Podcasts about samota

„Samota zabíjí. Je to největší zabiják, protože způsobuje zdravotní obtíže a pokles mentálních schopností,“ říká Jan Bartoš, ředitel centra Elpida, v Moderní lásce. Vztahy jsou podle něj klíčem ke spokojenému stáří. Senioři se ale také vyrovnávají s osamělostí, ghostingem na seznamkách a tím, že muži chtějí ve vztahu od partnerky servis.Všechny díly podcastu Balanc můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„Samota zabíjí. Je to největší zabiják, protože způsobuje zdravotní obtíže a pokles mentálních schopností,“ říká Jan Bartoš, ředitel centra Elpida, v Moderní lásce. Vztahy jsou podle něj klíčem ke spokojenému stáří. Senioři se ale také vyrovnávají s osamělostí, ghostingem na seznamkách a tím, že muži chtějí ve vztahu od partnerky servis.

„Som unavený z toho, čo robím, aj keď je to krásne. Skúšal som viacerých strihačov, no je ťažké nájsť človeka s motiváciou,“ priznáva komik, herec a tvorca videí Mojmír Procházka. V novej Mimóze hovorí o ceste k vlastnej tvorbe, prečo je pre neho náročné pracovať s inými ľuďmi, aj keby chcel, či výlete do Nórska na bicykli. V Mimóze sa (ne)dozviete:01:50 – aký význam majú vulgarizmy pre kamarátstvo;05:35 – či sa ešte priatelí zo Zrebným a Frlajsom;08:20 – ako sa vyvíjala tvorba jeho vlastných videí;11:20 – prečo je jeho práca krásna, ale aj únavná;13:50 – koľko trvá výroba 90 sekundového videa;15:35 – prečo pre neho nie je ľahké pracovať s inýmstrihačom;17:10 – čo je jeho ďalšia životná ambícia;19:10 – ako obsah videí ovplyvňuje ich dosah;21:40 – či hľadá cestu k inej názorovej bubline; 27:20 – niečo takmer absurdné o dovolenkovaní a kvásku;30:35 – ako vyzerá cyklistický výlet na Lofoty a prečosú Nóri odkázaní na seba navzájom;35:10 – posolstvo od Ushera.

Samota prihaja v različnih oblikah, včasih po tihem in neopazno, spet drugič pa glasno in pretresljivo. In prav ta izkušnja v filmu Samota islandske režiserke Ninne Pálmadóttir na čudežen način poveže dva skrajno neobičajna sotrpina. Na eni strani samotnega, ostarelega kmeta Gunnarja, ki je celotno življenje posvetil družinski kmetiji in zaradi državnega projekta ostal brez nje. S tem pa na prvi pogled tudi brez vsega. Na drugi strani pa vedrega in radovednega dečka Arija, ki se je znašel v težavni družinski situaciji ločenih staršev in odsotnega očeta. Gunnar, ki ga z ravno pravo mero zadržanosti vrhunsko odigra Þhröstur Leó Gunnarsson, se s svojo usodo navidez hitro sprijazni in brez pretiranih čustev zapusti svoj dom na podeželju – z nekoliko težjim srcem pa tudi svoje ljubljene konje. Prvi kadri filma dajejo slutiti, da bomo gledali že večkrat videno dramo zagrenjenega in vase zaprtega starca, ki samo čaka, da lahko izbruhne. A Gunnar se v nasprotju z razširjenim predsodkom o zadrtosti kmetov v filmu vedno bolj kaže kot topla in nežna duša, ki je, vržena v mestni živelj, kvečjemu zmedena in kakopak hrepeneča po podeželskem miru. Njegovo zaprtost vase in pretirano skromnost, skoraj puščobnost v odnosu do stvari in ljudi pa po selitvi v mesto postopoma odtaja sosednji deček Ari, ki ga prepričljivo upodobi Hermann Samúelsson. Dečkova srčnost in vztrajnost pri poskusih navezovanja stika ga sprva čudi in plaši, vse dokler ga ni prisiljen spustiti v svoj novi dom. V bistvu njegovo stanovanje šele s prihodom Arija postopoma postane pravi dom. Kar je tudi posrečena metafora Gunnarjeve preobrazbe v prijaznega dedka, ki se močno naveže na svojega novega prijatelja. Film z minimalnimi, a učinkovitimi sredstvi podkrepi odlično napisano zgodbo scenarista Rúnarja Rúnarssona. Z majhnimi detajli, senzibilno uporabo kamere in skrbno umeščeno glasbo nakazuje na Gunnarjeva in Arijeva potlačena čustva. Ko njuna medsebojna navezanost na vrhuncu doživi presenetljiv rez, pa se metafore v pravem trenutku umaknejo čustvovanju igralcev, ki se ganljivo odpreta drug drugemu in gledalcu. Scenarij se poleg tega ves čas subtilno poigrava z našimi predsodki in pričakovanji glede razpleta, kar preprosto zgodbo ves čas poživlja in jo do konca ohranja zanimivo. Ko se že zdi, da se bo film sklenil predvidljivo tragično ali osladno srečno – režiserka nam namreč nakaže obe možnosti – pa nas z odprtim koncem pusti ravno prav zaplavati v lastnih občutenjih. Ne v občutku nedorečenosti, ampak pristnega optimizma in upanja. Na soočenje s svojo lastno samoto je nenazadnje obsojen vsak človek sam. In če sta se z njo zmožna soočiti človeških stikov popolnoma nevajen starec Gunnar in v življenjskih preizkušnjah neizkušeni deček Ari, je tega morda sposoben vsakdo. Bere: Igor Velše Piše: Žiga Brdnik

Lidé, kteří se cítí osaměle a nebo dokonce opuštěni všemi, mohou zažívat obrovskou trýzeň. Existuje cesta z této tmy? Naproti tomu je samota, kterou lze využít k přebývání s Bohem. Kazatel Petr Václavík přináší útěchu do bolesti a snad i cestu ven. Bohoslužbu vysílanou z Křesťanského společenství v Jičíně.

Piše Marko Golja, bereta Igor Velše in Eva Longyka Marušič. Poljska pesnica Anna Świrszczyńska je bralke in bralce prevodne lirike nagovorila že leta 1963 v antologiji Poljska lirika dvajsetega stoletja v prevodu urednika Lojzeta Krakarja, leta 1999 pa tudi v antologiji poljske ljubezenske lirike Prošnja za srečne otroke. Urednica Rozka Štefanova je poslovenila tudi njeno pesem Morilski ples, pesem, ki razume kot eno ljubezen, trpljenje in spomin, pesem, ki lepo naslika pesničino brezkompromisnost. Leta 2018 je pri Literarnoumetniškem društvu Literatura v knjižni zbirki Mozaiki izšla njena zbirka Baba sem. Knjižna zbirka je bila kratkosapna, toda zbirka je ponovno potrdila, da je prevajalka in publicistka Jana Unuk literarna posrednica v najboljšem, najlepšem in najvišjem pomenu besede. Že naslov je manifestativen in manifesten par excellence, kajti take oznake ne more izreči kdor koli. Pesnica pa se ni ustavila samo pri naslovu, ampak je rezko upesnila niz trpkih, bolečih ženskih usod v patriarhalnem svetu. Toda naj njene ženske še tako trpijo, naj jih moški še tako maltretirajo, ženske zmorejo, vztrajajo, njihova samozavest in moč rasteta, tudi njihova lepota. Skratka, Baba sem je zbirka, ki bi morala vpisati Anno Świrszczyńsko v zemljevid slovenske prevodne poezije. Morda ji je to uspelo, morda ne. Toda zagotovo je oziroma bo to uspelo knjigi Džingiskan v kopalnici. Knjiga vsebuje izbrane pesmi iz pesničinih pesniških zbirk, objavljenih v letih med 1936 in 1984 z izjemo pesmi iz zbirke Baba sem. Na prvi pogled je to škoda, kot da knjigi nekaj manjka, nekaj pomembnega, toda morda bo knjiga Džingiskan v kopalnici napotila bralko in bralca, da bosta pobrskala po Cobissu, našla pesničino edino samostojno zbirko v slovenščini in segla po njej. Naj bo tako ali drugače, Džingiskan v kopalnici prinaša vznemirljivo liriko. Pesnica je namreč ustvarjala v letih močne kulturne tradicije in zgodovinskih cunamijev, poljskega katolicizma, druge svetovne vojne in nacističnega terorja, socializma in vladavine komunistov, pa tudi feminizma in antifeminizma … Toda naj je bil svet okrog nje še tako nor in nasilen, je pesnica ohranjala svoj glas, ga razvijala in krepila. Njena ljubezen do moškega ni niti za hip hipa tradicionalna, njena ženska ni vdana žena, podrejena patriarhalnemu moškemu, ampak razume ljubezen brezkompromisno, absolutno, strastno. Tako kot v zbirki Baba sem se v njenih drugih zbirkah prav tako pojavlja trpljenje. Trpljenje je osebna izkušnja, neprenosljivo, intimno, hkrati pa izkušnja, ki trpečo ali trpečega spreminja, spremeni. Tako v pesmi Moje trpljenje v treh kratkih distihih zapiše »Moje trpljenje / je zame koristno. // Daje mi pravico pisati / o trpljenju drugih. // Moje trpljenje je svinčnik, / s katerim pišem.« Anna Świrszczyńska pogosto piše o trpljenju, vendar ne zato, da bi s temi zapisi gradila ideologijo trpljenja, nasprotno. Ko piše o trpljenju, piše o stanju sveta, osebne izkušnje, izkušnje ženskega spola, vendar tega stanja ne sprejema kot nekaj nesprejemljivega, dokončnega. Ne pristaja niti na polaščevalni in polaščevalski diskurz. Njena poezija je zavezana slikanju stanja sveta, hkrati pa temu stanju kljubuje in ustvarja prostor svobode, samozavesti, poguma, človeško prepričljive drže. Pa naj bo ta cena še tako visoka, ko v pesmi Samota v zbirki Veter, objavljeni leta 1970 zapiše verz »Sama sem, močna sem«. S takimi verzi že kar deklarativno nasprotuje tako poljskemu katolicizmu kot poljskemu socializmu. Vendar Anna Świrszczyńska ni asocialno bitje; v knjigi je vrsta pesmi, ki pričajo o njenem socialnem čutu, posluhu za drugo, empatiji v polnem pomenu besede. V tovrstnih pesmih ni prostora za ideologijo, skrepenele formulacije o človeku kot družbenem bitju ali kaj podobnega, ne, njene besede, verzi in prizori so vedno zelo človeški, tudi presunljivi. Tudi v pesmih, ko piše o trenutkih pred smrtjo, pred težko preizkušnjo, pred operacijo, ne ponuja nobenih zarotitvenih obrazcev, bližnjic in obljub, ampak je pogumna in mirna kot Sokrat. Kot da bi želela sporočiti svetu: Živela sem pogumno in polno in zdaj sem mirna. Tako da, ja, Anna Świrszczyńska je v slovensko prevodno književnost vstopala počasi, skoraj neopazno, ampak po zaslugi Jane Unuk, prevajalke knjig Baba sem in Džingiskan v kopalnici je zdaj tukaj, vznemirljiva in stroga in nežna in samozavestna in mirna, vredna naše pozornosti in naklonjenosti.

Kousek nad Kopřivnicí je ve svahu místo, které k sobě váže hodně zajímavých příběhů. Místní asi vědí, kde se říká samota Lichnovského. Ovšem po té dnes zůstalo jen málo. Vyprávět umějí staré mapy, archivy a také historikové.Všechny díly podcastu Odpolední interview můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kousek nad Kopřivnicí je ve svahu místo, které k sobě váže hodně zajímavých příběhů. Místní asi vědí, kde se říká samota Lichnovského. Ovšem po té dnes zůstalo jen málo. Vyprávět umějí staré mapy, archivy a také historikové.

Básnik a prozaik Ľuboš Bendzák debutoval v roku 1995 básnickou zbierkou s nazvom Básne pre Soňu Marmeladovovú, nasledovali Zápisky z čudného domu (2005), Vodka (2009), Vytrvalost sivej (2010), Pohreb andulky a iné udalosti dňa (2015), Samota je moja staršia sestra (2017), Vlastná váha (2019), a v roku 2022 výber z poézie Bude to tym počasím. Teraz nedávno mu vyšla najnovšia zbierka Pestovať bonsaj.

„Samota, ktorú som prežíval, mi ukázala cestu k vlastnému svetu a fantázii, ktorú teraz vkladám do svojej tvorby. Bola akýmsi darom a barličkou k sebapoznaniu.” Umelec Bystrík Klčo si v novej epizóde Teplej vlny spomína na svoje detstvo vo Vrbovom, kde sa nikdy necítil byť jeho súčasťou.    Štúdium v Trenčíne mu ukázalo, že byť súčasťou kvír komunity je liečivé a preto si ju teraz vytvára v Prahe, kde žije. Praha je miesto, kde dokáže Slovensko pozorovať s láskou a porozumením, bez bolestí, ktorá sa mu jatria pri návratoch. Dá sa Slovensko ľúbiť už iba z diaľky, spoločne pátrame.    Teplá vlna je podcast Divadla NOMANTINELS, v ktorom sa rozprávame so zaujímavými osobnosťami a ľuďmi zo slovenskej queer komunity o ich živote, inšpiratívnych veciach, ktorými sa zaoberajú a odvahe, ktorá im pomohla prekonať predsudky okolia. Financované zo zdrojov Európskej únie z programu "Citizens, Equality and Value Programme." Podcast podporil aj Fond na podporu umenia, Bratislavský samosprávny kraj a Nadácia mesta Bratislavy. Partnerom podcastu je denník SME.

Samota, nedůvěra, odmítnutí a proti nim blízkost, vztah nebo milost. Jaké překážky vůči Bohu v sobě nosí Češi? Po jakých mostech se dá vyrazit naproti českému srdci?

SLAVÍME 6 LET! Vychází nám Kniha! LevnyDopamin.cz Žádné tlachání - jen úderné myšlenky k zamyšlení a konání! To je náš letošní sestřih toho nejlepšího z posledního roku. Pojďte si dopřát kvalitní informační dietu o mozku, meditaci, odvaze a technologiích. Jdeme na to! Jak meditovat ve všech činnostech? Jaká je budoucnost AI podle Petra Máry? Jakou roli hrají emoce a koncepty ve vědomí podle Jiřího Horáčka? Jaký význam má úzkost a špatná nálada? Co nás zbavuje odvahy k rozhodnutí s Honzou Vojtkem? Partnery epizody jsou: Fondee.cz - ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠https://www.fondee.cz/⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Unikátní platforma na investování v ČR, kterou sami používáme. Navštiv ⁠⁠⁠www.Fondee.cz⁠⁠⁠ a zadej kód "BWA" pro 3 měsíce investování zdarma! Začni třeba už s 1000,- // Investování se pojí s riziky. Macromo - www.macromo.com/bwa Máme také velkou radost z našich nových parťáků Macromo. Jdi na ⁠⁠⁠Macromo.com/bwa⁠⁠⁠ a využij speciální 10% slevu pouze pro naše posluchače jak na krevní, tak i DNA testy, to je ⁠⁠⁠macromo.com/bwa⁠⁠⁠. Za 9 dní vychází naše kniha Svět Levného Dopaminu! Předobjednávej nyní! LevnyDopamin.czMinutáž: 00:00 Intro 03:32 Meditace - Maroš Vago 19:50 Jakou cenu má myšlenka - Petr Mára 27:29 Životní nouze & Investice & Řešení problémů 34:37 Teorie simulace 42:53 Mysl a její základní kameny - Jiří Horáček 01:00:01 Jak prožívají emoce zvířata 01:01:28 Jak nebýt zbytečně úzkostlivý? 01:08:28 Meditace & její náročnost 01:23:28 Samota a její typy. Máme tu problém? - Honza Vojtko 01:27:20 Stereotypy & Role ve vztahu i v přátelství 01:37:12 Kdo jsem? Psychologie Rozhodování a Nejistoty 01:45:47 Přátelství a psychosociální vývoj

Populárna slovenská spisovateľka Lucia Sasková v najnovšej próze s názvom Neviditeľná nadväzuje na svoje úspešné romány s témou narušenej psychiky a ponúka čitateľom príbeh o živote na hrane. Ten istý cudzí byt. Samota. Zatiahnuté závesy dvadsaťštyri hodín denne. Týždeň, mesiac, rok bez akéhokoľvek kontaktu s ľuďmi, s vonkajším svetom. Stereotyp, vďaka ktorému sa hlavná hrdinka stala dobrovoľne neviditeľnou, naruší až nečakaný príchod majiteľa bytu uprostred noci. Izolácia z nej urobila paranoidného človeka s panickým strachom zo všetkého nového, zo všetkého, čo sa skrýva vonku a nútené spolunažívanie s nepozvaným spolubývajúcim je pre ňu spočiatku hotová nočná mora. Tým väčšmi, keď neznámy začína do nej vidieť viac, ako by chcela, a v snahe pomôcť jej vymaniť sa z toho začarovaného kruhu odhaľuje to, čo nikdy nemalo vyjsť na povrch. Nič však nie je také, ako sa na prvý pohľad zdá, a napriek tomu, že sú úplne odlišní, zblížia sa oveľa viac ako čakala a pokúsia sa spolu dosiahnuť zdanlivo nemožný cieľ - aby mohla žiť ako predtým. Audiokniha: Neviditeľná Autor: Lucia Sasková Interpret: Anna Kvašňovská Dĺžka: 14:40 h Vydavateľstvo: Publixing a Ikar Audiokniha Neviditeľná na webe Audiolibrix (MP3 na stiahnutie) Audiokniha Neviditeľná na webe Publixing (MP3 CD)

Není člověku dobře samotnému, píše se v Bibli. Náš pohled na samotu je možná v mnohém formován pocitem, že být sám znamená být opuštěn. Ale samota nás může přivést k naslouchání , objevení nových a nečekaných zákoutí vlastní duše - a nejen to. K objevování kladných stránek samoty zve rozhovor Lucie Endlicherové s psychologem Markem Macákem. Řeč je o potřebě "nárazu do zdi" vlastní samoty, který často znamená pozvednutí očí k nebi, o čelení frustraci ze samoty, o naději do samoty a její hloubky a o schopnosti rozhlédnout se kolem sebe.

Kde je blízký, má být vzdálený. Samota je láska. Milosrdenství tkví v opuštění. Pandemie nám podle Giorgia Agambena pořádně zamíchala tím, co jsme měli ve zvyku označovat jako hodnoty. Taky jsme zahalili tváře. Přitom pro západní kulturu byla odhalená tvář – vedle důrazu na bližního – podstatná: v tváři prý začíná politika. Tvář vyjevuje, že se všichni lišíme, a přesto se musíme domluvit a pokusit se vytvořit labilní jednotu uprostřed plurality. Agamben nepatřil mezi ty filozofy, kteří by se na zkoumání nouzových stavů přeorientovali během pandemie. Jako právník a filozof se velkou část svého profesního života zabývá tím, co to znamená suverenita – pro Agambena je suverénem právě ten, kdo smí vyhlásit výjimku, a tím pozastavit jinak běžná pravidla. A nejen od pandemie si rovněž všímá, jak rádi demokratičtí politici vládnou skrze nouzové stavy. Navíc nejde jen o zvláštní stavy. Ne nepodobné je to s vyhlašováním krizí. Kdo prý říká „krize“, chce vládnout. Je přitom nápadné, jak často a v kolika různých oblastech se občanům dnes předkládají apokalyptické scénáře. Nemusíme se hned bavit o klimatické krizi, jíž však Agamben věnoval rovněž řadu textů. Oblíbené je hovořit o epidemii duševních poruch, která volně navazuje na virovou pandemii. Před necelým rokem ostatně vydal Národní ústav duševního zdraví zarážející zprávu: Až čtyřicet procent dětí trpí příznaky těžké deprese. Aniž bychom chtěli umenšovat problémy žáků, informace o četnosti této závažné diagnózy může být i pro laika zarážející. Těžká deprese je závažná nemoc. Je uvěřitelné, že je čtyřicet procent dětí závažně nemocných? Poznamenejme, že analogické studie existují přirozeně třeba i v Německu. Zde dospívají výzkumníci k jinému výsledku: až dvě procenta dospívajících se trápí těžkou depresí a nějakou podobou lehčí deprese trpí až deset procent školáků. Skutečně je možné, aby české děti byly o tolik depresivnější? Asi těžko. Ostatně Mnozí psychologové i psychiatři se od studie distancovali. Třeba Jiří Horáček hovořil v DVTV o metodologické chybě a nesmyslně nadsazených číslech. Četní komentátoři tato alarmistická čísla přesto nadále přejímají. Jindy čteme na billboardech v metru, že šest procent cestujících bylo donuceno k sexu… Na místě je otázka: Proč jsme si v tolika oblastech lidského života zvykli komunikovat strachem? Kapitoly VII. Čtyřicet procent těžce depresivních dětí, znásilnění v MHD a další katastrofy [začátek až 18:15] VIII. Pandemie: Kde stojíme? [18:15 až 25:18] IX. Pozvířečtění člověka [25:18–31:45] X. Kdo je Giorgio Agamben? [31:45–39:28] XI. Kdo je homo sacer? [39:28–49:00] XII. Pinocchio je homo sacer! Loutka, která se skutečným chlapcem nestala [49:00 až konec]

Live aus dem Markgrafentheater in Erlangen. Poesie meint nach Schopenhauer "durch Worte die Einbildungskraft ins Spiel versetzen". Und so schlägt dieser Abend den Bogen vom Erzählen bis zum Kürzestgedicht. Mit Lin Hierse und ihrem Roman "Das Verschwinden der Welt", Michael Köhlmeier und seinen neuen Gedichten "Im Lande Uz", Katja Lange-Müller liest die unveröffentlichte Erzählung "Mauli und Pauli" und Volha Hapeyeva aus ihrem Roman "Samota". Und alle vier haben ein Gedicht mitgebracht, das ihnen als Leserin oder Leser besonders wichtig ist. Poetische Musik kommt von Evi Keglmaier und Micha Acher.

Byla záhadnou a tajemnou malířkou. Představení Toyen – Všechny barvy samoty jde po stopách jejího života. „Těch motivů je tam víc,“ přemítá její divadelní představitelka. Kterou pohádku má ráda? Jaká setkání ji přinesla inscenace o Toyen? Proč se vrhla na akrobacii? Chtěla by si zahrát v muzikálu zpívanou roli? Co se u ní změnilo s cenou Český lev? A dokáže poznat už ze scénáře, jaký bude film?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Byla záhadnou a tajemnou malířkou. Představení Toyen – Všechny barvy samoty jde po stopách jejího života. „Těch motivů je tam víc,“ přemítá její divadelní představitelka. Kterou pohádku má ráda? Jaká setkání ji přinesla inscenace o Toyen? Proč se vrhla na akrobacii? Chtěla by si zahrát v muzikálu zpívanou roli? Co se u ní změnilo s cenou Český lev? A dokáže poznat už ze scénáře, jaký bude film?

Byli jste někdy sami a najednou jste měli pocit, že tak úplně sami nejste? Přesto, když jste se rozhlédli, nikoho jste neviděli? Jana Nenadalová z laboratoře pro experimentální výzkum náboženství LEVYNA se právě na tyto tzv. pocity přítomnosti zaměřila a podrobila je vědeckému zkoumání. O svém experimentu a jeho výsledcích přišla povyprávět do pořadu Hergot!.

Byli jste někdy sami a najednou jste měli pocit, že tak úplně sami nejste? Přesto, když jste se rozhlédli, nikoho jste neviděli? Jana Nenadalová z laboratoře pro experimentální výzkum náboženství LEVYNA se právě na tyto tzv. pocity přítomnosti zaměřila a podrobila je vědeckému zkoumání. O svém experimentu a jeho výsledcích přišla povyprávět do pořadu Hergot!.Všechny díly podcastu Hergot! můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Piše Peter Semolič, bereta Igor Velše in Eva Longyka Marušič. Pesniška zbirka Jureta Jakoba Drobne opazke se izpisuje na pragu pomladi, ko je narava že prebujena, a vanjo še vedno znajo seči mrzli jeziki zime. Nasproti podobam trobentic, zvončkov, prvih listov bukev in gabrov, med katerimi se brenčeče spreletavajo čmrlji in čebele, pesnik postavi podobe dežnih kapelj, ki se spremenijo v ledene kroglice in te v sneg, ki prinese uničenje. Podobe začetka in konca Jure Jakob včasih sopostavi v isti pesmi, včasih pa kontrast med njimi seže prek več pesmi in ustvari med njimi svojevrsten dialog – ta ob siceršnji motivno tematski sorodnosti dodatno prispeva k celovitosti zbirke, hkrati pa tudi že k njeni razgibanosti. Zbirka namreč kljub omenjeni sorodnosti ni niti za hip monotona. Drobne opazke so tako najprej pesmi o naravi. Podobe iz narave nam Jure Jakob prikaže na izjemno plastičen, čutno nazoren način, ne da bi pri tem zašel v preobloženost: še tako čudežne dokaze transformativne moči narave nam podaja s skrbno izbranimi izrazi in določeno čustveno distanco, kar te pesmi pelje v bližino predmetne pesmi. Spomnimo se, za predmetno pesem je med drugim značilno tudi to, da nam lahko ponudi nov pogled na nekaj običajnega. In prav to pesnik in njegovi novi verzi počnejo z nami; v pesmi Kdo? mlada lipa, ki »med smreko in borom bode kvišku« ni več zgolj neka lipa, ampak postane tista lipa, četudi ali kljub temu, da pesnik proti koncu pesmi relativizira njeno enkratnost in s tem tudi svoj in naš pomen v svetu: »... leta pridejo, odidejo, / lipa pa samo narahlo raste. /.../ Če je ne polomi ujma /.../, bo rasla še stoletja. / Kdo ve, kdo vse / bo to opazil? //« Jure Jakob ob zaključkih pesmi rad uporabi tovrsten paradoks, ki ob prej omenjenem kontrastu še dodatno prispeva k napetosti v pesmih in s tem k njihovi presenetljivosti. K slednji pa prispeva tudi mešanje jezikovnih zvrsti. Govorica pričujočih verzov se res spogleduje s hladnim poročevalskim izrazjem, vendar je tudi čustveno zaznamovana, pri tem pa je pesnik neredko igriv, hudomušen, blago ironičen. V pesmi Sonček za hribčkom se znajdemo sredi pomanjševalnic, sredi odmevanja ljudske ali celo otroške poezije z vso njuno poskočnostjo in lesketavostjo vred. Spet drugje pesnik vpelje temačnejša čustva in občutenje samote. Samota je pomemben moment teh pesmi in tako kot Jure Jakob plastí podobe narave, je večplastna pri njem tudi samota. Najprej je to samota pesnika, ki v pesmi Drobne opazke posluša ptičje gostolenje in se ozira k primerjavam, da bi čim bolj prepričljivo povedal, da je dobro. Pri tem pa ne ve, ali pesem ptic opazi še kdo drug. Potem je to samota človeka pred naravo; to le občasno preseka občutek enosti z vsem in vendar jo preseka: religioznost nekaterih pesmi v zbirki izvira sicer iz krščanskega izročila, toda nemara tudi iz teh in takšnih položajev. Pesmi, ki so pred nami, torej niso le pesmi čudenja nad pomladjo kot fizičnim pojavom, temveč tudi kot simbolnim, duhovnim pojavom: ko pomlad odpre vrata, pesnik res stopi vanjo, kot da bi stopil prvič, a hkrati se zaveda, da gre pri tem za ponoven vstop. Drobne opazke zato niso romantično naivna hvalnica narave, ampak raje eksistencialno naravnana lirika; pesnik za vrati pomladi sluti neka druga vrata, katera zagledamo le redko, na primer takrat, kot zapiše v sklepni pesmi Vse je res, »ko pravkar prebujen ničesar še ne veš, / ampak vidiš, / cel zazrt, zazrt.« Samota je tako tudi temeljna samota, samota človeka kot umrljivega in neskončnega bitja. Drobne opazke so zbirka o naravi, tako zunaj nas kot tudi o naravi v nas – fizični in metafizični. In so zbirka o kulturno preoblikovani naravi: subjekt teh pesmi je prebivalec predmestja, torej kraja na robu mesta kot poudarjeno človeške krajine, ki pa se prav tu začenja izgubljati v travah, grmičevju, gozdu ... Pesnik se v pesmi Iz nič znajde na črnuškem mostu, prek katerega »se valijo avtomobili, tovornjaki, avtobusi«; lahko bi se jim priključil in se odpravil v mesto, toda raje izkoristi »čas, ko most ne podrhteva od vozil«, prečka za hip prazno cestišče in odide v gozd. Da bi ga spet enkrat prvič doživel, da bi nam ga pokazal takšnega, kot ga še nismo nikoli videli. In tudi zato so Drobne opazke velike pesmi.

Samota, vyčlenění z kolektivu, deprese. Když takový stav trvá roky, může to člověka vést k otázce, proč by ještě měl žít. Tuto otázku si v životě kladl i Jozef Budáč. Nejen o setkání s Bohem, odpovědích na své otázky a proměně vypráví v relaci Život víry.

Človek se po navadi razveseli, da bo praznoval. Taka je vsaj njegova prva misel. V njem se vzbudi pričakovanje, ki se opira na izkušnje s prejšnjih praznovanj, dogodkov, ki so se mu zapisali v srce. Tako je med nami, ki smo prijatelji. Imamo dragocene odnose in želimo doživljati stvari skupaj. Lahko bi se samo zahvalili za vse, kar nam je dano, za odnos, ki ga imamo. Vemo, da je nekaj prelepega, ko začutimo drug drugega, lahko se nasmejemo, iskrimo ob naših večnih primerjavah, se razumemo v težavah, se dobrohotno veselimo tudi majhnih uspehov vsakega izmed nas. Vsak praznik, ki živi v naših dušah kot del omike, sproži poseben občutek, zagon za to, da se premaknemo v neko smer, morda po utečeni navadi ali pa v kaj novega. Začnemo pripravo na dogodek. Vsak izmed nas na svoj način prispeva k temu, da je ozračje sproščeno, toplo, igrivo, a hkrati poskrbi za vse, kar nam lahko polepša praznovanje. Z leti je priprav vedno manj. Nihče ne pozabi poskrbeti tudi zase, za to, da se praznovanje ne bo po nepotrebnem spremenilo v problem. Pa vendar, tudi problem, ki ga nismo predvideli, lahko okrepi prijateljstvo. Kot tisto noč. Bila je ledeno mrzla noč s kristalno čistim snegom. Pešačili smo čez polja in gozdove po škripajočem snegu. Zvezdnato nebo. Svetilo nam je na milijone zvezd. Samota. Imeli pa smo tudi svoje svetilke. Sprva smo živahno klepetali med seboj, potem pa smo utihnili in začutili globino tišine. Nikjer nobenega prometa. Tišina je bila tako močna, da je delovala kot en sam velik, topel objem. Mraz se je zarezal v obraz, v pljuča. Zazdelo se mi je, da bom kmalu potrebovala zdravilo za lažje dihanje. Bolje, da to takoj storim, sem se odločila. Pobrskala sem po nahrbtniku, a zdravila ni bilo. Nedaleč stran se je iz nekega naselja v nebo pognala raketa. Odločila sem se, da prijateljem povem, kaj se mi dogaja. Pozabila sem nujni pripomoček za pohod. Neprijetno sem se počutila. Potem sem začutila roko. Skrb in razumevanje. Vsi so bili eno z menoj. Nič mi niso očitali. Vodja je povedal, da je v resnici naš cilj tisto naselje. Raketa. To je bilo znamenje zame, da je tam zatočišče, da je rešitev blizu. Hvala za vse, mi je pelo srce, ko smo na toplem, v prijaznem gostišču pili čaj. Hvala za prijatelje, za vse ljudi, za to, da lahko doživljam dobroto, prijazno pomoč. Topel napitek mi je pomagal, nekdo je prinesel še zdravilo, ki sem ga potrebovala. Kot majhen čudež. Ali pa velik. In igra luči, ki je sijala z neba, se je prepletala z našim praznovanjem, objela nas je Luč, ki je bila z nami in smo jo čutili skupaj, v dobrem in slabem povezani prijatelji.

Proč je důležité vnímat trendy? Jsou seznamovací aplikace rozbité? A jak souvisí virtuální světy se sebevraždami? Dalším hostem Proti Proudu je trendspotterka a zakladatelka komunity #holkyzmarketingu Pavlína Louženská. O vývoji trendů píše výborný newsletter Pavlína Speaks a tvoří podcast Trendspotting. V rozhovoru jsme probrali trendy, kdo je nastoluje, kde se berou a jak je zkoumat? Zaměřili jsme se na to, proč jsme jako lidé čím dál víc osamělí a proč je v dnešní době takový problém se seznámit. Nakonec Pavlína připomněla to, proč nejde trendy ignorovat a seznámila nás s těmi nejnovějšími a nejbizarnějšími. Partnery podcasty jsou: Opero - Nádherný byznys hub a coworking v centru Prahy. Vyzkoušejte den na zkoušku a připojte se k desítkám dalších inspirativních osobností, které tvoří v Operu. B.Side - Efektivní doplňky stravy pro tělo i mysl v rovnováze. Doporučuji vyzkoušet Superior Magnesium - Hořčík, který opravdu funguje, nebo BroccoPure pro podporu dlouhověkosti a vitality. Využijte promo kód protiproudu pro 10% slevu. 

„Samota“ bedeutet im Belarussischen Stille oder Einsamkeit. Und so spielt der neue Roman von Volha Hapeyeva auch in einem mitten im Wald gelegenen Hotel. Doch geht es Hapeyeva um mehr: um die Frage, warum es so wenig Mitgefühl in den Menschen gibt und ob die Welt besser wäre, wenn es ein Empathie-Serum gäbe. Eine Rezension von Jörg Magenau

„Samota“ bedeutet im Belarussischen Stille oder Einsamkeit. Und so spielt der neue Roman von Volha Hapeyeva auch in einem mitten im Wald gelegenen Hotel. Doch geht es Hapeyeva um mehr: um die Frage, warum es so wenig Mitgefühl in den Menschen gibt und ob die Welt besser wäre, wenn es ein Empathie-Serum gäbe. Eine Rezension von Jörg Magenau

Biblická úvaha: Ježíšova samota. Autor, čte: Josef Straka.

Vulkanforscherin Maja stößt auf Rätsel, nicht nur bei ihrer Arbeit. Der Roman "Samota" der belarusischen Autorin Volha Hapeyeva erkundet unseren Umgang mit Empathie und Einsamkeit. Auf geheimnisvolle Weise verschränken sich dabei verschiedene Zeiten. Hapeyeva, Volha www.deutschlandfunkkultur.de, Lesart

Vulkanforscherin Maja stößt auf Rätsel, nicht nur bei ihrer Arbeit. Der Roman "Samota" der belarusischen Autorin Volha Hapeyeva erkundet unseren Umgang mit Empathie und Einsamkeit. Auf geheimnisvolle Weise verschränken sich dabei verschiedene Zeiten. Hapeyeva, Volha www.deutschlandfunkkultur.de, Lesart

Vulkanforscherin Maja stößt auf Rätsel, nicht nur bei ihrer Arbeit. Der Roman "Samota" der belarusischen Autorin Volha Hapeyeva erkundet unseren Umgang mit Empathie und Einsamkeit. Auf geheimnisvolle Weise verschränken sich dabei verschiedene Zeiten. Hapeyeva, Volha www.deutschlandfunkkultur.de, Lesart

V pocitu osamocení, odtrženosti od Boha, nás Bůh učí rozdílu mezi Bohem a námi. Pro každého je tato zkušenost velmi individuální, ale velmi formativní a důležitá. I k Ježíšovu volání "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil" nás zavede setkání s psychologem Markem Macákem, čtvrté - a poslední - věnované samotě.

Odporúčam knihu: Neúprosné nie zhonu. https://www.kumran.sk/duchovny-rast/24795-neuprosne-nie-zhonu.html

V najnovšej epizóde filmového podcastu denníka SME – Vertigo sa upriamime na dôležité filmy z našich kín, ktoré by vám mohli ujsť, pretože nemajú také nasadenie a marketing, ako často absolútne nepodstatné a kvalitatívne nezvládnuté tituly.  Predstavíme si výnimočný slovensko-maďarský film Vysvetlenie na všetko, filmársky precíznu česko-slovenskú drámu Sucho, či islandsko-slovenský hlboký ľudský zážitok Samota. Nebude chýbať ani estónsko-islandská čierna komédia Na ceste s mamou. Inak, všimli ste si koľko nových slovenských koprodukcii máme v kinách? To je naozaj skvelá správa. Štandardne nevynecháme ani najzaujímavejšie novinky zo streamovacích služieb – seriál o atentáte na 16. prezidenta Spojených štátov amerických Abrahama Lincolna, očakávanú sci-fi-drámu Problémy troch telies a rozoberieme aj dva dôležité filmové tituly – Dalva a American Fiction. Kapitoly (kapitoly v epizóde môžu byť v niektorých prípadoch o pár sekúnd posunuté) (00:00) Úvod (01:19) Vysvetlenie na všetko  (11:17) Samota / Einvera  (18:28) Sucho  (27:42) Na ceste s mamou / Á Ferð með Mömmu  (32:45) Smršť  (37:53) Po atentáte / Manhunt  (41:12) Problémy troch telies / 3 Body Problem  (45:41) American Fiction (49:44) Dalva (55:19) Záver _ Ak nám chcete napísať, ozvite sa na vertigo@sme.sk _ Ďakujeme, že počúvate podcast Vertigo a zaujímate sa o filmový svetSee omnystudio.com/listener for privacy information.

Osamělost a nedostatek vztahů je možné přičíst k negativním stránkám samoty. Ale i s těmi je možné pracovat. Proč je dobré mluvit o bolestech, hořkosti a opuštěnosti s Bohem i s lidmi? I o tom mluví psycholog Marek Macák ve třetím pokračování série o samotě, tentokrát o té, která bolí.

Být sám se sebou, vstoupit do samoty má mnohé výhody. Za tu základní označují Lucie Endlicherová a Marek Macák prostor vnímat. Proč potřebují samotu všichni, extraverty nevyjímaje? A co všechno je možné v tichu samoty zaslechnout?

Prožíváme postní období, připravujeme se na slavení velikonočních svátků, promýšlení a znovuprožívání utrpení Pána Ježíše Krista. Budeme si připomínat jak jeho utrpení, tak jeho samotu. Jsou to věci, které (byť v nesrovnatelně menší míře) potkávají i nás. Pojďme s Petrem Rausem zkoumat témata pouště, samoty a radosti v utrpení.

Člověk byl stvořen jako bytost vztahová, není tím ovšem apriori myšlen vztah partnerský, ale vztahy jako takové, včetně vztahu s Bohem. To je místo, ve kterém je možné učit se vztahovým dovednostem, včetně správného pohledu na sebe sama, bez kterého se do ostatních vztahů vstupuje ztěžka. O samotě, osamocení a sobectví, o tom, jak mít rád sám sebe i druhé a jak vypadá „dobrá samota“ s psychologem Markem Macákem.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Kariéru jsem si nikdy nebudovala, byla jsem líná, přiznává herečka Simona Peková, které role Valerie ve filmu Přišla v noci vynesla nejen mimořádný zájem, ale také dvě filmová ocenění (Cenu české filmové kritiky a Trilobit) - a další (Českého lva) má šanci získat v sobotu 9. března. To vše poprvé v devětašedesáti letech. Velkou herečkou se přitom nikdy stát nechtěla, vždycky se jí cítila být. Když se teď lidé ptají, kde ji „vyhrabali“, nepřipadá si zneuznaná a nevnímá to ani jako zadostiučinění. Je vděčná, že jí chlapci, jak familiárně označuje tvůrce snímku Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara, dali dárek před smrtí. Oni by dozajista namítli, že je to nějaký blbý brněnský humor, ale ona je z Třebíče, takže brněnský humor moc neumí. Ráda říká, že ji našli čtyři metry pod zemí, protože právě tam v pasáži Alfa sídlí HaDivadlo. Na jevišti je Peková expresivní a bezezbytku se stává postavou, kterou ztvárňuje. Se stejným nasazením se před kamerou oddala i zmiňované Valerii a dotáhla to tak daleko, že byla strašně protivná i sama sobě. Pravdivost je ale to, o co jí vždycky enormně šlo, byť připouští, že cesta k ní není vždy jednoduchá. Složitost podle ní k branži prostě patří, protože aby herec uměl divákovi předat to, co si zaslouží, tak sám musí projít peripetiemi. Simonu Pekovou v tomto ohledu život nešetřil a pádů do tmy jí potkalo hned několik… Ostatně poslechněte si sami.

Samota ni zabavna in ni prijazna. Pripoveduje: Aljoša Koltak. Napisala: Nina Mazi. Posneto v studiih Radia Slovenija 2003.

Pokračovanie minisérie o diaľkovej trase Continental Divide Trail (CDT) v USA s Ivkou Smolkovou sa zameriava na samotu na trase, zver a vybavenie. 

Za horníky do Krušných hor, 3. část: Život středověkého horníka (4:25) – Mýty, omyly a novinky astronomie: Supernova ve Větrníku (22:23) – Z karantény až do vesmíru (27:29)Všechny díly podcastu Planetárium můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Samota. Někteří ji vyhledávají, jiní se s ní musí vypořádat, i když nechtějí. Mladí, staří. V Česku je lidí žijících o samotě čím dál víc. Proč žijí Češi sami? O čem to vypovídá? To je celá řada otázek, na které ve Vinohradské 12 hledá odpovědi psychoterapeut Jan Vojtko.Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Find out what happens as Matty Matt discusses the case of Angela Samota. On the night of October 12, 1984, Samota and two friends, one male and one female, went to the State Fair of Texas. Samota's boyfriend did not join them because, according to the subsequent police report, he was working in construction and said he had to get up early the following morning. The three friends went to the Rio Room dance club and stayed there until "after midnight." According to subsequent testimony of the male who accompanied the two girls, Samota "was going [from] table to table, talking to people" and seemed like "she knew everyone." Like and subscribe to our Youtube page as well under Grinding True Crime. If you would like to donate to the show, Cash app us at $grindingtruecrimes Also paypal at @grindingtruecrimes --- Support this podcast: https://podcasters.spotify.com/pod/show/matty-matt/support

Samota, izolace, frustrace. Tím vším trpí ženy na rodičovské. Pomoc nabízí nová aplikace, která se snaží usnadnit seznamovací proces a dát prostor k výběru na základě různých faktorů. Dle výzkumu je více než 80 % maminek osamocených a chce najít kamarádku, se kterou by sdílelo víc než jen stejně staré dítě, ale třeba i podobné koníčky nebo přístup k výchově. Pozvání do podcastu Po mateřských stopách přijaly tvůrkyně seznamovací aplikace pro maminky Martina Kavanová a Laureen Höllge.

Také občas pociťuješ samotu? Je to normální! Partnerské vztahy jsou sice důležité, ale ne nezbytné. Vztahy přátelské, či intimní hrají v našem životě možná ještě důležitější roli a to už od našeho narození, kdy ovlivňují vývoj našeho mozku. Proto jsme si dnes znovu pozvali psychoterapeuta Honzu Vojtka, se kterým se bavíme o Samotě, Intimitě a Přátelství . Ukazuje se totiž, že pocit samoty je častější a častější a má podobné negativní dopady na naše zdraví jako obezita či kouření. Dnes se pobavíme o psychologii přátelství, o pozitivech i negativech samoty a o tom, jak budovat hluboké a intimní vztahy. Jaké typy samoty existují? Co je to úzkost z navazování nových vztahů? Proč potřebujeme odvahu k rozhodnutí nebo dotyk? A co s tím vším dělají sociální sítě? Můžete se těšit na nabitý rozhovor a spoustu dalších témat. Přejeme příjemný poslech. "Daleko snazší cesta v hledání odpovědi na otázku Kdo jsem? Je odpovědět si na otázku Kdo nejsem?" Neslyšel/a jsi s Honzou náš první rozhovor o Lásce a Mýtu? Pusť si ho zde! Parťáci dnešní epizody: Aktin a Fondee Jděte na www.aktin.cz/brainweare kde najdete naše oblíbené produkty a podpoříte tím naši tvorbu! Koukněte na jejich stránky a na to, co od nich máme nejradši! Navštiv www.Fondee.cz a zadej kód "BWA" pro 3 měsíce investování zdarma! Začni třeba už s 1000,- Kup si jeden z našich online kurzů Průvodce Mozkem a Myslí, nebo Mentální Modely a s kódem BWA je tam sleva 10% navíc! Zadej kód "BWA" pro slevu 10% na vybrané zboží na eshopu uplife.cz a herbal-store.cz Sledujte Brain We Are na sociálních sítích: Instagram ( www.instagram.com/brain_we_are ) nebo Facebook Minutáž: 3:00 Samota a její typy. Máme tu problém? 07:00 Stereotypy a Role ve vztahu i v přátelství 17:00 Kdo jsem? Psychologie Rozhodování a Nejistoty 26:00 Přátelství a psychosociální vývoj 52:00 Samota: Jak s ní pracovat? 1:03:00 Úzkost z navazování partnerských a sociálních vztahů 1:10:00 Jak budovat hluboké vztahy a intimitu? 1:24:00 Dotek a Oxytocin

V epizodi #86 je bil že drugič moj gost Miha Mazzini, pisatelj, antropolog, znani kolumnist in po novem tudi ustvarjalec podkasta. V epizodi se dotakneva naslednjih tematik: Moški in čustva Kultura in ljubezen Imeti / biti Indeks sreče, bogastvo, zadovoljstvo Meditacija (družbeni vpliv) Realnost (čutila), psihadeliki Kaj je realnost? (Objektivna in subjektivna realnost) Sprejemanje odgovornosti Stanje pomanjkanja (vpliv sreče in kompetence - hierarhija v družbi) Wonder woman (pričakovanja) Samopodoba: Slovenci vs Angleži vs Francozi Športniki in Slovenci (vrednote v družbi) Heroji Komunikacija in deljenje informacij Odnosi in razmerje (Mihatova zgodba, sanje, otroštvo, psiha) Proces v življenju (biti) Seznam stvari za spremembe Pasivna pozicija vs aktivna pozicija Želja spremembe Samota (strah) Ideje, zaznava, sprejemanje Želje (občutki, dosežki, mentorji) Možgani (odločitve, vzgled) Evolucija ============================= Mihova knjiga Osebno: https://www.goga.si/izdelek/osebno/ ============================= AIDEA Newsletter: 5 zanimivih linkov, vsak petek ============================= Pridruži se kot podpornik kanala AIDEA

Jak se dá běžet proti samotě? Trápí samota pouze seniory? Je samota a osamění totéž? Komu pomáhají dobrovolnická centra Adry? Mění dobrovolnictví život i těm, kdo pomáhají? Jak dobrovolníci čelí vyhoření? Co speciální pedagog Petr Adamus radí rodičům dětí s poruchou autistického spektra? V čem spočívá podpora pozitivního chování?

Today we dive in to a 20 year old cold case, and how it was solved by the dedication and determination of Angie's best friend from college. Angie Samota was a 20 year old Southern Methodist University student in Dallas, Tx. She was found brutally murdered in her home in 1984. Send us an email at- partnersincrimethepodcast@gmail.com follow us in IG @partnersincrimethepodcast --- This episode is sponsored by · Anchor: The easiest way to make a podcast. https://anchor.fm/app

„Psychika zdravého člověka se zvládne zastavit tak, aby snesl samotu,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut Adam Suchý. Samota nebo spíše osamělost je jedním z velkých strašáků. Někdy máme pocit, že máme málo přátel, nikdo nám nerozumí. Nebo jsme naopak neustále ve společnosti druhých a čas o samotě trávit nechceme, ale ani neumíme. Dokážete být déle sami? A co temného i prospěšného z hlubin samoty může přijít?Všechny díly podcastu Balanc můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.