Podcasts about shakespeara

Piše Miša Gams, bereta Maja Moll in Igor Velše. Jakob Jaša Kenda je literarni zgodovinar, prevajalec in pisatelj, ki je med drugim znan tudi po literarnih raziskavah na področju dramatike, mladinske književnosti in znanstvenofantastične literature. Zadnja leta skrbno zapisuje svoje pohodniške dogodivščine – leta 2018 je izšel poučen potopis Apalaška pot: 3500 kilometrov hribov in Amerike, za katerega je naslednje leto prejel nagrado za najboljši literarni prvenec in nagrado krilata želva za najboljši književni potopis, leta 2020 pa je izdal potopisni roman Transverzala, v katerem vodi bralce po slovenski planinski poti. S potopisnim romanom z naslovom Evropa: sever, severozahod začenja nov cikel predstavljanja pohodniških poti po Evropi, in sicer z opisom družinskega potovanja po Skandinaviji ter večtedenske ture po hriboviti Škotski. Jezik, s katerim Kenda opisuje geografsko raznoliko pokrajino in tudi zgodovino obeh dežel, je izjemno slikovit, duhovit in poučen, saj spotoma načenja številna vprašanja o varstvu naravne in kulturne dediščine, političnih razsežnostih angleškega kolonializma, sociološkem pogledu v razslojenost družbe, psiholoških značilnostih zadržanih Norvežanov in vsestranskih Škotov, medgeneracijskih in medkulturnih izzivih na poti in še bi lahko naštevali. Bralec kmalu dobi občutek, da ima pred seboj izkušenega pohodnika, ki teoretsko znanje iz najrazličnejših knjig spretno prepleta s terenskimi dogodivščinami, med katerimi najbolj izstopajo poučni pogovori z domačini in obujanje spominov na podobne preizkušnje v preteklosti, zlasti na skoraj identično pot po Britanskem otočju, ki jo je avtor obredel pred dobrimi tridesetimi leti. V spominu nam ostane opis “poti mrtvih” na Škotskem, ki so nastale ob nošenju mrtvih iz njihovih hiš do mesta pokopa, dandanes pa jih mednarodni popotniki uporabljajo kot javne poti oziroma bližnjice do strateških lokacij: “V izvirnih trasah so te poti potekale tudi karseda v ravni črti, prek večje močvare so zanje postavili neskončne mostovže. Po tedanjih prepričanjih naj bi si namreč ljudje vsak corpse road delili tako z mrtvimi kot raznolikimi nadnaravnimi bitji. In vsem tem onstranskim entitetam so bile prilagojene, saj naj ne bi bile sposobne prečiti tekoče vode in naj ne bi marale ovinkov.” Avtor se na tem delu posveti tudi funkciji obredov ob smrti pokojnika: “Prva je bila zagotoviti, da se mrlič ne bi vrnil med žive. Zato so krsto z doma spravili skozi posebej za to izdolbeno luknjo v steni, ki so jo nato zadelali, prevrnili so stole, na katerih je stala krsta, in podobno. /…/ Druga funkcija ritualov pa je bila na videz prvi kontradiktorna, obredje naj bi bilo namreč obenem namenjeno potrditvi obstoja sveta, vzporednega našemu. Temu je služila med drugim vloga, ki je bila na teh sprevodih edina dovoljena ženskam: pele so posebne pogrebne pesmi, imenovane coronah, ki so jih priče opisale kot “onstransko lepe”, “srhljivo rjutje” in “golčanje obsedenih z duhovi”.” Z enakim entuziazmom, kot na svoji poti opisuje poti in obredja, se Kenda posveča opisovanju medsebojne dinamike, ki nastaja ob vsakdanjih izzivih popotniških sotrpinov – najsi gre za družinske člane, ki raziskujejo deželo bratov Levjesrčnih in si v glavah ustvarjajo poanto impozantnih umetniških skulptur v norveškem parku Ekeberg, ali za strateško izbrana popotnika na pohodu po otoku Skye in severnem delu škotskega višavja, ki s svojimi izkušnjami prispevata svoj kamenček k mozaiku potovanja … Postavni Norvežan Christian, s katerim se spozna na pohajkovanju po Sloveniji, mu dela družbo na Norveškem in na Škotskem ter korak za korakom razgrinja primere etičnega kodeksa svoje države in diplomatskega poklica, simpatična Sorcha, ki je po izobrazbi biologinja in farmacevtka, pa mu pripoveduje o življenjskih prelomnicah in selitvah, ki so jo na koncu pripeljale nazaj v rodno Škotsko, kjer se izkaže kot odlična koordinatorka prenočišč, mediatorka pa tudi vodička. S pomočjo Christianovega pogleda na raznolikost liberalnih demokracij na severu Evrope, ki segajo od britanske “kastne” razslojenosti do skandinavskega egalitarizma, Kenda na koncu sestavi miselni zaključek: “Ne, če mene vprašaš, ste srečna sredina med Škoti in nami. Kot pravi Stoppard: sreča je ravnovesje. Izstopajočemu posamezniku in njegovemu daru nekaj tretmaja drhali običajno kar koristi, čeprav jasno ne toliko, da bi ga zlomil. In ko sva že ravno pri tvoji samokritiki, Christian, se meni vaša varianta družbene ureditve zdi očitno boljša od otoške. Britanska s svojo razslojenostjo veliko bolj kot vaša determinira posameznika glede na njegov rod. Se ti to zdi etično? Učinkovito?” Poleg Toma Stopparda Kenda v svojem popotniškem romanu citira tudi Dickensa, Ibsena, Shakespeara, Orwella, Nietzscheja, Davida Lyncha ter Kajetana Koviča in Gregorja Strnišo. Za ilustracijske vinjete in zemljevide je poskrbela akademska slikarka Nina Čelhar in z zabavnimi skicami še bolj razplamtela bralčevo domišljijo. Kako torej najbolj ustrezno opisati knjigo Evropa; sever, severozahod vsestranskega pisca Jakoba Kende? Najbolje jo opiše kar avtor sam, ko se mu na nekem mestu zareče: “Saj je, kot bi se znašel v bondiadi, in to tako rekoč v vlogi Sherlocka Holmesa …” Tudi bralec, ki se skupaj z avtorjem odpravi na obsežno pot, se ne more znebiti občutka, da je v vlogi detektiva, ki se skuša prebiti skozi labirint geopolitičnih, socioloških, zgodovinskih in antropoloških izzivov. Ti vsakič znova pripeljejo do ugotovitve o tem, da v življenju ni preprostih bližnjic – ne na področju pohodništva ne na področju pisateljevanja, znanosti in metodologije. Tudi če pohodniki cilj najbolj jasno vidijo pred sabo, se morajo še vedno dvigniti med najvišje hribe in spustiti v najbolj nevarne močvirne doline, preden ga dosežejo … Upamo, da bodo prvemu delu evropske popotniške sage, ki se je začela na severozahodu Evrope, kmalu sledili tudi drugi deli.

Převyprávění Shakespeara ve hře GTA, premiéra Andrey Arnold či street casting – co dále přinesou letošní Dny Evropského filmu? Jak se vybírají festivalové snímky a jakou roli hraje vzdělávací platforma Cinergy? Dramaturg Šimon Šafránek a Radka Weiserová z Cinergy přiblíží program i doprovodné aktivity. Agáta Hrnčířová hovoří také s režisérkou Terezou Kotyk, autorkou česko-rakouského filmu Nebelkind: Konec mlčení.

Převyprávění Shakespeara ve hře GTA, premiéra Andrey Arnold či street casting – co dále přinesou letošní Dny Evropského filmu? Jak se vybírají festivalové snímky a jakou roli hraje vzdělávací platforma Cinergy? Dramaturg Šimon Šafránek a Radka Weiserová z Cinergy přiblíží program i doprovodné aktivity. Agáta Hrnčířová hovoří také s režisérkou Terezou Kotyk, autorkou česko-rakouského filmu Nebelkind: Konec mlčení.Všechny díly podcastu ArtCafé můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Výt, či nevýt! Nebo srozumitelněji: Naříkat, nebo nenaříkat. To je citát z rozepsaného scénáře filmu podle Shakespeara o stárnutí sira John Falstaffa, který hodlal Jan Werich realizovat v druhé půlce 60. let minulého století.

Výt, či nevýt! Nebo srozumitelněji: Naříkat, nebo nenaříkat. To je citát z rozepsaného scénáře filmu podle Shakespeara o stárnutí sira John Falstaffa, který hodlal Jan Werich realizovat v druhé půlce 60. let minulého století.Všechny díly podcastu Ranní úvaha můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Opera Otello, často označovaná za největší italskou operní tragédii, vznikla geniálním spojením hudby Giuseppa Verdiho a slavné Shakespearovy tragédie, a to v jedinečném zpracování libretisty Arriga Boita. Před dnešní premiérou ve Státní opeře Praha natáčel Daniel Jäger.Všechny díly podcastu Mozaika můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Opera Otello, často označovaná za největší italskou operní tragédii, vznikla geniálním spojením hudby Giuseppa Verdiho a slavné Shakespearovy tragédie, a to v jedinečném zpracování libretisty Arriga Boita. Před dnešní premiérou ve Státní opeře Praha natáčel Daniel Jäger.

V našem prvním dílu se podíváme na jednu z nejslavnějších tragédií všech dob – Romeo a Julie od Shakespeara. Připravte se na komediálně-edukativní jízdu, kde si s humorem a nadhledem posvítíme na hlavní postavy, dějové zvraty i na to, co se hodí vědět k maturitě. Vincent Navrátil, Ondřej Kubina a Alexej Kolva vás provedou příběhem dvou nešťastně zamilovaných teenagerů, kteří to s láskou rozhodně neměli jednoduché. Tento podcast je pro všechny, kdo se chtějí na maturitu připravit bez nudy a s úsměvem na tváři.

Možná nejúspěšnější podvodník celé renesance pocházel z Anglie a jmenoval se Edward Talbot. Možná. Spíš ne. Jeho reálné jméno ve skutečnosti neznáme, ale víme o něm, že nakonec skončil v Českých zemích. A tady je dodnes mimořádně slavný, cpeme ho do historických románů, cpeme ho do pohádek, zná ho tu každý. Pod jménem Edward Kelley. Magistr Kelley.

Piše Žiga Valetič, bere Igor Velše. Tako kot film se tudi slovenski strip bolj pogosto kot v drugih deželah napaja v literaturi. Kar ni nujno slabo – zakaj bi si namreč risarke in risarji morali vsakič sami izmišljati zgodbe, če pa so za razvijanje idej in pripovedništvo poklicani tudi pisateljice in pisatelji? Prenosov zgodb, romanov in poezije v stripovsko formo je bilo v zadnjih dvajsetih letih veliko. Ustripljeni so bili na primer Butalci in več Cankarjevih zgodb, po en roman Ivana Tavčarja in Frana Saleškega Finžgarja, potopisni utrinki Evalda Flisarja, drama Simone Semenič, za polna albuma zgodb Mihe Mazzinija in Vinka Möderndorferja, iz svetovne književnosti pa so nekateri striparji predelali Orwella, Dostojevskega, Shakespeara in Novo zavezo Svetega pisma. Najbolj aktualen projekt te vrste je Strip preobrazbe. Posamezne zgodbe so vsak mesec izhajale v reviji, nato pa se je pot zaokrožila z izdajo obsežne knjige, v kateri je zbranih enajst stripov. Format lično oblikovane šivane brošure z zavihki je priročen – bliže manjšim kot pa velikim albumskim formatom. Vsak prispevek ima svoj likovni slog, kadriranje, črke, žanr in sporočilo. Blaž Kutin in Martin Ramoveš nas v zgodbi Nedeljsko kosilo zapeljeta z nadrealizmom. Starša silita sina edinca, da bi končno začel malo več jesti, a korak za korakom se kosilo sprevrača v orgijo žretja vsega živega in neživega. Sprva se zdi, da je ta ludizem namenjen le sebi, ampak zgodba se zaključi s prepričljivo metaforo o odraščanju in družinskih odnosih. Tudi pisateljica Zarja Vršič in likovnik Andrej Štular, ki ga poznamo po intuitivno-eksperimentalnem kolažiranju, sta v zaključku zgodbe Kozjeglavka nadrealistična. Zgodba se vrti okoli šolskega telovadnega orodja, kjer skrčke in raznožke ob skokih čez kozo dobijo nenavadno spodbudo nepriljubljene učiteljice. Ampak Štular k delu pristopa interpretativno in si jemlje svobodo, ki vsakič pripelje do česa novega. Tomo Podstenšek in Jakob Klemenčič sta v Hiši na hribu naredila korak od ljudskih vraž k nadnaravnemu. Mož in žena v zrelih letih se iz bloka preselita v podeželsko hišo, nepremičninska agentka pa jima zaupa, da je cena hiše nizka tudi zato, ker je v njej živela ženska, ki so jo imeli za čarovnico in je umrla nasilne smrti. Klemenčič vzpostavi klasičen način stripovskega pripovedovanja z elementi, ki nas takoj posrkajo v zgodbo in nas ne izpustijo več. Nejc Gazvoda in Matej Kocjan vzpostavljata distopičen svet v zgodbi z naslovom Birokracija. Že smo v žanru znanstvene-fantastike, ki se meša s socialnim eksistencializmom in kiber-pankovsko estetiko. Nekoliko daljšo pripoved je treba brati večkrat, da bi izluščili vse njene plasti. Dogodke v sedanjosti pojasnjuje vračanje v preteklost, na koncu pa gre tudi za ljubezensko in medgeneracijsko tragedijo. Tanja Komadina in Igor Šinkovec sta v zgodbi Vesne Lemaić Stik poskrbela za udarec realizma. Kljub številnim jezikom, ki jih govorijo turisti na idilični peščeni plaži, vse skupaj deluje kot brezbesedni pripetljaj. Ključno, kar se zgodi na živahni obali, je namreč pristanek nenavadnega čolna, iz katerega se nemo izkrcajo potnice in potniki, stečejo na celino, za seboj pa pustijo le stopinje. Brez dodatnih komentarjev, na začudenje vseh prisotnih. Primož Krašna je pripoved Mihe Mazzinija Revolucionar upodobil tako, da jo je ilustriral. Strani so še vedno razdeljene na okvirčke, ni pa govornih oblačkov in običajne dinamike, ki jo prinesejo dialogi. Vodi nas naracija ostarelega gospoda, ki je po ponesrečenem sinu podedoval ogromno bogastvo, zdaj pa se mu zdi, da je našel način, kako s tem denarjem spremeniti družbo. Morda najbolj abstraktno zgodbo sta zasnovala Andrej Tomažin in Matej Stupica. Govorita o Drugem letu popolne fragmentacije, o totalitarni Novi Ljubljani, ki se vzpostavlja in ponovno razpada po veliki vojni. Srhljivi futurizem na ravni podob ostaja podoben današnjemu mestu, trepetava risba, razpršene postavitve in prvoosebno pripovedovanje pa vzbujajo nemir in nelagodje. Eden bolj posrečenih žanrskih poskusov je uspel pisateljici Mojci Kumerdej in risarju Gašperju Rusu z zgodbo Božič s Hirošijem. Serviserja hišnih robotov obiščeta žensko, ki živi z zastarelim modelom, in ji ponudita naprednejše in bolj sposobne modele. Ponovno znanstvena fantastika, a tokrat z brezhibno dramaturško strukturo. Ana, ki jo je Iztok Sitar priredil po kratki zgodbi Ane Schnabl, se zelo lepo vklaplja v avtorjev opus, v katerem se adolescentne, socialne in družinsko-psihološke zgodbe mešajo z erotizmom. Pravzaprav je nedavno izšla knjiga Dekliške oči, za katero je Sitar narisal deset takšnih zgodb petih slovenskih avtoric, med njimi pa je tudi ta o sestri dvojčici. Marko Kociper se je kot prvi lotil katere od kratkih kratkih zgodb Andreja Blatnika, ki je tako kratka, da so v stripu lahko uporabljene prav vse njene besede. Pri psihoterapevtu žena razlaga, kako je mož na nekem potovanju vozil za motoristoma, in ženski, ki je sedela na zadnjem sedežu, se je nenadoma razvezala vrvica zgornjega dela kopalk. O tem še vedno rad pripoveduje prijateljem, njo pa ta prizor še vedno obiskuje v sanjah. Polteni zaplet v značilnem Kociprovem slogu. Povsem zadnja je konstruktivistična upodobitev socialnega zapleta Zorana Kneževića Trenutek ali betoniranje v zimskem času, ki sta jo predelala ponovno angažirana Štular in Stupica. Uspešno zbližanje stripa in literature, kot smo mu priča v celotnem projektu Strip preobrazbe, je mogoče tudi zato, ker se je nekdanji sloves stripa kot nečesa pogrošnega dvignil na nivo butične umetnosti, kot v spremni besedi ugotavlja Žiga Rus. Literatura pa je v zadnjega četrt stoletja zdrsnila s piedestala umetnosti do tega, da je samo še ena od mnogih zvrsti. Kljub razlikam se bosta risba in beseda tudi v prihodnje našli v točkah nevsakdanjosti, ludizma in psihofizičnih skrajnosti.

Letošnji prejemnik nagrade tantadruj za življenjsko delo je lektor, prevajalec in dramatik Srečko Fišer. Nagrade tantadruj podeljujejo tri primorska gledališča. Srečko Fišer že več kot štiri desetletja sooblikuje podobo gledališča kot lektor, prevajalec in avtor dramskih besedil. Največ je ustvarjal v novogoriškem gledališču, v vseh slovenskih gledališčih pa igrajo njegove odlične prevode tako sodobnih kot klasičnih iger iz italijanskega, angleškega in francoskega jezika. Prevajal je Tassa, Shakespeara, Michelangela in Petrarco. Vrsto dramskih del je napisal tudi sam – za Medtem po motivih romana Prima Levija je prejel Smoletovo nagrado za najboljše dramsko besedilo. Kot so še zapisali v utemeljitvi tantadruja: ustvarjanje Srečka Fišerja je odlično tako na polju literature kot gledališča, pomenljivo intenzivno pa na njunem stičišču. Vabimo vas, da prisluhnete nekoliko skrajšanemu pogovoru, ki ga je leta 2021 s Srečkom Fišerjem za oddajo Oder posnel Rok Bozovičar.

Letošnji prejemnik nagrade tantadruj za življenjsko delo je lektor, prevajalec in dramatik Srečko Fišer. Nagrade tantadruj podeljujejo tri primorska gledališča. Srečko Fišer že več kot štiri desetletja sooblikuje podobo gledališča kot lektor, prevajalec in avtor dramskih besedil. Največ je ustvarjal v novogoriškem gledališču, v vseh slovenskih gledališčih pa igrajo njegove odlične prevode tako sodobnih kot klasičnih iger iz italijanskega, angleškega in francoskega jezika. Prevajal je Tassa, Shakespeara, Michelangela in Petrarco. Vrsto dramskih del je napisal tudi sam – za Medtem po motivih romana Prima Levija je prejel Smoletovo nagrado za najboljše dramsko besedilo. Kot so še zapisali v utemeljitvi tantadruja: ustvarjanje Srečka Fišerja je odlično tako na polju literature kot gledališča, pomenljivo intenzivno pa na njunem stičišču. Vabimo vas, da prisluhnete nekoliko skrajšanemu pogovoru, ki ga je leta 2021 s Srečkom Fišerjem za oddajo Oder posnel Rok Bozovičar. Fotografija: SNG Nova Gorica / Peter Uhan

S svetovno uglednim filozofom o modernistični literaturi Marcela Prousta, Jamesa Joycea, Franza Kafke in Samuela BeckettaČe se razgledamo po pisanju zadnjih nekaj prejemnikov Nobelove nagrade za književnost – recimo po delih Annie Ernaux, Olge Tokarczuk ali Jona Fosseja –, tedaj lahko ugotovimo, da je sodobna svetovna (ali, vsaj, evropska) literarna produkcija v razmeroma dobri kondiciji. Pa vendar se lahko zelo utemeljeno vprašamo, ali ta literatura dosega tudi višine in globine leposlovnih del, ki so na Zahodu nastajala pred približno stoletjem, v času torej, ko so ustvarjali Marcel Proust, Franz Kafka, Fernando Pessoa, James Joyce, T. S. Eliot in Samuel Beckett? Zdi se namreč, da so ti avtorji, ki jih literarna zgodovina označuje kot moderniste, s svojo prozo oziroma poezijo preobrnili epoho in povsem na novo opredelili mesto, ki ga človek zavzema v svetu, da so torej, še drugače rečeno, spisali literaturo, ki jo v intelektualni zgodovini evropske civilizacije lahko postavimo ob bok grških tragedov, Danteja, Shakespeara ali Goetheja. Kako neki jim je to uspelo? Kako razumejo temeljne eksistencialne koordinate, znotraj katerih se odvijajo drame naših življenj? Pa tudi: kako to literaturo razumemo in vrednotimo bralke in bralci danes? To so vprašanja, ki so nas zaposlovala v tokratnem Kulturnem fokusu, ko nam je odgovore pomagal iskati dr. Mladen Dolar, filozof, eden ključnih predstavnikov svetovno vplivne ljubljanske psihoanalitske šole. Dolar je namreč vprašanju modernizma v književnosti posvetil levji delež svoje čisto sveže knjige Kamen in glas (založba Goga), v kateri je sicer zbral spise, ki jih je skozi leta posvetil razpravljanju o literaturi od antičnih časov pa do danes. foto: dr. Mladen Dolar (Goran Dekleva)

Martin Hilský patří k největším odborníkům na Shakespeara. Přeložil jeho kompletní dílo. V rozhovoru ale dojde i na jeho osobní příběh. Povypráví o dětství a dospívání v 50. letech, o tom, proč se rozhodl neemigrovat a samozřejmě o jazyku a tajemství dobrého překladu.Všechny díly podcastu Host Českého rozhlasu Ostrava můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„V alžbětinské době byl 17. listopadu státní svátek, protože v ten den byla korunovaná Alžběta I.,“ připomíná překladatel a respektovaný znalec doby W. Shakespeara. Byl ve své době Shakespeare vnímán jako výjimečný? Je třeba mít strach z překladů umělé inteligence? A jak moc svobodně se dá vykládat Shakespeare?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

„V alžbětinské době byl 17. listopadu státní svátek, protože v ten den byla korunovaná Alžběta I.,“ připomíná překladatel a respektovaný znalec doby W. Shakespeara. Byl ve své době Shakespeare vnímán jako výjimečný? Je třeba mít strach z překladů umělé inteligence? A jak moc svobodně se dá vykládat Shakespeare?

Vyhlásenia ministerky kultúry Martiny Šimkovičovej sú desivé, hovorí filmová producentka a osobnosť Novembra 89 Zuzana Mistríková. Podľa nej kultúra a umenie sú síce výsledkom dejín, ale v nich takmer nič nie je čisto a rýdzo slovenské. „Tak ako je absurdné sa tváriť, že niekto má tisíc rokov čisto slovenský rodokmeň,“ hovorí Zuzana Mistríková. Maticu slovenskú považuje za hlásnu trúbu najpovrchnejších prúdov. Keď si ľudia budú mať vybrať, či dajú 2 percentá mimovládkam alebo rodičom, spôsobí to rozvrat a nenávisť v rodinách.Kultúra vlády buď nezaujímala, alebo ju zneužívali na propagandu. Dnes sledujeme pokus o romantizovanie kultúry národa z 19. storočia a politici majú prázdne slová. Je slovenskou kultúrou slovenský preklad Shakespeara?Čo vlastne môže pokaziť minister kultúry? Podľa Zuzany Mistríkovej to môže byť spoločenská atmosféra a vzťahy medzi ľuďmi.Prečo je problém degradácia jazyka na najvyššom poste na ministerstve kultúry? Môže sa podpora kultúry zmeniť na podporu propagandy? Ak by ministerka chcela znásilniť kultúru, musela by porušiť, alebo sa pokúsiť zmeniť množstvo zákonov. Zuzana Mistríková hovorí, že je podlé nechať ľudí vybrať si, či podporia mimovládky alebo vlastných rodičov. Najviac to podľa nej ublíži samosprávam a jednoduchším rodinám.Ak si koalícia rozdelí RTVS a politicky ovládne verejnoprávne médiá, bude to podľa nej demonštrácia moci a absurdné vyhadzovanie verejných peňazí. Vládnu propagandu ľudia nebudú pozerať a všetci sa na nej budeme zabávať ako na Rafaelovi Rafajovi v uniforme, tvrdí filmová producentka. Budeme fungovať ako v 90. rokoch a službu verejnosti budú plniť iné médiá.Ako vyzerá silná slovenská filmová jeseň a čo sa oplatí pozrieť si v kine?Čo má zmysel dnes hovoriť o Novembri 89 generáciám, ktoré nezažili totalitu?Rozhovor nahrával Peter Hanák.

Vyhlásenia ministerky kultúry Martiny Šimkovičovej sú desivé, hovorí filmová producentka a osobnosť Novembra 89 Zuzana Mistríková. Podľa nej kultúra a umenie sú síce výsledkom dejín, ale v nich takmer nič nie je čisto a rýdzo slovenské. „Tak ako je absurdné sa tváriť, že niekto má tisíc rokov čisto slovenský rodokmeň,“ hovorí Zuzana Mistríková. Maticu slovenskú považuje za hlásnu trúbu najpovrchnejších prúdov. Keď si ľudia budú mať vybrať, či dajú 2 percentá mimovládkam alebo rodičom, spôsobí to rozvrat a nenávisť v rodinách.Kultúra vlády buď nezaujímala, alebo ju zneužívali na propagandu. Dnes sledujeme pokus o romantizovanie kultúry národa z 19. storočia a politici majú prázdne slová. Je slovenskou kultúrou slovenský preklad Shakespeara?Čo vlastne môže pokaziť minister kultúry? Podľa Zuzany Mistríkovej to môže byť spoločenská atmosféra a vzťahy medzi ľuďmi.Prečo je problém degradácia jazyka na najvyššom poste na ministerstve kultúry? Môže sa podpora kultúry zmeniť na podporu propagandy? Ak by ministerka chcela znásilniť kultúru, musela by porušiť, alebo sa pokúsiť zmeniť množstvo zákonov. Zuzana Mistríková hovorí, že je podlé nechať ľudí vybrať si, či podporia mimovládky alebo vlastných rodičov. Najviac to podľa nej ublíži samosprávam a jednoduchším rodinám.Ak si koalícia rozdelí RTVS a politicky ovládne verejnoprávne médiá, bude to podľa nej demonštrácia moci a absurdné vyhadzovanie verejných peňazí. Vládnu propagandu ľudia nebudú pozerať a všetci sa na nej budeme zabávať ako na Rafaelovi Rafajovi v uniforme, tvrdí filmová producentka. Budeme fungovať ako v 90. rokoch a službu verejnosti budú plniť iné médiá.Ako vyzerá silná slovenská filmová jeseň a čo sa oplatí pozrieť si v kine?Čo má zmysel dnes hovoriť o Novembri 89 generáciám, ktoré nezažili totalitu?Rozhovor nahrával Peter Hanák.

„Nejdůležitější je příprava. Alespoň já to tak mám. Čtu pořád dokola scénář a pokaždé mě k té roli něco napadne,“ popisuje herečka, která se ve svém oboru nepřestává učit. Kde se cítí lépe, na place, nebo na své zahrádce? Má ještě nějakou hereckou metu, které by chtěla dosáhnout? Je rozdíl hrát Shakespeara v divadle nebo pod širým nebem? Bude třetí díl pohádky Anděl Páně?Všechny díly podcastu Blízká setkání můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

V dělnické čtvrti Glasgow se v knize Shuggie Bain mluví sprostě jako nikde jinde. Řadu termínů překladatelka Lenka Sobotová rozklíčovala díky manuálu od autora Douglase Stuarta, některé české ekvivalenty ale vymyslela sama. Jazyk miluje od dětství, tehdy dokonce záměrně psala s gramatickými chybami. Na vysoké ji zásadně ovlivnil profesor Hilský, s nímž také pracuje na revidovaném vydání kompletních překladů Shakespeara. S paní Sobotovou mluvila ve Vizitce Markéta Kaňková.Všechny díly podcastu Vizitka můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Nedávno mu bylo osmdesát a má hotový kompletní překlad celého Shakespeara. Zatím poslední kniha profesora Martina Hilského nese název Shakespearova Anglie: Portrét doby. Pracuje už ale na další. „Tahle kniha si řekla o pokračování. Protože Shakespeare zemřel v roce 1616, ale to, co se v Anglii dělo po jeho smrti – vzniká konstituční monarchie, probíhá revoluce, což je obrovské drama,“ přibližuje profesor Hilský.Všechny díly podcastu Host Lucie Výborné můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Pri nas sicer malo znani avtorji, ki so pred štirimi stoletji ustvarjali na britanskem otočju, so mojstrsko spajali suhi intelekt in razburkano čustvo, da bi navsezadnje ustvarili pesmi, ki nas živo nagovarjajo še danesAngleži so skozi stoletja v kanon svetovne poezije seveda prispevali celo kopico izvrstnih avtorjev – od Chaucerja in Shakespeara prek Byrona in Keatsa do Audna in Hughesa. Toda imena, ki jih srečamo v še sveži dvojezični antologiji Metafizična poezija angleškega baroka, ki jo je za založbo Družina pripravila Nada Grošelj, so veliki večini sodobnih bralk in bralcev na Slovenskem slej ko prej povsem neznana. Ste, na primer, že kdaj slišali za Johna Donna, Edwarda Herberta, Henryja Kinga, Thomasa Randolpha ali Anne Bradstreet? Bi vedeli kam v času jih umestiti, kakšno poezijo so pisali in zakaj jih Angleži sami umeščajo v svoj nacionalni pesniški panteon? Ne? – No, nič hudega, saj zato pa vendar beremo: da se nam, ko odpremo novo knjigo, odprejo nove pokrajine, novi svetovi! Da bo to branje teklo še bolj gladko, pa je tukaj še tokratno Sobotno branje, v katerem smo v pogovoru z Nado Grošelj preverjali, kakšne so pravzaprav tematske in slogovne posebnosti te poezije. foto: Goran Dekleva

Narodila se 29. listopadu 1945. Ztvárnila bezpočet televizních a filmových rolí. Nechybělo ale málo a místo u televizních obrazovek jste se s Hanou Maciuchovou mohli potkávat v lékařské ordinaci. Jako Anče v Krkonošských pohádkách uměla srovnat všechny chlapy včetně Trautenberka. Byla taková i ve skutečnosti? Jaké to je mít rodiče nadšené ochotníky a co to všechno obnáší? Jak se dali dohromady s o 20 let starším Jiřím Adamírou? A jak ji vnímala o děvět let mladší sestra?Všechny díly podcastu Příběhy z kalendáře můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Dnes vám ponúkneme opäť niečo z poézie, tentokrát od jedného z najväčších slovenských básnikov – Pavla Országha-Hviezdoslava. Jeho Krvavé sonety, o ktorých budeme hovoriť, patria medzi prvé protivojnové diela slovenskej a dokonca i svetovej literatúry. Dočkali sa aj prekladu do angličtiny. Hviezdoslava určite poznáte: ak už nie pre jeho diela, tak určite kvôli Hviezdoslavovmu Kubínu, ktorého sa ako malý človiečik iste zúčastnil nejeden z nás. Pavol Országh-Hviezdoslav sa narodil v roku 1849 vo Vyšnom Kubíne a umrel v roku 1921 v Dolnom Kubíne. Patril medzi najdôležitejšie osobnosti slovenského literárneho realizmu. Okrem poézie sa venoval aj dráme a prekladu a zaslúžil sa napríklad o skoré preklady Shakespeara. Písal aj pod pseudonymom Jozef Zbranský. Dnes si o ňom ale povieme niečo viac a priblížime si aj jeho básnickú zbierku Krvavé sonety. Tento podcast ti prináša online magazín Hashtag.sk Viac info: https://www.schooltag.sk/ https://www.instagram.com/schooltag.sk/

Letos zaštiťuje přehlídku enigmatický slogan Herr*innen. Zahrnuje odvážné adaptace klasických textů Shakespeara, Goldoniho, Hauptmanna i Čechova, ale taky dramatizaci současného románu, který v Německu vzbudil senzaci, nebo první diskurzivní muzikál. Kromě toho představí tradičně i nejlepší české nastudování původně německojazyčného textu (držitele festivalové Ceny Josefa Balvína) i koprodukční projekty. Ředitel přehlídky Petr Štědroň byl hostem Mozaiky.Všechny díly podcastu Mozaika můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Kako na ozadju budističnih konceptov, filozofskih šol in življenjskih praks razumeti podobe in zgodbe, ki razsvetljujejo nočno temo za našimi vekami? »Umreti, spati; spati, nemara sanjati – a tu se zatakne: kakšnih sanj nam da smrt spanec,« se na najbolj znamenitem mestu najbolj znamenite evropske drame sprašuje danski kraljevič, ko tuhta, ali naj dvigne roko nad samega sebe ali ne. No, tristo let pozneje pa nič manj znameniti zdravnik z Dunaja zatrdi, da sanje pravzaprav predstavljajo kraljevsko pot, ki vodi do razumevanja človekovih nezavednih procesov. Očitno je torej, da se intelektualno življenje na stari celini že dolgo v pomembni meri vrti okoli sanj – pa naj nas, kakor Shakespeara, plašijo, ali nam odpirajo, kakor je menil Freud, čisto nove spoznavne horizonte. In vendar bi lahko rekli – še posebej, če smo pred tem brali knjigo Na pragu prebujenja, pod katero se podpisuje dr. Nina Petek, predavateljica na Oddelku za filozofijo ljubljanske Filozofske fakultete –, da se, primerjalno gledano, v Evropi pravzaprav le malo zanimamo za sanje in da so kje drugje na tem svetu podobe in zgodbe, ki razsvetljujejo nočno temo za našimi vekami, precej bolj nepogrešljive, da so, skratka, vzidane v same temelje tamkajšnjih civilizacij. Tako lahko, na primer, na hrbtni strani knjižnega ovitka, ki ščiti monografijo dr. Petek, preberemo, da brez sanj kratko malo »ne bi bilo ne Buddhe ne budizma«. To po svoje lahko razumemo, saj sanje, ki jih sanja Budova mati – sanje o belem slonu –, igrajo izjemno pomembno vlogo v legendi o rojstvu tega indijskega modreca in učitelja; a kot prepričljivo pokaže Nina Petek, se povezave med sanjami na eni strani ter ključnimi budističnimi koncepti, filozofskimi šolami in življenjskimi praksami na drugi tu pravzaprav šele začenjajo. Kako torej razumeti sanje skozi prizmo budistične tradicije in kako budistično tradicijo skozi prizmo sanj? – To sta vprašanji, ki sta nas zaposlovali v tokratnem Kulturnem fokusu, ko smo pred mikrofonom gostili prav dr. Petek.   foto: kraljica Maja sanja o belem slonu; reliefna upodobitev v budističnem kompleksu Sanchi iz 3. stol. pr. n. št. (Biswarup Ganguly/Wikipedia)

Vieš, čo majú spoločné Biblia, Shakespeare a Homér? Patria medzi najvplyvnejšie diela západného sveta, sú najčastejšie citované, adaptované a napodobňované. A skutočne právom. Homérovo dielo Ilias a Odysea je skutočným unikátom, v ktorom sa nachádza množstvo prekrásnych príbehov a je inšpiráciou pre mnohých umelcov. Najväčšou záhadou je však to, či autorom tohto historického diela je naozaj Homér. Jeho život je totiž opradený tajomstvom, podobne ako Shakespeara. Špekuluje sa dokonca aj o tom, či skutočne existoval a či bol jediným autorom Íliasu a Odysey. Tento podcast ti prináša online magazín Hashtag.sk Viac info: https://www.schooltag.sk/ https://www.instagram.com/schooltag.sk/

Dziś o małej radiowej rewolucji, może nawet nie takiej małej. Otóż pod koniec lat 50 ubiegłego wieku dwóch naszych dobrych znajomych, wielkich, zaprzyjaźnionych pieśniarzy folkowych Ewan MacColl i Pete Seeger, nawiązało współpracę z producentem radiowym Charlsem Parkerem (żeby było ciekawiej, Charles też śpiewał i był animatorem ruchu folkowego). Postanowili stworzyć dla BBC cykl audycji poświęconych różnym aspektom życia na wyspach brytyjskich. Na przestrzeni 6 lat powstało osiem audycji o brytyjskich kolejarzach, budowniczych autostrad, rybakach, górnikach, bokserach, nastolatkach, obieżyświatach, majsterkowiczach, a nawet osobach chorych na polio. Cykl nosił nazwę „Radio ballads”. Panowie tworzyli audycje z czterech fundamentalnych elementów: muzyki instrumentlnej, efektów dźwiękowych, piosenek i nagranych wypowiedzi ludzi, których dotyczyła tematyka. Dziś nie brzmi to zaskakująco ale w latach 50 była to rewolucja. Samo połączenie różnych form nie było niczym nowym, nowością był sposób emitowania wypowiedzi bohaterów. W tamtych czasach w audycjach radiowych wypowiedzi zwyczajnych ludzi były transkrybowane a następnie czytane przez zawodowych lektorów. MacColl, Seeger i Parker do każdej audycji gromadzili setki taśm z nagranymi wypowiedziami rozmówców, spośród nich wybierali najciekawsze i, uwaga, w oryginale puszczali w eter. Szok. Powstały programy zabawne, pouczające, poetyckie i zarazem bardzo autentyczne. 62 lata temu, w sierpniu 1960 roku premierę miał trzeci odcinek cyklu „Singing the Fishing” będący hołdem dla rybackich społeczności wschodniej Anglii i północno-wschodniej Szkocji. Odcinek ważny, i to z co najmniej trzech powodów powodów. Pierwszy to ten, że „Singing the Fishing” było pierwszym w cyklu dziełem w pełni zintegrowanym, wykorzystującym dopracowane już innowacyjne techniki wplatania muzyki w dokumentalną treść, dziełem które ustaliło ostateczny standard dla pozostałych oddcinków cyklu i wyznaczyło kierunek rozwoju tzw. „oral history” w radiu. Drugi powód to taki, że „Singing the Fishing” rozsławiło Cykl na całym świecie. Po zdobyciu Prix d'Italia dla radiowego dokumentu w październiku 1960 roku, audycja została wyemitowana w 86 krajach. No a trzecim powodem jest niezwykła piosenka. No właśnie - niezwykła. W „Radio Ballads” śpiewane były piosenki specjalnie na tę okoliczność napisane przez Ewana MacColla. Podczas nagrań do „Singing the Fishing” Ewan MacColl poznał starego rybaka Sama Larnera. Samuel jako 13 latek pod koniec XIX wieku pływał już jako chłopiec okrętowy, po 2 latach zamustrował na rybaki i wypływał na łowiska przez kolejne 39 lat. Na emeryturze jeździł po Anglii i śpiewał poznane w rybackich portach pieśni. Życie Sama zafascynowało Ewana do tego stopnia, że napisał w hołdzie rybakowi piosenkę. Powstała moja ulubiona pieśń rybacka „The Shoals of Herring” - Ławice Śledzi. W Polsce z nieco zmienionym rytmem, pod tytułem „Ławice” śpiewają ją Cztery Refy do słów Andrzeja Mendygrała. Ale prawdziłą perłą jest oryginał, koniecznie z prologiem i epilogiem, których brakuje w polskiej wersji. Liam Clancy, autor mojego ulubionego wykonania, pięknie o „The Shoals of Herring” opowiada, twierdząc, że MacColl przed programem nagrał na taśmach wszystkich starych rybaków ze wschodniego wybrzeża Anglii i w piosence nie użył ani jednego własnego słowa. ... zrymował fragmenty nagranych wypowiedzi rybaków, dorzucił króciutki cytat z Shakespeara, i uczynił z tego piosenkę. Dla mnie arcydzieło. Sail Ho Audycja zawiera utwory: Fragment audycji „Singing the Fishing” z cyklu „Radio ballads”, wyemitowanej 16 sierpnia 1960 roku w BBC Radio, autorzy: Ewan MacColl, Pete Seeger i Charls Parker “Ławice” w wykonaniu zespołu „Cztery Refy”, słowa: Andrzej Mendygrał, muzyka: Ewan MacColl “The Shoals of Herring” w wykonaniu Liama Clancy z zespołem, słowa i muzyka: Ewan MacColl

2. júla odišiel jeden z najvplyvnejších a najoriginálnejších divadelných režisérov 20. storočia Peter Brook. „Práca režiséra sa dá zhrnúť do dvoch veľmi jednoduchých slov - prečo a ako,” hovoril. V jeho prípade bola výsledkom hĺbka výpovede spojená tak s nekompromisnosťou až expresiou ako aj s ľahkosťou a humorom. Bol to Brook, ktorý opäť urobil Shakespeara atraktívnym, komunikujúcim s modernou dobou. A nielen Shakespeara ale divadlo ako také. Prečo je dôležité aby za Brookovým vizionárstvom nespadla definitívne opona sa bude Mariana Jaremková rozprávať s teatrologičkou Soňou Šimkovou.

"Uspešne ženske vemo, kako težko je biti uspešna ženska in kako hitro lahko propade nekdo, ki ni dovolj močen" pove Polona Vetrih. Tokrat je v vlogi Heddy Lamarr, igralke judovskega porekla, prve gole ženske v zgodovini umetniškega filma. Kljub vsemu občudovanju zaradi njene lepote, pa je bila vendarle preslišana in utišana v tem, kar je zares bila. V ljubljanskem Miniteatru bo jutri zvečer premiera monodrame Sedem sekund večnosti, ki jo je napisal priznani avstrijski dramatik Peter Turrini. V Svetu kulture pa še o novostih Cankarjeve založbe: Tina Vrščaj se predstavlja z romanom Na Klancu, Lela B. Njatin z avtobiografsko in dokumentarno pripovedjo Samski blok, Uroš Zupan pa s pesniško zbirko Psica in poletje. In še v Trst, kjer so prvič v zgodovini tako zgodaj predstavili repertoar nove sezone gledališča Teatro stabile. V dvorani Rossetti se bo zvrstilo več deset uprizoritev, katerih rdeča nit bodo tudi v novi sezoni klasični avtorji od Shakespeara do Čehova, manjkalo pa ne bo še velikih muzikalov in plesnih spektaklov. Foto: Miha Fras

Ty vidíš, či si to niekto robí sám :) Vyrastala som v mlyne. Arató znamená v japončine čerstvý, nový. Vždy som chcela hrať Shakespeara. Ani neviem kedy som skončila školu. Street fotografie sú čisté "stolkerstvo". Zalando prináša štýlovú módu, expresne!  www.zalando.sk  NEXT? Ďakujeme Judášovi a našim slobodným babincom  https://open.spotify.com/episode/7CpeCbQ9Lmmu6dNsvBs0QF?si=XPbCQsENTTyXetbaxUFhRQ  Produkcia @marakua_passionpodcast by ZAPO  https://www.zabavavpodcastoch.sk/reklama/  

Gott: Československý příběh od Pavla Klusáka se stal Knihou roku, vydalo ji nakladatelství Host, které v současnosti řeší, zda omezí počet vydávaných titulů. Dejvické divadlo s Richardem III. a Činoherní klub s Macbethem – pražské scény uvedly Shakespearovy tyrany. Podle kritičky Radmily Hrdinové aktuálně silně rezonují. V knižním průmyslu pracuje stále více žen, a kdy se literární překladatelé dočkají procent z prodeje bestsellerů?Všechny díly podcastu Akcent můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.Hlasujte pro tento podcast v soutěži Podcast roku. Napište jeho jméno do kategorie „Veřejnoprávní podcast“. Hlasujte do 5. června na webu podcastroku.cz.

Po splošnem konsenzu je Miguel de Cervantes največji španski oziroma v španščini pišoči književnik vseh časov. In vendar se zdi, da ga velika večina bralk in bralcev po svetu pozna samo po Don Kihotu, znamenitem romanu o kastiljskem plemiču, ki je toliko časa in tako vneto bral viteške romane, da je nazadnje začel verjeti, da je tudi sam vitez, ki je poklican rešiti svet. Kako si to razložiti? Kako je mogoče, da se umetnik, ki ga Španci postavljajo tja, kamor Angleži postavljajo Shakespeara, v globalno kulturno zavest ni zapisal z večjim številom svojih del? Mar je Cervantes resnično človek ene same knjige – ali nas je pač navdušenje nad Don Kihotom oslepilo za pisateljeve druge dosežke oziroma presežke? - Zbirka Cervantesove kratke proze, ki je pod naslovom Zgledne novele izšla leta 1613, zdaj pa je pred nami v svežem prevodu, pod katerega se podpisuje Veronika Rot, kaže, da drži druga možnost. Če jih namreč vzamemo v roke, se Zgledne novele hitro razkrijejo kot vrhunska literatura, v kateri si pisatelj prizadeva, da bi, po eni strani, šibal svoje sodobnike oziroma kritiziral družbo, sredi katere živi, pa tudi da bi, po drugi plati, svoje bralke in bralce kratkočasil in razvajal z lepoto umetniške besede. Kako je Cervantesu uspelo v organsko celoto preplesti tako različne elemente, smo preverjali v tokratnem Sobotnem branju, ko smo pred mikrofonom gostili prav Veroniko Rot. Oddajo je pripravil Goran Dekleva. foto: Goran Dekleva

Koupil staré kino v Ostravě a udělal z něj jedno z nejpopulárnějších divadelních scén v Česku. Herec a komik Albert Čuba je zakladatelem Tří tygrů, které během pandemie získalo obrovskou popularitu – především díky seriálu sKORO NA mizině a také díky pravidelné tvorbě na YouTube. A jak Albert Čuba v rozhovoru s Lucií Výbornou prozrazuje, divadlo teď chystá i další projekty...

Keby bola o dve až štyri storočia mladšia, pokojne mohla byť živou inšpiráciou pre Shakespeara, Goldoniho alebo pre ruských klasikov. Našťastie, mladosť, talent aj spontánnosť nám rozdáva v súčasnosti. Diana Mórová vytvorila v SND aj pred kamerou desiatky hlavných postáv a bola aj hlavnou postavou Nočnej pyramídy. Repríza relácie (30. 11. 2020) Moderuje: Stano Ščepán Tolkšou Nočná pyramída pripravuje RTVS - Slovenský rozhlas, Rádio Slovensko, SRo1.

Hostem na Frekvenci 1 byl herec Matouš Ruml. Kdy si naposledy zatančil na plese? Objeví se ještě v Ulici? Věděl už jako dítě, že bude hercem? Půjdou jeho děti v jeho stopách? Proč padla volba zrovna na Zimní pohádku, kde hraje? Proč je Zimní pohádka méně oblíbená než ostatní hry od Shakespeara? Přijal by znovu roli v Comebacku? Poslechněte si rozhovor.

Případ jako ze Shakespeara: láska, které nikdo nepřál, skončila smrtí. Byla to ale vražda, nebo pokus o dvojitou sebevraždu? Úkol pro četníky z Jehnic.

Případ jako ze Shakespeara: láska, které nikdo nepřál, skončila smrtí. Byla to ale vražda, nebo pokus o dvojitou sebevraždu? Úkol pro četníky z Jehnic.

V jediném červnovém týdnu měl hned čtyři divadelní premiéry. V období, které popsal jako zatím nejnáročnější v kariéře, nazkoušel masového vraha, hvězdu protektorátního filmu nebo třeba syna neapolského krále. V nejvýraznější úloze ztvárnil krutého zabijáka Roberta Zucca, který svými činy trestá svět bez hodnot a naděje. Může být inscenace o vrahovi komedií? Jak reaguje na kritiku, která tvrdí, že hra může zabíjení oslavovat? V jaké podobě Shakespeara by rozhodně neúčinkoval a chodí Babetta i do jeho světa? Hostem Báry Bittnerové v Proudcastu Informuji.cz byl herec Zdeněk Piškula.

V jediném červnovém týdnu měl hned čtyři divadelní premiéry. V období, které popsal jako zatím nejnáročnější v kariéře, nazkoušel masového vraha, hvězdu protektorátního filmu nebo třeba syna neapolského krále. V nejvýraznější úloze ztvárnil krutého zabijáka Roberta Zucca, který svými činy trestá svět bez hodnot a naděje.Může být inscenace o vrahovi komedií? Jak reaguje na kritiku, která tvrdí, že hra může zabíjení oslavovat? V jaké podobě Shakespeara by rozhodně neúčinkoval a chodí Babetta i do jeho světa? Hostem Báry Bittnerové v Proudcastu Informuji.cz byl herec Zdeněk Piškula. 

KAREL ČAPEK (1890 Malé Svatoňovice - 1938 Praha) - pátečníci - Tomáš Garrigue Masaryk, Eduard Bass, Vladislav Vančura, Karel Poláček, Eduard Beneš, Ferdinand Peroutka, František Langer, Josef Kopta - Úpice (vliv KRAKONOŠOVA ZAHRADA) 1915 doktorát z filozofie FFUK, studijní cesty - Berlín, Francie 1917 Národní listy (ne Národní noviny Borovského) - Jakub Arbes, Jan Neruda, Karel Matěj Čapek Chod, bratři Čapkové, Julius Grégr - novinář, zakladatel Národní strany svobodomyslné (mladočeské) - odmítnutí pasivní rezistence - Karel Kramář 1921 režisér a dramaturg vinohradského divadla, Lidové noviny - Eduard Bass, Karel Poláček, Rudolf Těsnohlídek, RUR - Rossum's Universal Robots, Alquist, Primus, Helena - Adam a Eva 1935 svatba s Olgou Scheinpflugovou 1938 smrt (štvavá kampaň) - vyšehradský hřbitov Dílo: cca 50 svazků, srozumitelný jazyk - esej MARSYAS ČILI NA OKRAJ LITERATURY, Vliv Masarykova realismu - pozitivní cíle - kritická revue Athanaeum (srov. Římské učiliště pro rétory, raně romantický časopis - Friedrich Schlegel, August Wilhelm Schlegel - překlad Shakespeara, kritický pohled, jaký dokáže především věda, Novinář - ITALSKÉ LISTY, ANGLICKÉ LISTY, CESTA NA SEVER, OBRÁZKY Z HOLANDSKA, VÝLET DO ŠPANĚL - vlastní ilustrace, LN, postřehy nikoli holá fakta, sbírky sloupků, fejetonů - ZAHRADNÍKŮV ROK, JAK SE CO DĚLÁ, MĚL JSEM PSA A KOČKU, Proč nejsem komunistou? Ferdinand Peroutka, Josef Kopta, Richard Weiner, Jan Herben (periodikum Čas, soubor povídek Moravské otázky) - 1. Spolupráce s Josefem - 1916 ZÁŘIVÉ HLUBINY A JINÉ PRÓZY - svízele lásky, KRAKONOŠOVA ZAHRADA - příroda v okolí Úpice x dělnické prostředí fabriky, špína, neřesti, bída, 2. Samostatná tvorba - 1917 BOŽÍ MUKA - soubor novel - Šlépěj, věci vymykající se lidskému rozumu 3. Po válce - TRAPNÉ POVÍDKY, LOUPEŽNÍK, FRANCOUZSKÁ POEZIE NOVÉ DOBY - Stéphane Mallarmé, Guillame Appolinaire, Paul Verlaine, Charles Rimbaud, Georges Duhamel - Civilisation, 27x nominován na NC, 4. 20. Léta 20. Století - dramata RUR, ZE ŽIVOTA HMYZU, VĚC MAKROPULOS, utopické romány KRAKATIT - Věra Hrůzová - země Zahur, princezna Wille, Bolevecká katastrofa 25. května 1917, inženýr Prokop, přítel ze studií Tomeš, srov. Heinrich Böll - Fyzikové 5. Přelom 20. a 30. Let NOETICKÁ TRILOGIE- HORDUBAL, POVĚTROŇ, OBYČEJNÝ ŽIVOT, 1929 POVÍDKY Z JEDNÉ KAPSY, POVÍDKY Z DRUHÉ KAPSY, 30. Léta VÁLKA S MLOKY - globální román, katastrofa, BÍLÁ NEMOC, MATKA

Velký znalec anglické literatury a její překladatel, profesor Martin Hilský, prožil 28 let nad překlady divadelních her a sonetů Williama Shakespeara. Díky jeho obří píli bylo do češtiny přeloženo 38 her nesmrtelného klasika. Minulý rok publikoval profesor novou knihu Shakespearova Anglie, v níž čtenáře zavede do bouřlivých dob Anglie, které z ní učinily současnou velmoc. Pro Blesk Podcast Martin Hilský popsal, co máme společného s lidmi 16. století, a proč byla důležitá migrace.

Velký znalec anglické literatury a její překladatel, profesor Martin Hilský, prožil 28 let nad překlady divadelních her a sonetů Williama Shakespeara. Díky jeho obří píli bylo do češtiny přeloženo 38 her nesmrtelného klasika. Minulý rok publikoval profesor novou knihu Shakespearova Anglie, v níž čtenáře zavede do bouřlivých dob Anglie, které z ní učinily současnou velmoc. Pro Blesk Podcast Martin Hilský popsal, co máme společného s lidmi 16. století, a proč byla důležitá migrace.

10. února 1890 se narodil ruský básník a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1958 Boris Pasternak. Vyrostl v umělecké rodině, studoval práva a vydával literaturu. Je autorem významného románu Doktor Živago a překladatelem Shakespeara a gruzínských básníků. Obě básně přeložil Jiří Šotola. Podcast "Báseň na každý den" poslouchejte na Anchor, Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a na dalších platformách. Domovská stránka podcastu je na www.rogner.cz/basen-na-kazdy-den. --- Send in a voice message: https://anchor.fm/basennakazdyden/message

Keby bola o dve až štyri storočia mladšia, pokojne mohla byť živou inšpiráciou pre Shakespeara, Goldoniho alebo pre ruských klasikov. Našťastie, mladosť, talent aj spontánnosť nám rozdáva v súčasnosti. Diana Mórová vytvorila v SND aj pred kamerou desiatky hlavných postáv a bude aj hlavnou postavu pondelkovej Nočnej pyramídy. Moderuje: Stano Ščepán. Tolkšou Nočná pyramída pripravuje RTVS - Slovenský rozhlas, Rádio Slovensko, SRo1. Rozhovor, interview vedie moderátor, hosť nemusí byť len „celebrita“. Respondent môže byť z najrôznejších oblastí, ako napr. umenie, kultúra, film, veda, šport, technika.

Překladatel, jazykovědec, spisovatel a vysokoškolský pedagog Martin Hilský přijal pozvání do studia Proglasu. V posledním zářijovém vydání pořadu Dopoledne s Proglasem se jej Marcela Kopecká ptá například na to, jak se překládá kompletní dílo Wiliama Shakespeara, co je mu blízké na anglosaském prostředí a čím nás může inspirovat divadlo.

Ve Skotském Edinburghu prozkoumáme antikvariát U Elvise a Shakespeara. V americkém Utahu uslyšíme, jak složité je být gay a zároveň mormon. V berlínském muzeu špionáže se dozvíme o Bulharské Betty nebo Švédské rapsodii. A nakonec se projedeme na koloběžce izraelským Tel Avivem. Moderuje Helena Berková.

Proč herec Igor Bareš rád načítá audioknihy a proč miluje Českolipsko? Jak Martin Hilský překládá Shakespeara?

Michal Jagelka, populární moderátor, herec a dabér se vystupování na veřejnosti a dramatickému umění začal učit už v dětství ve Studiu strýčka Jedličky. Rád na své působení v souboru vzpomíná, i když ho kvůli tomu poprvé nevzali na konzervatoř. Později se mu však povedlo si všechny své pracovní sny splnit, a to dokonce v takové míře, že teď dává před kariérou přednost poklidnému životu.

Profesor anglické literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Jihočeské univerzity Martin Hilský je známý především jako velký znalec a překladatel Williama Shakespeara. Dílo anglického dramatika ale není jeho jediným překladatelským počinem. Tím dosud posledním jsou eseje amerického básníka první poloviny 20. století T. S. Eliota.

Prečítam Vám hejterské smsky, ktoré som dostala. A poviem Vám, ako sa viete prestať trápiť tým, čo si o Vás myslia druhí. Mám to od Shakespeara, takže by to malo fungovať. Ak nie, tak hľadáme ďalej:)  https://www.instagram.com/vesela_pani/   Produkcia podcastu: ZAPO - zábava v podcastoch  https://www.instagram.com/zapoofficial/    Artwork: https://www.instagram.com/illbara/  

BORIS PASTETRNAK - spolu s Majakovským nejvýznamnější meziválečný literát, židovského původu, otec impresionista, matka klavíristka, studium hudby a filologie, 1913 nakladatelství Lyrika, 1921 sestra, rodiče - emigrace do Německa, obec Peredělkino - překlad Shakespeara, po 2. světové válce odmítán ale neemigroval, 1957 Doktor Živago , 1958 Nobelova cena - obdržel syn 1989, SESTRA MÁ - ŽIVOT - 1. vyzrálá sbírka básní, futuristická skupina Centrifuga, ROK DEVATENÁCT SET PĚT - revoluční tematika, V RANNÍCH VLACÍCH, DRUHÉ ZROZENÍ, TÉMATA A VARIACE - tři sbírky básní - filozofická a milostná lyrika, DOKTOR ŽIVAGO - apolitický, snaha pomáhat, neodmítá režim, ale znásilňování a ponižování lidskosti, pohled jedné generace ve 30. letech, otevřené vyjádření názorů na revoluci MICHAIL BULGAKOV - MISTR A MARKÉTKA - metoda magického realismu, nomen omen - Bezprizorný/Bezdomovec, skladatelé - Berlioz, Igor Stravinskij, historické postavy - Ješua Ha-nocri (Kristus), rovina filozofická, ďábel Woland - nepravděpodobné kousky - v realistické Moskvě, BÍLÁ GARDA - osudy liberální inteligence -> DNY TURBÍNOVÝCH - 15x údajně shlédl Stalin, ZÁPISKY MLADÉHO LÉKAŘE - soubor povídek, ŽIVOT PANA MOLIÉRA - autobiografie, satirické novely PSÍ SRDCE - paralela - pokusy vědce na psech a Stalinovo chování k "poddaným", OSUDNÁ VEJCE - prvky sci-fi, DIVADELNÍ ROMÁN - prostředí MCHATu, MAXIM GORKIJ - pseudonym (Alexej Maximovič Pšikov) - od 11 let pracuje, toulá se Ruskem, 1905 opouští Rusko 1913 - amnestie - vrací se zpět , 1921 - opět opouští Rusko, později se vrací - pod oficiálním dohledem, NA DNĚ - drama, chudáci v noclehárně sní o lepší budoucnosti, FOMA GORDĚJEV - mladý hrdina - kupecké prostředí - získání zkušeností a ztráta iluzí, MATKA - agitační politický román, DĚTSTVÍ, DO SVĚTA, MOJE UNIVERZITY - autobiografická trilogie, BOSÁCKÉ POVÍDKY (KRESBY A POVÍDKY) - nový typ postavy - bosáci - bezdomovci, prostitutky, alkoholici, kriminálníci - lidé vyčlenění ze společnosti, nedokážou dosáhnout lepší budoucnosti MICHAIL ŠOLOCHOV - Nobelova cena,kozácké prostředí - TICHÝ DON románová tetralogie za 1., SINCLAIR LEWIS - 1930 Nobelova cena, ARROWSMITH - lékař se rozhodne upřednostnit vědeckou dráhu před kariérou bohatého doktora milionářů - Pulitzerova cena BABBIT - kritika společnosti - absence kladných hrdinů, absence pravých hodnot (srov. Theodor Dreiser) - Babbit - vlastník realitní kanceláře - podléhá očekávání okolí (Josh McDowell - definice pekla), snaha o změnu - nezdar, sklouzává zpět k osvědčeným praktikám zacházení s lidmi (srov. Stepní vlk) ANDRÉ BRETON - teoretik surrealismu (3x Manifest surrealismu, 2x MANIFEST SURREALISMU), SPOJENÉ NÁDOBY - propojení vědomí a nevědomí, snová realita PAUL ÉLUARD - zprvu dadaista, přítel Bretona a Aragona, VEŘEJNÁ RŮŽE - srozumitelnější než u Bretona, každý verš obraz - metonymie, metafory, personifikace, LUIS ARAGON - zpočátku surrealismus - sbírky VĚČNÝ POHYB a RADOSTNÝ OHEŇ, dále s komunistickými intelektuály (srov. Marie Pujmanová) - sociálněkritický román BASILEJSKÉ ZVONY - 4 kapitoly, každá pojmenovaná po jedné postavě, 2 hlavní ženské hrdinky, proletářské hnutí ( děj konec 19. a poč. 20. Století), MAJAKOVSKIJ - kubofuturismus - oficiální autor SSSR - sebevražda, OBLAK V KALHOTÁCH - poema, překvapení čtenáře - milostné románky, radikální sociální názory MARINA CVETAJEVOVÁ - básnické novátorství POEMA HORY - hora - (na hoře, nahoře, hoře ( i jako smutek), hora - symbol ideálu člověka, nutnost překračovat omezení, naplňování ideálů - inspirací smíchovský kopec, hledá příčiny revoluce SERGEJ JESENIN - představitel ruského imažinismu - uvolnění gramatických i metrických norem - PÍSEŇ O VELIKÉM POCHODU - paralela - Rusko za cara Petra I. a za občanské války - stylizace - autor - pěvec ruských bylin IVAN BUNIN - 1933 Nobelova cena - ze šlechtického rodu (srov. Turgeněv) - sympatie s bělogvardějci - emigrace - Francie - vzpomínky na starou Rus - novely VESNICE a SUCHODOL, motiv lásky - MÍŤOVA LÁSKA - tragický závěr

Vizionar za najboljšo predstavo v celoti so na letošnjem festivalu mladinske kulture Vizije prejeli člani Amaterskega mladinskega odra SNG Nova Gorica za predstavo Šest oseb išče Williama.! Kako so mladi gledališčniki  iz Nove Gorice iskali Shakespeara, kaj so našli in kakšno avtorsko predstavo so postavili na oder, v izveste v oddaji Gymnasiumu!

V nejnovějším díle podcastu probereme Shakespeara z nečekaných úhlů. Poskytneme vám pár spoilerů, abychom vám to poslouchání pořádně zkazili. A ještě vám poskytneme dobré tipy na to, jak jako dospělák bez ostychu poslouchat dětskou literaturu.