Podcasts about polskem

V Pro a proti probereme zda zůstane země i po prezidentské volbě nadále rozdělená. A v čem by se mohlo Česko Polskem inspirovat? V Pro a proti budou debatovat politolog Maciej Ruczaj a redaktor Deníku Luboš Palata. Moderuje Jan Bumba.Všechny díly podcastu Pro a proti můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V posledních letech jsou Češi okouzleni Polskem. To není novinka, to se ví. Je to ovšem okouzlení ohraničené: je turistické a ekonomické, protože nás fascinuje, co všechno Poláci stavějí a jak rychle. Politicky už tolik očarováni nejsme, vlastně ani nechceme být, jelikož nemáme potřebu se v polské politice orientovat. Ale jaký je český vztah k polské kultuře? Proměňuje se? Prohlubuje se? Anebo ne? U příležitosti právě probíhajícího veletrhu Svět knihy, který letos uvádí kromě mnoha jiných autorů ze slovanských zemí také polskou nobelistku Olgu Tokarczuk, hovoří v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované bratři Jakub & Lukáš Novosadovi s polonistkou a překladatelkou Lucií Zakopalovou. V úvodu přidáváme několik tipů z veletrhu: Lucie Zakopalová zve nejen na setkání s Olgou Tokarczuk, ale upozorňuje třeba na návštěvu reportéra Zbigniewa Rokity, který přiváží knihu Králové střelců. V ní vypráví pozoruhodné sportovní příběhy (míčových her) střední a východní Evropy z doby komunismu, v nichž se významně odrážela dobová politika. Takže kromě polského a ruského fotbalu se dostalo třeba i na maďarské vodní pólo. A Jakub přidává tip balkánský: po mnoha letech na veletrh přijíždí bosenský autor – Fedja Štukan je autor jediné knihy Blank: příběh střelce, v níž popisuje svou kariéru snajpra v devadesátých letech za jugoslávských válek, následně studenta herectví v Americe, náruživého feťáka a také kamaráda Brada Pitta a Angeliny Jolie. Následně jde řeč o tom, jestli a zda vůbec se současný polský boom odráží v kultuře. Podle Lucie Zakopalové Poláci odjakživa intenzivně investují do kultury, mají smysl pro kulturní diplomacii (proto také mají tolik literárních Nobelových cen), takže nynější ekonomický zázrak do umění spíše nepromlouvá. Leda tak, že je v něm více peněz a sílí z toho polský film, jelikož ho může dělat více lidí. Umění odráží velké polské sebevědomí – Poláci vždycky věděli, že se o sebe musejí postarat sami, že to za ně nikdo neudělá: „Vždycky totiž byli pod větším dějinným tlakem, což je nutilo k větším výkonům. Ostatně v Polsku žádná generace nemá pocit, že má hotovo,“ tvrdí Zakopalová. „Poláci mají pocit, že jsou součástí velké Evropy a že ta si jich nevšímá tak, jak by chtěli. Zatímco v Česku se neřeší, jestli se o nás Evropa zajímá, protože my se o ni pochopitelně také nezajímáme.“ Poláci obdivují tento český klídek, mají nás za dobré sousedy: „Ale když se podíváte, s kým dalším Poláci sousedí a jaké jsou jejich historické zážitky, je to pro nás snadné vítězství,“ podotýká Zakopalová. V Polsku se i pro silné sebevědomí a vysoké ambice hodně věcí rychle mění, zatímco v Česku se všechno proměňuje pomalu a málo. Lucie Zakopalová soudí: „Jakékoli trendy profrčí v Polsku společností fofrem, zatímco v Česku si často nevšimneme, že nějaký trend byl. Například móda malých pivovarů už je v Polsku pryč: objevili pivo, ochutnali, zjistili, že může mít mnoho chutí, pochutnali si, ale teď už zkoumají víno.“ Na druhou stranu opouštějí pití tvrdého alkoholu: v Polsku je například nemožné, aby vedle dětského hřiště byla hospoda, nebo aby rodič na takovém hřišti pil pivo. „Na to u nás Poláci zírají s vyvalenýma očima. U nich by taková scéna byla absolutně odsouzeníhodná – pít před dětmi se nepatří, nesmí, na to polská společnost velmi dbá.“ Co jsou další rozdíly mezi Čechy a Poláky? Jak na sebe narážejí české představy o nich a jejich představy o nás? „Češi chodí oblečení lážo plážo a to, jak působí na druhé, je jim fuk. Polským ženám se při pohledu na české muže zdá, že všichni jedou na hory. V Polsku je mnohem větší důraz na status. Třeba schopnost politiků jet veřejnou dopravou je mnohem vyšší v Česku než v Polsku.“ Takové hodnocení našince nenechá v klidu Jakuba, který okamžitě přiznává, že se před natáčením měl lépe učesat. Aneb konečně podcast, který řeší skutečně podstatné věci. A to nejen ty zmíněné.

Chodit, běhat, šlapat na kole nebo jet stopem je správné, protože aktér alespoň trochu pochopí logiku fungování Země. Ničemu nepřijdeme na kloub, když se po devíti hodinách v letadle probereme na druhé straně světa – to prostě býváme v šoku; ideálně příjemném, někdy ani to ne.Já jel posledních sedm týdnů pořád jen po zemi, a tím jsem šoky eliminoval. Mezi východním Polskem a západním Běloruskem určitě rozdíly jsou, ale vy je skoro nepostřehnete, každou hodinu si přirozeně zvykáte na nové prostředí. Ani mezi jižní Arménií a severním Íránem se nestane nic radikálního – ano, jste v muslimské zemi, ale na to jste už adaptovaní z Kavkazu. Postupně přibývá pikantnějších jídel, ale vy máte čím dál plechovější hubu. V poušti se objeví první palmy, o dva dny později je z toho naprosto přirozeně džungle, a tak dále.Když se ukázalo, že nemůžu z Indie pokračovat do Myanmaru, kde vládne jakási vojenská junta a pozemní hranice je zavřená, musel jsem bohužel nastoupit do letadla: z Kalkaty do Bangkoku to trvá dvě a půl hodiny.Indii pořád miluju, ale loučil jsem se s úlevou, protože tři týdny chaosu a těch posledních pár dnů s místními byrokraty docela stačí.

Ve Smiřicích na Hradecku se sešli zástupci obcí a měst ležících na trase Východočeské Svatojakubské stezky. Začíná na hranicích s Polskem poblíž obce Zdoňov, měří zhruba 270 kilometrů a je nejmladší stezkou svého druhu u nás. Východočeská trasa je součásti evropské sítě Svatojakubských cest.

Už víc než 3 měsíce spojují Česko a Polsko nové vlakové linky Baltic Express. Cestující je využívají nejvíc právě k mezinárodní přepravě, a to hlavně z Prahy do polské Wroclawi. Víc zjišťovala reportérka Barbora Soukupová v Ústí nad Orlicí, kde baltské expresy také zastavují.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) splnil očekávání. V minulém roce dodržel plánovaný schodek a opět o něco zmenšil sekyru, kterou uvnitř státních financí vyrobila vláda Andreje Babiše (ANO). Tak to říká premiér Petr Fiala (ODS) a v jistém ohledu má pravdu. Snižování schodku sice nepokračuje nějakým úplně dravým tempem, ale ve srovnání se zeměmi v okolí, konkrétně s Rakouskem, Slovenskem, Maďarskem a Polskem to je lepší, protože deficit v minulém roce přece jen klesl.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Diplomatická roztržka ve Visegrádské čtyřce mezi Polskem a Maďarskem. Evropské země se radí s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, jak postupovat vůči Rusku při nejistém americkém počínání. Svět je v nepořádku, ale v Damašku už zase pijí pivo. Bruselská mise Věry Jourové byla triumfem i rozpolcená. A glosa o sousedských vztazích. To jsou témata pátečních Názorů a argumentů s Radkem Kubičkem. Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Ranní brífink Martina Ehla: Češi v poslední době objevují Polsko, byznysově i turisticky. To je nyní poměrně klíčová země pro evropskou bezpečnost, buduje silnou armádu, od ledna bude předsedat Evropské unii, zároveň budou Poláci volit prezidenta. Jak tohle zkombinují, jaké jsou skutečně vztahy mezi Českem a Polskem a co by měli Češi v Polsku poznat, vysvětluje Vít Dostál, ředitel think tanku Asociace pro mezinárodní otázky a současný předseda české části Česko-polského fóra.

Češi v poslední době objevují Polsko, byznysově i turisticky. To je nyní poměrně klíčová země pro evropskou bezpečnost, buduje silnou armádu, od ledna bude předsedat Evropské unii, zároveň budou Poláci volit prezidenta. Jak tohle zkombinují, jaké jsou skutečně vztahy mezi Českem a Polskem a co by měli Češi v Polsku poznat, vysvětluje Vít Dostál, ředitel think tanku Asociace pro mezinárodní otázky a současný předseda české části Česko-polského fóra.

Česko si včera po celé republice připomnělo perzekuci studentů za nacistické okupace v roce 1939 i události před 35 lety, které vedly k pádu komunistického režimu. Co připomínky listopadu 1989 vypovídají o naší společnosti? A jaké šance má polistopadová demokracie na přežití ve srovnání se Slovenskem, Maďarskem či Polskem? Politolog Lubomír Kopeček ještě okomentuje postoj slovenského Smeru k 17. listopadu a zhodnotí situaci na domácí scéně 11 měsíců před sněmovními volbami.Všechny díly podcastu Jak to vidí... můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kořeny národního traumatu - Málokterá událost naší novodobé historie vzbuzuje tolik emocí jako mnichovská kapitulace, tedy přijetí Mnichovské dohody 30. září 1938. Odstoupení nemalé části území československého státu Německu způsobilo již tehdy našemu národu trauma, které trvá do dneška. Tehdy občané nechápali -a ani dnes úplně nechápeme - jak bylo možné, že jsme rychle kapitulovali a přišli o část území. Nejčastěji pokládaná otázka zní, zda jsem se měli nebo neměli bránit. O Mnichovské dohody si ale vyprávíme více příběhů, které nás mají ovšem především vyvinit z odpovědnosti za vlastní osud. Nejrozšířenějším příběhem je příběh o zradě. Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon/ Čí ruce ho rozhoupaly/ Francie sladká hrdý Albion/ a my jsme je milovali. Takto svůj žal tehdy vyzpíval básník František Halas. Časem se příběh o zradě rozkošatěl, zrádců bylo více, například podle komunistů byla hlavním zrádcem pracujícího lidu buržoazie. Prezident Beneš byl jednou sám zrazeným, jindy zase zrádcem. Užitečnější než lamentovat nad zradou Francie a Anglie je zeptat se, zda nešlo spíš o selhání naší zahraniční politiky nebo o důsledek samotného uspořádání státu. Jak připomenul již koncem 20. let Emanuel Rádl, česká politická reprezentace nedokázala vytvořit politický národ, tedy nějakou sjednocující identitu na jiném než na základě jazykového nacionalismu. Asi jsme na to měli málo času. Německým stranám trvalo několik let, než se aspoň částečně zapojili do řízení státu. Významnou roli v radikalizaci Němců pak sehrála ekonomická krize. Jednak se díky ní dostal v Německu k moci Hitler, jednak byly dopady krize v oblastech obývaných našimi Němci dlouhodobější a horší.Smluvně nám pomoci byla vázána pouze Francie, nikoli Británie. Jenže remilitarizace Porýní v roce 1936 značně ztížila potenciální pomoc Francie střední Evropě. Jednou ze slabin meziválečné demokracie bylo také to, že jsme neměli dobré vztahy se sousedy. Vztahy s Rakouskem byly chladné, byť korektní, s Polskem jsme dokonce po válce i válčili, Maďarsko přišlo vznikem Československa o celé horní Uhry. I dnešní vojenští historikové se shodují v tom, že z vojenského hlediska postrádala vojenská obrana smysl. Armáda nebyla dostatečně vyzbrojena, stavěli jsme sice pevnosti v pohraničí, ale Hitler je mohl snadno obejít a zaútočit přes Moravu, nevýhodou byl také úzký podlouhlý tvar státu, který znesnadňoval obranu. Co české obyvatelstvo zmátlo, byla mobilizace, protože lidé si mysleli, že se budeme bránit. Otázka podstoupení území Německu byla poprvé na stole 15. září 1938 na setkání v Berchtesgadenu. Zanedlouho vyslal Beneš tajně do Francie takzvanou Nečasovu misi, jejíž prostřednictvím nabízel územní ústupky, ovšem zároveň požadoval, aby na něho Francouzi vyvinuli nátlak, takže by byl navenek přinucen území předat. Vláda sice věděla, že bude muset ustoupit, ale podala demisi a nová vláda vyhlásila mobilizaci. Nadšení obyvatelstva bojovat bylo velké, i když je otázkou, jak dlouho by vydrželo, až by válka skutečně začala. Klíčová demokratická instituce, tedy parlament, byl v září 1938 zcela ze hry vyšachován. Kuloární vyjednávání o dalším postupu, v jehož centru stál prezident Beneš, dalo vzniknout oblíbenému příběhu o zradě elit a jejich kabinetní politice. Jak upozornil později Pavel Tigrid, odtud pramení rezignace na jakékoli hodnoty, která většinu českého národa následně ovládla. Kromě jiného se můžeme ptát, zda by Češi a Slováci, pokud by společně krev za svůj stát, se ho po roce 1989 tak snadno vzdali? A jak bychom se chovali v roce 1968 po takové zkušenosti? Neplatí, že od jedné kapitulace vede cesta ke druhé?Lze samozřejmě namítnout, že jsme ze všeho vyšli velice dobře – přes prohru v jedné bitvě jsme vyhráli válku – dokonce ji za nás ve velké míře vybojovali jiní, takže jsme nemuseli přinést tolik obětí, a přesto jsme byli jsme na straně vítězů. Jenže trauma z Mnichova přes všechny racionální důvody přetrvává a máme dost důvodů se s ním vyrovnávat i dnes. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Ve výstavní síni Západočeské galerie Masné krámy v Plzni je k vidění dvojjazyčná česko-německá výstava Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem. Galerie ji připravila u příležitosti stého výročí spisovatelova úmrtí. Položili jsme několik otázek kurátorce výstavy Ivaně Skálové.

Ve výstavní síni Západočeské galerie Masné krámy v Plzni je k vidění dvojjazyčná česko-německá výstava Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem. Galerie ji připravila u příležitosti stého výročí spisovatelova úmrtí. Položili jsme několik otázek kurátorce výstavy Ivaně Skálové.

Ve výstavní síni Západočeské galerie Masné krámy v Plzni je k vidění dvojjazyčná česko-německá výstava Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem. Galerie ji připravila u příležitosti stého výročí spisovatelova úmrtí. Položili jsme několik otázek kurátorce výstavy Ivaně Skálové.

Ve výstavní síni Západočeské galerie Masné krámy v Plzni je k vidění dvojjazyčná česko-německá výstava Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem. Galerie ji připravila u příležitosti stého výročí spisovatelova úmrtí. Položili jsme několik otázek kurátorce výstavy Ivaně Skálové.

Ve výstavní síni Západočeské galerie Masné krámy v Plzni je k vidění dvojjazyčná česko-německá výstava Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem. Galerie ji připravila u příležitosti stého výročí spisovatelova úmrtí. Položili jsme několik otázek kurátorce výstavy Ivaně Skálové.

Ve výstavní síni Západočeské galerie Masné krámy v Plzni je k vidění dvojjazyčná česko-německá výstava Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem. Galerie ji připravila u příležitosti stého výročí spisovatelova úmrtí. Položili jsme několik otázek kurátorce výstavy Ivaně Skálové.

Ve výstavní síni Západočeské galerie Masné krámy v Plzni je k vidění dvojjazyčná česko-německá výstava Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem. Galerie ji připravila u příležitosti stého výročí spisovatelova úmrtí. Položili jsme několik otázek kurátorce výstavy Ivaně Skálové.

Ve výstavní síni Západočeské galerie Masné krámy v Plzni je k vidění dvojjazyčná česko-německá výstava Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem. Galerie ji připravila u příležitosti stého výročí spisovatelova úmrtí. Položili jsme několik otázek kurátorce výstavy Ivaně Skálové.

Ve výstavní síni Západočeské galerie Masné krámy v Plzni je k vidění dvojjazyčná česko-německá výstava Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem. Galerie ji připravila u příležitosti stého výročí spisovatelova úmrtí. Položili jsme několik otázek kurátorce výstavy Ivaně Skálové.

Ve výstavní síni Západočeské galerie Masné krámy v Plzni je k vidění dvojjazyčná česko-německá výstava Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem. Galerie ji připravila u příležitosti stého výročí spisovatelova úmrtí. Položili jsme několik otázek kurátorce výstavy Ivaně Skálové.

Ve výstavní síni Západočeské galerie Masné krámy v Plzni je k vidění dvojjazyčná česko-německá výstava Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem. Galerie ji připravila u příležitosti stého výročí spisovatelova úmrtí. Položili jsme několik otázek kurátorce výstavy Ivaně Skálové.

V pohraničí vznikly v posledních deseti letech velké průmyslové zóny. Zaměstnávají tisíce lidí, přinášejí miliardy do rozpočtu. Ale region nebohatne. Méně peněz do metropole, více menším městům, vyzývá byznysmen Milan Kratina. Ten patří mezi nejbohatší Čechy a je zakladatelem holdingu Accolade.Karlovarský region má řadu nelichotivých prvenství. Nejnižší mzdy, nejvíc exekucí, nejhorší školství. Expremiér Andrej Babiš ho označil za „nejhorší kraj úplně ve všem“. Firma Accolade, která staví průmyslové parky, si ale právě tento region vybrala pro své obří investice. Za poslední zhruba dekádu do výstavby šesti průmyslových parků na Chebsku a Teplicku „nasypala“ přes 18 miliard korun.„Tyhle naše regiony jsou skvěle umístěné. Nemusí se cítit méněcenně. Opravdu není lepší místo v Evropě, odkud můžete dodávat, než je Karlovarský kraj. Možná ještě Plzeňský kraj je stejně dobrý. Když se nám povede zvednout školství, to je alfa a omega, budeme investovat do infrastruktury a povede se nám víc propojit region s Bavorskem, tak má ten region ohromný potenciál růstu,“ vyjmenovává úkoly pro vládu jeden z nejbohatších Čechů.Jenže Karlovarsko a Ústecko, kde Kratina se svým byznysovým partnerem Zdeňkem Šoustalem také podnikají, bohatnou pomalu. Jeden z problémů je nastavení rozpočtového určení daní, řekl Kratina. Systém, který říká, jak se mezi obce a stát rozdělí celkové vybrané daně, by měl podle šéfa Accolade obce výrazněji zvýhodnit.„Lidé nevidí přínosy, které haly pro ně osobně budou mít. Kdyby věděli, že každý rok dostanou vysoké desítky nebo malé stovky milionů korun, tak by hned mohli říkat: Něco se tu sice bude stavět, ale budeme tady mít víc peněz na lékaře, na učitele, na školky, na školy,“ řekl Kratina ve speciálu podcastu Ve vatě, který vznikl v rámci volebního vysílání Seznam Zpráv.„My nedokážeme motivovat obce a kraje k tomu, aby rozvíjely svoje průmyslové zóny. Z našich hal jdou dneska miliardy korun do státního rozpočtu a jednotlivé obce a města z toho vlastně nedostávají vůbec nic nebo dostávají extrémně málo ve srovnání s Německem, Polskem, Rakouskem, Holandskem. A tím pádem se nám nezavírají ty nůžky. Kraje nám nebohatnou a města nám nebohatnou a je to právě tím, že peníze jdou do Prahy,“ kritizuje Kratina.To má i politické dopady, příhraniční oblasti volí jinak, podotkl Kratina. „Pokud chceme být vzdělanější a soběstačnější a nechceme, aby lidé volili extremisty, tak musíme bohatství rozdělovat mezi regiony rovnoměrněji, to by měla být zásadní politika vlády.“Základem jsou dobré školyZa klíčový problém „pohraničí“ má Milan Kratina kvalitu vzdělávání. Protože je český vzdělávací systém málo propustný, děti rodičů se základní školou nebo učilištěm končí nejčastěji také jen se „základkou“ či výučním listem, následně s nízkým platem a častěji než kde jinde také s exekucí na krku.Firmy ale chtějí logicky budovat tam, kde jsou kvalifikovaní zaměstnanci. „Jeden z našich nájemců měl být výrobce tlumičů pro BMW a Volvo. Svoje výzkumné a vývojové centrum ale nakonec vybudoval v Polsku, protože nevěřil Chebu a karlovarskému regionu, že by tam byl dostatek  inženýrů,“ říká Kratina, jehož společnost staví právě i v Polsku, Německu, na Slovensku či ve Španělsku.Podle byznysmena musí změna začít už na základních školách, střední školství je zase příliš rozdrobené. „Máme hrozně moc odborných středních škol a učňáků, víc než 230 oborů a máme málo všeobecného vzdělání, jen 30 %, Evropská unie má 50 %. Všeobecné vzdělání je extrémně důležité pro digitální ekonomiku a zástupci digitální ekonomiky jsou právě ti, kteří se dneska o ten region zajímají nejvíc. Pro společnosti z e-commerce je Karlovarský kraj úplně perfektní,“ uvedl.„Mrháme talentem a děti nejdou na střední školy, na které by mohly jít, protože na nich není dostatečný počet míst. To je osmdesátková ekonomika. Nutíme je, aby byly autoklempíři. Já ale nechci, aby naše děti byly kamioňáci. Věřím, že kamiony budou autonomní a naše děti je budou vyvíjet,“ říká Kratina.Karlovarský kraj je jediným v České republice, který nemá vlastní vysokou školu. V poslední době se region snaží situaci změnit. „Kraj dneska ve spolupráci se Západočeskou univerzitou chystá polytechniku. Je to krok dobrým směrem, ale zase to ukazuje, že nemáme žádné ambice,“ míní Kratina, který fandí ideji česko-německé univerzity.Vybudujme česko-bavorskou univerzitu„Bavoráci můžou jako nejbohatší region čerpat peníze jen na přeshraniční spolupráci, takže já bych udělal česko-bavorskou vysokou školu pro digitální ekonomiku Cheb–Waldsassen. Vzít ten talent z Bavorska a talent z České republiky, protože v regionu jsou nejlepší a největší hráči v oblasti jako e-commerce,“ popisuje Milan Kratina.Region přitom trápí „odliv mozků“. Slabá nabídka vzdělání nutí mladé z kraje odcházet, ročně se z kraje vystěhuje tisíc studentů a přes polovinu z nich už se nevrátí. Část obyvatel zase pravidelně pendluje za prací do Německa.Podle Kratiny je blízkost hranice i 35 let po revoluci stále cítit. Nejen na špatné přeshraniční dopravě, ale i opticky. „Chebané říkají, když jedou do Bavorska, že jedou do Jižní Koreje a pak se vracejí zpátky do té Severní, protože tam máme ty tržnice,“ glosuje podnikatel.Celý Karlovarský kraj je podle výzkumů PAQ Research v pásmu destabilizující chudoby, nadprůměrný počet lidí je tam v exekuci, v bytové nouzi nebo v sociálně vyloučených lokalitách.Nejnižší mzdyPrůměrná mzda v Karlovarském kraji činila ve druhém čtvrtletí 39 031 korun, nejméně v celé republice. Podle Milana Kratiny s sebou kvalitní byznys nese také vyšší mzdy. „Čím zajímavější společnosti máte, tím lepší byznys dělají, mají na něm vyšší marži, nabízejí zajímavější pracovní místa. To je rozvoj ekonomiky. Nebudeme přece pořád držet při životě něco, co sice funguje a je to tradiční, ale ti lidé tam berou málo peněz. Potřebujeme firmy, které lidem dokážou nabídnout mnohem víc peněz. Nesmíme ustrnout před 50 lety,“ přemýšlí Milan Kratina.Pod střechami Accolade na Chebsku a Teplicku vyrábí či skladují známé firmy Nexans, Raben či Maersk, logistický gigant DHL, Tchibo, ShipMonk, Kaufland. Jde o vysoce robotizované provozy. „To, co v Tchibu dříve dělalo 1200 lidí, dneska s robotizací dělá 350. Nabízí tam 200 extrémně zajímavých pozic jako řízení automatizovaných a robotických systémů,“ vypočítává Kratina.Bude „sudetská dálnice“?Třetí zásadní oblastí, která by pomohla regionu zvednout životní úroveň, je lepší infrastruktura. „Dálnice Praha – Karlovy Vary se staví, protože všichni potřebují na filmový festival dojet za hodinu, a ne za dvě. Ale prioritní by mělo být propojení na německé dálnice a železniční spojení s Německem, které dneska vůbec nefunguje.  „Sudetská dálnice“ mezi Karlovými Vary a Ústím nad Labem je něco, co by kopcovitému regionu taky pomohlo,“ myslí si Kratina.Výstavbě ale leckdy hází klacky pod nohy i stát, stěžuje si Kratina. „Na Plzeňsku nám místní správa z Ministerstva životního prostředí řekla, že podnikáme v osmi zemích, tak přece ten projekt nemusíme dělat v České republice. Ale my chceme investovat i v Novém Boru, protože jsme patrioti,“ uzavírá podnikatel.*****Ve vatě. Podcast noviná...

Silniční obchvat Jaroměře je otevřený teprve jeden týden, ale doprava v centru města se tím zklidnila okamžitě. Zmizely především stovky kamionů, které každý den přes Jaroměř projížděly na svých trasách mezi Polskem a Hradcem Králové.

V posledních letech si Češi konečně všimli, že jejich severním sousedem je Polsko. Ale rozumíme polskému vztahu ke slovanství a Slovanům? Jak Poláci sami sebe v Evropě vnímají a čím definují svou státnost? Co to znamená, když hovoříme o piastovském a jagellonském modelu Polska? Existuje něco jako dějinná mise Polska? Patří vůbec Polsko do střední Evropy? O tom a mnohém dalším hovoří ve čtrnácté epizodě svého podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi s politologem a diplomatem Maciejem Ruczajem. Epizodu tradičně vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích včetně YouTube také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify. Polské dějiny jsou značně odlišné od českých – jsou sice také definovány vztahem k Německu, ale mnohem více také k Rusku. Z pohledu obou mocností bylo Polsko vnímáno jako zaostalá periferie, kterou je potřeba kolonizovat. Zároveň v dějinách Polska hraje významnou roli Polsko-litevská unie, stát budovaný od začátku jinak než další evropské říše: decentralizovaně. Centralizované státy však vnímaly tento státní rys za slabost vhodnou k využití, a tak byla unie na konci 18. století rozparcelována sousedními impérii, což lze vnímat jako počátek truchlivých osudů střední Evropy v následujících staletích. Po úvodu vymezujícím tyto pojmy včetně náhledu na to, co je to „realistické“ piastovské Polsko, snažící se udržet v tradičních polských državách, a co je to „romantizující“ jagellonské Polsko, pro které je živá vzpomínka na dávný mnohonárodnostní stát, se diskuse sourozenců a s jejich hostem stočí třeba k tomu, jak veliký myšlenkový vývoj prodělalo polské myšlení v druhé půli dvacátého století, kdy reformulovalo svůj vztah k sobě samému a začalo respektovat, že stará polská kulturní centra jako Lvov či Vilnius již nebudou polská a že naopak bytostným zájmem další klidné existence Polska jsou nezávislé a svobodné Bělorusko, Litva a Ukrajina. Snaha urovnat vztahy se sousedy a organizovat si je po svém, bez diktátu kterékoli mocnosti, položila základ středoevropského zázraku, ke kterému došlo v roce 2022 po ruské invazi na Ukrajinu: tehdy bývalé sovětské kolonie dokázaly táhnout pospolu za jeden provaz, takže – jak říká Maciej Ruczaj – tehdy „ocas mával psem“. To znamená, že státy našeho regionu, které v Evropě většinou hrají druhé housle, dokázaly přetavit svou zkušenost s ruským imperialismem v politiku, již přejala celá Evropa. Politika ale není jen růžová a vítězná: jako bolavá rána naší části Evropy se totiž ukazuje Bělorusko, bez jehož samostatné existence nefunguje koncepce bezpečnostní zóny mezi střední Evropou a Ruskem. Úkolem Polska tak mimo jiné je usilovat, aby se nevytratila běloruská občanská společnost. Ačkoliv to je vlastně úkol celého bloku bývalých lidových demokracií, jejichž silnou vzájemnou provázanost potřebujeme z ekonomických i bezpečnostních důvodů. Jaké tedy jsou (politické) vazby mezi Polskem a Českem? V této části Maciej Ruczaj vyjasní, že Češi jsou národ, který má rád praktické věci, a proto vstřícně reaguje na „polský modernizační zázrak“, uvede, že Poláci se stydí za okupaci Československa víc, než nakolik jim ji Češi vyčítají, probere se možné pozadí vztahů někdejšího českého a polského disentu a nakonec se Lukáš s Maciejem mírně pohádají o tom, kdy a zda vůbec má smysl z veřejného prostoru odstraňovat symboly ruské moci a poroby. Je důležitější bourat sochu maršála Koněva, anebo by bylo lepší dostavět dálnice do Polska? A není náhodou Česko dostatečně bohatá země, aby zvládla obojí současně? Aneb konečně podcast, kde se vztahy mezi sousedy řeší do hloubky.

Díky modernizaci obou stanic se má zlepšit železniční spojení mezi Libercem a Polskem. Jak mají nádraží po opravě vypadat a s jakým omezením musejí cestující počítat, zjišťovala redaktorka Johana Tománková.

Polsko je nová perla střední Evropy: Poláci rychle stavějí dálnice, metro, mají levné a kvalitní potraviny, luxusní hotely a služby, vynikající muzea, investují do armády… zkrátka země letí dopředu a Češi na to v úžasu zírají a možná trochu závidějí. Je to skutečně tak, nebo je to jen chiméra? O tom všem a mnohém dalším diskutují v deváté epizodě podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi se svým dalším hostem. Tentokrát jím je polonista, autor turistických průvodců a ředitel české pobočky Polské turistické organizace Pavel Trojan. Podcast Hej, Slované vysílá Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích včetně YouTube také Echo24. Najdete nás rovněž na Spotify. První část je ovšem překvapení: bratři poprvé přiznají tvář svého režiséra Ondřeje Markuse Zemana, který se právě akorát před natáčením vrátil z Varšavy a líčí dojmy ze své cesty. Pak už se rozjede diskuse o tom, jak vznikl virální slogan „Polsko je nové Chorvatsko“, kdo je jeho autorem a jaký je rozdíl mezi dovolenou v Chorvatsku a v Polsku. Dojde se k jasnému závěru, že Polsko nikdy nebude nové Chorvatsko – už proto, že zatímco Chorvatsko nabízí vyžití jenom v létě, Polsko je na celý rok a zdaleka nenabízí turistům jenom moře. Vždyť naší sousední zemí je Slezsko! A co všechno je Slezsko? Jak ho definovat? Čím se vyznačuje? Nad těmito otázkami se Pavel Trojan rozhovoří o tom, jak vlastně Češi objevili Polsko, jak to souvisí s fotbalem. Následně Jakub povypráví, jaké bylo navštívit druhou polskou fotbalovou ligu ve Vratislavi, co všecko to obnášelo a proč se při tom Lukáš bál o život. Pavel přiznává svou lásku ke Slezsku, objasňuje, jak se liší pohled na tuto zemi u Poláků a jak u Němců. Na to mu Lukáš vyjeví, kam byli po druhé světové válce odsunuti slezští Němci a proč je to půlka příběhu, kterou neznáme. Nakonec v této pasáži se posluchači a diváci dovědí, co za jídlo je „slezské nebe“, jak souvisí s překonáváním polských tabu a zda patří k německé nebo polské kuchyni. Je to variace na knedlo, vepřo, zelo? Na moravského vrabce? A co je slezská roláda? V další části Lukáš a Jakub s Pavlem diskutují o polském civilizačním skoku a o tom, jak souvisí se vstupem Polska do Evropské unie a jeho schopností využívat evropské fondy. Jaký vztah mají Poláci ke svému státu? Jak to, že na rozdíl od Čechů vědí, kam ho vést? Čím to je, že tak rychle stavějí dálnice? Jak je možné, že na každé letiště v Polsku dojedete vlakem, zatímco u nás je to nemožné? A budeme mít aspoň potraviny někdy stejně tak chutné, jako je mají Poláci? Ostatně jsou Poláci efektivní a Češi líní? A proč je podle Pavla Trojana pracovní výkonnost v Česku v porovnání s Polskem úděsná? Do kolika prací průměrně chodí Polák, aby si náležitě vydělal, a do kolika musí Čech?  V tomto punktu Lukáš brání Čechy, zatímco Pavel Trojan je kritizuje. Hlavní rozdíl mezi Poláky a Čechy podle Pavla Trojana je v tom, že zatímco pro jedny je důležitá cesta, pro druhé cíl. (Hádejte, pro koho co.) Jak s tím vším souvisí moderní polská historie, sovětská vojska a traumata druhé světové války? Je důvod, proč Poláci civilizačně přeskočili Čechy, daný tím, že jejich životní epocha je to, co se děje teď, zatímco Češi usnuli v devadesátkách a teď čekají na zázrak? Lukáš naplno odkryje své panslovanské karty a dopustí se úvahy, že Polsko je naše naděje – země, jejímž tahem na bránu bychom se měli řídit. Poslední část, jak lukrativní je v Česku psát turistické průvodce o Polsku a co s tím má co dělat Madagaskar nebo Albánie. Aneb konečně podcast, kde vám Polsko bude představeno v takových souvislostech, jaké by vás nenapadly.

Přírodní rezervace Zemská brána leží na hranici s Polskem a zároveň na hranici dvou krajů, Pardubického a Královéhradeckého. Pod osadou Čihák vyhloubila řeka Divoká Orlice romantické údolí. Řečiště plné balvanů lemují v úseku několika set metrů skály, a tak Zemská brána odjakživa působila jako vstupní brána do Čech.

Přírodní rezervace Zemská brána leží na hranici s Polskem a zároveň na hranici dvou krajů, Pardubického a Královéhradeckého. Pod osadou Čihák vyhloubila řeka Divoká Orlice romantické údolí. Řečiště plné balvanů lemují v úseku několika set metrů skály, a tak Zemská brána odjakživa působila jako vstupní brána do Čech.

Mezi Polskem a Maďarskem o víkendu vypukla diplomatická roztržka, jak informovala agentura AP. Maďarský premiér Viktor Orbán obvinil Varšavu z pokrytecké politiky k Rusku. Náměstek polského ministra zahraničí Wladyslaw Teofil Bartoszewski následně reagoval. Podle něj by Orbán měl vstoupit do unie s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a Maďarsko by mohlo vystoupit ze západních uskupení. https://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-90-ct24/224411058130730/

Dominik a Sasha sjíždí na kajacích Odru od Vratislavi k Berlínu. Oba jsou cestovatelé, oba jsou ale taky ekologové, a tak po cestě zkoumají kvalitu vody. Není normální, aby řeka protékala krásným prostředím, ale páchla jako stoka, říkají. Odra tvořící hranici mezi Polskem a Německem má kvůli důlním odpadním vodám problém například se salinitou. A soli ve vodě svědčí toxickým řasám, které hubí ryby.

Dominik a Sasha sjíždí na kajacích Odru od Vratislavi k Berlínu. Oba jsou cestovatelé, oba jsou ale taky ekologové, a tak po cestě zkoumají kvalitu vody. Není normální, aby řeka protékala krásným prostředím, ale páchla jako stoka, říkají. Odra tvořící hranici mezi Polskem a Německem má kvůli důlním odpadním vodám problém například se salinitou. A soli ve vodě svědčí toxickým řasám, které hubí ryby.Všechny díly podcastu Zápisník zahraničních zpravodajů můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Tisíce kilometrů dálnic. Miliardy do výzkumu a inovací. Impozantní čísla, která na první pohled mohou Češi Polákům jen závidět. Při přepočtu na hlavu však není polský výtlak tak působivý. V řadě ohledů jsme na tom i lépe.Do Polska se Češi v posledních letech dívají tak trochu se závistí – podobně jako dřív do Německa. Pár titulků z poslední doby. K českým hranicím se řítí další polská dálnice. Polské mzdy rostou, Česko ztrácí, Polsko přitáhlo další investici…Co do investic či infrastruktury nejsme za Polskem vůbec pozadu, odmyslíme-li si velikost a lidnatost našeho severního souseda.Přesto se tamní vlády v posledních letech odhodlaly k několika inspirativním krokům, které jsou hodné následování. „Není ostuda opisovat. Mohli bychom se inspirovat dobrými zákony a snižováním regulací, které vidíme u sousedů,“ začíná ekonom Dominik Stroukal, který šéfoval pracovní skupině NERV s cílem rozjet český růst.Česko je zatím stále bohatší než Polsko. Jenže zatímco český HDP od začátku pandemie stagnuje, Polsko roste a pomalu nás co do výkonu ekonomiky dohání. „Když to přepočítáme na paritu kupní síly, nejsou od nás Poláci tak daleko. Jsme na tom o tři až 15 procent lépe. Bez parity kupní síly jsme na tom o 30 až 50 procent lépe. V Polsku je levněji, ale když vyjedou do zahraničí, mají to tam dražší než Češi,“ porovnává ekonom Dominik Stroukal.Poláci se nebojí nakupovatNedávný polský růst táhla hlavně spotřeba. „Ten růst není dlouhodobý. Polská spotřeba se po covidu nezadrhla tolik jako u nás. Poláci nebyli tak pesimističtí jako my, věřili tomu, že mzdy porostou, že se z toho ekonomika dostane, a tak utráceli,“ říká Stroukal. I díky tomu se Polsko zařadilo mezi členské země Evropské unie, kde nejvíc roste nominálně průměrná mzda.„Poláci samozřejmě nastartovali tu ekonomiku rychleji než my. Kdybychom stagnovali tak, jak stagnujeme, a Polsko rostlo tak, jak rostlo ještě nedávno, protože i Poláci teď hodně zpomalili, tak by nás mohli jednou předběhnout. A to nechceme,“ říká Stroukal v podcastu Ve vatě. I proto se vláda i různé iniciativy pokoušejí český růst rozhýbat.Česko je typickou exportní ekonomikou, ale finální výrobky s vysokou přidanou hodnotou vznikají za našimi hranicemi. Polský ekonomický model je totožný. „Německo je pro Poláky největší obchodní partner. Oni jsou taky ‚montovna‘. Poláci jsou pro Němce pořád levná kvalifikovaná pracovní síla a řeší úplně stejný problém jako my: kde přidanou hodnotu vzít,“ podotýká ekonom.Polské dálniceSymbolem polského boomu jsou dálnice, ale země měla donedávna dopravní infrastrukturu horší než Česko. Ještě v roce 2009 ji protínalo jen 993 km dálnic. V další dekádě se však stavělo v Česku nevídaným tempem. Nyní regiony spojuje hotová dálniční síť, která čítá přes 5000 kilometrů.Nominálně obdivuhodné, ovšem na 38milionovou a podle rozlohy šestou největší zemi v EU nic extra, hodnotí Dominik Stroukal. „Polský zázrak není až zas tak zázračný. Jsou větší, v přepočtu na hlavu dálnice nevychází tak dobře. V přepočtu na obyvatele byly jen čtyři roky, 2010 až 2013, kdy dávali Poláci do silnic a dálnic víc než my,“ upozorňuje Stroukal.Povolení dálnic trvalo 13 letI čistě opticky je však v Polsku vidět, že se tam staví. „Když člověk přijede dneska do Varšavy, tak má pocit, že je v Singapuru. V Polsku se staví a staví se vysoko, u nás to prostě nejde,“ vadí Stroukalovi. „My chceme všichni investice, ale nechceme, aby stály zrovna v katastru naší obce. Je třeba odspodu zničit nimbyismus. Je třeba začít u obcí, ale to se teď nestane,“ říká ekonom s odkazem na fenomén NIMBY, v překlad „ne na mém dvorku“, a připomíná vládní angažmá hnutí STAN.Od zadání veřejné zakázky k podpisu smlouvy to v Polsku trvá jen 91 dní a vydání stavebního povolení zabere 290 dní. Získání stavebního povolení u šesti kontrolovaných dálnic trvalo podle zjištění NKÚ z roku 2020 průměrně 13 let.Za řadou polských investic stojí finance z evropských fondů. „Polsko čerpá nejvíc peněz z evropských fondů v celé Evropské unii. Ale když se to přepočítá na hlavu, tak jsme na tom dlouhodobě plus minus stejně. Navíc Polsko je hodně zemědělské. Ale my nejsme schopní postavit cyklostezku mezi třemi obcemi, protože se jedna zablokuje. V Polsku je využití dotací efektivnější,“ míní Stroukal.Další dálnice už z evropských peněz po roce 2028 nepostavíme. Peníze z fondů mají putovat primárně na jiné věci, než je infrastruktura. Navíc Česko přejde výhledově od příjemců dotací k čistým plátcům. „To přijde velice brzy a my budeme smutní, že jsme ty reformy nenakopli před deseti lety,“ říká Stroukal.Bude Polsko jaderná velmoc?Do výzkumu a vývoje investujeme víc než Polsko. V případě Česka jde o dvě procenta HDP, v případě Polska pouze o 1,5 procenta. „V Polsku by chtěli dostat vědu s výzkumem na vyšší procenta HDP a klidně i víc na dluh,“ avizuje Dominik Stroukal. Na dluh nemají problém financovat ani transformaci energetiky.Polsko je nejvíc závislé na uhlí z celé EU. „Teď do toho šlapou. Snaží se svoji pozici nejvíc uhelné ekonomiky zvrátit. Soláry a větrné elektrárny jim vyrobily víc energie, než jsou schopní spotřebovat,“ všímá si Stroukal. Ale sází i na jádro.Mezi roky 2033 až 2043 plánují spustit hned šest velkých reaktorů. „Pro investory je Polsko zajímavější už třeba jen kvůli tomu, že jsou větší. Ale jsou i přívětivější, neházejí jim tolik klacky pod nohy, takže je dost možné, že jaderné bloky dotáhnou a u nás se to nepodaří,“ přemýšlí Stroukal s tím, že kvůli jádru se taky Polsko nebude zdráhat zadlužit.„Mám docela rád naši skepsi vůči dluhu. Poláci za pár let tímhle tím tempem překročí Maastrichtská kritéria, u nás se nám díky konsolidaci podařilo problém odvrátit do daleka,“ kvituje Stroukal.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

V Šilheřovicích u Ostravy, které se nacházejí hned u hranic s Polskem, mají jeden z největších zámeckých parků v Česku. Nechybí v něm volní plochy, romantické stavby ani zahradní barokní plastiky. Založen byl v roce 1820. Když zámek přešel v roce 1844 do rukou zámožného rodu Rothschildů, byl velkoryse rozšířen a přetvořen v anglický park.

V Šilheřovicích u Ostravy, které se nacházejí hned u hranic s Polskem, mají jeden z největších zámeckých parků v Česku. Nechybí v něm volní plochy, romantické stavby ani zahradní barokní plastiky. Založen byl v roce 1820. Když zámek přešel v roce 1844 do rukou zámožného rodu Rothschildů, byl velkoryse rozšířen a přetvořen v anglický park.

Jaký vliv mají třeba dálnice? Dají se taková přerušení zmírnit, aby neškodila přírodě? Co dělat s vysloužilými lopatkami turbín větrných elektráren? Šlo by je recyklovat a něco z nich vyrobit? Jak umělá inteligence pomáhá odhalovat závadný software nebo viry? Moderuje Lukáš Matoška.

Proč Česko dál omezuje svoje diplomatické zastoupení v Moskvě? Proč se Evropská komise rozhodla ukončit po šesti letech sankční řízení s Polskem kvůli porušování zásad právního státu? A proč můžeme v těchto dnech pozorovat i v našich zeměpisných šířkách polární záři?

Proč Česko dál omezuje svoje diplomatické zastoupení v Moskvě? Proč se Evropská komise rozhodla ukončit po šesti letech sankční řízení s Polskem kvůli porušování zásad právního státu? A proč můžeme v těchto dnech pozorovat i v našich zeměpisných šířkách polární záři?Všechny díly podcastu Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Vztahy mezi Polskem a Evropskou unií v posledních osmi letech nebyly nejlepší. Právo a spravedlnost a jí věrná média společenství vykreslovala jako autokratický, cenzorský svazek, který krade Polsku suverenitu. Cílem nové proevropské vlády je vztahy napravit a tím získat větší vliv na unijní agendu. Podle polských politologů se ale koaličním stranám nedaří ovládnout ta nejvážnější témata a to je oslabuje před červnovými evropskými volbami.

Bernartice u Javorníka, jsou nejenže malebnou obcí přímo na hranicích s dnešním Polskem, ale jsou také vesnicí s pozoruhodnou historií. Našli bychom zde i další památky. Ta za kterou se vypravíme, se začala budovat před 130 lety. Je to železnice, kterou dnes mnozí považují za běžnou věc, běžnou v době svého vzniku však rozhodně nebyla.

V Bruselu Evropská rada a v Praze ministři zahraničí V4 řeší pomoc Ukrajině a otázky bezpečnosti v Evropě. Šéfové států a vlád zemí EU mají také diskutovat o využití výnosů ze zmrazených ruských aktiv. Ministři zahraničí V4 pak mají mluvit především o dodávkách munice Ukrajině, což je česká iniciativa. V pohledu na válku se ale země V4 neshodnou. Česko spolu s Polskem mají odlišné názory od Slovenska a Maďarska - a to především ohledně příčin konfliktu nebo formě pomoci pro napadenou zemi. https://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-90-ct24/224411058130321/

Před 25 lety, 12. března 1999, vstoupila Česká republika do Severoatlantické aliance. Stala se tak spolu s Polskem a Maďarskem součástí první trojice států, která se k NATO připojila po skončení studené války. Jak se o rozšíření zasloužil bývalý americký prezident Bill Clinton? Jakou proměnou od té doby prošla česká armáda? Na otázky odpovídá v pořadu Jak to vidí... analytik Jan Ludvík. Okomentuje také nejnovějšího člena NATO, Švédsko, a přiblíží vývoj války na Ukrajině.

Před 25 lety, 12. března 1999, vstoupila Česká republika do Severoatlantické aliance. Stala se tak spolu s Polskem a Maďarskem součástí první trojice států, která se k NATO připojila po skončení studené války. Jak se o rozšíření zasloužil bývalý americký prezident Bill Clinton? Jakou proměnou od té doby prošla česká armáda? Na otázky odpovídá v pořadu Jak to vidí... analytik Jan Ludvík. Okomentuje také nejnovějšího člena NATO, Švédsko, a přiblíží vývoj války na Ukrajině.Všechny díly podcastu Jak to vidí... můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Pražský summit zemí Visegrádské čtyřky jen potvrdil propast, zející kvůli postojům k Ukrajině, mezi Polskem a Českem na jedné straně a Maďarskem a Slovenskem na straně druhé. Přitom jen pár dní před jednáním visegrádských premiérů zveřejnil Deník N průzkum Slovenské akademie věd zjišťující rozšíření konspiračních teorií a příběhů v zemích V4. V něm se ukazuje, že v míře odolnosti vůči dezinformacím panují ve Visegrádu poněkud rozostřenější poměry než dva proti dvěma.Všechny díly podcastu Názory a argumenty můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Po osmi letech vlády národních konzervativců pomýšlí na moc v Polsku opozice v čele s expremiérem Donaldem Tuskem. Jeho Občanská koalice získala ve volbách podle stále neoficiálních výsledků nejlepší pozici. Proč ani nástup liberální opozice nemusí zasypat příkopy v polské společnosti? A co bude dál?  Host: Filip Harzer - zahraniční reportér Seznam ZprávČlánek a další informace najdete na webu Seznam ZprávySledujte nás na sociálních sítích Twitter a Instagram. Náměty a připomínky nám můžete psát na e-mail zaminutusest@sz.cz

Německá policie s okamžitou platností zavádí na hranicích s ČR a Polskem zesílené pružné a mobilní kontroly. Cílem je zabránit převaděčům v dopravování migrantů do Německa. Jak budou tyto kontroly vypadat a v čem se budou lišit od stálých hraničních kontrol? Vladimír Kroc se zeptal ředitele Organizace pro pomoc uprchlíkům Martina Rozumka.Všechny díly podcastu Dvacet minut Radiožurnálu můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Domácí remíza s Albánií 1:1 znamená pro českou fotbalovou reprezentaci v kvalifikaci o Euro 2024 komplikaci. A nejen to. Nečitelná zápasová taktika, nevydařená střídání i komunikační klopýtání poodhalily řadu problémů k řešení.Chcete si z podcastu vybrat jen některá témata?2:00 Proč nebyl nároďák připravený na Albánii?22:00 Co přesně se dělo na hřišti37:00 Slováci se zdravě bránili Portugalsku43:00 Německá reprezentace v krizi55:00 Sázkařské okénko: tipy na šlágr BundesligyZdálo se, že situace už ani nemůže být růžovější. Na první pohled snadný los skupiny totiž doplnila i vstupní velkolepá výhra nad Polskem. „Až příliš jsme se všichni nechali ošálit pocitem, že na Euro už se nějak dojede jen pouhou setrvačností,“ konstatuje v nové epizodě podcastu Nosiči vody fotbalový novinář Luděk Mádl.„Přístup českého výběru k zápasu s Albánií byl jednoduše tristní. Nedokážu pochopit tak špatné nastavení týmu, totální absenci odvážné kombinace a hlavně ta nepovedená střídání,“ přemítá Jaromír Bosák, moderátor podcastu. „Když jsem sledoval utkání mezi Slovenskem a Portugalskem, nabídlo mi ve srovnání s tím pražským opravdu kontrastní obrázek - jak v herní kvalitě, tak i v přístupu hvězd nebo nasazení v presinku.“Co všechno bylo proti Albánii na hřišti špatně? Proč česká fotbalová reprezentace nemá charakteristickou herní tvář? Co všechno odhalil následný, už povedenější přípravný zápas v Maďarsku? Musí Tomáš Souček opravdu odehrát úplně všechno? Víc nejen o problémech české repre se dozvíte v podcastu!Nosiči vody Fotbalový podcast Seznam Zpráv. Jaromír Bosák, Luděk Mádl a Karel Tvaroh každý týden o českém a světovém fotbalu. Příběhy, aféry, důležité postavy na hřišti i v zákulisí. Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify. Sledujte nás na Twitteru! Najdete nás tam jako @Nosicivody. Máte návrh, jak podcast vylepšit? Nebo nás chcete pochválit? Pište na audio@sz.cz.

Další tragická smrt, další demonstrace v ulicích. Polsko a jeho přísná potratová pravidla. Jak a proč zemřela Dorota Laliková? Jednali lékaři tak, jak měli? A změní se po její smrti něco? Z Varšavy odpovídá zpravodajka ČRo Kateřina Havlíková.Všechny díly podcastu Vinohradská 12 můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Andrej Babiš definitivně pohřbil hodného Babiše a na scénu se vrátil starý - ehm - dobrý Babiš. Předsedovi ANO evidentně ujíždějí nervy. Což je překvapivé vzhledem k tomu, že by měl být kvůli nemoci Petra Pavla ve výhodě.„Výzkumy jeho týmu musejí vycházet opravdu špatně. Například v Brně se Babiš neudržel a před náměstím plným důchodkyň vulgárně vykřikoval, že „to s tím Polskem pos*al.“ Jestli přitom Češi něco chtějí od prezidenta, tak to, aby byl důstojný,“ myslí si Lucie Stuchlíková.V úterý pak Andrej Babiš v podstatě zopakoval mimořádnou sobotní tiskovku a znovu zahrál na city. Tentokrát nevyhrožovali jeho ženě, ale přímo jemu, a to zastřelením. „Že politikům chodí výhružné maily, je bohužel úplně běžné. A tiskovky kvůli tomu nikdo nedělá. Ale Babiš se evidentně rozhodl vytěžit roli oběti,“ hodnotí Václav Dolejší.Expremiér proto ruší zbytek kontaktní kampaně - je ale otázka, jestli je to skutečně z obav o bezpečnost. Nebo si jeho tým vyhodnotil, že fotky a videa z kampaně plné jeho odpůrců nepůsobí dobře.A zatímco Petr Pavel podle průzkumů bez problémů sbírá hlasy většiny kandidátů, kteří vypadli v prvním kole, Babiš se pro nové voliče musí pouštět do značně hlubokých vod. Třeba k senátorce Janě Zwyrtek Hamplové nebo místopředsedovi Trikolory Petru Štěpánkovi - tedy lidem, kteří ho během proticovidových opatření přímo nenáviděli.Komu Babiš poslal