metrů a zná ji každý, kdo kdy projížděl městem. Málokdo z ní ale třeba za dobrého počasí viděl Krkonoše. Telekomunikační věž nejspíš čeká po desítkách let velká změna, kdy bude přístupná veřejnosti.Všechny díly podcastu Máme hosty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Z hodné, tiché holčičky, která se bála jít i na záchod, se stala vědomá podnikatelka, terapeutka a průvodkyně žen. V této epizodě Srdečních záležitostí tě Zuzana Grygier vezme na cestu, která není jen o podnikání, ale o návratu k sobě, vědomém přepínání mezi rolí mámy, podnikatelky a ženy – a o obrovské síle, kterou v sobě máme, když si dovolíme být autentické. Povídáme si o tom, proč někdy studujeme něco, co není naše. Jaké to je, když se ti zboří celý život – a co se může stát, když začneš opravdu naslouchat sobě. O toxických vztazích, manifestaci ideálního partnera, i o tom, jak zdraví, krása a emoce souvisejí s podnikáním. Zuzana mluví otevřeně, bez příkras. A díky tomu se v jejím příběhu pozná spousta z nás. Tahle epizoda je jako zrcadlo – jemné, ale hluboké. A možná si díky ní taky dovolíš žít jinak. Už letí k vašim uším. Víc o Zuzaně a její práci najdeš na https://zuzanagrygier.cz/

Kdyby se Lukáš Knaute měl charakterizovat jedním slovem, asi by se dlouho rozmýšlel a stejně by ho neřekl. Skromnost mu není cizí. Jako nesoutěživý typ ale zatím vyhrál snad všechno, co šlo.Všechny díly podcastu Máme hosty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Také se mu říká kaleidoskop. Tahle dříve velmi oblíbená hračka upadla svého času téměř v zapomnění. Pak ji ale doslova vykopalo ze země několik nadšenců.

„Nemusíš se mít rád za všechno. Ale měl bys vědět, kdo vevnitř drží kormidlo.“Tohle není jen další epizoda o vztazích.Tohle je živý ponor do sebe, do hlubin, kde sídlí naše vnitřní části, do prostoru, kde se rodí vztah k sobě i k druhým. Spolu s párovým terapeutem Honzou Vojtkem zkoumáme, co znamená vnitřní bezpečí, proč sebevědomí nevychází z výkonu, a jak moc nás ovlivňuje citová vazba (attachment) – ale zdaleka ne tak, jak si myslíš.

Věříš, že si můžeš život nastavit podle sebe? Tahle epizoda je o tom, že to není tak složité, jak se zdá. O tom, jak převzít zodpovědnost za vlastní směr, tvořit si vizi a nenechat se vést autopilotem starých vzorců. Janka ve svých 63 letech srší energií a nápady a mluví otevřeně o své cestě, pádech, krizích i tom, jak se proměnila z „výkonného režimu“ do vědomého tvoření života. Jak poznat, že žijeme podle cizích očekávání? Praktické cvičení na tvorbu vize a pojmenování hodnot Proč je práce na sobě těžká – a proč to za to stojí Jak přijmout krize jako součást růstu A co to znamená být „úchylně šťastná“?  Janka Chudlíková je mentorka, lektorka a průvodkyně osobním rozvojem. Prošla světem byznysu i vlastního vyhoření a dnes pomáhá lidem žít vědomější, radostnější a autentičtější život – podle sebe, ne podle očekávání okolí. Partnery podcastu je POWERLOGY - kvalitní produkty pro lepší výkon těla i mysli. Využijte slevový kód: PROTIPROUDU17 a získejte 17% slevu na svou objednávku! Nakupujte na Powerlogy.cz a posuňte svůj životní styl na novou úroveň. A koukněte na můj nový produkt zaměřený na zavádění principů dobrého života do praxe - https://protiproudu.cz/program

⁠⁠⁠Brain We Are MINI FEST⁠V téhle epizodě vyrážíme na cestu do hlubin osobnosti. Ale ne klasicky.Zapomeň na nálepky z Instagramu – tohle je jízda přes stavy vědomí, neurovědu vhledů a vliv pořadí narození na psychologii člověka.

V tom týdnu projel Lukáš snad všechny kraje Česka. Navštívil dokonalou jídelnu ve Vysokém Mýtě, ale také dvě místa, které na Gastromapu nedá. Prostě to nebylo nic, co by překračovalo regionální stín. Popíše i dojmy od Lucie Výborné, respektive z Výborná show, kam se mnou vzal legendární Gábu z Brna a Patrika z beskydských Bobrot.

Americká vláda zastavila financování ikonických stanic Radio Svobodná Evropa/Radio Svoboda a Hlasu Ameriky. „Nepřekvapilo mě to, ale cítil jsem smutek,“ říká Jolyon Naegele, bývalý reportér Hlasu Ameriky z komunistického Československa.Financování rádií, která se soustředí na vysílání zejména do nesvobodných a nedemokratických států, zastavil prezident Donald Trump s odkazem na to, že jeho administrativa šetří a propouští úřednický aparát.Třeba čínská státní média pak tento krok oslavovala a glosovala s tím, že skončila továrna na lži, která měla odpudivou pověst.„Tahle média v Číně vysílala hlavně v tibetštině a to nikdo jiný nedělá,“ říká už zmíněný bývalý novinář Jolyon Naegele, který byl hostem podcastu Mediální cirkus.„Svobodná Evropa/Radio Svoboda je pořád potřeba rozhodně v Rusku, protože tam svoboda není. Svobodná média vůbec nejsou ani v Bělorusku, ani ve velké části střední Asie a Kavkazska. A co se týče Hlasu Ameriky, tak oni vysílali do velké míry do Afriky, kde taky není volný tok informací, kde je cenzura. Svobodná Evropa začala nedávno znovu vysílat do Maďarska, protože tam už neexistují svobodná média,“ dodává Naegele.Rozený Newyorčan Naegele žije v Evropě od 80. let, vazbu k ní měl přes rodiče, zejména otce pocházejícího z Německa. Už během studií se začal učit česky. Ucházel se o práci ve Svobodné Evropě, nakonec ale o pár let později uspěl právě v Hlasu Ameriky. Zpravodajem ze zemí za železnou oponou byl od poloviny 80. let. A jeho příběh a vyprávění dobře ilustruje to, jak klíčovou roli tahle média sehrála při pádu komunistického bloku v Evropě.„Měl jsem zpětnou vazbu na svoji práci od Václava Havla, od Jiřího Dienstbiera, Petra Uhla, Anny Šabatové a dalších chartistů, mluvčích Charty, lidí z Vonsu (Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, pozn. red.), od aktivistů z Jazzové sekce. Všichni byli strašně vděční a dodnes jsou, že jsem šel na jejich procesy a referoval o nich. Už tehdy na chodbách soudních síní mi děkovali,“ vypráví Naegele, který si do detailu pamatuje snad každou reportáž, kterou za Železnou oponou natáčel a která vždy v devět večer zněla z éteru Hlasu Ameriky.Co byla jeho nejlepší reportáž z Československa? Posílal rozhovory s lidmi jako Václav Havel hned do éteru, nebo je vozil na pásce do Vídně? A v čem jsou podle něj dodnes nenahraditelná média jako je Radio Svobodná Evropa/Radio svoboda a Hlas Ameriky?--Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Máte doma kolopejku, nebo kalanchoe? Je to jedno a totéž. Tahle zajímavá pokojová květina má prapůvod na ostrově Madagaskar, některé druhy jsou dokonce endemitní, to znamená, že se vyskytují jen na Madagaskaru.

Je to mimořádný podcast. Nejen proto, že celkově trvá dvě hodiny. Neprobíráme jedno téma, ale reagujeme na vaše dotazy, podněty a připomínky.Namátkou: Je Babiš nebezpečnější ve vládě, nebo na Hradě? Nechová se Petros ke Karolíně jako typický řecký sexista? Jak Petros zajišťuje, že Bohumil a Karolína u voleb nehlasují pro Konečnou a SPD? Proč není Donald Trump geniální šachista, ale intuitiv? Plánují pánové obnovení Tří mačet? Komu fandí osazenstvo podcastu ve fotbale?Obsáhle také rozebíráme problematiku tzv. Jihočeské džamáhíríje, tedy zvláštní oblasti na jihu Čech, která má v budoucnu nakročeno k vyhlášení samostatnosti. Přijme Karolína občanství budoucího státu? Tahle otázka visela ve vzduchu během celého podcastu.Odpovídáme rovněž na otázku, zda má v našem světě budoucnost demokracie. Poměrně hodně času jsme věnovali myslivosti, protože k ní mají sklony dvě třetiny osazenstva (Petros, Karolína). Oba pánové se pochopitelně neshodli na tom, koho z politiků si váží, jak porazit Fica a proč média dnes ignorují Pirátskou stranu.Rozhodně se dozvíte o celoživotní tajné lásce Petrose – nestárnoucí dámě z České televize, Saskii Burešové. Proč na rozdíl od pana Michopulose nestárne?

⁠Brain We Are MINI FEST⁠O mozku a utváření smyslu ve světě - záznam z podcastu naživo v divadle.

„Mým snem je, že bych ve stáří všechny své postavy shromáždil v jedné místnosti a uvědomil bych si, že si nemají co říct, protože je nic nespojuje.“ Autor těchto slov se narodil 1. března 1969. Proslavila ho role vraždícího maniaka z filmu Tahle země není pro starý. Proč se nestal malířem, když studoval uměleckou školu v Madridu? Jak se seznámil se svou ženou Penélope Cruz, a proč první rande měli až po 16 letech? Co vše musel absolvovat pro roli narkobarona Pablo Escobara?

Mluvili jsme o tom, co je a co není tzv. fine dining, o rozdílech mezi Prahou, Londýnem nebo New Yorkem, a taky o tom, co pro kuchaře znamená michelinská hvězda. Ta první, druhá, anebo dokoce třetí. “Samozřejmě, že toužím po tom, abych Michelina získal. Ale nezblázním se, když se to nestane,” říká Radek David, jeden z nejúspěšnějších českých kuchařů. Dlouho byl tváří známé pražské restaurace Veranda a dalších spřízněných podniků, například Babiččiny zahrady v Průhonicích. Řadu let jezdil budovat restaurace do Kyjeva na Ukrajině. A dnes je “kuchařem na volné noze”, nebo “létajícím šéfkuchařem”, který se věnuje privátnímu vaření, kuchařským kurzům či konzultacím.Na webu RadekDavid.cz píše své zážitky z nejlepších světových restaurací i z podniků, o kterých jste nejspíš nikdy neslyšeli. Představa ideální dovolené? Obejít co nejvíc restaurací. A nechat se inspirovat a taky o tom vyprávět ostatním. Tahle práce ho naplňuje a je spokojený, ale zároveň ví či doufá, že své jméno spojí ještě s nějakým dalším podnikem.O tom všem jsme si povídali, Přeju příjemný poslech, a jako obvykle přidávám text, který na základě podcastu vygenerovala YI (tentokrát poprvé nový Claude 3.7 Sonnet).Miluju rondon. Je to taková naše uniforma, říká šéfkuchař Radek DavidRozhovor Miloše Čermáka s Radkem Davidem nabízí fascinující vhled do zákulisí kulinářského světa, který přesahuje hranice běžné konverzace o jídle a vaření.Davida, který po dvou dekádách v legendárních pražských podnicích Babičina zahrada a Veranda nyní působí jako "létající šéfkuchař" na volné noze, charakterizuje pozoruhodná upřímnost a nezaměnitelná vášeň pro řemeslo. Jeho nová profesní etapa není jen pragmatickým kariérním obratem, ale projevem hlubší filozofie – touhy po autentické tvůrčí svobodě a sdílení znalostí.Pozoruhodná je Davidova ambivalence vůči žádoucí michelinské hvězdě. Na jedné straně o prestiž evidentně stojí, na druhé straně artikuluje oprávněnou kritiku systému, který stejnou hvězdou oceňuje sofistikované restaurace i stánky se street foodem. "Měli to vymyslet trochu jinak, třeba pro streetfood udělat hvězdu jiné barvy," říká. Odhaluje tak svůj přemýšlivý vztah k oboru.Fascinující je pasáž o praktikách špičkových světových restaurací, které si předem "lustrují" hosty, kteří si zarezervovali stůl. "Vědí, kdo přijde," popisuje Radek David svou zkušenost z newyorského Per Se, kde ho při druhé návštěvě přivítali jménem a připravili mu poznámkový blok, protože si pamatovali, že si při první návštěvě dělal poznámky.Z rozhovoru vystupuje i důležitý kontrast mezi českou a zahraniční potravinovou kulturou. Davidův nostalgický popis ukrajinských tržnic s vůní "rajčat, jahod, broskví" proti českému systému, kde "všechno to je podtržený, aby to vydrželo týden na lodi nebo v kamionu", nabízí zamyšlení nad globalizovaným zásobováním surovinami.Podtext celého rozhovoru tvoří téma gastronomické mediální kritiky. David s Čermákem shodně konstatují úpadek seriózních recenzí v tištěných médiích – ne kvůli nedostatku prostoru, ale kvůli náročnosti procesu. "Ty musíš mít člověka, který do tý restaurace jde, stráví s tím dvě hodiny, a redakce pak ještě zaplatí účet. To je důvod, proč tenhle žánr prakticky vymizel. Prostě na to v médiích nejsou peníze," vysvětluje Čermák ekonomiku dnešní žurnalistiky.Navzdory všem výzvám a tlakům současného gastronomického světa David uzavírá rozhovor překvapivě optimistickým výhledem: za deset let bude svět lepší. Po pronikavé sondě do vztahu společnosti, ekonomika a jídla je nadějeplná a občerstvující tečka. Něco jako dezert na závěr mnohachodového menu.

Omeletky jsou dnes naplněné svody. Muž, který mě sváděl, mě pozval domů. Měl úžasně velký koberec. Řekl, že ho koupil od Rusů v Milovicích. Napatřičně tam působitl bílý stoleček. A on vysvětlil: „Víš, ten tam musí stát… Když jsem ten koberec vybíral, prostředek jsem neviděl. No a tam je hlava Lenina.“ Uslyšíte posluchačský příspěvek Miroslavy Pospíchalové Pařížské rohlíčky. Uslyšíte recept Haliny Pawlowské na čokoládový dort a její povídku Tahle země není pro tlustý.

Jak nás utváří pochyby a nejistota?Víš, kam chodit pro potravu pro mysl. Víš, jak podpořit tělo v jeho zdraví. Ale kam chodíš krmit svou duši? Dnes se bavíme o zásadních uvědoměních posledních měsíců. O ptaní se na základní otázky lidského prožívání. O pochybování a důvěře. A na pomoc si vezmeme daleko lepší myslitele, než jsme my. Jsou to filosofové jako od Ericha Fromma, Aldouse Huxleyho až po moderního Davida Whyta. Je důležité se bavit o těle, o mysli, ale také o daleko abstraktnější rovině duše.V této epizodě nás čekámentální rande s realitou

CBDC naplňuje definici Velkého bratra. Je neodvratitelné, že v nějaké míře hrozí, že naše transakce budou v budoucnu mnohem víc sledovány než nyní. 16.01.2025, www.RadioUniversum.cz

Tahle kniha ti změní život, to je název titulu, která spisovateli, novináři a publicistovi Aleši Palánovi vyšla během tohoto roku. „Pro mě jsou knihy základní komunikační kód. Nejen s okolím, ale i sám se sebou. A to se týká knih, ke kterým přicházím jako čtenář i jako autor,“ popisuje v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

Čtete rádi o lidech, kteří radikálně změnili své životní směřování? Právě s takovými se setkal a debatoval novinář a spisovatel Aleš Palán. Titul Tahle kniha ti změní život. Rozhovory o nečekané síle čtení předkládá jako inspiraci, poučení nebo příklad toho, jak hledat vzorce, modely a cesty. Palán má dar, jak si získat důvěru lidí, je empatický, neformální, laskavý a především naslouchá. Jeho otevřený dialog tak vytváří příběh o peripetiích, zklamáních, bolestech i výzvách.

Mohl být lékařem, ale všechno je jinak. Naopak může unavené chirurgy pobavit v divadle. „Sporťáku, už máš chlapa?“ Tahle hláška z Tele Tele ho provází dodnes, i když už v mnohem menší míře. A jak vznikla přezdívka Carda Retarda?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V kultovním filmu Tahle země není pro starý, který se odehrává někdy v 80. letech minulého století, kroutí starý, šedivý šerif hlavou nad poměry, konkrétně nad tím, že na ulici potkal mládence se zelenými vlasy. „Tomu opravdu nerozumím,“ říká šerif. Zhruba podobný postoj prezentuje Nejvyšší kontrolní úřad ve svém každoročním hodnocení Státního závěrečného účtu, tentokrát tedy z roku 2023.