Screenshot Inspiračního fóra

Proč hledáme ideální stav věcí zrovna v paměti? A co když nám do toho hodí vidle vědecký výzkum, anebo dokonce přímé vzpomínky pamětníků a pamětnic? Proč by vlastně „přirozené“ mělo být „správné“? Kdo všechno z takového předpokladu těží a jaké to má reálné dopady? Dokáže se naše společnost obejít bez hierarchie a nerovnosti, anebo jsou její nedílnou součástí? A jak se můžeme bavit o přirozenosti v kontextu všeho „více než lidského“, co nás dávno obklopuje? Autor páté řady Screenshotu, novinář Matouš Hrdina, diskutoval v živém nahrávání speciálního dílu v rámci festivalu Academia Film Olomouc s aktivistou Eljou Plíhalem, filozofkou Katarínou Podušelovou a historikem Bohumilem Melicharem o tom, proč jsou některá společenská uspořádání od „tradiční” nukleární rodiny po stát a národ vnímána jako „přirozená“. 

Střídání období sucha a povodní bude dál pokračovat. Obojí je projevem klimatické krize a problémem, který se ještě zhoršil v důsledku dlouholeté přeměny krajiny, jež ji zbavila schopnosti přirozeně hospodařit s vodou. Co s tím? Jak se efektivně chopit příležitostí k úpravám krajiny? Kde hledat příklady dobré praxe? Nakolik je vůbec možné se suchem bojovat lokálně a jak mu rozumět v kontextu globálních klimatických změn? A jak se proměňuje společenské vnímání tohoto problému?O suchu nejen v Česku diskutovali antropoložka Markéta Zandlová, hydrolog Václav Hradilek a environmentalista Vlastimil Karlík. Moderuje novinářka a výzkumná analytička Helena Truchlá.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Změní umělá inteligence od základu to, jak pracujeme, hrajeme si, žijeme? Přeroste člověka a přinese zkázu, jak tvrdí Elon Musk? Nebo lidé z technologického průmyslu jen vytvářejí bublinu, aby prodali svůj produkt? Novinář Parix Marx upozorňuje na to, že novinové titulky o revolučních změnách nás odvádějí od kritického zkoumání skutečných dopadů AI na naše životy. Místo abychom věnovali pozornost možnostem regulace teď a tady, soustředíme se na vize budoucnosti, které jsou nám předkládány. V rozhovoru s publicistou Matoušem Hrdinou poukazuje Paris Marx na společenské dopady tzv. „AI revoluce“ a hrozby, které AI představuje pro pracující po celém světě. Paris Marx je publicista a spisovatel zabývající se technologiemi a jejich vztahem ke společenským problémům dneška. Je autorem podcastu Tech Won't Save Us, ve kterém od roku 2020 dává nahlédnout do zákulisí technologického průmyslu a problematizuje ustálené narativy o technologiích. Vystudoval urbánní geografii a věnuje se také dopravě, v roce 2022 mu vyšla kniha Road to Nowhere: What Silicon Valley Gets Wrong about the Future of Transportation. Na mezinárodní úrovni přednáší o politice technologií a jeho texty byly publikovány v celé řadě médií, včetně časopisů TIME, WIRED a MIT Tech Review.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Zatímco environmentalisté a environmentalistky bojují za záchranu života na Zemi, vesmírný výzkum upírá pozornost za její hranice. Zdá se, že zatím slouží především zájmům mocných a krmí iluze o možnosti utéct z klimaticky nestabilní planety jinam. Filozof Lukáš Likavčan v rozhovoru s designérkou Klárou Pelouškovou však ukazuje, že výzkum potenciálně obyvatelných exoplanet nebo spekulace o vývoji inteligentního života ve vesmíru můžou environmentální hnutí také obohatit. Jak a proč je výhodné uvažovat o obyvatelnosti namísto udržitelnosti?Lukáš Likavčan se zabývá environmentální filozofií a filozofií vědy a technologií. V současnosti působí na Newyorské univerzitě v Šanghaji a jako hostující výzkumník na astronomické observatoři Leiden University. Je autorem knihy Úvod do komparativní planetologie, ve které analyzuje vizuální kultury zobrazování Země z pohledu geopolitiky klimatické krize; porovnává různé způsoby představování si planety a hodnotí jejich geopolitické důsledky. Je také členem pracovní skupiny projektu More-than-Planet nizozemské organizace Waag Futurelab. Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Co by se stalo, kdyby světové mocnosti dobývaly vesmír podobně jako kdysi půdu na planetě? Teoretička kosmu a výzkumnice Natalie B. Treviño zkoumá, jaké důsledky mají rozmanité formy dobývání vesmíru a jaká rizika mohou mít koloniální praktiky, které se tam uplatňují podobně jako na zeměkouli. Do hry o vesmír navíc ve velké míře vstupuje soukromý kapitál, který kvůli dravému vytěžování zdrojů může ohrožovat i život nás na Zemi. Jaké typy nerovnosti ze z naší pozemské existence přenášejí do kosmu, jak vypadá vesmírné vykořisťování a jak bránit vesmírnému kolonialismu?Natalie B. Treviño působí na Open University ve Spojeném království, kde dokončuje svou první knihu On the Coloniality of Westernized Space Exploration. Ve své práci zabývající se kolonialitou vesmírného výzkumu čerpá z archeoastronomie, která se věnuje astronomickému věděním starověkých civilizací a domorodých společenství. Vychází rovněž z tradic dekoloniálního myšlení, feministické ekologie a zapatistické filozofie a věří v kosmický výzkum, v jehož jádru neleží snaha vesmír vytěžit, ale touha jej zažít.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

O české společnosti se říká, že je poměrně individualistická a ke kolektivnímu způsobu života spíše nepřátelská. Nakolik tento obraz odpovídá skutečnosti a proč tomu tak je? Co pro Čechy a Češky znamená komunita? Co změnit, abychom mohli jako společnost efektivně řešit sdílené problémy? A jak se daří komunitnímu životu přímo v Jihlavě? V této debatě se sešli analytička Sarah Komasová, členka komunitního centra Silo Jihlava Kateřina Vondráková a výzkumný pracovník Josef Patočka. Moderuje publicistka Táňa Zabloudilová.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Taky nechápete, proč druzí volí populisty? A nevíte, jak zachránit demokracii? Sociolog Jan Sowa nárůst autoritářského populismu v zemích střední Evropy nevidí jako žádnou velkou záhadu. Neoliberální důraz na jednotlivce nás vytrhl z mnohých forem společenství a zůstali jsme sami. Naše touha po kolektivní identitě ale nikam nezmizela. Volný trh ani výdobytky konzumní společnosti potřebu vzájemnosti, sounáležitosti a solidarity naplnit nedokázaly, a tak se mnozí začali uchylovat k pospolitosti, kterou nabízí populisté – tradiční rodině, národu a náboženství. Na jakých alternativách můžeme pracovat, pokud se nechceme ocitnout v náručí populistů navždy? A měli bychom tuto nálepku vůbec používat?Jan Sowa je sociální teoretik dialektického materialismu a výzkumník věnující se široké škále témat od populismu přes kryptoměny po postkolonialismus. Známá je především jeho práce zaměřující se na modernitu a modernizaci (semi)periferií kapitalického světosystému. V letech 2016 až 2019 byl členem Komise kulturálních studií Polské akademie věd. V současnosti působí na Akademii výtvarných umění ve Varšavě.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

I když jsme se možná domnívali, že stroje nás osvobodí od zdraví ohrožující, jednotvárné nebo jinak nezajímavé práce, současný vývoj vypadá jinak. Pracovní místa mizí spíš tam, kde se to vyplatí investorům. Navíc se zdá, že v oblasti práce může využití technologií ještě dále prohloubit současné nerovnosti. Jak proměňuje a v budoucnu ještě promění práci nástup umělé inteligence? Na co nezapomínat, když přemýšlíme o její regulaci? A jak se s generativní AI popasuje umění?V této debatě uslyšíte odborovou právničku Šárku Homfray, sociologa Ondřeje Lánského a filmaře Ondřeje Vavrečku. Moderuje politoložka Kateřina Smejkalová.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Bojíte se, že umělá inteligence ovládne svět a zotročí lidstvo? Nebo se naopak těšíte, že za nás vyřeší všechny otravné úkoly? Novinář Paris Marx si nemyslí ani jedno. Umělou inteligenci považuje za pořádně přefouknutou bublinu, za níž stojí ekonomické zájmy technologických korporací. Potřebují především nalákat investory. Protože se ale soustředíme na motiv proměny světa, nevšímáme si reálných rizik, která s sebou přináší zavádění AI do práce, administrativy a dalších oblastí. Pokrok však nemusí vést nutně cestou, kterou nám předkládají technologičtí giganti. Jak můžeme na rozmach AI reagovat tak, aby byl svět svobodnější?Paris Marx je publicista a spisovatel zabývající se technologiemi a jejich vztahem ke společenským problémům dneška. Je autorem podcastu Tech Won't Save Us, ve kterém od roku 2020 dává nahlédnout do zákulisí technologického průmyslu a problematizuje ustálené narativy o technologiích. Vystudoval urbánní geografii a věnuje se také dopravě, v roce 2022 mu vyšla kniha Road to Nowhere: What Silicon Valley Gets Wrong about the Future of Transportation. Na mezinárodní úrovni přednáší o politice technologií a jeho texty byly publikovány v celé řadě médií, včetně časopisů TIME, WIRED a MIT Tech Review.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

V následujících sto letech se podoba téměř všeho vodstva na planetě zásadně promění. Změny, kterých můžeme být svědky po dobu jednoho lidského života, jsou větší než ty, které se udály v posledních 50 milionech let. Přesto se zdá, že jsme vůči zprávám o klimatických změnách imunní. Spisovatel Andri Magnason to vysvětluje limity jazyka, kterým o nich hovoříme, i schopnosti vnímat procesy odehrávající se kolem nás v čase. Vědecká data jsou příliš abstraktní a predikce se zdají vzdálené. Jediný způsob, jak je předat veřejnosti, jsou podle něj příběhy. Jaké příběhy si potřebujeme vyprávět? A co můžeme dělat proto, abychom začali vnímat realitu, před kterou často zavíráme oči? Andri Magnason v rozhovoru s kulturním publicistou Jonášem Zbořilem.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Myslíte si, že víte, co je život? S největší pravděpodobností se mýlíte. Zatím nevíme, co je jeho skutečným principem. Protože neznáme jiný než pozemský život, musíme si klást úplně základní otázky o tom, jaká je jeho podstata a co to život vlastně je. Astrobioložka a teoretická fyzička Sara Imari Walker život chápe jako kreativní proces, v jehož jádru leží informace. Záhada života se tím ale nevysvětluje. Aby se život mohl uskutečnit, musí být informace poskládána náležitým způsobem. A tady naše dosavadní poznání končí. Dokážeme svou představivost toho, co je živé a neživé proměnit a posunout se ve vnímání světa?Sara Imari Walker se ve své práci zabývá především otázkou toho, zda existují „zákony života“, které by mohly univerzálně popisovat život na Zemi i na jiných planetách. Cílem jejího výzkumného programu je proto pochopit, jaké nové fyzikální zákony by mohly být objeveny, jak živé vzniká z neživého a jak bychom mohli život rozpoznat. Působí jako profesorka na Arizona State University, kde je také zástupkyní ředitele centra Beyond Center for Fundamental Concepts in Science a vede výzkumný tým, který pátrá po původu, zákonitostech a možných podobách života.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Je boom umělých inteligencí jen nafouknutou bublinou? Proč se čím dál víc upínáme k rodině, národu nebo bohu? Co dělat, abychom vedle planety Země nezničili i celý vesmír? A dá se k podstatě života dopočítat? Podcastová série Inspiračního fóra ji.hlavského festivalu dokumentárních filmů přináší to nejzajímavější ze světového myšlení. V páté řadě novinář a editor newsletteru Matouš Hrdina přibližuje práci fyzičky a astrobioložky Sary Imari Walker, kritika technologického průmyslu Parise Marxe, kritické teoretičky kosmu Natalie B. Treviño a sociálního teoretika Jana Sowy. Speciální díly přinesou záznamy vybraných diskuzí loňského fóra v původním znění.  Matouš Hrdina je publicista zaměřující se především na témata spojená se sociálními sítěmi, digitální komunikací a internetovou kulturou, o kterých také publikuje newsletter Pod čarou. Přispívá i do jiných českých médií, dříve působil v Radiu Wave či časopisu Heroine.Najdete nás každou středu na webu inspiracniforum.cz/podcast, podcastových platformách Apple Podcast, Google Podcast a Spotify a Deníku Referendum.

Is there any emancipatory potential in playing mainstream video games? And can war games convey pacifist messages? The work of the art collective Total Refusal seems to indicate that the answer is yes. It is so because its members do not play by the rules. They subvert the usual logic of game narratives and show how they are permeated with politics. In this artist talk, two of Total Refusal's members, game theorist Leonhard Müllner and illustrator and cultural anthropologist Robin Klengel, discuss the merging of capitalism with the gaming world and the possibilities of subversion. The talk is moderated by philosopher Václav Jánoščík.Mainsteam video games are the core material of all Total Refusal's work. Besides films, they also create installations. In the one called Flowers Don't Care, for example, they explore the indestructibility of flora in the environments of three different war video games. Another work of theirs, the video installation Featherfall, is based on research on internet forums in which gamers exchange their dream experiences and shows how close dream and game worlds can be in the psyche of video game players. The collective was founded in 2018 and has won several awards, including the Diagonale Film Award for Best Short Documentary and the Contemporary Visual Arts Award of Styria Province.Follow us on  Facebook, Instagram and Twitter.___Je v hraní mainstreamových počítačových her nějaký emancipační potenciál? A mohou válečné hry předávat pacifistická poselství? Práce uměleckého kolektivu Total Refusal se zdá ukazovat, že ano. Jeho členové*ky totiž nehrají podle pravidel. Převrací obvyklou logiku herních narativů a zviditelňují tak jejich politickou rovinu. O splývání kapitalismu s herním světem a možnostech subverze hovoří v tomto artist talku dva z členů Total Refusal, herní teoretik Leonhard Müllner a ilustrátor a kulturní antropolog Robin Klengel. Moderuje filozof Václav Jánoščík. Total Refusal se definují jako pseudo-marxistická mediální guerilla a mainsteamové počítačové hry jsou základním materiálem celé jejich tvorby. Vedle filmů tvoří také instalace. V té s názvem Flowers don´t care například zkoumají nezničitelnost flóry v prostředí tří různých válečných videoher, videoinstalace Featherfall zase vychází z výzkumu na internetových fórech, v nichž si hráči videoher vyměňují své snové zážitky a ukazuje, jak blízko k sobě mohou mít v psychice uživatelů snové a herní světy. Kolektiv vznikl v roce 2018 a získal několikero ocenění, včetně Diagonale Film Award za nejlepší krátký dokument nebo Contemporary Visual Arts Award of Styria Province.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.

In 2016, Philippine president Rodrigo Duterte launched a "war on drugs" that triggered a wave of massive terror among the population. It is estimated that up to 27,000 people were killed in large-scale extrajudicial killings. Last year, Duterte was replaced in the presidential seat by Bongbong Marcos, whose father imposed a harsh dictatorship on the country in the early 1970s. Kiri Dalena is a Filipina artist, documentary filmmaker and human rights activist. In this artist talk, moderated by Artalkt magazine editor Anna Remešová, she speaks about her work, Philippine society and political depravity and violence.Kiri Dalena graduated in Human Ecology and later studied 16mm documentary filmmaking at the Mowefund Film Institute. She is a recipient of the CCP 13 Artists Award and in 2009 her installation artwork Barricade, book of slogans, erased slogans, and isolation room received an Ateneo Art Award. Her works were also shown in many international events including the Berlin Biennale in 2020, the Manila Biennale 2017 and the Fukuoka Asian Art Trienniale 2014. You can learn more about the works mentioned in this episode in the festival book.Follow us on  Facebook, Instagram and Twitter.___V roce 2016 zahájil filipínský prezident Rodrigo Duterte „válku proti drogám“, která spustila vlnu masivního teroru obyvatelstva. Podle odhadů bylo při rozsáhlých mimosoudních popravách zabito až 27 000 lidí. Loni Duterteho vystřídal v prezidentském křesle Bongbong Marcos, jehož otec zavedl na začátku 70. let v zemi tvrdou diktaturu. Kiri Dalena je filipínská umělkyně, dokumentaristka a lidskoprávní aktivistka. V tomto artist talku hovoří o své práci, filipínské společnosti a politické zvůli a násilí. Moderovala redaktorka časopisu Artalk Anna Remešová. Kiri Dalena vystudovala sociální ekologii a dokumentární film na Mowefund Film Institute. Je držitelkou ceny CCP 13 Artists Award a v roce 2009 získala Ateneo Art Award za svou instalaci  Barricade, book of slogans, erased slogans, and isolation room. Její díla se objevila na několika mezinárodních výstavách, včetně Berlínského a Manilského bienále a Fukuoka Trienále asijského umění. O konkrétních dílech zmiňovaných v této epizodě se můžete dočíst více v naší festivalové knize.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.

V loňských maďarských parlamentních volbách zvítězil již počtvrté v řadě Viktor Orbán. Volby tak stvrdily směr, kterým se ke znepokojení liberální části nejen maďarské společnosti země ubírá posledních několik let. Orbánova konzervativní vláda soustavně omezuje práva LGBT+ lidí a žen, ohýbá demokratické principy a podrývá svobodu mediálního prostoru. Doktorky genderových studií Dorottyi Rédai se ptá novinářka Linda Bartošová na aktuální stav maďarské demokracie, náladu ve společnosti i možnosti dalšího vývoje.Doktorské studium na Středoevropské univerzitě (tehdy ještě v Budapešti) zakončila Dorottya Rédai v roce 2015 obhájením dizertační práce Exploring Sexuality in Schools. The Intersectional Reproduction of Inequality, kterou následně publikovalo nakladatelství Palgrave Macmillan. Na CEU se dále věnuje výzkumu a v rámci sdružení Labrisz Lesbian Association seznamuje na školách děti a teengarey s LGBTQ+ otázkami.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Umělecká skupina Total Refusal hraje počítačové hry jinak, než to vývojáři zamýšleli, a vytváří v nich vlastní příběhy. Odmítáním zavedených pravidel odhaluje stereotypy, ideologie a skryté záměry, které jsou do videoher vepsané. Jejich práce tak ukazuje, jakými způsoby se společenské vzorce otiskují do fiktivních světů, které je na oplátku pomáhají reprodukovat. Jaký potenciál pro změnu se skrývá v takové subverzivní hře? O problematice genderu v počítačových hrách a jejich reflexi společenských problémů hovoří také herní vědkyně Tereza Krobová.Total Refusal se definují jako pseudo-marxistická mediální guerilla a mainsteamové počítačové hry jsou základním materiálem celé jejich tvorby. Vedle filmů tvoří také instalace. V té s názvem Flowers don´t care například zkoumají nezničitelnost flóry v prostředí tří různých válečných videoher, videoinstalace Featherfall zase vychází z výzkumu na internetových fórech, v nichž si hráči videoher vyměňují své snové zážitky a ukazuje, jak blízko k sobě mohou mít v psychice uživatelů snové a herní světy. Kolektiv vznikl v roce 2018 a získal několikero ocenění, včetně Diagonale Film Award za nejlepší krátký dokument nebo Contemporary Visual Arts Award of Styria Province.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Denně strávíme online v průměru okolo šesti hodin. Podobu prostoru, do kterého přitom vstupujeme, vnímáme většinou jako samozřejmou – jenže samozřejmá není. Internet, který byl kdysi představován jako místo neomezených možností pro svobodnou zábavu i poznání, je dnes konstruován za účelem zisku. Jak přesně v současnosti funguje a jaká je jeho budoucnost? Lze ho ještě zachránit z rukou technologických gigantů? A co nás čeká v metaverzu? V této debatě uslyšíte politoložku zabývající se společenskými dopady technologií Kateřinu Smejkalovou, vizuálního umělce a teoretika počítačových her Leonharda Müllnera a politologa Daniela Leiseganga, který se věnuje digitálním právům a svobodám. Moderovala ji socioložka a digitální antropoložka Marie Heřmanová.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Spisovatel a publicista Ben Tarnoff varuje před vývojem internetu dosavadním způsobem, kdy je v rukou soukromých korporací. Vrací se k jeho kořenům a dokládá, jak zásadně se odchýlil od svého původního smyslu a účelu. Ukazuje, že se v důsledku rozsáhlé privatizace internet stal nedemokratickým a umožnil velkým hráčům ovlivňovat uživatele prostřednictvím dat, která o nich sbírají. Co lze s internetem udělat, aby sloužil zájmům společnosti? Svůj pohled na možnosti regulace internetu, jeho zveřejnoprávnění i existující alternativy nabízí také politoložka Kateřina Smejkalová.Ben Tarnoff vedle technologií a politiky píše i o americké kulturní historii. Přispívá do Guardianu, The New York Times nebo Jacobinu. Spoluzakládal tech-magazín Logic, který nahlíží pod povrch technologií a ptá se, koho tyto nástroje obohacují, koho ochuzují a jaké budoucnosti činí (ne)možnými. Ve své poslední knize Internet pro lidi: Boj za naši digitální budoucnost (2022) analyzuje současnou krizi internetu a napovídá, jak z ní ven. Ať už se jedná o ztrátu soukromí nebo šíření dezinformací, podle Tarnoffa nese vinu za nebezpečné nešvary soudobého internetu jeho zesoukromění. Jako řešení tak navrhuje deprivatizaci, která, jak věří, by mohla internet změnit v místo, kde vládnou lidé, nikoli zisk. Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

V tomto díle uslyšíte vyprávění bývalého vězně, kterého o svobodu připravila už před nástupem do výkonu trestu závislost na tvrdých drogách. Ty užíval Jan Drtina přes deset let a nakonec kvůli nim skončil na tři roky za mřížemi. Svou závislost ale překonal, k drogám ani do vězení se nevrátil. To z něj v zemi, kde se míra recidivy pohybuje okolo 70 procent, činí světlou výjimku. Čím si vysvětluje, že se zařadil k té šťastnější čtvrtině propuštěných? Jakých slabin českého vězeňství byl svědkem? A jaké to je, vrátit se zpátky na svobodu?Jan Drtina působí jako odborný poradce v neziskové organizaci RUBIKON Centrum, která se věnuje mj. práci s lidmi v konfliktu se zákonem. Po návratu z vězení znovu nabyl sebedůvěru díky možnosti vystoupit jako řečník na konferenci TEDx. Dnes se snaží svou zkušenost z vězení a z návratu do „normálního života“ předávat v rámci své práce a pomáhat tak těm, kteří to potřebují.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Neurofilozofka Patricia Churchland přichází s nezvyklým pohledem na to, odkud se bere morálka, a s ní i  solidarita a péče o druhé. Její zdroj při zkoumání fungování mozku nenachází jen v náboženství, výchově a společenské etice, ale i v biologických procesech a evoluci. Důležitým souvisejícím objevem přitom je, že tyto schopnosti nejsou dány pouze člověku. Najdeme je také u dalších savců i jiných druhů živočichů. Jaké implikace to má pro fungování společnosti?Patricia Churchland je filozofka, průkopnice na poli neurofilozofie – oboru, který filozofické problémy promýšlí ve světle vědeckých poznatků o fungování lidského mozku. Churchland vychází z předpokladu, že naše mentální procesy mají základ v neurobiologických mechanismech. Ve své nejnovější knize Svědomí: původ morální intuice dochází k závěru, že i svědomí je produktem evolučního vývoje mozku a určitou morální intuicí tak nedisponují pouze lidé. Churchland je emeritní profesorkou na University of California v San Diegu a od roku 2015 členkou Americké akademie umění a věd.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Může existovat byznys, jehož hlavním cílem není maximalizace zisku? Tzv. „not-for-profit“ podniky usilují primárně o společenský přínos, od neziskových organizací se ale liší tím, že jejich příjmy pochází z prodeje služeb nebo zboží. Ekonomika založená na takových společnostech pak v teorii představuje třetí cestu mezi kapitalismem a státně plánovaným hospodářstvím a slibuje větší rovnost, úbytek konzumerismu i oslabení vazby mezi byznysem a politikou. Je takový model uskutečnitelný? Jaké v současnosti existují alternativy k ziskovému podnikání? A jak přesvědčit lidi o tom, že změna systému je možná?O tom, jak vyprávět nový příběh, debatovali ekologická ekonomka Jennifer Hinton, majitelka aktivistického studia Butterflies & Hurricanes Michaela Linda Thomas a zakladatel green-tech startupu Cyrkl Cyril Klepek. Moderovala environmentalistka Eva Fraňková.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Spisovatelka, lektorka a reformátorka Miki Kashtan prosazuje principy nenásilné komunikace. Provokuje systém hodnot, na nichž dominantně stojí moderní civilizace. Navrhuje proměnu slovníku i metod při výchově dětí, způsobu nakládání s penězi, forem soužití i podob každodenní komunikace mezi lidmi. Jak ale dosáhneme svého, když opustíme využívání převahy, symbolického násilí a moci dané nerovností?Miki Kashtan se už téměř třicet let zabývá nenásilnou komunikací a možnostmi aplikace jejích principů ve společenské transformaci. V roce 2002 spoluzakládala organizaci Bay Area Nonviolent Communication, která spojuje širokou škálu projektů propagujících tyto principy ve snaze vytvořit svět, kde jsou naplňovány potřeby všech. Ve své knize z roku 2015 Svět nenásilí: obnovování tkaniny lidského společenství (česky 2022) nabízí obraz spravedlivější budoucnosti a se zvláštní pozorností k roli leadershipu ukazuje cesty, kterými k ní lze dojít.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Nedávná výzva stovek osobností z akademie i byznysu, která volá po šestiměsíčním pozastavení vývoje umělé inteligence, znovu vyvolala otázky ohledně možných rizik spojených s AI. Je umělá inteligence skutečně takovou hrozbou? Jak ji lze v současnosti regulovat? Je možné přimět technologické firmy k zodpovědnosti a dostat vývoj pod veřejnou kontrolu? A jak můžeme uvažovat o „umělém“ vědomí?O těchto i dalších otázkách debatovali Tereza Stöckelová, socioložka zaměřující se na studia vědy, technologií a medicíny, Jan Kulveit, odborník na komplexní rizika a umělou inteligenci, a Alžběta Solarczyk Krausová, která se zabývá právními aspekty umělé inteligence, robotiky či propojování technologií s biologickým životem. Moderovala Klára Vlasáková.

Skutečnost klimatické krize naléhavě volá po systémové transformaci většiny odvětví lidské činnosti a filmový průmysl není výjimkou. V případě audiovize jde zároveň o dvojí úkol, jednak o snížení ekologické stopy při produkci jednotlivých děl (tzv. green filming), jednak o jejich obsah, který může na široké publikum působit osvětově a nastavovat trendy. Green filming přitom znamená mnohem víc než třídění odpadu na place, otázkou ovšem zůstává, jak jsou jeho principy v praxi naplňovány. Jak dělat audiovizi udržitelně? Co pro tuto změnu dělají v současnosti české instituce a studia? A jak lze o filmovém průmyslu přemýšlet v kontextu nerůstu?V této debatě uslyšíte předsedkyni Rady Státního fondu kinematografie Helenu Bendovou, dokumentaristku Andreu Culkovou, filmovědce a vysokoškolského pedagoga Jana Hanzlíka, ředitele MFDF Ji.hlava Marka Hovorku a konzultantku pro udržitelnost v kreativním průmyslu a projektovou manažerkou Greenfilming.cz Michaelou Rýgrovou. Moderuje producent a expert v oblasti distribuce pro Státní fond kinematografie Přemysl Martinek.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Ekologický ekonom Giorgos Kallis zdůrazňuje, že koncept nerůstu neznamená přestat se vyvíjet ve všech oborech lidské činnosti. I přes omezené zdroje a ekologické limity planety je růst v mnoha oblastech žádoucí, ať už se jedná třeba o využívání udržitelných zdrojů energie nebo nejrůznější formy péče. Nerůst v jeho pohledu znamená přetnout začarovaný kruh zbytečné spotřeby, výroby a využívání vzácných zdrojů. Jak k tomu shromáždit politickou sílu?Giorgos Kallis je výzkumník a proponent a teoretik nerůstu. Ten definuje jako proces politické a sociální transformace, který snižuje spotřebu energie a zdrojů ve společnosti a zároveň zlepšuje kvalitu života. Kallis studoval chemii a environmentální inženýrství na londýnské Imperial College a ekonomii na Barcelona Graduate School in Economics. Zabýval se politickou ekologií vody a podílel se na přípravě evropské směrnice o vodách z roku 2000. V současnosti působí na Autonomní Univerzitě v Barceloně, kde se věnuje výzkumu a výuce politické ekologie. Kallis ve své práci analyzuje příčiny hegemonického postavení idey růstu a nabízí konkrétní strategie, jak nekonečnou snahu o růst globální výroby a spotřeby zastavit ve prospěch všech.V češtině vyšel v roce 2022 výběr z jeho textů pod názvem Na obranu nerůstu.* Doplnění: Původní verze tohoto dílu obsahovala faktickou chybu ohledně tempa růstu ekonomiky. Za nepřesný překlad Kallisova výroku se omlouváme.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Ruská válka proti Ukrajině probíhá na několika úrovních najednou. Vedle lidských životů a živobytí devastuje i přírodu. Její destruktivní vliv na zdraví a tamější ekosystémy je obrovský. A Vladimir Putin, který dlouhodobě využívá především ruský zemní plyn k prosazování svých geopolitických zájmů, útočí také na ukrajinskou a evropskou energetickou bezpečnost. Jaké jsou dopady války na energetickou infrastrukturu a životní prostředí? Čím lze nyní Ukrajině v tomto kontextu pomoci? A jak může vypadat její poválečná rekonstrukce?O významu energetické bezpečnosti a udržitelnosti v době války debatovali expertka na klimatickou a energetickou politiku Anna Ackermann, analytička Greenpeace Miriam Macurová a výzkumník na Mezinárodním politologickém ústavu Masarykovy univerzity Martin Jirušek. Debatu moderovala novinářka a analytička Helena Truchlá.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Ukrajinská filmařka Alisa Kovalenko se po napadení své země Ruskem vydala na frontu. Nevyměnila kameru za zbraň, ale obtěžkala se obojím. Natáčela jen ve chvílích, kdy utichly boje a zachytila tíživou každodennost války v jemnějších odstínech. Její vojenskou zkušenost poznaly tisíce ukrajinských žen, které nabídly své služby armádě. Jak válka proměňuje status žen? A co jejich účast v bojích pro společnost znamená?Alisa Kovalenko studovala dokumentární film v Kyjevě a Varšavě. Její nejnovější snímek Nevyhasneme zachycující příběh a sny pětice teenagerů žijících na Donbase měl premiéru v únoru 2023 na Berlinale a byl oceněn za nejlepší režii na festivalu Jeden svět. Řadu ocenění získaly také Alisyny předchozí filmy Alisa in Warland (2015) o válce na východní Ukrajině z roku 2015 a Domácí hry (2019) o mladé fotbalistce, která prodá svoje kopačky, aby měla rodina na nájem. Kovalenko také působí jako dramaturgyně mezinárodní soutěže dokumentárních filmů na filmovém festivalu Molodist v Kyjevě.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.

Podcastová série Inspiračního fóra ji.hlavského festivalu dokumentárních filmů přináší to nejzajímavější ze světového myšlení. Autorka čtvrté řady, spisovatelka, scénáristka a publicistka Klára Vlasáková, společně s místními odbornicemi a odborníky, v každém z šesti dílů rozvíjí témata, která otevřelo uplynulé fórum. V šesti dílech nás zavede do rozmanitých zákoutí současnosti – s ukrajinskou dokumentaristkou Alisou Kovalenko na frontu, s uměleckým kolektivem Total Refusal do alternativního světa počítačových her a s neurofilozofkou Patriciou Churchland do nitra lidského mozku. Další díly představí možnosti nerůstu pohledem ekologického ekonoma Giorgose Kallise, přístup k nenásilné komunikaci Miki Kashtan a kritický pohled na vývoj internetu spisovatele Bena Tarnoffa. Speciální díly přinesou záznamy vybraných diskuzí loňského fóra v původním znění. Od 5. dubna nás najdete každou středu na webu inspiracniforum.cz/podcasty, podcastových platformách Apple Podcast, Google Podcast a Spotify a Deníku Referendum.∗∗∗Klára Vlasáková je spisovatelka, scenáristka, publicistka, dramaturgyně. Spolupracuje s Českou televizí nebo Českým rozhlasem, pro který píše hry a politické komentáře. Přispívá do Salonu Práva, Deníku Alarm nebo Heroine. Je autorkou románu Praskliny nebo scénáře k filmu Běžná selhání. 

Kdo nemá na rohlík, nemá na svobodu. Podcast k svátku 17. listopadu.V průběhu workshopu Svobodný podcast, který se uskutečnil v rámci doprovodného program MFDF Ji.hlava 2022 Ji.hlava dětem, se účastníci a účastnice vypravili do veřejného prostoru, aby zkoumali nezbytné minimální podmínky pro realizaci svobody jednotlivce ve společnosti. Východiskem sociálního experimentu je petice a rohlík.Podcast připravili a účinkovaliŠtěpán Hájek, Boris Remunda, Anna Ryndová, Matouš DočkalDramaturgické vedeníIvo Bystřičan, Walter NagySound design supervisorMarie ČtveráčkováPoužitá hudbaPečivo, chleba, 4 rohlíky (Danny Low Remix), Tai – Rohlík parody song, Kapitán Demo – OvceWorkshop byl podpořen z Národního plánu obnovy.

Not only the pandemic and climate crisis point to the fact of the inevitable interconnectedness of people. We do not and can not live as isolated individuals. That's why when thinking about freedom, we shouldn't just think of personal liberty. In fact, as Butler claims in their speech, the emphasis on personal liberty is making our world uninhabitable. While thinking about power and care, Butler invokes a different kind of freedom - freedom to live a livable life.Judith Butler is a philosopher, gender theorist and Maxine Elliot Professor Emer. in the Department of Comparative Literature and the Program of Critical Theory at the University of California, Berkeley. They are best known for their 1990 book Gender Trouble: Feminism and the Subversion of Identity. Their theories of the performative nature of gender and sex were highly influential within feminist and queer theory. They are active in several human rights organizations and presently serve on the advisory board of Jewish Voice for Peace. They were the recipient of the Andrew Mellon Award for Distinguished Academic Achievement in the Humanities (2009-13), were elected as a Corresponding Fellow of the British Academy in 2018, and to the American Academy of Arts and Sciences in 2019. In 2020, they served as President of the Modern Language Association. In their last book The Force of Nonviolence they show how an ethic of nonviolence must be connected to a broader political struggle for social equality.Follow us on  Facebook, Instagram and Twitter.___Nejen pandemie a klimatická krize ukazují naši vzájemnou propojenost. Nežijeme ani nemůžeme žít jako izolovaní jednotlivci. Právě proto bychom při úvahách o svobodě neměli přemýšlet pouze nad osobní svobodou. Důraz na osobní svobodu je podle Butler ve skutečnosti tím, co činí náš svět neobyvatelným. Při promýšlení moci a péče mluví Butler o jiné svobodě - svobodě žít žitelný život.Judith Butler se věnuje filozofii a genderové teorii a působí jako emeritní profesor*ka Maxine Elliot na Katedře srovnávací literatury a v Programu kritické teorie na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Nejznámější knihou Judith Butler je publikace s názvem Gender Trouble: Feminism and the Subversion of Identity z roku 1990. Teze, které zastává a které vycházejí z performativní povahy genderu a sexu, ovlivnily do velké míry formování feministické a queer teorie. Je aktivní v organizacích zabývajících se lidskými právy a v současné době působí v poradním sboru organizace Jewish Voice for Peace. Za svou práci získal*a Cenu Andrewa Mellona za vynikající akademické výsledky v humanitních vědách (2009–2013), v roce 2018 získal*a korespondenční členství v Britské akademii a v roce 2019 členství v Americké akademii umění a věd. V roce 2020 předsedal*a Asociaci moderního jazyka. Poslední kniha Judith Butler s názvem The Force of Nonviolence zdůrazňuje propojení etiky nenásilí s širším politickým bojem za sociální rovnost.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.

Breathe in, breathe out. In this speech David Abram talks about what usually stays unnoticed - the omnipresent invisible mass of air we are immersed in. He talks about the air as an organ of the Earth, its sacredness; about climate as the commonwealth of breath as well as about the affinity between air and awareness. Is consciousness really the special possession of our species, or is it rather a property of the breathing biosphere in which we all participate?David Abram is a cultural ecologist and philosopher, founder and creative director of the Alliance for Wild Ethics. He is best known for his work bridging the philosophical tradition of phenomenology with environmental and ecological issues. David is the author of Becoming Animal: An Earthly Cosmology, and The Spell of the Sensuous: Perception and Language in a More-than-human World. His essays on the cultural causes and consequences of ecological disarray have appeared in a number of publications and anthologies. Abram coined the phrase “the more-than-human world” as a way of referring to earthly nature, a term that has become a key phrase within the lingua franca of the broad ecological movement.Follow us on  Facebook, Instagram and Twitter.___Nádech, výdech. V tomto díle hovoří David Abram o tom, co běžně zůstává nepovšimnuto - o všudypřítomné neviditelné mase vzduchu, ve které jsme ponořeni. Abram mluví o vzduchu jako o orgánu Země, o jeho posvátnosti; o klimatu jako společném bohatství dechu (commonwealth of breath), o spřízněnosti dechu a vědomí. Skutečně vědomí náleží výlučně našemu druhu? Nebo spíš patří dýchající biosféře, na níž jsme všichni účastni?David Abram je kulturní ekolog a filozof, zakladatel a kreativní ředitel Aliance pro etiku divočiny. Je známý především díky své práci propojující filozofickou tradici fenomenologie s environmentálními a ekologickými tématy. Je autorem knih Becoming Animal: An Earthly Cosmology a The Spell of the Sensuous: Perception and Language in a More-than-human World. Jeho eseje o kulturních příčinách a důsledcích ekologického chaosu vyšly v řadě publikací a antologií. Je autorem slovního spojení „více než lidský svět“, kterým označuje pozemskou přírodu a který se stal klíčovým výrazem jazyka environmentalistů*ek po celém světě.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.

V tomto díle vypráví básnířka Baďa Diaby o hraničních momentech svého života. Nejen  o hraniční poruše osobnosti, ale i o hledání vlastního místa ve světě, vyrovnávání se s odlišností, vztahu k sobě a svému tělu. Jaké jsou její zkušenosti s duševním onemocněním? Jak palčivá je potřeba celospolečenské osvěty v otázkách duševního zdraví? A kde hledat pomoc a brát naději?M'Badjala Diaby je básnířka a modelka. Studuje literární a jazykovou kulturu na Univerzitě v Hradci Králové a věnuje se slam poetry. Skrze sociální sítě otevírá témata rasismu a duševního zdraví. V březnu roku 2021 vydala svou první básnickou sbírku Na Hraně, ve které se odráží její zkušenost s hraniční poruchou osobnosti. Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.

Když se řekne inteligence rostlin, neznamená to neprůkazné chiméry ze života flóry. Zkoumání rostlin coby inteligentních organismů může přinést průlom i v tom, jak vnímá lidstvo sebe sama. Nové objevy na tomto poli mohou přinést důležité stimuly pro proměnu nejen přístupů v zemědělství, ale také v oblasti komunikace nebo řízení uvnitř institucí. Že jsou to nesmysly? Monica Gagliano se vás pokusí přesvědčit svými objevy. Původem italská evoluční ekoložka badatelsky působí v Austrálii. Zaměřuje se na výzkum inteligence rostlin a konkrétně zkoumá paměť rostlin a jejich schopnost učit se. Patří mezi světové kapacity oboru.Monica Gagliano je docentka v oboru evoluční ekologie na Southern Cross University, kde vede laboratoř biologické inteligence (BI) v rámci iniciativy Diverse Intelligences nadace Templeton World Charity Foundation. Je průkopnicí zcela nové oblasti výzkumu bioakustiky rostlin a poprvé experimentálně prokázala, že rostliny vydávají vlastní „hlas“ a detekují zvuky svého prostředí a reagují na ně. Ve své práci rozšířila koncept poznávání (včetně vnímání, procesů učení a paměti) u rostlin. Svými experimenty prokazujícími, že učení není výhradní doménou živočichů, znovu rozvířila diskuzi o subjektivitě rostlin a jejich etickém a právním postavení. Její poslední knihou je titul Thus Spoke the Plant: A Remarkable Journey of Groundbreaking Scientific Discoveries and Personal Encounters with Plants.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.

Nerovné postavení Romů*ek se propisuje do všech sfér života v naší společnosti. Kultura a umění nejsou výjimkou. Nejenže jsou i zde Romky a Romové znevýhodněni, ale jedná se zároveň o místo aktivní (re)produkce stereotypů. Jakým překážkám romští umělci a umělkyně čelí? S jakými podobami rasismu se setkávají romské celebrity? A jaká jsou možná řešení?Debaty Rovnost v umění se zúčastnili zpěvačka, herečka a tanečnice Alžběta Ferencová, filmařka Vera Lacková a hudebník a aktivista Vojta Lavička. Moderovala ji novinářka a členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny Alica Heráková.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter. 

Nejen energetika, ale čím dál více i digitální sféra vyvolávají naléhavé otázky zpochybňující populární koncept nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Naše data sbíhající se v rukou digitálních korporací, které se dokáží účinně bránit veřejné kontrole a státním regulacím, mohou být rozbuškou. Německá profesorka digitální politiky Jeanette Hofmann se zabývá tím, jak propojit fungování digitálních korporací se zájmy demokratických společností, a co mohou naše instituce dělat. V podcastu ji provází výzkumnice na poli společenských dopadů digitálních technologií Kateřina Smejkalová z pražského zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung.Jeanette Hofmann je politoložkou a profesorkou internetové politiky na Svobodné univerzitě v Berlíně. Založila a v současnosti vede Institut Alexandra von Humboldta pro internet a společnost. V Berlínském centru sociálních věd (WZB) se zabývá výzkumem témat, jako je řízení a politika internetu, nadnárodní regulace, vznik nových oblastí tvorby politik nebo digitální společnost. Je vedoucí výzkumné skupiny s názvem Politika digitalizace, která zkoumá, jak dnešní společnosti chápou digitální transformaci a jak k ní přispívají. V letech 2007–2010 působila jako výzkumná pracovnice v Centru pro analýzu rizik a regulaci na Londýnské škole ekonomie a politických věd a v letech 2010–2013 byla odbornou členkou parlamentní vyšetřovací komise pro internet a digitální společnost v německém Bundestagu.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.

Představte si svět, ve kterém jsou naplněny základní potřeby všech, aniž by byly překročeny limity naší planety. Podle teorie Kate Raworth se takový skrývá v těstě koblihy. Její ekonomie koblihy je alternativou k neudržitelnému a nespravedlivému systému, který je založen na představě nekonečného růstu. Díky projektu DEAL se dnes ekonomie koblihy uvádí do praxe v mnoha světových metropolích a regionech. Jak se liší vize koblihy od jiných nerůstových vizí? Jakou podobu nabývá kobliha ve městech jako Vídeň nebo Amsterdam? A jak by mohla vypadat v Jihlavě?Hosty této debaty byli Carlota Sanz Ruiz, ekonomka a spoluzakladatelka projektu Doughnut Economics Action Lab (DEAL), primátorka města Jihlava Karolína Koubová a environmentalista Tadeáš Žďárský. Moderoval ekonom Jan Bittner.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.

Vymyslet úderný a provokativní název pro teoretický koncept patří mezi první rady pro výzkumníky, jak uspět na trhu myšlenek. Ekonomie koblihy ale není jen další zbytečnou teorií, jak ekonomicky napravit svět hroutící se pod náporem neutuchající snahy o hospodářský růst. Názorný model, jak vyvážit dobrou kvalitu života s limity přírody a planety, dnes zavádí do praxe mnoho světových metropolí a regionů. Stojí za tím španělská ekonomka Carlota Sanz Ruiz, která založila globální organizaci Akční laboratoř koblihové ekonomie spolu s autorkou konceptu Kate Raworth. Soustředí se právě na jeho praktické využití, šíření a dodržování.Carlota Sanz Ruiz je ekonomka a zastánkyně tzv. regenerativní ekonomie, spoluzakladatelka projektu Doughnut Economics Action Lab (DEAL), strategická vedoucí projektu DEAL a aktivistka. Soustředí se na to, jak proměnit koncept „koblihové ekonomiky“ v transformační praxi a zajistit jeho šíření a dodržování. Carlota studovala obchodní vztahy a ekonomii na Univerzitě Carlose III. v Madridu a možnosti transformace obchodu zdola a narativy nových ekonomik na Schumacher College. Před založením projektu DEAL s Kate Raworth pracovala deset let ve finančním sektoru ve Španělsku a Velké Británii a byla jednou z vedoucích mezinárodního sociálního hnutí Economy for the Common Good pro Velkou Británii prosazujícího novou ekonomii.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.

Koronavirová pandemie potvrdila to, co jsme všichni věděli - jedním z nejdůležitějších zdrojů dneška jsou naše data. K trasování kontaktů nakažených nebo plánování opatření poskytovaly vládám tato data soukromé společnosti, se kterými je směňujeme za jejich služby. Pokud jsme se dosud přeli o to, zda naše data patří do rukou nadnárodních korporací nebo by se měla vrátit do těch našich, nyní je čas se ptát, zda neexistuje ještě třetí možnost. Taková, ze které by mohla profitovat celá společnost. Jak by mohla vypadat? A jak využít dalších výdobytků digitálního kapitalismu a nepřenechat je krajní pravici? Hosty této debaty byli Timo Daum, německý odborník na digitální ekonomiku a lektor v oblasti podnikové informatiky a digitální transformace, sociální antropoložka a publicistka Marie Heřmanová, a Martin Tremčinský, doktorand a publicista zaměřující se na problematiku kryptoměn z pohledu ekonomické antropologie. Debatu moderoval novinář Patrik Eichler, který je zástupcem ředitele Masarykovy demokratické akademie (MDA).Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.

Všimli jste si, jak často se používá sousloví “dávat práci”? Jakoby se jednalo o dar a něco, bez čeho nelze být. A taky že ne. Naše společnosti zatím nepřišly na to, jak se zbavit nutnosti pracovat v době, kdy je práce čím dál méně potřeba, a zároveň se uživit. Kanadský politolog Nick Srnicek prozkoumává absurdní světy zbytečné práce v období robotizace, automatizace a digitálních platforem, a hledá způsoby, jak ji nahradit smysluplnějšími činnostmi. V podcastu Nicka Srniceka provází publicista Petr Bittner, který do češtiny přeložil bestseller Vynalézání budoucnosti (2020), již Srnicek napsal s Alexem Williamsem.Nick Srnicek přednáší digitální ekonomiku na King's College v Londýně. Jeho nejnovější kniha Platform Capitalism nabízí klíč k pochopení inovací v oblasti velkých digitálních společností, jako jsou Google, Amazon a Alibaba. Popisuje rovněž nové trendy v současné ekonomice v důsledku rozvoje digitálních platforem. Ve svém díle se významně zabývá i dlouhou tradicí protipracovní politiky. Jeho první kniha Inventing the Future, kterou napsal společně s Alexem Williamsem, představuje pokus o zpracování protipracovní politiky v kontextu moderních technologických změn. Ve své připravované knize After Work, jejíž spoluautorkou je Helen Hester, se snaží rozšířit protipracovní politiku i do oblasti sociální reprodukce, jelikož zkoumá možnosti uznání, přerozdělení a omezení často neplacené práce jako je úklid, vaření a péče o rodinu.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.Pozn.: V epizodě je citován text: Nick Srnicek, Alex Williams, Vezmou vám roboti práci?, překlad Martin Vrba (a2larm, 10.09.16): https://a2larm.cz/2016/09/vezmou-vam-roboti-praci/.

Většina z nás má nyní privilegium vnímat environmentální rozvrat primárně skrze to, jak jej pojmenovává věda. S vědou také spojujeme své naděje na jeho řešení. Jenže co když je věda tím, jak nás naučila o přírodě přemýšlet, součástí problému? V naší kultuře jsme zvyklí chápat se jako od přírody oddělení. Třebaže ji máme rádi nebo se ji snažíme chránit, naše vnímavost a vztah k ní jsou určeny představou lidské výlučnosti. Možná je i tato mentální distance od nelidského to, co je třeba změnit, abychom mohli environmentálním hrozbám účinně čelit.V této debatě se potkali ekolog a vědecký pracovník Botanického ústavu AV ČR Jan Roleček, režisérka a etnozooložka Hana Nováková a interdisciplinární výzkumník na Katedře rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci Tomáš Daněk. Online se k ní připojil německý biolog, filozof a spisovatel Andreas Weber. Debatu moderoval environmentální výzkumník Ľuboš Slovák.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.

V kontextu klimatické krize čím dál intenzivněji hledáme způsoby, jak přehodnotit svůj vztah k přírodě a prostředí, jehož jsme součástí. Cítíme, že oddělení člověka jako samostatné jednotky od okolního světa, je fikcí. Byl to americký geofilozof David Abram, který svými myšlenkami rozčeřil navyklé způsoby přemýšlení. Ve vztahu člověka s “více než lidským světem” zdůrazňuje fenomén vzduchu a dechu jako matérie propojující veškeré planetární organismy. To s sebou nese řadu reálných implikací i pro každodenní svět, jak jej známe. V podcastu Davida Abrama provází environmentální výzkumník Ľuboš Slovák, aby pomohl konkretizovat a projasnit jeho myšlenky českému posluchači.David Abram je kulturní ekolog a filozof, zakladatel a kreativní ředitel Aliance pro etiku divočiny. Je známý především díky své práci propojující filozofickou tradici fenomenologie s environmentálními a ekologickými tématy. Je autorem knih Becoming Animal: An Earthly Cosmology a The Spell of the Sensuous: Perception and Language in a More-than-human World. Jeho eseje o kulturních příčinách a důsledcích ekologického chaosu vyšly v řadě publikací a antologií. Je autorem slovního spojení „více než lidský svět“, kterým označuje pozemskou přírodu a který se stal klíčovým výrazem jazyka environmentalistů*ek po celém světě.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.

Pětina Čechů si nemůže dovolit nenadálý výdaj ve výši 11 200 Kč. V exekuci je u nás více než 700 000 lidí. Přestože podle statistik Čechy ohrožuje chudoba méně než obyvatele jiných zemí EU, chudoba a sociální nerovnost v Česku nejsou neexistující, ale spíše neviditelné. Jak tyto problémy prohloubila koronavirová pandemie a jaké skupiny v tomto ohledu zasáhla nejvíce? Proč český sociální systém reprodukuje společenské nerovnosti? Co se dá dělat s krizí bydlení? Nejen na tyto otázky odpovídají Lucie Trlifajová a Saša Uhlová. Moderuje Helena Truchlá.Chudé Česko je projekt serveru Aktuálně.cz, který přináší příběhy lidí zasažených chudobou a společenskou nerovností.V této debatě se potkala Lucie Trlifajová, sociální antropoložka působící na Sociologickém ústavu Akademie věd ČR, s novinářkou a redaktorkou internetového deníku Alarm Sašou Uhlovou. Debatu moderovala Helena Truchlá, česká novinářka a redaktorka zahraniční rubriky Aktuálně.cz, která se také podílí na projektu Chudé Česko 2021, seriálu reportáží, rozhovorů a analýz zaměřených na sociální nerovnost a skrytou chudobu.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter. 

Osobní svoboda se stala nejvyšší hodnotou našich společností. Při jejím vzývání si neuvědomujeme, že může být iluzorní, a právě tato iluze svobody mnohdy může být tím, co nás o svobodu připravuje. Vůči společenským pravidlům jsme poslušnější, než bychom měli být. To tvrdí osobnost světové filozofie Judith Butler. Její provokativní myšlenky mnohokrát vyrazily do světa zpoza zdí univerzity a vědeckých žurnálů, a široce ovlivnily veřejnou diskusi. Zabývá se totiž konkrétními projevy problémů, o kterých mluví, ale i možnými řešeními. V podcastu ji provází filozofka docentka Alice Koubová, aby pomohla ukotvit argumenty Judith Butler v českém kontextu.Judith Butler se věnuje filozofii a genderové teorii a působí jako emeritní profesor*ka Maxine Elliot na Katedře srovnávací literatury a v Programu kritické teorie na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Nejznámější knihou Judith Butler je publikace s názvem Gender Trouble: Feminism and the Subversion of Identity z roku 1990. Teze, které zastává a které vycházejí z performativní povahy genderu a sexu, ovlivnily do velké míry formování feministické a queer teorie. Je aktivní v organizacích zabývajících se lidskými právy a v současné době působí v poradním sboru organizace Jewish Voice for Peace. Za svou práci získal*a Cenu Andrewa Mellona za vynikající akademické výsledky v humanitních vědách (2009–2013), v roce 2018 získal*a korespondenční členství v Britské akademii a v roce 2019 členství v Americké akademii umění a věd. V roce 2020 předsedal*a Asociaci moderního jazyka. Poslední kniha Judith Butler s názvem The Force of Nonviolence zdůrazňuje propojení etiky nenásilí s širším politickým bojem za sociální rovnost.Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter. 

Třetí řada podcastové série Screenshot Inspiračního fóra přichází do turbulentnějšího světa než ty předchozí a potřeba porozumět světu kolem sebe je tak ještě intenzivnější, protože činům předcházejí myšlenky. V šesti dílech nahlédneme do myšlení šesti světových osobností, které se svými slovy a činy na proměně našeho světa podílejí. Letošní sérií provází publicista a antropolog Lukáš Senft, který v každém díle představí práci a teze lidí, kteří přináší nový pohled na pojetí osobní svobody a nerovnosti mezi pohlavími, ekonomická řešení hledající rovnováhu mezi využitím přírodních zdrojů a dobrým životem a mění pohled na svět práce, inteligenci rostlin, náš vztah s digitálními korporacemi nebo naši roli v životě planety. Jednotlivé díly budou patřit osobnosti světové filozofie Judith Butler, geofilozofovi Davidu Abramovi, bioložce Monice Gagliano, ekonomce Carlotě Sanz Ruiz, politologovi Nicku Srnicekovi a profesorce digitální politiky Jeanette Hofmann. Nové díly a speciály, které přinesou záznamy diskuzí v původním znění, najdete nás každou středu na webu www.inspiracniforum.cz/podcasty, podcastových platformách Apple Podcast, Google Podcast a Spotify a na Deníku Referendum. Autorem třetí série Screenshotu je dokumentarista, spisovatel a antropolog Lukáš Senft. Za svou publicistickou činnost obdržel v roce 2017 cenu Novinářská křepelka. Za svou antropologickou studii o návratu vlků na Broumovsko získal v roce 2020 Cenu CASA. Je spoluautorem snímku Film jako Brno. Spolupracuje s Českou televizí. V současné době vede rubriku esejů v časopise Tvar a pracuje jako odborný pracovník VŠ v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR. Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter. 

Mezi panelistkami uslyšíte novinářku Veroniku Sedláčkovou, členku křesťansko-feministického kolektivu RFK Hanu Blažkovou, a teoložku a členku husitské církve Veroniku Matějkovou. Moderuje publicista Petr Vizina.Tento díl vznikl za podpory České křesťanské akademie, Jihlava.

Colectivo LasTesis je umělecká feministická skupina původem z chilského města Valparaíso, který tvoří Daffne Valdés, Paula Cometa, Lea Cáceres a Sibila Sotomayor. S využitím performance upozorňují na genderová témata a převádějí feministické teorie do multimediálního formátu.

V debatě se potkali česko-vietnamská režisérka Diana Cam Van Nguyen, lékař na Psychiatrické klinice VFN Le Hong Thai a vietnamistka a etnoložka Marta Lopatková, která působí na ústavu Asijských studií FFUK v Praze. Moderuje Marek Pros, zástupce šéfredaktora Aktuálně.cz.Tento díl vznikl za podpory Aktuálně.cz. 

Peter Tinti je americký novinář a analytik, který se zaměřuje na konflikty, bezpečnost, lidská práva a organizovaný zločin. Za svou práci obdržel řadu cen. Jeho texty a fotografie se objevují v takových periodicích, jako jsou The New York Times, The Wall Street Journal, Foreign Policy, World Politics Review nebo Vice. Společně s Tuesday Reitano napsal knihu Migrant, Refugee, Smuggler, Savior, která rozkrývá fungování pašeráckých sítí a to, jak organizovaný zločin ovlivňuje migraci.

Ingerid Straume je norská publicistka a teoretička vzdělávání. Působí jako ředitelka programu akademického psaní na univerzitě v Oslu. V poslední době se podílela například na publikaci What Children Ask from Us: Education and Worldlessness in the Anthropocene, kam přispěla jednou kapitolou, a zveřejnila článek „What may we hope for? Education in times of climate change.“

Host: Marek Szolc je právník, poradce pro otázky veřejné politiky a odborník na udržitelnost. Pracoval ve významné mezinárodní nevládní organizaci zaměřené na environmentální právo ClientEarth a v polském Sejmu působil jako poradce jedné z parlamentních skupin. Podporoval Warszawski Alarm Smogowy, organizaci, která se v polském hlavním městě zasazuje o čistotu ovzduší. V roce 2018 byl zvolen členem varšavského zastupitelstva. Na varšavském magistrátu předsedá Výboru pro ochranu životního prostředí, který se zaměřuje na zavádění a prosazování progresivních, udržitelných městských politik. V současné době pracuje jako analytik pro otázky udržitelnosti ve společnosti EcoVadis, která poskytuje rating systémů řízení sociální odpovědnosti a podporuje podniky na cestě k větší udržitelnosti.Tento díl vznikl za podpory Friedrich-Naumann-Foundation For Freedom a Diakonie ČCE.

V diskuzi se potkali Danuše Nerudová, ekonomka a rektorka Mendelovy univerzity v Brně, Martin Hojsík, poslanec Evropského parlamentu za Progresívne Slovensko a členka vedení Federace mladých evropských zelených a jihlavská rodačka Anna Gümplová. Moderuje Matouš Hrdina z nadace Heinrich-Böll-Stiftung.Tento díl vznikl za podpory Heinrich-Böll-Stiftung.